Tag Archives: Switch

Moderní roguelike akce v podání Dead Cells vyjde za necelý měsíc na PC a konzole

Dead Cells, skloubení moderní roguelike akce a old-school metroidvanie, vyjde v plné verzi za necelý měsíc. Společnost Motion Twin oznámila, že hra opustí předběžný přístup na PC již 7. srpna a ve stejnou dobu bude dostupná nejen pro PC, Mac a Linux, ale rovněž na Nintendu Switch, PlayStationu 4 a Xbox One. K dostání bude i fyzická edice. V českých a slovenských obchodech ale v nabídce zatím není.

Cena všech verzí byla stanovena na 24,99 dolarů/euro. V případě předobjednávky ušetříte 20 procent a koupíte titul za 19,99 dolarů/euro. Další slevy nejsou v plánu, jde tak o jedinou možnost, jak při nákupu Dead Cells ušetřit, varují tvůrci.

Plná verze Dead Cells se pochlubí třinácti úrovněmi. Každá má specifickou atmosféru, nepřátelé a tajemství. Čeká vás souboj se čtyřmi nebezpečnými bossy a k dispozici budete mít 80 zbraní nebo dovedností a 4 speciální schopnosti. Mějte na paměti, že hraní Dead Cells má být pořádnou výzvou s permanentní smrtí. Ta je naštěstí přívětivější, sice začnete od začátku, ale budete mít k dispozici všechna odemknutá vylepšení a zbraně.

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Taktická série Commandos má nového majitele. Čeká nás nová hra a remastery

Commandos: Behind Enemy Lines z roku 1998

Série Commandos je do dnes považována za jednu z nejlepších taktických strategií z izometrického pohledu. Značka zaměřující se na druhou světovou válku vznikla v roce 1998 v Pyro Studios, kteří ve spolupráci se společností Eidos Interactive položili solidní základy, které byly v letech 1999, 2001 a 2003 obohaceny o další tři díly. V roce 2006 se na svět podívala ještě taktická first-person akce. Ta se ale u fanoušků nesetkala s oblibou a Pyro Studios po negativních reakcích museli přiznat prohru. Ta firmu ještě nepoložila, pouze přišla o kontrakt s Eidosem. Od té doby se autorům nedařilo a v roce 2012 se spojili s Play Wireless a společně Pyro Studios transformovali na Pyro Mobile a soustředili se na vývoj aplikací pro smartphony, tablety a sociální média.

Pyro Studios, respektive Pyro Mobile stále vlastnili práva na Commandos. To od dnešního dne neplatí. Všechna práva, včetně těch distributorských na starší díly, koupila německá společnost Kalypso Media. Vydavatel her jako je Tropico, Sudden Strike, Railway Empire, Dungeons 3 nebo Rise of Venice má v plánu probudit Commandos zpět k životu. Poslouží k tomu starší díly, které budou značně vylepšeny o současnou technologii a vydány na stávající platformy. Tím hlavním je ale vývoj zbrusu nových her pro všechny platformy.

Pokud jste se zaradovali, nečekejte, že se o Commandos bude v dohledné době mluvit. Kalypso Media teprve hledají vhodné vývojáře, kteří by se této ikonické značky ujmuli a dokázali ji přivést k životu ve formě, kterou si zaslouží. Kalypso Media společně s Commandos získali i další značky Pyro Studios, včetně Praetorians a Imperial Glory.

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Recenze: The Lost Child

Společnost Kadokawa Games má na svém kontě několik zajímavých her, mezi kterými můžeme najít třeba tituly jako Killer is Dead, Lollipop Chainsaw, Steins;Gate nebo Rodea the Sky Soldier. Relativně nedávno jsme měli možnost seznámit se s jejich pokračováním dungeon crawleru Demon Gaze (recenze), a tak jsem byl upřímně zvědavý i na další titul podobného ražení. Ten se navíc od prvních uveřejněných informací vyloženě netajil inspirací sérií Shin Megami Tensei, což nemůže být vůbec špatně. Konflikty mezi bohy a démony, kdy někde uprostřed stojí samotné lidstvo, jsou přece vždycky dobrou zápletkou. Bohužel ale hodně záleží na tom, jak si s podobným osudovým střetem dokážou poradit scénáristi a také samotní tvůrci her. Tak se na to podívejme.

  • Vychází na:PS4, Switch, PSV
  • Datum vydání:19. června 2018
  • Žánr:RPG
  • Česká lokalizace:Ne

Zase jeden Vyvolený…

Po kratičkém úvodu, ve kterém je nám nastíněno příběhové pozadí, se ocitáte na stanici metra, kde jako novinář Hayato Ibuki sháníte informace ke článku pro okultní časopis LOST. Vyšetřujete totiž sérii sebevražd, které ale mají možná něco společného s tajemnými bytostmi z jiných sfér. Po neúspěšných pokusech získat od okolních lidí nějaké informace, jste někým, nebo spíše něčím, popostrčeni pod přijíždějící vlakovou soupravu.

Naštěstí vás zachrání tajemná žena, kterou jste se před chvíli snažili neúspěšně vyzpovídat. Tentokrát se projeví vstřícněji, a navíc vám předá tajemnou relikvii, zbraň zvanou Gangour, která má schopnost vtáhnout do sebe a následně ovládat démony. Což v tuto chvíli ale ještě netušíte (spíše to totiž vypadá jako starý kufr, opásaný řetězy). Tyto, a všechny další důležité informace, vám předá anděl jménem Lua, která vás navíc označí jako Vyvoleného. A vaší milou povinností od teď není nic menšího než z vůle boží zachránit lidstvo. Tak hurá do toho!

…bez špetky inovací

The Lost Child je ve svém základu přesně to, co jste mohli dopředu odvodit už z prvních střípků informací. Jde o skrz naskrz typický dungeon crawler s prvky vizuálních románů. Některé věci jsou klasické a jiné se pouze schovávají za jiné názvy. Třeba Hayatova základna je ve hře prezentována kanceláří redakce okultního časopisu LOST a navíc zde časem u svého stolu najdete všechny potřebné propriety. Do šuplíku si dáváte přebytečné předměty, získané z dungeonů a nástěnka s poznámkami k různým podivným událostem nebo jevy, které do redakce posílají lidi a které na první pohled nemají žádné logické vysvětlení, jsou v podstatě soupisem vašich úkolů. Najdete tady úkoly k hlavní příběhové linii, se kterými když nepohnete, nedostanete se ve hře dál. Ale i vedlejší aktivity, za jejichž splnění získáte odměnu v podobě různých věcí a jiných bonusů.

„Jde o skrz naskrz typický dungeon crawler s prvky vizuálních románů.”

Jakmile přijmete úkoly a začnete s vyšetřováním, zpřístupní se vám různé regiony v Tokiu, jeho okolí a později i dál v Japonsku. V jednotlivých lokacích si můžete promluvit s různými NPC o místních zvláštních událostech, stačí si jen vybrat, kam chcete momentálně jít a poté, když získáte dostatek informací, vyzve vás Lua, abyste vstoupili místního Layeru, což je zase jen jiný název pro dungeony.

Trochu nuda…

Až do tohoto místa se vám může The Lost Child jevit jen jako vizuální román, při kterém musíte občas volit z několika předpřipravených odpovědí a za ně získáváte určité množství karmy. Buď kladné nebo záporné, nebo taky neutrální. Po vstupu do Layeru, se ale pohled přepne do první osoby a vy se začnete pohybovat v klasickém 3D prostředí plném chodeb, místností a pastí. Tento průzkum je občas přerušen setkáním s Astraly, což je všeobecný termín pro démony, anděly a stvoření, vzniklých z padlých andělů. Použitím Gangouru je Hayato může porazit a uložit (ano uložit, protože Gangour je něco jako božský tablet), aby dále bojovali po jeho boku. Do každé bitvy můžete jít ve skupině skládající se z vás, anděla Luy a tří Astralů. Víc jich po celou dobu mít nebudete, ale můžete si připravit několik dalších Astralů do zálohy a ty v bitvě kdykoli vyměnit.

Jak už je v tomto žánru her obvyklé, boj probíhá v klasickém turn-based režimu, kde hráč vybírá z několika možností, co může jednotlivý člen skupiny udělat. Po definování vlastních kroků se spustí vaše fáze boje a následně provede své akce nepřítel. Zajímavé je, že vaši spojenci neútočí vždy ve stejném pořadí, ale pořadí se různě mění. Na jednu stranu jde o trochu netradiční prvek, ale na druhou stranu to dost znepříjemňuje strategické plánování. Samozřejmostí je, že za sebe můžete nechat jednat umělou inteligenci konzole.

„Po vstupu do Layeru, se ale pohled přepne do první osoby a vy se začnete pohybovat v klasickém 3D prostředí plném chodeb, místností a pastí.”

Za každou vyhranou bitvu získává Hayato a Lua určité množství EXP bodů a při posunu o úroveň výše si můžete přidat pár bodů do statistik. Lua je svým zaměřením primárně léčitelka a kouzelnice, takže ji asi budete co nejvíc přidávat body do magických schopností a u Hayata zase do obrany a útoku.

…nuda a šeď…

Bitvy jsou celkově příjemně jednoduché a nabízí pro dungeon crawlery typický systém výhod a postihů. Vedle toho všeho ale stojí takzvaná Burst Gauge, kterou najdete v horní části uživatelského rozhraní. Tento měřák se pomalu naplňuje s každým úspěšným útokem na nepřátele a po plném nabití, může Hayato použít Astral Burst kombo techniku ​​k velmi silnému útoku. Pokud tento zvláštní útok dokáže úplně srazit daného nepřítele na kolena, čti ubrat mu všechny body života, je následně po bitvě uložen v tabletu a může se připojit k vaší skupině.

The Lost Child nabízí celkem tři úrovně obtížnosti, které navíc můžete úplně kdykoli během hraní změnit. Takže se můžete rozhodnout, jestli hrou projdete jako nůž máslem, nebo se pro vás stane výzvou. Lehká obtížnost je totiž opravdu lehká, ale u střední už musíte počítat s tím, že za nesprávné rozhodnutí během boje budete náležitě odměněni smrtí spojenců nebo i vlastní.

Narozdíl od Hayata a Luy, nezískávají Astralové během bitev žádné zkušenosti. Místo toho musíte investovat nějaký ze tří druhů karmy, kterou získáte z rozhovorů nebo po skončení každé bitvy. Nefunguje tady proto systém, kdy je nejpoužívanější Astral bude tím nejsilnějším. Tyto tři typy karmy vlastně představují každou jednotlivou kategorii Astralů: špatná karma démony, dobrá anděly a neutrální padlé anděly. A tím, že pomyslně nakrmíte Astrala správnou karmou, posílíte i jejich statistiky a zvednete jim úroveň. Samozřejmě můžete třeba na démona použít i dobrou karmu, ale spotřebujete ji zbytečně daleko víc. Kromě toho, když se některý z Astralů ocitne na maximální úrovni, můžete jej jakoby zničit a přetvořit do podoby novějšího, ale silnějšího jedince. Jejich level se pak sice vrátí zpět na první stupeň, ale máte k dispozici úplně novou sílu.

…šeď a jen trocha barev

Takže co je špatně? Velkým problémem hry jsou paradoxně právě dungeony. Některé z nich jsou zbytečně obrovské a rozkládají se i v několika podlažích. Když postupujete v příběhu dále, stávají se zbytečně většími a komplikovanějšími a občas cesta dál vyžaduje vyřešení nějaké lehčí hádanky nebo použití spínače z jednoho konce mapy na dveře z druhé strany. Sice můžete použít i klasický automatický pohyb po mapě, ale ten není nijak rychlejší, než když skupinku ovládáte sami. Ke zlepšení zážitku nepřispívá ani to, že stále chodíte po stejných chodbách a víceméně jen sledujete minimapu, jestli míříte správným směrem.

Textury dungeonů jsou navíc u Vita verze na dnešní dobu v dost nízkém rozlišení, a i když jsem doufal, že Switch verze přinese aspoň detailnější prostředí, nedočkal jsem se. Jediným zpestřením jsou tak boje s nepřáteli, i když spousta bitev, hlavně ze začátku hry, jde zvládnout použitím standardních útoků, a tak se hlavně budete těšit na souboje s bossy. Anebo na speciální dungeon o 100 podlažích, kde můžete získat speciální předměty. Protože jde ale o výzvu, narazíte v každém patře na velmi silného nepřítele.

Ale stejně!

Z hraní dungeon crowleru The Lost Child cítím mírné zmatení. I když boj a mechanismy vývoje postav jsou funkční, ve výsledku nejde o nic zvláštního, novátorského nebo extrémně zajímavého. Výjimkou je snad až finální Layer, protože většina dungeonů je ve své podstatě poměrně nudných. A to jak esteticky, tak i logicky. Příběhové prvky hry se snaží držet titul trochu nahoře, ale po rané fázi už bylo celkem jasné, jakým směrem se bude zápletka dále rozvíjet. V konečném důsledku je The Lost Child jen další hrou, s jakou jste se už mohli v případě japonských RPG setkat. Takže byste si mohli myslet, že nemá cenu do hry vůbec investovat.

„Nejednou jsem si uvědomil, že místo jednoho rozhovoru, jsem prošel ještě jeden dungeon a že místo plánovaného spánku, jsem do půl třetí v noci hrál.”

Opak je pravdou. Všechny tyto skutečnosti jsem si uvědomil až po skončení, když jsem se snažil srovnat myšlenky a vyzdvihnout to nejlepší. Nejlepší není ani jedna z komponent, ale komplexně hra bezvadně funguje, a navíc dokonale zabaví. Dungony přece nemusíte procházet hned napoprvé. Informace od lidí v jednotlivých lokalitách se navíc mění, a tak si můžete odskočit s lidmi jen tak pokecat. Nejednou jsem si uvědomil, že místo jednoho rozhovoru, jsem prošel ještě jeden dungeon a že místo plánovaného spánku, jsem do půl třetí v noci hrál. Což je vždycky známka toho, že hra stojí aspoň za vyzkoušení.

Vita vs. Switch

Nakonec se ještě trochu podíváme na jednotlivé verze hry, které jsem měl možnost otestovat. Jelikož jsem nejdříve dostal hru na PS Vitu, prošel jsem ji nejprve zde. De facto si není na co ztěžovat, barvy jsou jasné, ovládání funguje, jen je mi líto, že nebylo využito dotykové obrazovky a mínusem je nutnost stáhnout si původní japonský dabing až ve formě patche. Velkým zklamáním je ale plynulost hry. Veškeré načítání je neskutečně zdlouhavé a pokud spouštíte Burst Attack, nebo ukládáte pozici, má konzole viditelně problém udržet plynulý framerate.

Co se týče RPG The Lost Child na Switchi, tak platí to, co už jsem psal výše. Čekal jsem od ní minimálně vylepšené textury, ale na ty můžete rovnou zapomenout, což je bohužel hodně patrné při hraní na velké obrazovce. Jediným přínosem tak zůstává možnost pohybu v dungeonech pomocí levé páčky, velmi plynulý chod hry a žádný pokles framerate. Dotykový displej zůstává opět nevyužitý, ale aspoň nemusíte dodatečně stahovat japonštinu, protože už je součástí plné verze hry.

The Lost Child ve verzi pro Switch koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.

Recenze

The Lost Child

Líbí se nám

  • jednoduchost
  • fungující souboje
  • málo komplikací při hraní
  • hudba a zvuky
  • neskutečná zábava

Vadí nám

  • pokles FPS u Vita verze
  • nevyužití dotykových obrazovek
  • nedostatek inovací

Kritéria hodnocení

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Střílečku Warframe rozšíří expanze Fortuna a hra vyjde na Switch

Společnost Digital Extremes si pro fanoušky své kooperativní free-to-play střílečky Warframe, která je dostupná na PC, PlayStationu 4 a Xbox One, přichystala tři velké novinkou. Tou první je rozšíření hry na stále populárnější mix handheldu a konzole Nintendo Switch. Port hry dostalo na starost studio Panic Button. Tenhle tvůrčí celek má s podobnou prací bohaté zkušenosti. Právě oni stáli na Switch verzemi titulů Doom, Wolfenstein: The New Colossus a Rocket League.

Zároveň byla představena Fortuna. Nová expanze zavede hráče na Venuši, kde si užijí nového otevřeného světa, stejně jako v případě předchozího rozšíření pojmenovaného Plains of Eidolon. Nová mapa se jmenuje Obs Vallis a podle dostupných informací má být rozsáhlejší než ta předchozí a zároveň se pochlubit bitvami ve stylu Starship Troopers, tedy filmu Hvězdná pěchota, který přinesl bitvy mariňáků proti nebezpečným broukům. S tím souvisí nové frakce nebo noví nepřátelé.

Na expanzi Fortuna se můžete těšit koncem letošního roku. Třetí novinka; aktualizace Codename: Railjack v současné době nemá stanovené datum vydání. Místo toho víme, že update je určen až pro čtyři hráče. Ti se dostanou na loď Archwing a užijí si PvE bojů proti jiným lodím a hráčům. Důležitý je pro tvůrce bezproblémový zážitek související s přechodem z open-world mapy do vesmíru, bez načítací obrazovky.

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Recenze: Smoke and Sacrifice

Nezávislá scéna sice často opakuje úspěšné modely svých slavnějších předchůdců, ale občas dokáže překvapit svěžím nápadem, který nadějný výtvor vyzvedne z šedi průměrných kopií. Mezi tituly, jež prošly sítem odhalujícím zajímavé hry, se objevil počin malého studia Solar Sail Games s názvem Smoke and Sacrifice. Návykový mix RPG a survival mechanik v líbivé grafice nás vcelku potěšil. Zaujme také vás?

  • Vychází na: PC (testovaná verze), Switch
  • Datum vydání:31. května 2018
  • Žánr:RPG
  • Česká lokalizace: Ne

Mateřský instinkt

Ač nejsme v počítačových hrách, v nichž mají své pevné místo principy přežívání a vyrábění nástrojů, zvyklí na příběhovou linku, Smoke and Sacrifice disponuje slušně navrženým scénářem. S napětím budete sledovat ústřední hrdinku Sachi, která byla donucena obětovat svého syna, aby mohlo společenství zemědělců spokojeně žít pod ochranou Slunečního stromu. Nikoho z vás však určitě nepřekvapí, když se během prvních minut ve světě kombinujícím technické a fantasy prvky něco pokazí.

I přes pravidelné klanění krutému božstvu se totiž udržovaná magická záštita prolomí a pokojnou vesnici zaplaví krvelačná monstra, zatímco vy se pomocí teleportačního zařízení dostanete do záhadného podsvětí, kde se plouží stíny místních obyvatel sužovaných agresivní faunou, démony a smrtonosným kouřem zapomnění cyklicky zaplavujícím krajinu. A právě v tomto posmutnělém prostředí možná žije syn nebojácné Sachi, která se jej navzdory všem nástrahám vydává hledat.

„Plnění postranních úkolů sice není povinné, ale bez odměn v podobě receptů a nákresů se vám bude v kouřem zamořené krajině těžko žít.“

Během své odysey se potká se spoustou zajímavých charakterů, pro něž musí vykonat menší službičky, aby ji na oplátku pomohli s jejím velkým pátráním. Celkově můžete strávit ve světě Smoke and Sacriface přes třicet hodin (záleží na vaší úspěšnosti při kontaktu s místní zvířenou a dalšími nástrahami), z nichž ovšem budete většinu času pobíhat sem a tam. Kromě ústředního příběhu totiž valnou část misí tvoří neoblíbená mechanika najdi/utrhni/zabij/chyť kýžený předmět a dones jej. Plnění postranních úkolů sice není povinné, ale bez odměn v podobě receptů a nákresů se vám bude v kouřem zamořené krajině těžko žít, takže nakonec podlehnete a budete je muset vykonávat.

Řemeslem k přežití

Smoke and Sacrifice předkládá hráči slušnou výzvu, ale označení hardcore je podle mě příliš silné. Přesto není přežívání v začouzeném a nehostinném světě rozhodně nic pro slabé povahy navyklé na nižší obtížnost většiny AAA titulů. Pořád musíte myslet na sběr nutných předmětů, které potřebujete třeba k výrobě lucerny chránící v noci proti kouři, zimních bot, abyste mohli vkročit na ledový permafrost, nebo jednotlivých zbraní, které se neustále opotřebovávají. Velký důraz na správu inventáře je viditelný na hlídání trvanlivosti potravin a rostlin, které se postupně kazí.

„Smoke and Sacrifice vás zve do živoucího světa, jehož pravidla se musíte naučit, jinak vás semele.“

Další komplexnost a novátorství vývojáři demonstrují na svěžích nápadech, které propašovali do své hry. Musíte si pamatovat, k čemu slouží jednotlivé předměty, abyste je uměli rychle použít. Ale navrhované uplatnění objektu není nutně jediná možnost, jak s daným artefaktem zacházet. Třeba jídlo je logicky nutné k obnově zdraví, ale když nakrmíte některé z místních zvířat, mohou vám pomoci v boji. Léčivý lektvar je možné použít jako prostředek ke zviditelnění textu na kožených tabulích skrývajících nákresy nových vynálezů. A to je jen zlomek všech možností, jež Smoke and Sacrifice nabízí a přímo vyzývají k různým pokusům přímo ve hře.

V případě, že se nechcete zdržovat s vyráběním každé ptákoviny, lze se soustředit pouze na tvorbu questových předmětů, zbraní a brnění. Ale dost se tím zvedne obtížnost jednotlivých úkolů. Místo elegantního lákání krys do pastičky s hnijícím sýrem a bodcem místních jedovatých sršňů budete muset bleskem vybavené hlodavce nahánět po mapě a postupně řezat svou nejsilnější zbraní (kterou pak musíte opravovat, nebo vyrábět znova). Přístup k řešení překážek a problémů zkrátka nechali tvůrci na vás.

Fungující ekosystém

Vše dosud uvedené jen potvrzuje nyní vyřčená slova: Smoke and Sacrifice vás zve do živoucího světa, jehož pravidla se musíte naučit, jinak vás semele. Místní obyvatelstvo se pohybuje jen v bezpečných zónách, protože v divočině se mezi sebou perou zvířata o přežití s daleko nebezpečnějšími tvory. Pokud je nevyprovokujete, popřípadě obejdete, nemělo by se stát nic ani vám. Pakliže potřebujete maso, kůži, ostny či kosti, nezbývá vám nic jiného než žít mysliveckým způsobem života. Jen pozor, abyste si netroufli na něco mnohem většího a silnějšího než vy. Jednu dvě rány rozchodíte, ale většinou půjde o rychlý proces.

„Podivuhodný svět, v němž se snoubí pohádkové nápady se steampunkovou atmosférou (tvůrci rozhodně svou fantazii neomezovali), vás přitáhne i díky práci s vaší postavou.“

Soubojový systém je založen na několika útocích příšer a zvířeny, které se náhodně opakují. Jakmile se je naučíte ihned identifikovat, budete moci bryskně uskakovat a zasazovat smrtící rány tak dlouho, dokud nepřítel nepadne pod náporem vaší zbraně. Chce to ovšem chvilku cviku a zkoušet, co na útočníky platí. Když se nezadaří v souboji, popř. umrznete, udusíte se v kouři nebo jinak (ne)hrdinsky skonáte, vrátíte se k poslední uložené pozici u příslušného terminálu. Ukládání není omezeno ničím jiným, než vaší schopností nezapomenout se u přístroje zastavit a dosavadní postup si pojistit. Věřte mi, že pokud se pustíte do riskantní operace a následně se vrátíte v herním čase o dvě hodinky zpátky, budete příště pozornější.

Graficky osvěžující

Co vám může Smoke and Sacrifice nabídnout mimo zajímavého světa, survival mechanik a masivního craftění? Úžasnou grafickou stránku podporující dojem funkčního univerza z izometrického pohledu. Veškeré modely na vaší obrazovce totiž slibují nějakou interakci – shazujete věci ze stromu, vykopáváte je ze země, odpalujete miny a sudy, opravujete zařízení, využíváte ve svůj prospěch nastražené pasti a další nespočet detailů, které prostě musí potěšit oko každého hráče. V součtu s využitými vizuálními efekty se jedná o další indie hru s velkou estetickou hodnotou.

Podivuhodný svět, v němž se snoubí pohádkové nápady se steampunkovou atmosférou (tvůrci rozhodně svou fantazii neomezovali), vás přitáhne i díky práci s vaší postavou. Veškeré úpravy brnění i vlastněného arzenálu složeného ze zbraní všeho druhu (tupé, ostré, střelné, bomby a mnoho dalších) příslušně pozmění vizáž Sachi. Velmi pěkně je navržen systém podpůrných funkcí (mapa, recepty, inventář, deník), který ihned přejde do krve, pakliže se chopíte ovladače. Tvůrci ze studia Solar Sail Games svůj počin směřovali také na konzole, takže hraní na klávesnici a myši se krčí v koutě a neslibuje moc pohodový zážitek. Otrlým jedincům, kteří s hlodavcem v ruce absolvovali nejeden díl Dark Souls, ovšem problémy nehrozí.

Jak naši recenzi zakončit? Smoke and Sacrifice se zkrátka docela povedl. Sice jej trápí typické problémy nezávislé scény (škoda absence dabingu), ale vývojářům se povedlo vyvážit prvky hry na přežití a výroby předmětů s temným příběhem v zajímavě podaném světě. Bohužel se v dílku Solar Sail Games vyskytuje docela dost násilně natahovaných částí – neustálé návraty k výrobě základních předmětů včetně grindování příslušných surovin nebo velké množství vedlejších misí najdi/přines, jež musíte absolvovat. Naštěstí klady převyšují negativa, takže za cenu 25 eur stojí koupě titulu určitě za zvážení.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.

Recenze

Smoke and Sacrifice

Líbí se nám

  • zajímavý svět s vlastními pravidly
  • temný hlavní příběh
  • interaktivita prostředí nutící hráče zkoumat jeho hranice
  • velký počet předmětů, které se dají zkombinovat v nové nástroje
  • neotřelá grafická stránka

Vadí nám

  • velké množství misí najdi/přines
  • nutnost neustále opakovat některé úkony (k survivalu však tato mechanika patří)
  • absence dabingu

Kritéria hodnocení

  • Osmička 0

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Mario Tennis Aces rozšíří na podzim tři nové postavy

Před týdnem na Nintendo Switch vyšla hra Mario Tennis Aces, která se bez debat stala nejlepším a nejzábavnějším tenisem, který předčil licencované tituly z nedávné doby úplně ve všem. Společnost Nintendo hodlá svou exkluzivitu podporovat a oznámila, že během podzimu se hráči dočkají trojice nových postav. V současné době o nich ale moc nevíme, natož jaký styl Diddy Kong, Birdo a Koopa Paratroopa nabídnou. Místo toho se v červenci a srpnu o slovo přihlásí Koopa Troopa a Blooper.

Na všech pět nových postaviček láká trailer níže. Přečtěte si recenzi na Mario Tennis Aces. Hru koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Jaké hry nejvíce zaujaly na E3 2018?

V pondělí v noci budou vyhlášeny nejlepší hry výstavy E3. V Los Angeles se v polovině června ukázala celá řada připravovaných titulů, které zaujaly herní porodu složenou z desítek významných novinářů. Do nominace se ale mohly dostat pouze kousky, které si přítomní redaktoři mohli vyzkoušet v hratelné podobě, a to nejméně po dobu 5 minut, což vyřadilo několik významných a u fanoušků očekávaných her. Na ty se ale jistě dostane příští rok.

V nominaci nalezneme novinku Sekiro: Shadows Die Twic od tvůrců Dark Souls a Bloodborne, PlayStation 4 exkluzivitu Spider-Man, očekávaný Resident Evil 2 Remake, Super Smash Bros. Ultimate, vlažně přijaté Anthem od BioWare, Assassin’s Creed Odyssey, Total War: Three Kingdoms nebo Rage 2.

Jaké hry nesplnily podmínky? Například Beyond Good and Evil 2, Control od autorů Alana Wakea, Crackdown 3 od Microsoftu, Cyberpunk 2077 od CD Projektu Red, Death Stranding od Hidea Kojimy, Devil May Cry 5, DOOM Eternal, Dying Light 2, Fallout 76, Gears 5, strategie Gears Tactics, Ghost of Tsushima, Halo Infinite, Just Cause 4, Madden NFL 19, Super Mario Party, The Last of Us Part II či Wolfenstein: Youngblood.

Napište nám do komentářů, kterým hrám byste dali své hlasy.

Nejlepší show

  • Anthem (BioWare/EA for PC, PS4, Xbox One)
  • Marvel’s Spider-Man (Insomniac Games/SIE for PlayStation 4)
  • Resident Evil 2 (Capcom for PC, PS4, Xbox One)
  • Sekiro: Shadows Die Twice (FromSoftware/Activision for PC, PS4, Xbox One)
  • Super Smash Bros. Ultimate (Bandai Namco Studios/Sorta Ltd./Nintendo for Switch)

Nejlepší originální hra

  • Anthem (BioWare/EA for PC, PS4, Xbox One)
  • Days Gone (SIE Bend Studio/SIE for PlayStation 4)
  • Dreams (Media Molecule/SIE for PlayStation 4)
  • Sekiro: Shadows Die Twice (FromSoftware/Activision for PC, PS4, Xbox One)
  • Skull & Bones (Ubisoft Singapore/Ubisoft for PC, PS4, Xbox One)

Nejlepší konzolová hra

  • Assassin’s Creed Odyssey (Ubisoft Quebec/Ubisoft for PS4, Xbox One)
  • Dreams (Media Molecule/SIE for PlayStation 4)
  • Marvel’s Spider-Man (Insomniac Games/SIE for PlayStation 4)
  • Resident Evil 2 (Capcom for PS4, Xbox One)
  • Sekiro: Shadows Die Twice (FromSoftware/Activision for PS4, Xbox One)
  • Super Smash Bros. Ultimate (Bandai Namco Studios/Sorta Ltd./Nintendo for Switch)

Nejlepší PC hra

  • Anthem (BioWare/EA)
  • Battlefield V (EA DICE/EA)
  • Metro: Exodus (4A Games/Deep Silver)
  • Rage 2 (Avalanche/id/Bethesda)
  • Total War: Three Kingdoms (Creative Assembly/Sega)

Nejlepší hardware/periferie

  • NEO GEO Mini (SNK)
  • Poke Ball Plus (Nintendo for Switch)
  • Starlink: Battle for Atlas (Ubisoft Toronto/Ubisoft for PS4, Switch, Xbox One)
  • Vantage Controller for PS4 (SCUF Gaming)
  • Xbox Adaptive Controller (Microsoft)

Nejlepší akční hra

  • Anthem (BioWare/EA for PC, PS4, Xbox One)
  • Battlefield V (EA DICE/EA for PC, PS4, Xbox One)
  • Call of Duty: Black Ops 4 (Treyarch/Activision for PC, PS4, Xbox One)
  • Metro: Exodus (4A Games/Deep Silver for PC, PS4, Xbox One)
  • Rage 2 (Avalanche/id/Bethesda for PC, PS4, Xbox One)

Nejlepší akce/adventura

  • Assassin’s Creed Odyssey (Ubisoft Quebec/Ubisoft for PC, PS4, Xbox One)
  • Marvel’s Spider-Man (Insomniac Games/SIE for PlayStation 4)
  • Resident Evil 2 (Capcom for PC, PS4, Xbox One)
  • Sekiro: Shadows Die Twice (FromSoftware/Activision for PC, PS4, Xbox One)
  • Shadow of the Tomb Raider (Eidos Montreal/Square Enix for PC, PS4, Xbox One)
  • Tom Clancy’s The Division 2 (Massive Entetainment/Ubisoft for PC, PS4, Xbox One)

Nejlepší RPG

  • Divinity: Original Sin II (Larian Studios/Bandai Namco for PS4, Xbox One)
  • Dragon Quest XI: Echoes of an Elusive Age (Square Enix for PC, PS4, Switch)
  • Kingdom Hearts III (Square Enix for PS4, Xbox One)
  • Octopath Traveler (Square Enix/Acquire/Nintendo for Switch)
  • Pokemon: Let’s Go, Pikachu! and Eevee! (Game Freak/Nintendo for Switch)

Nejlepší bojovka

  • Dead or Alive 6 (Team Ninja/Koei Tecmo for PC, PS4, Xbox One)
  • Jump Force (Spike Chunsoft/Bandai Namco for PC, PS4, Xbox One)
  • SOUL CALIBUR VI (Bandai Namco for PC, PS4, Xbox One)
  • Super Smash Bros. Ultimate (Bandai Namco Studios/Sorta Ltd./Nintendo for Switch)

Nejlepší závody

  • F1 2018 (Codemasters for PC, PS4, Xbox One)
  • Forza Horizon 4 (Playground Games/Turn 10/Microsoft Studios for PC, Xbox One)
  • Team Sonic Racing (Sumo Digital/Sega for PC, PS4, Switch, Xbox One)
  • The Crew 2 (Ivory Tower/Ubisoft for PC, PS4, Xbox One)
  • Trials Rising (Red Lynx/Ubisoft for PC, PS4, Switch, Xbox One)

Nejlepší sportovní hra

  • FIFA 19 (EA Vancouver/EA for PS4, Xbox One)
  • Mario Tennis Aces (Camelot Software Planning/Nintendo for Switch)
  • Pro Evolution Soccer 2019 (PES Productions/Konami for PC, PS4, Xbox One)

Nejlepší strategie

  • Mutant Year Zero: Road to Eden (The Bearded Ladies/Funcom for PC, PS4, Xbox One)
  • Total War: Three Kingdoms (Creative Assembly/Sega for PC)
  • Two Point Hospital (Two Point Studios/Sega for PC)
  • Wargroove (Chuckle Fish for PC, PS4, Switch, Xbox One)

Nejlepší rodinná/sociální hra

  • Dreams (Media Molecule/SIE for PlayStation 4)
  • LEGO DC Super-Villains (Traveler’s Tales/WBIE for PC, PS4, Switch, Xbox One)
  • Pokemon: Let’s Go, Pikachu! and Eevee! (Game Freak/Nintendo for Switch)
  • Overcooked 2 (Ghost Town Games/Team 17 for PS4, Switch, Xbox One)
  • Mario Tennis Aces (Camelot Software Planning/Nintendo for Switch)

Nejlepší online multiplayer

  • Anthem (BioWare/EA for PC, PS4, Xbox One)
  • Battlefield V (EA DICE/EA for PC, PS4, Xbox One)
  • Call of Duty: Black Ops 4 (Treyarch/Activision for PC, PS4, Xbox One)
  • Destiny 2: Forsaken (Bungie/Activision for PC, PS4, Xbox One)
  • Skull & Bones (Ubisoft Singapore/Ubisoft for PC, PS4, Xbox One)
  • Tom Clancy’s The Division 2 (Massive Entertainment/Ubisoft for PC, PS4, Xbox One)

Nejlepší nezávislá hra

  • Ori and the Will of Wisps (Moon Studios/Microsoft for PC, Xbox One)
  • Outer Wilds (Mobius Digital/Annapurna Interactive for PC, Xbox One)
  • Overcooked 2 (Ghost Town Games/Team 17 for PS4, Switch, Xbox One)
  • Sable (Shedworks/Raw Fury for PC)
  • Tunic (Andrew Shouldice/Finji for PC, Xbox One)

Nejlepší trvalá hra – jako služba

  • Destiny 2: Forsaken (Bungie/Activision for PC, PS4, Xbox One)
  • For Honor (Ubisoft Montreal/Ubisoft for PC, PS4, Xbox One)
  • Fortnite (Epic for iOS, Mac, PC, PS4, Switch, Xbox One)
  • PLAYERUNKNOWN’S BATTLEGROUNDS (PUBG Corp for iOS, PC, Xbox One)
  • Tom Clancy’s Rainbow Six Siege (Ubisoft Montreal/Ubisoft for PC, PS4, Xbox One)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Launch trailer láká na Switch verzi Wolfensteina 2

Ode dneška si majitelé Switche mohou konečně zahrát loňskou střílečku Wolfenstein 2: The New Colossus od studia MachineGames, Bethesdy a týmu Panic Button, který je za port na konzoli Nintenda zodpovědný. Při té příležitosti tu máme launch trailer, který ukazuje, jak The New Colossus na Switchi vypadá i jak se hraje. Je však na místě varování před spoilery, úvod traileru totiž odhaluje důležitý příběhový moment zhruba z poloviny hry, takže jestli si nechcete pokazit překvapení (a že tato pasáž rozhodně může být překvapivá), doporučujeme se traileru vyhnout nebo alespoň ihned po jeho spuštění přeskočit na čas 0:41.

Za zmínku stojí i skutečnost, že Wolfenstein 2: The New Colossus pro Switch neobsahuje žádné z placených DLC, které vyšly na PC, PS4 a Xboxu One jako součást iniciativy The Freedom Chronicles. Příznivci Nintenda však v tomto případě o moc nepřijdou, jelikož žádné ze tří DLC kdovíjakými kvalitami opravdu neoplývá.

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Co jsme viděli a hráli na Game Access ′18

John Romero

Zatímco sláva brněnského Invexu je ta tam, každým rokem sílí nová hvězda herních akcí, jež se neodehrává tradičně v Praze ale na brněnském výstavišti. Game Access je progresivní ryze česká akce, avšak s mezinárodním významem. Letošní ročník byl rozdělen na Expo, tedy klasickou herní výstavu, která byla zdarma přístupna veřejnosti, tak i na Game Access konferenci, která byla určena pro novináře, byznys návštěvníky, vývojáře a také kohokoli z veřejnosti, kdo si zakoupil vstupenku. Právě touto částí výstavy vás provedeme v našem článku, protože šlo na české poměry o opravdu nevídanou herní akci.

Jakkoli jsem ostřílen z nejrůznějších herních veletrhů a Game Access konference se na první pohled může prezentovat podobně jako třeba německý Gamescom, není tomu tak. Celá akce nabrala pochopitelně komornějších dojmů, protože prezentované hry byly převážně české. To už však neplatilo o spíkrech, kteří se ve dvojici sálů zhostili velmi zajímavých přednášek. Celou výstavu odstartoval sám John Romero, legendární zakladatel studia id Software a duchovní otec FPS her v jedné osobě. Po něm se však v rozmezí dvou dnů vystřídaly další ikony herního průmyslu.

Světoví spíkři v Brně

Na provizorním přednáškovém mole se vystřídaly takové ikony jako je Nate Stephens, hlavní grafik lokací nového God of War, autor příběhu Horizon: Zero Dawn Ben McCawe nebo Marek Madej z CD Projekt RED. Nejen o Angry Birds měl poutavou přednášku Tatu Petersen-Jessen ze společnosti Rovio, Emil Pagliarulo se zase rozpovídal o tom, jak probíhala tvorba ale i distribuce Falloutu 4. Nechyběly ani české hvězdy ze studií jako Bohemia Interactive, Madfinger Games a samozřejmě i Warhorse.

Zatímco se ve dvou oddělených sálech střídali jednotliví řečníci, v prostoru mezi nimi probíhala na první pohled klasická herní výstava, avšak v podstatně komornějším stylu. Co to v reálu znamenalo? V podstatě stačilo kdykoli přijít ke stánku jakékoli hry a téměř okamžitě jste si ji mohli vyzkoušet. Vzhledem k více než optimálnímu počtu návštěvníků nebyly žádné fronty a ihned se vám věnoval některý z prezentujících. Vzhledem k menším projektům však šlo ve většině případů vždy o samotné tvůrce. Z toho jsem měl opravdu upřímnou radost, protože na velkých výstavách často prezentují hru PR pracovníci, kteří toho o titulu samotném mnohdy vědí ještě méně než já sám.

To nejlepší z české herní scény

Koho bylo možné na Game Access z českých vývojářů potkat? Zejména to byla trojice na české poměry bedlivě sledovaných her – Matcho od Fiolasoftu, Someday You’ll Return od CBE Software a TAUCETI Unknown Origin od BadFly Interactive. Právě na tyto hry jsem se zaměřil nejvíce a můžete tak očekávat samostatné články s detailními dojmy z hraní a samozřejmě také novými informacemi, protože přátelské prostředí Game Access mi umožnilo vyzpovídat samotné tvůrce.

Matcho od Fiolasoftu je nový projekt studia o kterém se ještě před pár dny nevědělo vůbec nic a do jisté míry to tak i zůstane. Hra je prozatím v alfa verzi a autoři ji prezentují jako prototyp, ze svého hraní jsem si však odnesl dvě věci – jednak smekám nad technickou stránkou, která byla podstatně lepší než některé prezentované tituly těsně před vydáním. Za druhé to pak vypadá, že Fiolasoft opět udeřil hřebíček na hlavičku a z nového projektu cítím velký potenciál. Vedle toho jsem si vyzkoušel i zajímavě vypadající FPS akci TAUCETI Unknown Origin, která staví na autentických vesmírných informacích o reálné hvězdě Tau Ceti a přežití ve světě zastaralých domorodých kmenů a vesmírných příšer.

Snad nejvíce si mě ale získala adventura Someday You’ll Return od dvoučlenného studia CBE Software. Pokud se v Kingdom Come: Deliverance nemůžete nabažit autentických středoevropských lesů, i zde budete jako doma. Hra využívá známé reálie moravské vrchoviny Chřiby kombinované se známými skalními útvary Českého Švýcarska. To vše je pospojované klasickou českou přírodou, kde najdete světově proslulé české turistické značení nebo opuštěné betonové bunkry. Someday You’ll Return mísí tajemno s moravskými pověstmi, unikátním systémem craftingu a to vše zceluje skvěle vyvážený mix lidových písní ve stylu vážné hudby.

Na Game Access samozřejmě nechyběli ani velcí hráči české herní scény, ti však prezentovali již vydané tituly anebo ve většině případů prezentovali svá studia jako taková, s cílem nalákat nové zaměstnance. Game Access je totiž hodnotnou akcí i pro ty, kteří se chtějí v herním průmyslu uchytit hned u zdroje a hry přímo vytvářet. Ucházet se o práci jste tak mohli třeba na stánku Bohemia Interactive, Hangar 13 (dříve 2K Czech), Madfinger Games nebo Wargamingu.

V příštích dnech se můžete těšit na dojmy z hraní zmíněné trojice českých her a pokud chcete alespoň trošku nasát atmosféru této jedinečné akce, mrkněte se na naše video.

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Pohnuly se ledy? Sony vnímá přání hráčů a hledá řešení pro hraní napříč platformami

Microsoft několik let usiluje o hraní napříč platformami, zatímco konkurenční Sony se až do dnešního dne k tomuto tématu stavěla negativně a z vyhýbavých odpovědí jsme se dozvěděli akorát to, že společnost chrání své hráče a svá zařízení. Přitom ale nabídla podporu mezi PS4 a PC verzemi některých her, ale u Xboxu One k ničemu takovému nedošlo. Microsoft aspoň našel spojence u Nintenda a u několika her ve spolupráci s vývojáři, kteří o tom měli zájem, přinesli cross-platformové hraní mezi Xboxem One a Nintendem Switch, ke spolupráci došlo například u stále populárního kostičkového Minecraftu.

Před několika dny se k situaci vyjádřil bývalý šéf divize Sony Online Entertainment. John Smedley si na Twitteru nebral servítky a napsal, že mnohokrát o cross-platformovém hraní jednal s lidmi ze Sony, ovšem nikdy to nedopadlo dobře. Důvodem jsou podle Johna peníze.

„Když jsem byl v Sony, tak interním důvodem, proč to nejde, byly peníze,“ napráskal Smedley svého bývalého zaměstnavatele. Podle jeho slov se Sony nelíbí představa, že si někdo koupí něco na konkurenčním Xboxu a využije to na PlayStationu. „Jednoduché. Hloupý důvod, ale je to tak,“ dodal.

Možná právě tohle nelichotivé vyjádření přimělo prezidenta a generálního ředitele Sony Interactive Entertainment America a předsedu SIE Worldwide Studios k reakci. Stalo se tak dnes na konferenci Gamelab ve Španělsku. Shawn Layden reagoval na otázku redaktora britského Eurogameru. Potvrdil, že v Sony vnímají přání hráčů, naslouchají komunitě a v současné době hledají správné řešení.

„Slyšíme vás a analyzujeme mnoho možností. Umíte si jistě představit, že okolnosti kolem toho nemají vliv pouze na jednu hru. Jsem si jist, že najdeme řešení, které bude pochopitelné, přijato naší herní komunitou a současně bude podporovat náš byznys.“

Pohnuly se ledy? Vypadá to tak. Soudě dle vyjádření si Sony začala uvědomovat, že by svým odmítavým postojem mohla sebe sama poškodit. Možná se jednoho dne dočkáme her, kde si proti sobě nebo spolu zahrají hráči z PC, PlayStationu 4, Xboxu One a Nintenda Switch. Cross-platformové hraní je rozhodně k užitku a minimálně vyřeší problém s nedostatkem hráčů v některých hrách.

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Recenze: Mario Tennis Aces

Léto je před námi a s ním i takzvané herní sucho, kdy ty největší hity buď už vyšly, nebo si je vydavatelé schovávají na podzim a vánoční sezónu. V létě, kdy jsou všichni na dovolených a na prázdninách, prostě nikdo své nejzářivější pecky nevydává. A proto ani Nintendo nepřichází s regulérním Mariovým dobrodružstvím, ale s pohodovou barevnou tenisovou hrou s Mariem v hlavní úloze, kterou se naučíte ovládat za pár minut, ale opravdovými mistry se v ní stanete až po mnoha hodinách a desítkách odehraných zápasů – abyste mezitím zjistili, že to až taková pohoda vlastně není.

  • Vychází na: Nintendo Switch
  • Datum vydání: 22. června 2018
  • Žánr: Sportovní arkáda
  • Česká lokalizace: Ne

V jednoduchosti je síla?

Nemusíte být žádný expert na videohry ani znalec tenisu, abyste naskočili do Mario Tennis Aces a okamžitě se sžili s jeho základními mechanikami. Ovládání je tak intuitivní, jak jen to jde. Kromě volného pobíhání po kurtu máte možnost vyslat míček na soupeřovu polovinu několika různými údery, jež obstarávají čtyři čelní tlačítka ovladače. Principem tenisu je pochopitelně udělat to tak, aby soupeř vytvořil chybu nebo vůbec nestačil reagovat a míček vám nedokázal vrátit. Zní to jednoduše a v té nejzákladnější formě v Aces většinou stačí, abyste se k míčku dostali včas a pak stiskli libovolné tlačítko pro úder ideálně v kombinaci se směrem, kterým ho chcete vyslat. Jenže jak po pár odehraných zápasech zjistíte, k této arkádové hratelnosti je nezbytné přidat i taktický element a herní systém a typy úderů si opravdu osvojit, jelikož je potřeba ke každému soupeři a především ke každému úderu přistupovat jako k nové výzvě. Z přímočaré hry na odreagování se tak náhle stává nervy drásající strategie úderů a chování.

Na představu věrohodně vyobrazeného tenisu se však neupínejte. Cílem Mario Tennis Aces není simulovat realitu, ale především bavit. I proto nabízí řadu vychytávek a speciálních úderů, které v televizních přenosech rozhodně neuvidíte. Tak například má vaše postava možnost využít tzv. Zone Shot, tedy drtící úder, který můžete analogovou páčkou nebo nakloněním ovladače do příslušného směru umístit na přesně zvolené místo na soupeřově polovině hřiště nebo jím zaměřit konkrétní cíl. K tomu je však potřeba buď zcela naplnit ukazatel energie a pak vyvolat speciální útok, případně se ve správný okamžik přesunout na místo na kurtu, kde se čas od času rozzáří obří hvězdička, stisknout příslušné tlačítko a zamířit.

Tyto údery zaručují – alespoň ze začátku – prakticky jistý zisk bodu, pokud se však náhodou soupeři podaří útok odrazit, s velkou pravděpodobností mu oslabí nebo úplně zničí raketu, pokud ji má dostatečně poškozenou. Raketa má totiž vůči Zone Shotům omezenou výdrž, a když se rozbije, tak daný hráč jednoduše nemůže v zápasu pokračovat a automaticky prohrává, i kdyby třeba do té doby celý zápas drtivě vedl (proto je rozumné plnit vedlejší výzvy, v nichž je možné nějakou tu novou raketu získat a využít ji jako zálohu). A právě tady přichází na řadu zmiňovaný strategický element hry. Silnější soupeři v pozdějších fázích hry mají samozřejmě raket víc, ale pokud vidíte, že protivníkův ukazatel výdrže se blíží nule, nemusí být na škodu mířit Zone Shoty nikoli na nechráněné místo kurtu, nýbrž právě na soupeře a tím se ho pokusit vyřadit ze hry.

„Vaše postava má možnost využít tzv. Zone Shot, tedy drtící úder, který můžete analogovou páčkou nebo nakloněním ovladače do příslušného směru umístit na přesně zvolené místo na soupeřově polovině hřiště nebo jím zaměřit konkrétní cíl.“

Vývojáři pochopitelně nenadělili speciální schopnosti do vínku pouze vám, a tak ty samé údery a podobnou taktiku očekávejte i od počítačem ovládaných oponentů. Pokud se na vás řítí Zone Shot, neznamená to ještě, že je vše ztraceno. Tento ničivý úder se dá odrazit několika způsoby, ale všechny s sebou nesou riziko poškození rakety a v krajní situaci tím pádem i ztráty zápasu. Jednou z možností je stát ve správnou dobu na správném místě a míček „jednoduše“ odpálit. Šance, že soupeř vyšle balón přímo k vašim nohám, je však relativně malá. A proto opět přicházejí na řadu speciální dovednosti. První z nich se nazývá Zone Speed, což je fičura, která zpomalí čas kolem a umožní vám rychlý míček doběhnout. Tou druhou je Trick Shot, kdy rychle skočíte do požadovaného směru a míček odpálíte. Aby byl blok smrtícího Zone Shotu skutečně úspěšný, je potřeba načasovat odpal nebo Trick Shot bez přehánění na vteřinu přesně, což je mimořádně obtížné. V průběhu hraní budete této výzvě čelit mnohokrát a budete tak mít spoustu příležitostí blok nacvičit, ale… je to vážně mimořádně obtížné. Pokud víte, že neúspěšný blok blížícího se Zone Shotu by vás vyřadil ze zápasu, je mnohdy bezpečnější přenechat bod soupeři a soustředit se raději na následující výměnu.

Všechny zmíněné speciální dovednosti jsou pochopitelně limitovány, konkrétně množstvím vaší energie, kterou doplňujete jednoduše tím, že odpalujete míčky. Síla úderu se pak odvíjí od toho, jak dlouho podržíte tlačítko pro odpal. Silnější údery doplňují energii rychleji než ty obyčejné, odvážnější způsob hry s rychlými Trick Shot doskoky k míčku na poslední chvíli jakbysmet. Doskoky se ovládají buď udáním směru pravým analogem, nebo tím levým v kombinaci s dvojitým stiskem tlačítka X. Obě možnosti mi přijdou poněkud nešťastné. Ta druhá je při rychlých výměnách zřejmě o něco pohodlnější, ovšem má tu nevýhodu, že tlačítko X je zároveň jedním z těch, které slouží pro úder. Ani nespočítám, kolikrát se mi stalo, že jsem při běhu předčasně promáchl stiskem X, zmáčkl ho znovu společně s udáním směru balónu a místo požadovaného úderu se dočkal úskoku kamsi mimo trajektorii míčku a ztrátu bodu. Že bych tuto funkci umístil raději na jedno ze zadních tlačítek ovladače, může být jen má preference, ale když už nic jiného, mohla by hra aspoň nabízet víc možností nastavení ovládání.

Boj se sebou samým

Protože je Marion Tennis Aces tenisovým titulem, dočkáte se řady zápasů, ať už v příběhovém módu, turnaji či hře více hráčů. Pokud se budeme věnovat prvnímu jmenovanému režimu, tak za účast v zápasech získáváte zkušenostní body, které zvyšují level hráče a následně některou z dovedností buď samotné postavy, nebo její rakety. U postavy se zlepšuje síla úderu, rychlost pohybu po kurtu a hbitost. U rakety zase útok, obrana a samozřejmě výdrž. Velkou výhodou je, že body získáváte i za prohrané mače, takže i když se vám některou pasáž hry náhodou nedaří překonat a neustále ji opakujete – a věřte, že na takové dojde – každá prohra je vlastně takové malé vítězství, jelikož vás pomalu posouvá ke zlepšení postavy, a nakonec i k vysněnému úspěchu.

Tvůrci se tím elegantně vyhýbají zdlouhavému grindu, takže není třeba čelit situacím, kdy byste se vraceli do některé z předchozích pasáží hry a znovu se utkávali s již poraženými soupeři, abyste nasbírali dostatek zkušenostních bodů a zlepšili si tak statistiky, čehož jsem se po zapnutí hry upřímně obával. Nevím, jestli jsem jenom takové tenisové poleno nebo je hra už od začátku poměrně obtížná, ale opakování zápasů a výzev u mě bylo na denním pořádku. Aces koneckonců není příliš rozsáhlá, co se počtu levelů týče, a ti zdatnější ji udolají za pár hodin. S ohledem na to, že se vyrovnané zápasy můžou protáhnout klidně na dobrých třicet minut, se ale nedá říct, jestli ji dohrajete za pět nebo deset hodin. Já se rozhodně řadím do druhé skupiny a zápas s tou #[email protected]&%*! sépií už nikdy nechci vidět.

Během času stráveného ve společnosti Mario Tennis Aces na vás ovšem nečekají jen klasické tenisové zápasy, ale i různé výzvy, jako je například střelba na přesnost, ničení terčů či nepřátel, sbírání skóre v časovém limitu nebo souboje s bossy. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by mohly být v tenisové hře souboje s bossy, natož že budou tak nápadité, zábavné a vcelku netenisové. Přestože se odehrávají na kurtu a po obrazovce neustále létají míčky, neplatí u nich klasická tenisová pravidla a nehraje se na body. Bosse neporazíte tak, že mu nasázíte pár es a stejně to platí i naopak. Jedná se v podstatě o velmi podobné konfrontace, jaké znáte (nejen) z Mariových plošinovek, akorát u své postavy nenaleznete ukazatel zdraví, jste v pohybu limitování svou částí kurtu a soupeře zraňujete úspěšnými returny. Zatímco zběsile běháte po kurtu a snažíte se doběhnout ten kulatý nesmysl, bossové na vás mnohdy používají různé netenisové útoky, před kterými se musíte krýt či uskakovat, což Mariovi dobíjí tolik potřebnou energii (ta je přímo esenciální na konci každé etapy souboje, kdy je potřeba na konkrétní část protivníkova těla vyslat Zone Shot a ubrat mu tak jeden ze tří životů – pokud se vám to nepodaří, regeneruje se mu trocha zdraví).

„Zatímco zběsile běháte po kurtu a snažíte se doběhnout ten kulatý nesmysl, bossové na vás mnohdy používají různé netenisové útoky, před kterými se musíte krýt či uskakovat, což Mariovi dobíjí tolik potřebnou energii.“

Mohlo by se zdát, že se toho na obrazovce v takovýchto situacích děje tolik, že to jako hráč nemáte šanci sledovat a zároveň patřičně reagovat, když čelíte jednak podobným útokům a jednak musíte co pár vteřin být na správném místě, abyste odpálili míček, protože pokud jste náhodou zapomněli, pořád ještě hrajete tenis. Ale není to vůbec tak děsivé, jak to možná působí. I na malé obrazovce v handheld režimu je vše naprosto přehledné a času na reakci relativně dost – třebaže souboje mají časový limit, jenž je naopak mnohdy velmi šibeniční a každý neodehraný míček či „ztráta zdraví“ z něj navíc nemilosrdně ukrajují pár sekund v podobě penalizace.

Já nehraju!

Veškerý obsah, který ve hře naleznete, se přitom odehrává pouze a jen na tenisových kurtech. Ani ty však nejsou jen vaším typickým trávníkem nebo antukou. Hraje se v džungli, na poušti, na palubě lodi a dalších místech, kde tenisové zápasy běžně neprobíhají. Jednotlivá prostředí, a tedy i kurty přitom často mají svá specifika, která hru zpestřují, dělají ji svým způsobem o něco obtížnější, ale i zábavnější. V džungli se na síti v typických zelených potrubích pohupují masožravky, jež dokážou schramstnout míček a pak ho rychle vystřelit kamkoliv na vaši herní plochu. Na lodi zase musíte počítat s přítomností velkého stěžně uprostřed kurtu, jenž umí poskytnout výhodu, ale taky vám pořádně zavařit, protože zásah do něj výrazně mění směr balónu a hra je tím pádem dost nevyzpytatelná.

A protože je někdy nevyzpytatelná, jindy jen šíleně obtížná, často přijde na řadu restartování úrovně. Mario Tennis Aces bohužel neumožňuje okamžitý restart, takže i když víte, že už zápas/výzvu/souboj nezvládnete, musíte buď uměle prohrát, nebo se vrátit na herní mapu, kde následuje rozhovor mezi postavami (jde rychle proklikat, ale ne úplně přeskočit) a až potom můžete své štěstí zkusit znovu. Načítání samo o sobě je sice bleskové, ale věřte, že pokud některý mač opakujete dvacetkrát za sebou, absence restartu dokáže být v daný moment, kdy už jste i tak dost vytočení neúspěchem, značně iritující. Osobně jsem měl mnohdy touhu raději se vzdát potenciálních XP, než abych strávil třeba 20 vteřin zbytečnou prodlevou. U virtuální hry to sice bude znít poněkud úsměvně, když člověk nepodává žádný fyzický výkon, ale vytrhává to z koncentrace a ubírá plynulému zážitku.

Mario vs. Wario

Zatímco v příběhovém módu hrajete za Maria, v turnaji pro jednoho hráče či multiplayeru si volíte tenistu z celé řady známých postaviček z Mariovského univerza, jako je například Luigi, Bowser, Peach, Yoshi a další. Stejně jako například u Mario Kart i v Aces mají jednotlivé postavy odlišné vlastnosti, takže je dobré si je postupně vyzkoušet, zjistit, jaký styl hraní vám nejvíc vyhovuje, a podle toho se následně rozhodovat. Multiplayer nabízí Mario Tennis Aces jak lokální, tak online. V době recenzování bohužel servery zely prázdnotou, takže jsem se musel spokojit s prozkoumáním lokálního multiplayeru s kamarády na jedné konzoli. Ti se k vám můžou připojit až tři, ale varianta ve čtyřech už vyžaduje poměrně velkorysé množství prostoru před televizí a zároveň dostatečně velkou obrazovku. Hra s kamarády nabízí možnost utkat se ve dvouhře jeden proti jednomu, nebo ve čtyřhře, kdy si každý zvolíte svého spoluhráče – lze hrát také spolu proti dvěma počítačem ovládaným soupeřům nebo dvěma dalším kamarádům.

„Stejně jako například u Mario Kart i v Aces mají jednotlivé postavy odlišné vlastnosti, takže je dobré si je postupně vyzkoušet, zjistit, jaký styl hraní vám nejvíc vyhovuje, a podle toho se následně rozhodovat.“

Zároveň máte možnost zvolit si hru se všemi vychytávkami, jako jsou ukazatel energie a s ním spojené super střely a super schopnosti, případně klasický tenisový zápas prostý podobných arkádových vymožeností. Využít lze rovněž „zjednodušeného“ pohybového ovládání pomocí Joy-Conů, kdy můžete přenechat počítači dokonce i pohyb postavy a soustředit se jen na odpaly. Ty uvozovky u slova zjednodušeného nemají symbolizovat jen to, že ovládat tímto způsobem hru zvládne i vaše babička, ale především to, že po několika hodinách testování vyplul na povrch především jeden fakt, a to ten, že je pohybové ovládání velmi nepřesné.

Jistě, za těch dvanáct let od původního Wii a tenisu ve Wii Sports se Nintendo s pohybovým ovládáním bezpochyby posunulo o dost kupředu, ale bohužel si nemyslím, že by se zrovna Aces dařilo tento pokrok nějak reflektovat. Naopak jsem u pohybového ovládání zaznamenal podobné nešvary jako u staršího bratříčka, tedy především nereagování na slabší máchnutí ovladačem, nepřesnost odpalů nebo chybné postavení hráče s ohledem na dráhu letu míčku. Přínos tedy vidím především v situacích, kdy jen chcete představit hru lidem, kteří se s podobným stylem ovládání ještě nesetkali, nebo při pořádání večírků, kdy si postupně podáváte ovladač a výsledek zápasu příliš neprožíváte. Pokud si však chcete s přáteli skutečně poměřit své síly, doporučuju vrátit se klasicky k osvědčeným tlačítkům.

Vzhledem k tomu, že vám Mario Tennis Aces pohybové ovládání nikterak nenutí, to je ovšem pouze jedna z mála drobných výtek směrem k jinak vynikající hře. Nikdy bych nevěřil, že dokáže být tenisová hra tak vtahující a zábavná a můžu s klidem prohlásit, že se jedná o nejlepší virtuální tenis, který jsem v životě hrál. Samozřejmě jsem si vědom toho, že vzhledem k tomu, že se jedná o mé druhé setkání s tímto sportem za mou dosavadní herní kariéru, toto prohlášení nemá pražádný význam, ale jsem si na 99 % jistý, že reálná simulace tenisu by mě unudila k smrti po prvním odehraném zápasu. Od Mario Tennis Aces jsem se – navzdory mé časté frustraci z neúspěchu – naopak nemohl odtrhnout. A co může být pro hru – jakoukoli hru – lepší vizitkou než právě toto.

Recenze

Mario Tennis Aces

Líbí se nám

  • velmi návykové
  • zábavné herní mechanismy
  • počítač není neomylný
  • obtížnost představuje výzvu
  • výborná zábava pro více hráčů

Vadí nám

  • některé mače jsou až příliš dlouhé
  • menší počet zápasů
  • nepřesné pohybové ovládání

Kritéria hodnocení

  • Osmička 0

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Nejsledovanější konferenci na E3 měl Xbox

Microsoft měl podle mnohých nejlepší tiskovou konferenci za poslední roky, což je dle mého tak trochu pravda, ale já osobně postrádal důraz na exkluzivní hry. Místo nich jsem se dočkal akorát nabušené Forzy Horizon 4 se střídáním ročních období (vypadá opravdu hodně lákavě) a her, které si zahraji nejdříve v příštím roce. Jinak byla konference hlavně o titulech třetích stran, které budou dostupné nejen na Xboxu One, ale také na konkurenční PlayStation 4. Naštěstí se blýská na lepší časy: Microsoft investoval značné prostředky do svých studií a zároveň koupil hned čtyři týmy (Playground Games, Ninja Theory, Undead Labs a Compulsion Games) a založil zbrusu nové studio pojmenované The Initiative, které vede bývalý šéf série Tomb Raider, Darrell Gallagher, a najdeme ho v luxusní oblasti v Santa Monice.

Tisková konference Microsoftu, prostřednictvím níž nám byla servírovaná jedna hra za druhou, mj. očekávaný Cyberpunk 2077 od autorů Zaklínače, nové Halo, několik Gears of War her, Metro Exodus, Dying Light 2 nebo nový projekt od FromSoftware, přilákala nejvíce diváků. Stream sledovalo 1,7 milionu diváků (v roce 2017 to bylo 1,1 milionu). Na druhém místě překvapivě neskončila Sony, ale Ubisoft. Na prezentaci Assassin’s Creed: Odyssey, The Division 2, Skull and Bones nebo Beyond Good and Evil 2 se dívalo 1,6 milionu (před rokem 986 tisíc). Třetí Sony se pochlubila 1,5 miliony diváků (před rokem 926 tisíc). I přesto jde o velmi slušné číslo, když si vezmeme, že začátek tiskovky byl ve tři hodiny ráno, ještě k tomu v pracovní den. Většina se tak podívala ze záznamu na první gameplay záběry z The Last of Us Parth II, další záběry z podivného Death Stranding od Kojimy neboGhost of Tsushima z feudálního Japonska.

To samé platí o Bethesdě. Ta začínala o půl čtvrté ráno. Přesto se dostala na 964 tisíc (o rok dříve 233 tisíc). Jak vidno, výrobce a vydavatel titulů jako Fallout, RAGE, DOOM, Wolfenstein a Elder Scrolls začíná lákat čím dál víc. Následuje PC Gaming Show s 893 tisíci diváky (552 tisíc v roce 2017), Nintendo s 679 tisíci (předtím 292 tisíc) a poslední je EA Play od Electronic Arts. Hry FIFA, Battlefield a Star Wars sice patří mezi nejpopulárnější, ale EA byla jedinou firmou, která má horší výsledky než loni. Zatímco v roce 2017 sledovalo konferenci 676 tisíc lidí, předminulou sobotu to bylo jen 528 tisíc.

Nahrávání ... Nahrávání …

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Den otců ve světě videoher

Na dnešek, 17. června, připadá Den otců. Svátek se po světě slaví vždy třetí červnovou neděli. U nás sice zatím moc populární není, na rozdíl od Dnu matek. Pokud jste svému tátovi popřáli, byl jistě rád a pokud ne, tak o dnešním dni možná ani neví. V zahraničí to je ovšem jiná písnička. Den otců (i těch nevlastních či samozvaných) připomněla také některá herní studia a samotní herní hrdinové. Pojďme se podívat, co se na Twitteru skrývalo ze světa her pod hashtagem

The Elder Scrolls Online

Wolfenstein

The Last of Us

Far Cry 5

Gears 5

Final Fantasy XV

The Sims

God of War

Nejvážněji byl Den otců pojat v Santa Monica Studio a v jejich posledním velkolepém počinu jménem God of War. K této příležitosti byla představena limitovaná pětice plakátů, od každého bude vytisknuto 75 kusů a s cenovkou 40 amerických dolarů si je mohou případní zájemci koupit ZDE. Dále byly sepsány různé příběhy a zvyky samotných zaměstnanců studia, přečíst si je můžete na oficiálním blogu PlayStationu. A nakonec bylo vydáno epické video mapující vztah mezi Kratem a synem Atreem.

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

error: Sorry obsah je chráněn.