Tag Archives: Speciál

Malá velká království – deskovka

Povzneste svými ambiciózními plány svou nepatrnou říši!

Dnešní trh na nás valí jednu deskovku za druhou, takže není problém se při jejich výběru úplně ztratit. Když hledáte stolní hru vhodnou pro vaši rodinu a přátele, často se probíráte řadou titulů, které vás nezaujmou z různých důvodů – nevýrazný design, malá krabička, neznámý název. Někdy se ovšem stane, že právě v takovém díle najdete zalíbení a zábavu na několik večerů. Dnes recenzovaná Malá velká království patří do skupiny výše popsaných her, které klamou tělem. Copak se ukrývá uvnitř nenápadného obalu?

Královské úmysly

Deskovky Scotta Almese (Malé velké galaxie, Malá velká dobrodružství, Tiny Epic Western) mají několik poznávacích znaků. V miniaturním provedení se vám snaží předložit atraktivní herní prostředí, v nichž panují důmyslně vymyšlené mechaniky. Malá velká království vás přivedou do říše, v níž se tísní několik bezvýznamných regionů, které doufají ve svou budoucí slávu. Až v pěti hráčích můžete soupeřit o životní prostor a stát se legendární vládcem. Vládcem, jenž svou zemi dovede na pokraj blaženosti.

Na začátku soupeření se musíte rozhodnout, který z národů se stane vašim vyvoleným. Volbu rasy nepodceňujte, protože její speciální schopnosti by měly co nejvíce odpovídat vašemu hernímu stylu. Zatímco přátelští půlčíci místo válčení raději vytvářejí aliance, Orkové, temní elfové či kentauři nejdou pro ránu daleko, za což jsou po zásluze odměněni. Ekonomicky zaměřené jedince zaujmou spíše nemrtví nebo valkýry se svými osidlovacími bonusy, popř. univerzálně využitelní lidé. Velmi zajímavou volbou jsou měňavci, kteří musí měnit svou strategii podle národa, do nějž se transformovali. Ze třináctky ras si zkrátka musí vybrat každý.

Poté si hráči náhodně zvolí oboustrannou kartu země a z nabízených plánů si označí svou domovinu. Musíme uznat, že překladatelé z vydavatelství REXhry se museli při vymýšlení názvů jednotlivých území opravdu královsky bavit. Posuďte sami, zda jste někde slyšeli o Neplechii, Plebejsku, Poflakistánu nebo Absurdii. Pojmenování krajiny nemá na partii žádný vliv, soustředit byste se spíše měli na rozložení taktických ploch – polí, hor, lesů a podzemí, z nichž budete získávat suroviny. Jakmile obdržíte a rozložíte nutné komponenty, nic nebrání klání rozhodujícím o osudu vašeho lidu.





Plynulá hratelnost

Průběh partie se dá označit za dynamický, nebudete se nudit žádnými dlouhými prostoji a budete se neustále cítit v centru dění. Naštěstí tím netrpí ani strategická hloubka. Aktivní hráč si může během svého tahu vybrat jednu z šesti akcí – hlídka (posun v rámci jedné mapy), výprava (přestěhování figurky na sousední plán), stavba hradu, magický výzkum, osidlování či obchod. Zvolenou činnost ale mohou provést všichni hráči u stolu. Pokud se aktivity nechtějí nebo nemohou (platí se příslušnými surovinami) zúčastnit, získávají místo toho zdroje z obsazených polí jednotlivých plánů.

Provedená akce se označí symbolem štítu na příslušné kartě, žeton aktivního hráče se posune vedle a fáze se opakuje. Pouze s tím rozdílem, že následující hráč má na výběr o aktivitu méně. Reset tabulky nastává v okamžiku, kdy se štíty obsadilo pět políček na příslušném přehledu. V tomto případě se mohou odstranit a aktivní vůdce svého království může opět volit z celé palety činností. Z počátku vše působí jednoduše, ale s uplynulou herní dobou se zvedají nároky na stavbu a výzkum, nepřátelé se začnou roztahovat do sousedových teritorií a vše navíc zamotají unikátní vlastnosti ras.

Především při setkání dvou hráčů na jednom políčku se plně prokáže, jak umíte svého oponenta prokouknout. Válka probíhá tajným zvolením bojového čísla na dvanáctistěnné kostce (1-11), nebo nabídnutím míru a aliance (bílá vlajka). Vytváření aliance doprovází risk, že vás soupeř převálcuje, ale pořád vyjde levněji než vedení boje. Za každé bojové číslo totiž musíte zaplatit příslušnou hodnotu v surovinách, takže vleklé tažení může úplně zlikvidovat vaši ekonomiku. Naštěstí se díky systému střídání aktivit nemusíte obávat agresivně laděných kamarádů, Malá velká království jsou tak spíše budovatelskou strategií.





Zkušení hráči patrně sáhnou po možnosti využít žetony průzkumu, které celou hru náležitě zdramatizují. Během svých objevných výprav můžete získat poklady, odhalovat tábory zbojníků, utéct od dračího doupěte či objevovat zapomenuté stavby dřívějších obyvatel. Mnohdy pátrací akce úplně promění vaši pevně budovanou strategii, protože budete muset reagovat na nové podněty na své mapě.

Celá partie se chýlí ke konci v okamžiku, kdy jeden národ dosáhne jedné z nutných podmínek pro spuštění finální části – postavení hradu, umístění sedmé figurky jedné říše na plán či vyzkoumání páté úrovně magie. Všichni vůdci mají šanci provést několik posledních akcí, aby dotáhli svou říši na vrchol. V okamžiku umístění pátého štítu na tabulku aktivit se sečtou vítězné body podle předem daného algoritmu a můžete gratulovat vítězi. Nemusíte se obávat, že nejúspěšnějšího panovníka budete hledat dlouhé hodiny, jedna hra by vám měla zabrat přibližně 45 minut.

Malá, ale šikovná

Dnes recenzovaný titul nás mile překvapil. Přes své nepatrné rozměry (alespoň v rámci deskovek) uvnitř ukrývá komplexní herní mechanismy, jež naplno prověří vaše strategické myšlení. Prostorově úsporná realizace má sice svou negativní stránku – miniaturní žetony zdrojů a figurek, ale to je minimální daň za přenosnost titulu. Malá velká království si tak můžete vzít s sebou téměř kamkoliv, protože pro ně najdete místo v baťohu i větší kapse.

Zaujmout může hráče přibližně od 14 let, kteří ocení hravý fantasy přístup ilustrátora Billa Brickera (Diamonds, Dark Moon), jenž nechal svou představivost divoce cválat všemi směry. Díky tomu se můžete radovat ze ztvárnění národů klasických dobrodružných příběhů v kombinaci s valkýrami či měňavci. Zároveň se povedlo výtvarnou část vtěsnat do omezeného prostoru karet s popisem jednotlivých kouzel či počítadlem surovin. Pokud se vám úsporný režim Malých velkých království zalíbil, určitě vás potěší, že v portfoliu vydavatele REXhry naleznete také rozšíření Úsvit hrdinů.





Líbí se nám

– komplexní a svižná hratelnost
– absence dlouhých prostojů mezi tahy
– strategicky vyvážené
– úsporné na prostor (dá se hrát i ve vlaku)
– příznivá cena

Vadí nám

– titěrné dílky

Deskovku Malá velká království koupíte v obchodě Xzone.cz.

Další aktuální články

Devil May Cry HD Collection

Čtvrtek 29.3.2018 18:30 – Povedlo se tvůrcům převést kultovní trilogii na nejnovější konzole (a PC) se ctí? Přečíst celý článek »

Sea of Thieves

Úterý 27.3.2018 19:13 – Tvůrci parádních Kinect Sports, Banjo-Kazooie: Nuts & Bolts nebo Viva Piñata vytvořili pirátské dobrodružství. Jak se jim povedlo? Přečíst celý článek »

Dotazník k bakalářce – prosím o vyplnění (11 příspěvků), platnost ps+ vyprsela (7 příspěvků), Všeobecný pokec o PC HW, novinky atď. (121 příspěvků), Far Cry 5 (5 příspěvků), Jaký monitor? (49 příspěvků), Jaký engine vybrat? (5 příspěvků), MW 2 problém (4 příspěvky), STEAM -všechno sem (7102 příspěvků), Trance – Goa + Progressive Mix 44 (468 příspěvků), Humble bundle -vše sem (616 příspěvků), Czech VR League (1 příspěvek)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

O vývoji nového Zingu: Vylepšení homepage, profily a fórum

Bílá barva zatěžující oči je minulostí. Pojďte se seznámit s vývojem zbrusu nového Zingu.

Zdravím čtenáře a čtenářky Zingu. Včera to byl týden, co jsme úspěšně v betě spustili zbrusu nový Zing. Od té doby na něm pracujeme a základy vylepšujeme, abychom postupně vytvořili nový, moderní herní magazín, který si spoustu skvělých funkcí vezme z toho starého. Našim cílem je vytvořit pro vás nové místo, které budete každý den navštěvovat, číst na něm články, novinky ze světa her, diskutovat o nich a samozřejmě soutěžit o zajímavé ceny.

Hlavní stránka

Vaše názory a zpětná vazba je pro nás hodně důležitá, ale pochopitelně se nemůžeme zavděčit všem. To bychom novou verzi webu nikdy nedodělali. Každopádně, za týden jsme stihli předělat úvodní stránku. Ta se nově více podobá starému Zingu a hlavně jsme jako pozadí pro text zvolili mírně šedou barvu, místo bílé, která je nepříjemná na oči (bílé v pozadí si nevšímejte). V horní části stránky vás budeme upozorňovat na čtyři články, které byste rozhodně neměli přehlédnout. Pod nimi bude klasická mezera pro reklamu na pozadí. Následují nejnovější články. U nich ještě chybí označení pro kategorii (novinka, recenze, preview, speciál) a rovněž platformy, kterých se týká.

V pravém menu si všimněte prvního boxu nabízející vám čtyři populární články, čtyři články s největším počtem komentářů a čtyři nejnovější články. V současné době nemáme tento systém ještě nastaven, ale po spuštění hotové verze vám bude v záložkách populární a komentáře nabízet články za posledních 7 dnů.

Úvodní stránka nového Zingu v betě
Úvodní stránka nového Zingu v betě

Pod tímto boxem jsme vytvořili další. V něm naleznete rovněž čtyři články, tentokrát ale ty, které vám doporučujeme my i ostatní čtenáři. Na novém Zingu je algoritmus, jenž na základě počtu zobrazení, komentářů a palců vyhodnocuje články, které čtenáře Zingu za poslední dobu nejvíce zaujaly. Pokud chcete zobrazit více takových článků, tak k tomu slouží šipky.

V budoucnu bude mít pravá část ještě trošku jinou podobu. Úplně nahoře vám chceme nabídnout krátké zprávičky ze světa her (moderní verzi dřívějších Jednohubek k snídani) a pochopitelně tam bude mít své místo i reklama. Na příjmu z reklam je provoz magazínu závislý. Bez reklamy to bohužel nejde, ale snažíme se ji omezit, a hlavně jdeme cestou, aby vás reklama neotravovala – žádné otravné zvuky!

Nový Zing je kompatibilní se všemi zařízeními. Prohlížet a využívat jeho možností můžete na počítači, mobilech i tabletech, včetně profilů a diskuzního fóra.

Profily

Všichni čtenáři, kteří mají delší dobu vytvořený profil na starém Zingu, se mohou v betě již přihlásit, podívat se do svých profilů a upravit si je. Abyste se úspěšně přihlásili pod svou přezdívkou nebo e-mailem, tak si musíte nechat vygenerovat nové heslo. Je to z důvodu toho, že každá verze Zingu má svou databázi a z bezpečnostních důvodů jsme vaše hesla nepřenášeli – v databázi jsou zašifrovaná. Klidněte tedy nahoře v menu na „Přihlásit se“ a vyberte „Zapomněli jste heslo?“ Napište svou přezdívku nebo e-mail a na e-mail, s kterým jste se na Zing zaregistrovali, vám přijde potvrzení se speciální URL pro změnu hesla. Pokud vás po přihlášení systém přesměruje do redakčního systému, tak se nelekněte. Po úspěšném přihlášení se vám místo odkazů na přihlášení a registraci objeví váš profil. Stačí na něj najet myší a zvolit „Váš profil“.

Vezměte prosím na vědomí, že profily na betě jsou v rozpracované podobě. Postupem času je budeme vylepšovat, přidávat nové možnosti atd. Již nyní si ale můžete přidat krátký popisek, vaše sociální profily nebo dlouhý popisek a okořenit ho o pět obrázků. Videa z YouTube bohužel přidávat nelze. Možná někdy později, pokud nám to systém umožní. Rovněž zvažujeme umístit do každého profilu chat, stejně jako tomu je na starém Zingu.

Můj profil v betě
Můj profil v betě

Diskuzní fórum

V betě jsme spustili diskuzní fórum. To má oddělené profily, ale zároveň to není tak, že byste se k nám museli dvakrát zaregistrovat. Pouze si můžete profil na webu a na fóru přizpůsobit tak, aby reprezentoval vaši osobnost, vaše názory apod.

Na fóru jsou i nové soukromé zprávy, které nově fungují jako chat, kdy si můžete psát s více lidmi zároveň.

Na závěr ještě upozornění. Na fóru je v současné době pouze ukázka z původního fóra. Klidně na nové fórum něco napište, ale počítejte s tím, že před přesunem na nový Zing bude vše smazáno a nahrazeno příspěvky, které jsou na starém fóru.

Diskuzní fórum v betě
Diskuzní fórum v betě
Soukromé zprávy v rámci fóra v betě
Soukromé zprávy v rámci fóra v betě

Co dál?

V následujících dnech máme v plánu několik dalších menších úprav, a ještě pár větších, včetně těch, které nebudou na první pohled patrné.

Doufám, že se vám nový Zing líbí. A pokud ne, tak že si na něj postupně zvyknete. Z vývoje se přihlásím zanedlouho, abych vám představil další novinky, úpravy a vylepšení. Pokud máte nějaké otázky, nebojte se napsat do komentářů. Na všechny mile rád odpovím. Jen prosím slušně a pokud možnost napište, co vám konkrétně vadí, co vám schází apod. Zároveň ocením, když nás budete informovat o problémech/chybách, pokud na nějaké v betě narazíte.

Michal Burian
šéfredaktor Zing.cz

Michal Burian je šéfredaktor Zingu, sledovat ho můžete na Twitteru @BurianMichal a na Google+ MichalBurianCZ

Další aktuální články

Final Fantasy XV na počítače je skoro fantazií

Středa 21.3.2018 16:00 – Ale jenom skoro. Trvalo to sice rok a půl, ale konečně se dočkali i PC hráči. Stálo to čekání tedy za to? Přečíst celý článek »

Gravel

Středa 21.3.2018 00:00 – Jak dopadly nové off-road závody od italského studia Milestone, které často tvoří jen průměrné hry? Přečíst celý článek »

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Kobky plné chaosu – deskovka

Nechte se zlákat do smrdutých cel, z nichž může vyjít pouze jeden vítěz.

Poslední dobou jsme se soustředili především na komplexní příběhové deskovky nebo stolní hry pro dva, zatímco jsme zanedbávali nenáročnou zábavu pro více soupeřících přátel. Naštěstí se nám do rukou dostala menší krabička z distribuce českého vydavatel ADC Blackfire, v níž se ukrývá překvapivě zábavný obsah. Kobky plné chaosu, za jejichž návrhem stojí Olivier Saffre (Domek plný chaosu, Cthulhu in the House), dokážou zabavit skupinu lidí na docela dlouhou dobu. Pojďme se blíže podívat, jak se hraje.

(Ne)tradiční hrdinové

Tucet dobrodruhů se vrhá do temného dungeonu, aby se zmocnili pokladu v jeho nitru. O triumf se poperou nejen tradiční zástupci fantasy žánru jako válečníci, trpaslíci, elfové či skřeti, ale také méně očekávané figurky. Z nich v paměti utkví podivná rosolovitá kostka s kuřetem a mečem ve svém nitru, popřípadě levitující oční bulva. Přestože si vaše sympatie získá nejedna postavička, jež budete familiárně pojmenovávat, vítěz může být jen jeden. A proto se pátrání po truhlici plné vzácného zboží zvrhne v krutá jatka, která však bez nadsázky okouzlí téměř každého.

Ať už si totiž ke stolu přizvete babičku, sourozence či přátele, nemusíte se bát, že budete muset dlouze vysvětlovat pravidla. Nejdříve si z dvanácti oboustranných karet postavíte kobku podle vašich představ, přičemž nejdůležitější pozici zastává místnost s bohatým lupem a východ z nebezpečného sklepení. Do každé místnosti přiřadíte jeden z tuctu charakterů a můžete se pomalu pustit do hry plné nejistoty.

V Kobkách plných chaosu nejde o nic menšího než o přežití absolutního zmatku, zmíněného již v názvu titulu. Všichni hráči (tři až šest) si vylosují dva žetony tak, aby ostatní neviděli jejich hrdiny vyobrazené na rubu. Poté co každý získá své svěřence pro dané kolo, je pouze na vás zajistit těm vlastním nejdelší možné přežití v nadcházející šílené mele. A věřte mi, že se nebude jednat o jednoduchý úkol, jelikož své zájmy samozřejmě budou hájit také vaši oponenti.





Kdo uteče, vyhraje

Zvolit vítěznou taktiku není tak jednoduché, je hodně závislá na rozhodnutích všech lidí zasahujících do hry. Jednotliví hráči totiž mohou popořadě manipulovat s kteroukoliv postavou ve hře a obratně tak skrývat své zájmy. V podstatě volíte pouze mezi třemi postupy – přesun charakteru do jiné místnosti, souboj či proplížení s pokladem. Cestovaní po lokaci je možné pouze, pokud se příslušný bojovník vyskytuje na políčku sám (popř. má-li v držení poklad), v opačném případě dochází k boji, v němž sami vyberete, komu vystrojíte funus.

Během pár okamžiků dojde k obrovskému počtu šarvátek, značně redukujících počet hratelných figur v podzemí. Až po zběsilém úvodu dojde k taktickým čachrům, ovšem jen v případě, že přežil jeden z vašich favoritů. Pokud ne, můžete zlomyslně zasahovat do plánů vašich spoluhráčům a ničit jejich pečlivě plánované tahy jako domeček z karet. Škodolibost a nejistota se báječně doplňují a společně dotváří návykovou zábavnost titulu.

Po desítkách odehraných partií (jedna složená ze tří kol vám zabere přibližně čtvrt hodiny) si opravdu nejsem jistý, jaký spolehlivý postup zvolit k dosažení vavřínů slávy. Ať už jsem ostentativně ignoroval své svěřence, abych na ně zbytečně neupozornil, nebo se za ně od začátku bil srdnatě jako lev, vždy nakonec skončili mezi prvními na márách a triumf slavili mí soupeři. Se smrtí se samozřejmě počítá a málokdo se jí vyhne, ale čím déle vydržíte, tím lépe pro vás, protože nejvíce oceněni jsou poslední přeživší.

Vyřazené charaktery se přehledně řadí vedle sebe mimo herní plochu a od vítěze získávajícího deset bodů se hodnota odměny postupně snižuje. První dva mrtví v kole tak skončí s nulovým skóre. Svůj bodový zisk z daného kola odvodíte od úspěšnějšího svěřence ze svého tandemu a můžete se pustit do přípravy nové arény, v níž se pustí hrdinové do další nemilosrdné mely.





Vždy po ruce

Z popisu možná plně nevyzní, jak zmatené recenzované Kobky jsou, ale určitě jejich kouzlu také podlehnete. Ne vždy totiž máte náladu na deskovku s obtížnými pravidly, a právě dnes představovaný titul nabízí prostou a rychlou zábavu na každodenní hraní. Takže pokud hledáte stolní hru, do níž se můžete ponořit v podstatě kdekoliv, jsou pro vás Kobky plné chaosu zajímavou volbou, především díky své skladnosti. Nic vám nebrání mít malou krabičku s dvanácti pokladu chtivými podivíny vždy po ruce a během krátké chvíle připravit partii o velké přestávce ve škole, během jízdy vlakem nebo jako doplňkovou zábavu během konverzace s kamarády u piva.

Některé zájemce možná odradí netypická grafická stránka, která nemusí padnout do oka všem. Designér Kwanchai Moriya vsadil na dětsky pojaté charaktery, jež mohou někomu připadat roztomilé, zatímco jiným spíše ztřeštěné. V podobném duchu se nesou také oboustranné karty tvořící síť sklepení s pokladem, na nichž najdete nejeden pečlivě ukrytý vtípek. A právě dílky mapy v nás probouzí největší zklamání. Nevhodně zvolený obdélníkový formát vám totiž neumožňuje kreativně se vyřádit a vytvářet spletitá sklepení, ve kterých by na sebe čistě navazovaly jednotlivé průchody.

Přes tuto drobnou pihu na kráse v Kobkách plných chaosu můžete najít zalíbení. Jestliže si libujete v blufování a rádi vzbuzujete v soupeřích pocit nejistoty, budete se cítit jako ryba ve vodě. Nejedná se o žádný velký příběhový titul, ale o slušně vymyšlený filler pro zahnání dlouhé chvíle, který navazuje na koncept Domku plného chaosu (dílky a postavy obou deskovek lze propojit dohromady). Za cenu pohybující se od 350 Kč se určitě jedná o zajímavý přírůstek do vaší sbírky stolních her.





Líbí se nám

– svižná a rychlá hratelnost
– jednoduše pochopitelná pravidla
– možnost blufovat a škodit
– účastníte se hry i po vypadnutí vašich postav
– skladnost a přenosnost

Vadí nám

– formát karet tvořících kobky (nejdou vždy napojit, jak chcete)
– pro někoho až příliš přímočaré
– časem se může dostavit stereotyp

Další aktuální články

Assassin’s Creed: Origins - Kletba faraonů

Pátek 16.3.2018 14:14 – Théby a Údolí králů. Přesně tam nás pošle v pořadí druhé DLC pro Assassin’s Creed: Origins. Stojí ale nové dobrodružství za to? Přečíst celý článek »

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Ve víru věků – deskovka

Budujte své impérium a zanechejte odkaz budoucím generacím.

V našich deskovkových speciálech se nevěnujeme jen obrovským příběhovým hrám s velkým plánem a nespočtem komponentů, ale občas se podíváme na zoubek i menším projektům, které jsou schopné zaujmout hráče a zpříjemnit jim den. Právě takovou jednohubku vydává v ČR společnost REXhry. Najdete ji v menší krabičce pod názvem Ve víru věků a jako svou prvotinu ji vymyslel chorvatský designér Kristian Čurla. Dáte ji šanci?

Komplexnost jen v osmnácti kartách

Aktuálně recenzovaný titul si s sebou můžete vzít, kam chcete, protože paklík osmnácti listů přibalíte do sebemenšího zavazadla. Pak už jen stačí sehnat tužku a kousek papíru a můžete se pustit do partie. Neobávejte se banální hratelnosti, protože i přes malý počet karet budete neustále přemýšlet, jak přechytračit protivníka. Dva hráči se zabaví přibližně na patnáct minut, ale určitě nezůstanou u jedné hry. Pojďme si tedy představit jednoduchý, ale velmi funkční princip této karetky.

Primárním cílem hráče je získat co největší počet vítězných bodů. Ty získáte sbíráním vhodných karet a vytvářením co nejsilnějších komb stavbou prastarých monumentů. K jejich budování nepotřebujete žádné suroviny, pouze vyložíte jednu z pětice karet, jež dostanete na začátku kola. Tím ovšem složitější úvaha nekončí, spíše začíná. Po odhalení vaší první stavby totiž předáte čtveřici zbývajících listů protihráči výměnou za jeho karty. A z nabídky postavíte další budovu. Takto střídáte a stavíte do konce kola, kdy jsou vaše ruce prázdné. Nyní sečtete body, které jsou odvozeny ze vzájemného ovlivňování karet a zapíšete skóre (součástí balení jsou přehledné tabulky).

Druhé kolo začíná zvednutím karet ze stolu. Z vaší pětice si vyberete favorita, o něhož nechcete přijít, vyložíte jej před sebe a označíte příslušným žetonem. Ze zbývajících staveb vyřadíte mimo hru takovou, která je pro vás nepoužitelná, resp. by poskytla velkou výhodu soupeři. Poté přiberete dvě karty ze zatím nepoužitých monumentů a pokračujete ve stylu prvního kola. Stejně probíhá třetí kolo, které celou partii uzavírá. Na konci třetího tahu před sebou máte sedmičku budov, které představují vaše konečné impérium. Vítězem se stává hráč s větším počtem bodů sečtených za všechna kola.





Graficky přívětivá jednohubka

Jak jste si sami mohli přečíst, v jádru se zdánlivě nejedná o nijak složitou záležitost. Pouhých osmnáct karet totiž navozuje dojem chabého zážitku. Opak se však blíží pravdě mnohem více. Během partií totiž musíte odhalit soupeřovy plány a spojit je dohromady se svou snahou bodovat. Nejzáludnější je zřejmě princip sdílení karet, protože v podstatě víte, co může vyložit soupeř a co by bylo výhodné pro vás.

Základem Ve víru věků je totiž vytváření co nejúčinnějších kombinací a když vám soupeř vidí do karet, chce to velkou míru štěstí, pevné nervy a schopnost blufovat v každém okamžiku. U karet najdete pětici symbolů, po nichž se budete pídit kvůli vlastnostem vašich staveb. Pak je jen na vás, zda se rozhodnete riskovat a stavět budovy tak, abyste v nich měli zastoupeny obranné systémy, magické prostory, knihovny, zahrady a paláce. Samozřejmě s tím roste riziko, že vám soupeř vaše plány zhatí. Opatrnější jedinci raději budou využívat méně hodnocených kombinací, postupně zvyšovat své skóre a nakonec se třeba chopí vavřínů vítězství svou konzistentní a opatrnou hrou.

I přes krátkou herní dobu vás Ve víru věků zabaví na delší čas. Každá partie bude jiná a zkušenější protihráči budou mnohem ostražitější při kontrole oponentovy strany stolu. Napětí a různorodost zaručuje především sdílení karet, takže si navzájem stále vidíte pod ruce. Díky trojkolovému systému můžete účinně klamat tělem a pokoušet se o různé strategie. Zajímavou zkušeností pro mě byl turnaj, který ve čtyřech lidech trval něco přes hodinku. Jednotliví karbaníci přinesli úplně jiné postupy, které zaskočily soupeře.

Příjemně poklidnou atmosféru během partie dokreslují velmi povedené malby na kartách, které evokují ty nejvymazlenější fantasy či pohádkové příběhy. Přesto je však ve své podstatě jedno, co na kartách najedete, protože obrázky na hru nemají žádný vliv, důležité jsou symboly (podobně jako v námi recenzovaném titulu Hra o trůny: Intriky Západozemí) a popisy karet. Ve víru věků sice obsahuje minimum textu, ale i tak se vydavatel REXhry postaral o českou lokalizaci, což ulehčí orientaci ve vlastnostech karet každému hráči.





Líbí se nám

– jednoduchost v osmnácti kartách
– netradiční princip draftování a sdílení karet
– časová nenáročnost
– skladnost
– grafické pojetí

Vadí nám

– není na celovečerní hraní (po několika partiích mezi stejnými lidmi se může omrzet)
– ani náznak příběhu (dalo by se zaměnit za cokoliv jiného)

Další aktuální články

Assassin’s Creed: Origins - Kletba faraonů

Pátek 16.3.2018 14:14 – Théby a Údolí králů. Přesně tam nás pošle v pořadí druhé DLC pro Assassin’s Creed: Origins. Stojí ale nové dobrodružství za to? Přečíst celý článek »

Wolfenstein 2: The Freedom Chronicles – The Deeds of Captain Wilkins

Středa 14.3.2018 20:00 – Jak se povedl poslední pokus o vytvoření dodatečného obahu pro Wolfenstein 2: The New Colossus? Přečíst celý článek »

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Assassin’s Creed: Origins – Kletba faraonů

Théby a Údolí králů. Přesně tam nás pošle v pořadí druhé DLC pro Assassin’s Creed: Origins. Stojí ale nové dobrodružství za to?

Hráli jsme na: PlayStation 4

Ke konci ledna letošního roku jsem ve svém speciálu hodnotil první ze dvou placených přídavků pro Assassin’s Creed: Origins s názvem Skrytí. Přibližně šestihodinová návštěva Sinaje mě rozhodně bavila, ale kratší herní doba mě zklamala, a tak nějak nedostatek něčeho vyloženě nového také úplně nepotěšil. O Kletbě faraonů už se nějakou dobu ví, že má jít o delší, větší a ambicióznější zábavu, takže je třeba se podívat, jestli tomu tak skutečně je.

Kletba faraonů – Curse of the Pharaohs

Datum vydání: 13. března 2018
Cena: 20€ (přibližně 500 Kč)

Místo Sinaje nás nový přídavek pošle do slavných Théb a Údolí králů, kde budeme muset přijít na kloub záhadné kletbě, která probouzí mrtvé faraony a tím samozřejmě vytváří místním obyvatelům potíže. Spíše než „reálnými“ problémy lidí – utlačováním, otroctvím, těžkou dřinou a napadením cizí armádou jako v případě dodatku Skrytí – se Kletba faraonů zabývá (věřte tomu nebo ne) kletbami, faraony, uctíváním, kulty a dojde i na trochu té mystické, spirituální a náboženské stránky egyptské historie a kultury.

Samozřejmě se ale stále budeme potýkat s celkem obyčejnými, případně tak trochu zvláštními problémy běžných lidí. Vykradači hrobek, sběratelé a lovci relikvií a samozřejmě kněží, uctívači a kdo ví co dalšího budou tentokrát středem pozornosti po boku samotné záhadné kletby.



Théby i Údolí králů jsou v mnoha ohledech podobné samotnému Egyptu i Sinaji, nečekejte tedy nějakou zásadní změnu nebo inovaci, něco, co by tuto oblast výrazně odlišovalo od toho, co jsme měli možnost vidět v původní hře i v prvním přídavku. Kletba faraonů sice nabízí několik nových schopností, většinou se ale jedná o takové ty tečky na závěr, které vaši postavu posunou trochu dál, nejedná se ale vyloženě o nějaké nové mechaniky. To je podle mě promarněná šance; že ani jeden z přídavků zkrátka do Assassin’s Creed: Origins nepřinesl něco, co by základní hratelnost rozšiřovalo. V případě expanze Skrytí jsem doufal v rekrutování a ovládání bratrstva, v případě Kletby faraonů to mohlo být zase něco jiného. Bohužel se tak nestalo.

Naštěstí je ale Kletba faraonů sama o sobě stále dostatečně kvalitním přídavkem. Kromě zmíněných nových schopností také nabízí zvýšení maximálního levelu, a to až na 55, nabízí pár nových nepřátel a opět možnost si o několik úrovní vylepšit vybavení.



Během hraní se čas od času někde poblíž vás objeví faraonův stín, relativně náročný protivník, na jehož zabití máte jenom omezený čas. Za každé zabití dostanete hrstku úlomků hvězdy, které slouží právě k vylepšení vybavení na nové úrovně. Stále budete potřebovat dřevo, nějakou kůži nebo železo, ale bez úlomků hvězdy se zkrátka neposunete. Pokud se tak chcete postavit těm nejtěžším protivníkům Théb, je potřeba stíny aktivně lovit.

Dohromady vás přitom v Kletbě faraonů čeká šestice nových regionů. Některé jsou menší a některé zase větší. Rozlohou se může celá oblast měřit zhruba severovýchodní části původní mapy (od Alexandrie a jezera Marjut po regiony Ka-Chem a Im-Chent). Théby a Údolí králů navíc doprovází ještě několik dalších, menších a oddělených lokací. O nich ovšem nic prozrazovat nebudu, a i z toho důvodu jsem je nezahrnul do obrázků v článku, ačkoli jsem vážně chtěl. Rozhodně jde o velmi zajímavé části, které jsou opravdu pastvou pro oči a pro mě osobně v rámci lokací, co se týče vizuálu, to nejlepší, co přídavek Kletba faraonů – a troufám si říct, že i hra samotná – nabízí.

Se vším všudy není jediné pochyby o tom, že ze dvou aktuálně dostupných a oznámených DLC je Kletba faraonů svému staršímu bratříčkovi nadřazená v takřka ve všech ohledech – v lokacích, příběhu i celkově velikosti a kvantitě obsahu, a tudíž i délce. Ale bohužel trpí tím, čím Skrytí, což je zjevné hlavně s odstupem času. Prostě by to chtělo něco, co by posunulo dál i samotnou hratelnost, ne pouze přidalo další questy, předměty a lokace. Kletba faraonů je ale tím, čím je. A to, čím je, je kvalitní přídavek, který vás zase na několik hodin připoutá k židli nebo pohovce v nových, pěkných lokacích, s novými příběhy a novými zbraněmi. Nic víc, nic míň.

Hodnocení: 7/10

Další dostupná DLC:

The Hidden Ones (Skrytí) – 23. ledna

Discovery Tour – 20. února

Další aktuální články

Wolfenstein 2: The Freedom Chronicles – The Deeds of Captain Wilkins

Středa 14.3.2018 20:00 – Jak se povedl poslední pokus o vytvoření dodatečného obahu pro Wolfenstein 2: The New Colossus? Přečíst celý článek »

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Wolfenstein 2: The Freedom Chronicles – The Deeds of Captain Wilkins

Jak se povedl poslední pokus o vytvoření dodatečného obahu pro Wolfenstein 2: The New Colossus?

Stále mi nejde do hlavy, jak může být tak dobrá hra, jakou je Wolfenstein 2: The New Colossus, doplňována tak slabými DLC. Iniciativa The Freedom Chronicles, zaměřená na příběhy tří fiktivních komiksových postav, jejichž osudy mají inspirovat americký lid v boji proti nacistům, zní na papíře dobře. V praxi jsme se ale dosud dočkali jen skromné nulté epizody a nezajímavých epizod The Adventures of Gunslinger Joe a The Diaries of Agent Silent Death, které nenabízí nic výjimečného a povětšinou pouze recyklují, zjednodušují nebo zcela opomíjí všechno, co dělá ze základního Wolfensteina 2 tak zábavnou střílečku. Jejich nízkou kvalitu připisuji odlišným vývojářům a velmi krátkému času na vývoj, a i když se nezdá, že by se v případě třetího a posledního DLC něco změnilo, přesto jsem doufal, že se tentokrát dočkáme zajímavějšího počinu.

Vysloužilý neznamená nepoužitelný

Po hráči amerického fotbalu Josephovi Stallionovi a agentce Jessice Valiant přichází v epizodě Deeds of Captain Wilkins ke slovu kapitán Gerald Wilkins, proslulý hrdina americké armády. Jeho cílem je proniknout na Aljašku a s pomocí dvou spolubojovníků překazit tamní operaci nacistů, zahrnující použití ničivé zbraně známé jako Sun Gun. A to je prakticky všechno. Na rozdíl od předešlých epizod si tedy Wilkinsův příběh nehraje na nějakou osudovost nebo kdovíjak vážnou zápletku a naopak nabízí odlehčenější pojetí, v němž je jen máloco bráno úplně seriózně. A ono to občas funguje, což překvapuje víc než šachové vítězství Maxe Hasse nad Setem Rothem.

Aby bylo jasno, děj je stále velmi prostý a plný ohraných klišé. Zvraty dělají dojem, že pochází z venezuelské telenovely, a vedlejší postavy jsou ploché jako žehlicí prkno a nemají žádný prostor pro vývoj. Navzdory tomu mě však příběh DLC vyloženě neotravoval a třeba hlavního hrdinu, který je jakýmsi křížencem Clinta Eastwooda a Soldiera: 76 z Overwatch, jsem si trochu oblíbil, za což může třeba výborný dabing nebo smršť úsměvných prupovídek. I komiksově laděné obrazy, které posunují děj kupředu, tentokrát fungují o něco lépe. Pořád působí jako levná náhražka pořádných cut-scén, ale v několika případech jsou zpracovány vcelku kreativně, takže mohou pobavit nebo aspoň zaujmout. V určitých ohledech tak tvůrci dokázali využít slabiny svých výtvorů a udělat z nich občasnou přednost, i když stále platí, že z hlediska vyprávění, postav a cut-scén nesahá DLC základní hře ani po nacistickou krví zašpiněné kotníky.



Náckové na Aljašce

Té nacistické krve si i tentokrát užijete víc než dost, protože z hlediska hratelnosti se nic nezměnilo. Takřka všechno tedy funguje stejně jako v základní hře. Wilkins může využívat stejné zbraně jako Blazkowicz, jen s tím rozdílem, že jejich vylepšování probíhá automaticky díky upgradům nalezeným v prostředí. Opět můžete hrát Rambo stylem, ideálně s útočnou puškou nebo brokovnicí v každé ruce, stejně tak lze vzít do ruky pistoli s tlumičem a preferovat plíživý přístup. Nečekejte tedy žádné hratelnostní změny. Na nové nepřátele či zbraně zase nedošlo a na rozdíl od předešlých protagonistů The Freedom Chronicles nemá zdejší hrdina vlastní zbraň pro boj zblízka, takže na házení a těsný kontakt s nepřáteli vám musí stačit stejné sekerky, které v základní hře využívá BJ Blazkowicz.

Připravte se však na to, že hraní leckdy není úplně nejjednodušší. Zkoušel jsem hrát při různých obtížnostech a i při druhé nejnižší obtížnosti došlo na situace, v nichž jsem se trochu zapotil. Wilkins sice není takový papír jako Jessica Valiant, v jednu chvíli může mít až 200 % zdraví a 100 % zbroje, ale nepřátel je mnohdy hodně, proto se vyplatí být neustále v pohybu, a to bez ohledu na riziko, že vzbudíte pozornost důstojníka s možností povolávat posily. Samozřejmě lze nácky likvidovat i hezky potichu jednoho po druhém a důstojníků se ideálně zbavit přednostně. Díky tomuhle všemu je tudíž boj téměř vždy zábava, protože lze využívat řadu věcí, které skvěle fungují v základní hře. Jen zkrátka nejde o nic, co bychom už neviděli.



Alespoň že design úrovní je mnohdy navržen tak, abyste mohli aktivně využívat hlasitý i plíživý postup dle vašeho uvážení. To je velká změna oproti předešlým přídavkům, které zpravidla nabádaly ke konkrétním přístupům v závislosti na podstatě a vlastnostech hlavní postavy. Design ale v první řadě podléhá možnosti využívat chůdy, díky nimž se dostane na vyvýšená a jinak nepřístupná místa, což je další věc, kterou si Wilkins tak trochu půjčuje od Blazkowicze. „Ve skutečnosti“ je ale našel někde v nacistických zásobách před začátkem hraní, což je neskutečně geniální (čtěte idiotsky prosté a předvídatelné) vysvětlení toho, proč se zase recykluje něco z původní hry, místo aby se vývojáři pokusili vymyslet něco nového.

Stará vojna

Povětšinou dobrý dojem ze samotného designu úrovní však mnohdy kazí skutečnost, že jsou v nich i tentokrát často využívány prvky, které jsou k vidění v původní hře. Čeká vás tedy návštěva industriálních prostor nebo chodeb ponorky, kvůli nimž je na první pohled nemožné říct, jestli hrajete The New Colossus nebo The Freedom Chronicles. Až příliš povědomé lokace naštěstí střídají svéráznější místa, která v rámci možností využívají netypické zasazení na Aljašku, přičemž si vybavuji hlavně jednu konkrétní lokaci v podobě obrovité nacistické jídelny.



Musím říct, že běhat mezi stoly, kosit dvojicí brokovnic neobvykle velké zástupy nácků a zároveň doplňovat zdraví hektickým požíváním všelijakých pochutin, které na těch stolech najdete, to byl vážně unikátní a nesmírně zábavný zážitek, jenž by hravě zapadnul do základní hry. Jinou lokací zase v pravidelných intervalech projíždí vlak, který do už tak hektické přestřelky vnáší větší chaos a nové možnosti pohybu či krytí. Takových světlých momentů je ale poměrně málo a recyklované prvky prostředí obvykle převládá, přičemž dojde i na pasáž, kterou můžete znát z nulté epizody. Největší kuriozitou je ale fakt, že unikátně působivý exteriér, který lze vidět na jednom z oficiálních screenshotů, je při samotném hraní zcela nepřístupný.

Ve srovnání s předešlými DLC se bohužel nemění ani herní doba, a tak lze The Deeds of Captain Wilkins bez většího spěchu dohrát zhruba za hodinu a půl, což je na přídavek za 10 euro dost málo. Jako obvykle jsou tu ale určité způsoby, jak si herní dobu trochu prodloužit. Už jsem naznačil, že i při obtížnosti Don‘t Hurt Me může být občas boj proti nacistům náročnější. Když si tedy obtížnost zvýšíte, s jistotou vás čeká větší výzva, tedy i potřeba občas něco opakovat a zkoušet jinak. Také se můžete pustit do tří nových výzev v rámci režimu Combat Simulations, navštívit v nich některé zajímavější lokace ze samotného DLC a pokusit se o dosažení co nejvyššího skóre. Dále se vyplatí občas se na čas zastavit a naslouchat rozhovorům nepřátel, které dokážou vážně pobavit.



Trpké vítězství

Samozřejmostí je pak možnost hledat sběratelské předměty v podobě písemností a zlatých cihel. Hledání přitom není tak snadné a přímočaré jako v případě The Diaries of Agent Silent Death, zčásti i díky několika opravdu rozsáhlým lokalitám, v nichž může hledání čehokoliv trvat dost dlouho. Rozsah některých oblastí má však za následek, že na slabších sestavách může dojít k problémům s výkonem a k výrazným propadům frekvence snímků za sekundu. Jak se zdá, s řádnou optimalizací se nikdo příliš neobtěžoval. Stejně tak by možná neuškodilo strávit více času s testováním. Jednou jsem zažil, že mě náckové vůbec nebrali jako nepřítele a já mezi nimi mohl vesele poskakovat, a titulky textů občas zčásti překrývaly zvláštní znaky připomínající čínštinu. Fakt, že chybová hláška „Could not write crash dump“ stále není opravena a může prakticky kdykoliv způsobit pád hry, už snad nemá cenu dál rozebírat.

I na posledním DLC pro Wolfenstein 2: The New Colossus je tak stále co kritizovat a opět se jedná přinejlepším o průměrný přídavek. Přesto jsem se při jeho hraní bavil zdaleka nejvíc a rozhodně ho považuji za nejkvalitnější součást celé série The Freedom Chronicles, za což může zejména odlehčenější pojetí příběhu a postav a solidní design některých úrovní. Je samozřejmě možné, že tentokrát nejsem tak zklamaný jen proto, že předešlé přídavky nenastavily laťku kvality nijak vysoko. I tak mohu říct, že jestli patříte mezi opravdu velké příznivce Wolfensteina a chcete jednoduše více toho, co znáte z původní hry, při koupi s výraznou slevou by vás mohlo tohle DLC aspoň na chvíli zabavit.

Hodnocení: 5/10

Závěrečné zhodnocení Season Passu

Season Pass se všemi epizodami The Freedom Chronicles tedy uzavírá ne úplně katastrofické DLC, ale co je to platné, když v něm jinak najdeme přídavky, které udělaly z pojmu „recyklace obsahu“ vyloženě sprosté slovo. Nyní mohou prohlásit, že se koupě Season Passu nebo jednotlivých DLC za plnou cenu rozhodně nevyplatí. A i v případě slevy není od věci uvažovat, jestli má pořízení vůbec smysl.

Když totiž The Freedom Chronicles minete, opravdu o nic nepřijdete. To už je lepší (a levnější) znovu projít základního Wolfensteina 2, protože jednotlivé přídavky nejsou nic víc než vlažný a nepříliš přínosný odvar mnoha prvků, které v nejnovějším válečném tažení BJ Blazkowicze najdete. Upřímně mám sto chutí zase stáhnout Wolfenstein: The Old Blood, abych si připomněl, jak má vypadat pořádné rozšíření mé oblíbené série. Z The Freedom Chronicles totiž zbyla nanejvýš pořádně promarněná příležitost.

Již vydané DLC:

Episode Zero – 7. listopadu 2017

The Adventures of Gunslinger Joe – 14. prosince 2017

The Diaries of Agent Silent Death – 30. ledna 2018

Další aktuální články

Q.U.B.E. 2

Úterý 13.3.2018 14:30 – Pokračování indie hry Q.U.B.E. na sebe nechalo čekat více jak šest let. Má ovšem druhý díl co nabídnout? Přečíst celý článek »

Warhammer: Vermintide 2

Pondělí 12.3.2018 15:34 – Kooperativní akce Vermintide z universa Warhammeru zaujala natolik, že došlo na pokračování. Přečíst celý článek »

Robinson Crusoe – deskovka

Neděle 11.3.2018 16:30 – Přežití na pustém ostrově není žádný med, jeho prokletá verze vám nabídne pořádnou výzvu. Přečíst celý článek »

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Robinson Crusoe – deskovka

Přežití na pustém ostrově není žádný med, jeho prokletá verze vám nabídne pořádnou výzvu.

V poslední době se v našem speciálu s kooperativními hrami roztrhl pytel. Ale nebudeme si nic nalhávat. Princip společného hraní proti výzvám jednotlivých deskovek si získává stále další příznivce a my se nastolenému trendu nebudeme bránit. Dnes si blíže představíme jeden z počinů polského matadora Ignacy Trzewiczka (Settlers: Zrod impéria, 51st State, První Marťané, Zaklínač), který se pokouší ukázat strasti trosečníků na zdánlivě pustém ostrově. Hra se pyšní názvem nejslavnějšího literárního trosečníka historie Robinsona Crusoa. Pojďme zjistit, zda se budeme u stolní hry bavit stejně dobře jako s knihou Daniela Defoa v ruce.

Ztroskotání lodi nemusí být to nejhorší

Robinson Crusoe: Dobrodružství na prokletém ostrově, jak zní kompletní název, je velkou hrou, a to nejen kvůli místu, jež zabere v polici. Společnost Albi se totiž rozhodla vydat verzi s velkou porcí různorodých příběhů. V rámci sedmi scénářů se nebudete potýkat pouze s trablemi přežívání po neúspěšné plavbě potopené lodi, která vás vyvrhla na pustou pláž. Jednotlivá dobrodružství vás totiž postaví proti různorodým překážkám, které musíte překonat za pomoci unikátních postupů.

Každá příhoda se nese v odlišném duchu a tomu také musíte přizpůsobit své hlavní zájmy. Můžete plenit starobylé chrámy dříve, než v závoji páry vybuchne rozběsněná sopka, stanete se hrdinou během záchrany sličné panny na skalisku nebo se vzdáte naděje na záchranu a založíte na atolu osadu, v níž budete přežívat do konce svých dní. Čekají vás však mnohem fantasknější tažení, nacházející inspiraci v klasických snímcích 20. století. Zatímco na prokletém ostrově musíte stavět kříže, abyste vymýtili místní zlé duchy, na jiném kusu země v moři budete bojovat s kanibaly či se vydáte do nitra džunglí zarostlé pustiny po stopách bájného King Konga.




Každý scénář zastupuje v krabici přehledná karta, která vás bez problému uvede do děje, určí specifika kampaně a představí základní mechaniky. Jakmile se jednou naučíte pravidla Robinsona, nebude pro vás problém scénáře dle libosti střídat. Pro začátečníky však doporučujeme sáhnout po prvním dobrodružství, v němž na vás nebude čekat nic menšího, než boj o přežití kvůli nedostatku jídla, nepřízni počasí a dalším strastem ostrovního osudu.

Zkušené mistry v boji s rozlícenou přírodou čeká v krabici příjemný bonus. Snad okamžitě totiž padne váš pohled na složený arch novin zabývající se příběhem Henryho Stanleye, který se rozhodl vydat po stopách doktora Davida Livinstona. Nejedná se však o další a rozpracovanější scénář, ale o klasický gamebook, což mě jako pamětníka této knižní zábavy mile potěšilo (fandové gamebooků vládnoucí dobrou angličtinou zcela jistě znají také skvělé elektronické verze těchto interaktivních dobrodružství od studia inkle Ltd). Vaše kroky poženou kupředu rozhodnutí a úspěchy během každé fáze, které nakonec vyústí v jeden z mnoha konců celé expedice.

Přátelé prokletého ostrova

Zážitek stolního Robinsona však nestojí pouze na zvoleném příběhu, významně jej totiž ovlivní počet hráčů hrbících se nad plánem ostrova. Nejoptimálnější zážitek si odnesete, pokud se do klání proti nástrahám osudu postavíte ve třech lidech. Na výběr budete mít dle doporučení tvůrce ze tří povolání – kuchař, průzkumník a tesař. Do průzkumu nebezpečného světa se ale můžete vydat i ve čtveřici, když do své party přiberete vojáka. V krabici však můžete objevit také kartu námořníka, rozšiřující paletu nabízených charakterů, ale v pravidlech byste jej hledali marně (nemyslí se ani na hru pro pět hráčů). Přesto jeho výběrem neuděláte chybu, protože nabízí nové možnosti, jak řešit nastalé problémy.

Každá z postav (můžete si vybrat ženskou či mužskou alternaci, ovšem bez vlivu na hru) má sérii unikátních vlastností, jež můžete v průběhu dobrodružství kdykoliv spustit. Jejich aktivace se však platí žetony odhodlání získávanými docela složitou cestou, takže musíte hodně dobře zvážit, zda se v kůži kuchtíka pustíte do vaření netradičních receptů či jako průzkumník využijete svých zkušeností při průzkumu divočiny. K jednotlivým charakterům patří také specifické vynálezy, jejichž objevení náleží pouze jim, až poté je začne používat celá skupina.

Svody tajemného ostrova však mohou vtáhnout také solitéra, jenž si chce otestovat své schopnosti a štěstí samotný. Také na tuto možnost tvůrci pamatují, a tak přidávají mezi přátelská stvoření žijící na zemi obklopené mořem věrného Pátka a přátelského psa. Oba charaktery můžete využít také v případě, že vám obtížnost zvoleného scénáře bude připadat moc složitá. Tyto pomocné postavy vám ulehčí plnění úkolů během akční fáze, kterou si přiblížíme nyní.




Obtížnost volby

Ve chvíli, kdy už znáte svůj úkol a vybrali jste si své zástupce v boji o život, je potřeba nachystat hrací plán a všechny související propriety. Z počátku budete mírně tápat a příprava důležitých součástí se neobejde bez manuálu. Ale je pouhou otázkou času, než si jednotlivé kroky zautomatizujete – nachystat dílky mapy, rozložit povinné a nalosované vynálezy, promíchat sady karet dobrodružství určující zápletky během akčních fází, stejně tak promíchat karty divokých zvířat a záhad, roztřídit žetony, zkontrolovat specifika scénáře a hurá do hry.

Každá partie se skládá z předem určeného počtu kol (záleží na vybrané kampani), jejichž součásti mají své pevně určené pořadí. V první řadě se musíte připravit na novou událost probíhajícího dne. Ta s sebou přináší útrapy nebo i (mnohem méně často) příjemná překvapení. Karty mají nejen okamžitý účinek, ale přináší také dlouhodobý efekt. Pokud se s ním včas nestihnete popasovat, může vaší skupině přeživších dost zatopit. Po reakci na karty děje nastává čas sklizně. Nejdříve zkontrolujete stav morálky týmu a podle toho získáte nebo ztratíte žetony odhodlání (důležité pro aktivaci vlastností vašich osobností). Poté sesbíráte všechny dostupné suroviny z dílku, na němž máte rozložen svůj tábor.

Nejdynamičtější fáze hry přichází přesně v polovině všech povinných činností. V etapě akcí se musíte rozhodnout, co budou vaše postavy dělat, aby posílily své šance na opuštění ostrova, popř. rozlousknutí záhady tajemné džungle. Každý hráč může dle rozmyslu přiřadit žetony charakteru až ke dvěma akcím, jež se následně vyhodnotí. Pokud investuje oba žetony do jedné aktivity, automaticky se ji podaří splnit. Tato méně riskantní alternativa bude populární především v raných fázích scénářů, postupem času na vás bude vyvinut tlak a vy se budete chtě nechtě pouštět do stále vyšší míry rizika, abyste překonávali nástrahy ostrova.




V případě, že k dané akci (platí pro budování, průzkum a sběr surovin) přiřadíte pouze jeden žeton postavy, připravte se na problémy, které může připravit vrtkavá štěstěna. Každá činnost se totiž rozhoduje na stěnách trojice kostek. Jedna určí, zda utržíte nějaké zranění, druhá úspěch vaší aktivity a třetí vám může připravit nějaké dobrodružství navíc. Místo výše uvedených prací se můžete rozhodnout vypořádat s ohrožením dějových karet, vydat se na lov zvířete s pořádnou zbraní v ruce, uspořádat tábor (čímž posilujete morálku) či jen odpočívat a léčit tak svá zranění. Možností je na výběr zkrátka nepřeberné množství a často budete dlouze hloubat nad tím, jak své akční body vyřešit co nejefektivněji. Možná také proto se může herní doba protáhnout až ke dvěma hodinám.

Po aktivitách se ještě musíte vyrovnat s nepřízní počasí a složit hlavu pod vybudovaným přístřeškem. Ani jedu ze skutečností není možné podcenit, protože vám mohou dost zkomplikovat situaci. S načechranými mraky může přijít obyčejný deštík, ale také pořádná tropická bouře schopná zajistit také sněhovou pokrývku (holt je to tajuplný ostrov). Prokřehlá těla přeživších musí ještě odolat nástrahám noci, kdy se probudí hlad a únava si také vybere svou daň. Po vyhodnocení všech stavů se posouvá žeton vedoucího tábora a s ránem začíná nové kolo.

Deník trosečníka

Pocit bezmoci střídající euforii ze sebemenšího úspěchu – to jsou pocity, které se ve vás budou neustále mlít. Jestliže se umíte ponořit hluboko do příběhových survival titulů v deskové úpravě, Robinson Crusoe může být titulem právě pro vás. Nechat se vtáhnout do děje je poměrně snadné, grafické pojetí v nás okamžitě evokovalo zápisky a obrázkové črty v denících objevitelských výprav. Kombinace pseudodobových kreseb v různých odstínech hnědé barvy nádherně kontrastuje s pestrobarevností ostrova. Přehledná herní deska se všemi kvalitně zpracovanými komponenty (žetony a karty) vám zkrátka přinese pocit dobrodružné výpravy u vás doma.

Tuzemský hráč navíc zcela jistě ocení lokalizaci do češtiny, o niž se postaral distributor Albi. Mateřština se objevuje v historizujícím písmu, což skvěle podporuje atmosféru studia poznámek cestovatele z 19. století, uvízlého na záhadném kusu země uprostřed širého oceánu. Po několika partiích se však čtení textů nemusíte věnovat, protože díky přehledné symbolice okamžitě budete vědět, jaké eskapády na vás čekají.





Ať už se rozhodnete do krabice připomínající námořnický kufr nahlédnout sami, nebo raději s partou přátel, čeká na vás řada příběhů připomínajících prázdninové pobíhání po lese, stavění bunkrů a boj proti fiktivním nepřátelům s šiškou v ruce, jen v mnohem dospělejším podání. Nebezpečí smrti číhá za každou palmou, čímž Robinson Crusoe skvěle podává osudy trosečníků na pustém ostrově a jejich potýkání se s nástrahami kruté přírody. Několik přítomných scénářů vás donutí se k této stolní hře vracet i po delším čase. Pokud holdujete kooperativním hrám o přežití, může pro vás být Robinson Crusoe osobním svatým grálem.

Líbí se nám

– široké spektrum scénářů (+ gamebook)
– možnost kooperace i solitérního režimu
– vysoká znovuhratelnost
– volba mezi jistotou nebo riskem v akcích
– přehledná symbolika
– grafické zpracování

Vadí nám

– nebezpečí „diktátora“ jako v téměř v každé kooperativní hře
– z počátku se můžou nováčci utopit v množství voleb, než zjistí, co je potřeba udělat nejdříve

Deskovku koupíte v obchodě Xzone.cz.

Další aktuální články

Mass Effect: Odhalení – komiks

Sobota 10.3.2018 14:14 – Na českém trhu se konečně objevil komiks Mass Effectu. Má příznivcům série co nabídnout? Přečíst celý článek »

Zúčastnili jsme se prezentace Pure Farmingu 2018 v Zetor Gallery

Čtvrtek 8.3.2018 15:55 – Zahráli jsme si Xbox One verzi hry, dozvěděli se o historii i budoucnosti českého Zetoru a mohli navštívit výrobní linky. Přečíst celý článek »

Kingdom Come: Deliverance (117 příspěvků), Co byste na Zingu změnili/vylepšili? (263 příspěvků), PC pro přítelkyni (14 příspěvků), ::SPAM BOT: DO NOT SPAM HERE PLS :::禅Zing.cz禅 (5 příspěvků), Chladič CPU pro 8600k (6 příspěvků), Prodej Steam účtu (GTA 5, Rainbow Six, Watch Dogs 2, …) (3 příspěvky), Cenové akce (3 příspěvky), Ninjago Movie (2 příspěvky), Doporučení stealth hry (10 příspěvků), Sluchátka na občasné hraní (33 příspěvků), Jaký monitor? (34 příspěvků)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Mass Effect: Odhalení – komiks

Na českém trhu se konečně objevil komiks Mass Effectu. Má příznivcům série co nabídnout?

Během let jste si mohli pořídit hned několik do češtiny přeložených knih, jež rozvíjí svět herního Mass Effectu. S komiksy, kterých také není málo, to však vždy bylo podstatně složitější a jejich česká vydání byste na pultech obchodů hledali marně. Až doteď. Na trhu se totiž objevil komiks s podtitulem Odhalení, což může být pro nejednoho velkého fanouška série Mass Effect velká a významná událost. Přináší ale tahle událost něco, co stojí za pozornost?

Turianské vyšetřování

Odhalení vypráví příběh Turiana Tirana Kandrose, který během jedné akce zjistil, že kdosi s napojením na organizaci Andromeda Initiative využíval zakázanou technologii Gethů. Nadřízení tedy Kandrose vyšlou na misi s cílem infiltrovat Andromeda Initiative a zjistit, jestli v ní neprobíhá něco nekalého a jestli se za snahou o kolonizaci galaxie Andromeda neskrývá něco víc. Aby se ale do organizace dostal, musí si nejdřív Kandros zajistit důvěru jejího vedení, a tak se spojuje s lidskou biotičkou Lunou Shanksovou při pátrání po zmizelém kvarianském vědci. Po něm však z osobních důvodů pase i jistý salarianský žoldák, který se snaží udržet pod kontrolou své nebývalé schopnosti. Ti všichni se následně zapletou do pátrání, jehož výsledek může mít dopad na úspěch nebo neúspěch cesty do cizí galaxie.



I když Mass Effect: Odhalení na rozdíl od knihy Vzpoura na Nexu postrádá patřičný podtitul, s ohledem na výše napsané musí být nejspíš každému fanouškovi jasné, že komiks má nejednu spojitost s rozporuplně přijatým Mass Effectem: Andromeda. Organizace Andromeda Initiative koneckonců v jeho příběhu hraje obrovskou úlohu a při hraní nebo při čtení Vzpoury na Nexu se setkáte i se samotným Kandrosem. Navzdory tomu má však Odhalení mnohem blíže k původní trilogii, protože se odehrává výhradně v Mléčné dráze, hrdinové navštíví mimo jiné Zemi, Citadelu nebo stanici Omega a svou úlohu tu mají dobře známé rasy, a to včetně Gethů. Celkově mi navíc přišlo, že svým pojetím má děj Odhalení nejblíže ke Zjevení, vůbec první knize Mass Effectu od Drewa Karpyshyna.

Rozdílem oproti knize je ale samozřejmě fakt, že děj komiksu je mnohem přímočařejší. Příběh, který Odhalení vypráví, je zkrátka dost jednoduchý, nikdy nesahá příliš do hloubky a postrádá jakékoliv podstatné zvraty. To by mi ale ani tak nevadilo, protože je stále dost zajímavý a poutavý. Horší je občasná zkratkovitost, kvůli níž jsem měl výjimečně pocit, že některé části příběhu zcela chybí. Jako by si tvůrci chtěli na několika místech usnadnit práci, a tak mi někdy přišlo, že děj až moc příhodně skáče z místa na místo, samozřejmě na to vždy správné místo, a jinak slušně napsané a sympatické postavy příležitostně jednají zbrkle a na potkání hned odvypráví vše, co je třeba pro posun příběhu, bez ohledu na okolnosti, nebezpečí nebo důvěru.



Naštěstí jde ale jen o občasný problém, navíc se nedá říct, že by něco vyloženě nedávalo smysl. Díky značné přímočarosti příběhu navíc všechno rychle odsýpá a není prostor pro hluchá nebo nadbytečná místa. Tohle všechno má ale za následek skutečnost, že je komiks sestávající ze čtyř částí dost krátký. Aniž bych se snažil o kdovíjak rychlé pročtení, Odhalení jsem přelouskal zhruba za hodinu. Jsem zvyklý, že komiksy tohoto formátu nepatří mezi nejdelší, ale tentokrát mi přišlo, že jsem u konce až příliš rychle.

Věrné nakouknutí do známého světa

Rozhodně si ale nemohu stěžovat na kvalitu českého překladu, díky němuž se komiks čte velmi dobře. Když pominu jedny nadbytečné uvozovky, nenarazil jsem na jedinou chybu. Nesetkal jsem se ani s ničím, co by bylo na pohled špatně nebo nepochopitelně přeložené, a oceňuji fakt, že všechny odborné termíny specifické pro svět Mass Effectu jsou přeložené stejně jako ve hrách. S tím souvisí občasné poznámky, které uvádí i anglický originál příslušných pojmů. Od dob Mass Effectu 3 vstřebávám téměř všechno související se sérií v angličtině, takže za něco takového jsem rozhodně rád. Mám přitom pocit, že poznámky jsou určené právě pro někoho, jako jsem já. Zapomeňte na to, že by mohly pomáhat neznalým čtenářům. Odhalení se ani na okamžik neobtěžuje se zasvěcením nováčků, kteří se s Mass Effectem dosud nesetkali, takže pro plné pochopení musíte mít o herní předloze a světu, v němž se odehrává, alespoň nějaké povědomí.



Stěžovat si nemohu ani na grafické zpracování, právě naopak. Všechno je řádně detailní, využití barev je ideální a autoři byli v případě některých políček dokonce takoví pedanti a detailisté, že v nich takřka přesně napodobili vizuální efekty a prvky, s nimiž se můžete setkat v herním Mass Effectu. Takže ano, ani v Odhalení nechybí klasický a všemi jistě oblíbený efekt lens flares. V některých případech se sice grafický styl viditelně liší, ale všechny rozdíly mají pokaždé smysl, zejména pro potřeby odlišení vzpomínání nějaké postavy od aktuálního dění. Celkově mohu říct, že grafika a barvy vytváří přesně takovou atmosféru, jakou bych od produktu ze světa Mass Effectu očekával.

Fikce uvnitř fikce

Herní komiksy, které u nás vydává nakladatelství Crew, se obvykle pyšní určitou obdobou bonusových materiálů. Nejinak je tomu i tentokrát. Na konci Odhalení se tak můžete podívat na černobílé návrhy několika stránek nebo na různé, opět černobílé varianty obálek jednotlivých částí komiksu. Tohle všechno nabízí drobnou, ale vítanou možnost zjistit, jak to, co držíte v ruce, vlastně vznikalo. Podívat se můžete také na obálky čtyř čísel sešitů dělajících dojem, že jde o sborníky komiksů, které by mohly ve světě Mass Effectu opravdu existovat. I ty jsou navíc doplněné o ukázky černobílých návrhů a konceptů, takže si fanoušci opravdu přijdou na své a bonusy je snad mohou i trochu pobavit.

O komiks Mass Effect: Odhalení si brzy budete moci zasoutěžit.

Celkově věřím, že Odhalení příznivce Mass Effectu nezklame. Nejde o nic světoborného, ale i tak na každého fanouška sci-fi od BioWare čeká přímočarý, ale svižný a vcelku strhující příběh, jenž jde ruku v ruce s pohledným grafickým zpracováním. Navíc dostanete možnost podívat se znovu na místa, v nichž se odehrávala původní trilogie, a blíže poznat některé postavy, prvky a okolnosti relevantní pro příběh Mass Effectu: Andromeda. Nikdy nezrealizované DLC balíčky pro Andromedu sice komiks nenahradí a skutečnost, že ho lze přelouskat doslova za několik desítek minut, také není nijak zvlášť příznivá. I tak jsem ale přesvědčen, že zatímco neznalým čtenářům nemá Odhalení co nabídnout, fanouškům toho může dát dost. Proto doufám, že vyšetřování Turiana Kandrose je jen první vlaštovkou a postupem času se na našem trhu objeví další komiksové příběhy ze světa Mass Effectu.

Další aktuální články

Zúčastnili jsme se prezentace Pure Farmingu 2018 v Zetor Gallery

Čtvrtek 8.3.2018 15:55 – Zahráli jsme si Xbox One verzi hry, dozvěděli se o historii i budoucnosti českého Zetoru a mohli navštívit výrobní linky. Přečíst celý článek »

Life is Strange: Before the Storm – Farewell

Středa 7.3.2018 17:17 – Co všechno nabízí bonusová epizoda, která je součástí dražších edic hry? Přečíst celý článek »

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

7 divů světa: Duel – deskovka

Vytvořte starověké impérium, jehož sláva se bude dotýkat hvězd.

U velkých stolních her se někdy setkáváme s problémem špatného vybalancování pro dva hráče, nebo úplné absence mechanik pro dvojice. Proto v poslední době vznikají čím dál častěji variace populárních deskovek právě pro tandem soupeřů u jednoho stolu. Některé z nich dokonce překonají svou předlohu, což se podle mnohých podařilo u slavné značky 7 divů světa. Její odnož pro párové hraní s podnázvem Duel vznikla pod dohledem francouzského autora originálu Antoina Bauzy (Hanabi, Takenoko, Samurai Spirit, Tokaido) ve spolupráci s Brunem Cathalou (Abyss). Pojďme se podívat blíže na hru, která v současnosti uzavírá TOP 10 nejlepších deskovek historie v oblíbené databázi BoardGameGeek.

Tajemství pyramidy

U 7 divů světa: Duel se budete setkávat s mnoha styčnými prvky, které zřejmě znáte ze starší verze pro více hráčů. Princip stavění budov a monumentálních ikonických staveb starověku zůstává, přesto se však většina mechanik liší a je pozměněna ve prospěch dynamičnosti hry pro dvě osoby. Můžeme uklidnit také fanoušky grafického kabátku původní předlohy, protože ilustrace Miguela Coimbry zůstaly součástí oblíbeného světa.

Největší rozdíl párové podoby spočívá ve faktu, že můžete postavit až čtyři divy světa (celkově se jich na stole může vybudovat sedm, pomalejší hráč tak může mít jen tři kousky). Na začátku partie si vyberete na základě relativně spravedlivého algoritmu čtyři zázraky pradávného stavebnictví, které vyložíte před sebe. Jejich konstrukce je mnohem jednodušší než v původní deskovce, ale i tak se budete muset dost ohánět, abyste mohli svůj národ ohromit kolosem. Samozřejmě mají efekty monumentů mnohem větší dopad na zrychlení vývoje vašeho státu, takže se budete snažit postavit jich co nejvíce v nejkratší možné době.




Druhé principiální odlišení tkví v držení karet. Nedržíte je v ruce, ale místo toho jsou složeny v prostoru mezi hráči do jednoduše sestavitelných tvarů. Část z nich je odkryta, takže víte, na co se těšit a s čím počítat v dalších plánech, některé karty jsou však očím soupeřů skryty. Hráč na tahu vybere kartu a podle svého uvážení zaplatí její cenu (v surovinách, popř. mincemi za každý chybějící zdroj), nebo ji obětuje a vezme si místo dané budovy dvě mince do své zásoby. Všechny rubem otočené stavby jsou okamžitě odkryty tahem jednoho ze soupeřů. Po odkrytí všech karet končí aktuální kolo.

Každá epocha představuje jiný tvar vytvořený kartami. Podle toho samozřejmě musíte zvolit svou strategii. S každou odstraněnou stavbou z obrazce totiž nabízíte protivníkovi výhodu nové stavby, která se mu může hodit do jeho městské struktury. Především v závěrečné fázi partie, kdy se objeví i silné cechové karty, musíte být obzvláště rozvážní. Svou volbu stavby můžete nahradit vybudováním divu světa tím, že zaplatíte požadovanou cenu a jednu z karet odložíte (můžete tak odstranit soupeřem vytouženou budovu).

Efekty jednotlivých architektonických děl se z počátku projevují mírně, ale s každým dalším věkem, do nějž se postupně propracujete, budou karty nabývat na významu. Šedé a hnědé karty poskytují důležité suroviny, žluté karty skýtají důležité obchodní výhody, červené karty představují vojenskou moc, zelená symbolizuje vědomostní stavby, modré pracují s mocenskou převahou (vítězné body) a fialové cechové karty dokáží v poslední epoše dramaticky obrátit situaci na herní ploše.




Peníze vládnou světu

Každý dům vaší říše musí být postaven za cenu uvedenou na jeho kartě. V její horní části najdete vyobrazenu surovinu, jež bude danou strukturou produkována. Jednoduchým řazením před sebe, budete mít vždy přehled o vašich budovatelských možnostech. V případě, že vám nějaký zdroj bude chybět, nemusíte hned házet flintu do žita. Za dva zlaťáky můžete nahradit jednotlivé požadavky, pokud jimi ovšem nedisponuje soupeř. Pokud vám totiž bude chybět kámen, dřevo či další suroviny, musíte zaplatit o zlaťák více za každou produkci dané komodity v soupeřově městě. Toto pravidlo velmi zajímavě mění poměry ve hře, takže se dá chytrými tahy vytvořit monopol na důležité zdroje a ničit tak soupeřovu strategii.

Naštěstí existují také budovy, které lze stavět zdarma. Buď nemají žádnou cenu uvedenou za jejich zařazení do městské struktury, nebo existují vzájemně propojené karty se shodným, tzv. řetězovým symbolem. Pokud již ve vaší říši stojí stavba nesoucí značku objevující se u některé z nabízených budov v pyramidě karet, můžete daný list díky synergii zařadit bezplatně za své hradby. Šíře taktických voleb v duelové podobě 7 divů světa je opravdu široká, což kvitují všichni hráči, kteří tuto deskovku zkusili.

Budování města a jeho divů vás může dovést k vítězství dokončením třetí epochy, po níž se sčítají vítězné body. Historická zkušenost nás ovšem učí, že cesty národů jsou dost nevyzpytatelné. Takže v případě, že váš protivník postaví dostatečný počet červených bojových struktur, na něž nebudete reagovat, posune se figurka konfliktu na herní desce až na poslední pole vaší strany, čímž bude vaše město dobyto a okamžitě prohráváte. Ale nejen cesty otevřených válečných sporů vedou k vavřínům slávy. Díky vědě a pokroku získáváte nejen významné výhody z nabídky vynálezů, ale podaří-li se vám zprovoznit vědecká pracoviště s šesti různými symboly, vítězíte v partii díky své intelektuální nadvládě.




Návyková hratelnost

7 divů světa: Duel si našel nadšené fanoušky po celém světě a není se čemu divit. Po přečtení naší recenze může někdo nabýt dojmu, že se jedná o složitou hru, vyžadující dlouhé učení. Právě naopak, bude stačit jedna partie a už budete plánovat různé strategické volby, abyste příště dostali soupeře do úzkých. Kvalitně zpracovaný manuál je doprovázen řadou názorných obrázků a příkladů, takže snadno pochopíte i složitější mechaniky. Po naučení základů už není třeba ani slovo textu, protože přehledná symbolika na kartách vám dá jasně najevo cenu, vlastnosti i bonusy staveb.

Atmosféru rozkvětu starověké říše podporuje kvalitní grafické zpracování jednotlivých budov, přenesené od svého staršího bratříčka. Kdybyste nebyli schopni poznat, o jakou městskou strukturu se jedná, oceníte, že každou kartu doplňuje název dané instituce v češtině. O lokalizaci a distribuci na tuzemském trhu se postarala společnost ADC Blackfire, která zcela jistě potěší všechny fanoušky titulu oznámením, že se pracuje na lokalizaci přídavku s podnázvem Pantheon.

7 divů světa: Duel přináší zábavu z původního titulu Antoina Bauzy do menší verze pro dva hráče. Zachovává si svou zábavnost a některé mechaniky (výběr budov) působí snad dokonce i lépe než v originálu. Pokud hledáte kvalitně provedenou, snadno přenosnou znovuhratelnou deskovku přibližně na půl hodiny a není vám cizí starověká tématika, určitě její koupí neuděláte chybu. Každá partie se od začátku vyvíjí jiným směrem, který je určen nabídkou budov a odlišnou strategií hráčů, takže vám Duel vydrží na dlouhou dobu. Navíc hru pochopí nováčci během chvilky, prokouknou její principy po první partii a nové triky budou objevovat neustále. Hru vhodnou pro stratégy od deseti let v současnosti seženete za cenu okolo 600 Kč.




Líbí se nám

– přenesení původní deskovky na párovou variaci
– vysoká znovuhratelnost
– nabídka budov v jednotlivých epochách
– mechanika nákupu budov
– řada cest k vítězství
– nikdo si není do konce jist výhrou
– snadná mobilita
– grafické zpracování

Vadí nám

– pokud hrajete se zkušenějším hráčem, roznese vás na kopytech
– marný boj proti monopolu, musíte být obezřetní od samého začátku

Deskovku koupíte v obchodě Xzone.cz.

Další aktuální články

Zúčastnili jsme se prezentace Pure Farmingu 2018 v Zetor Gallery

Čtvrtek 8.3.2018 15:55 – Zahráli jsme si Xbox One verzi hry, dozvěděli se o historii i budoucnosti českého Zetoru a mohli navštívit výrobní linky. Přečíst celý článek »

Life is Strange: Before the Storm – Farewell

Středa 7.3.2018 17:17 – Co všechno nabízí bonusová epizoda, která je součástí dražších edic hry? Přečíst celý článek »

Frantics

Úterý 6.3.2018 19:19 – Pan Lišák manipuluje osudem všech zvířátek v šílených hrách. Nechte se také vtáhnout do ringu! Přečíst celý článek »

Kingdom Come: Deliverance (107 příspěvků), Co byste na Zingu změnili/vylepšili? (259 příspěvků), Chladič CPU pro 8600k (6 příspěvků), PC pro přítelkyni (14 příspěvků), Hledám parťáka na paření MC WIN 10 edice s Oculus Riftem (4 příspěvky), Hrozná rychta… Musíš vidět! (4 příspěvky), STEAM -všechno sem (7094 příspěvků), Jaký monitor? (34 příspěvků), Gaming Setup + Collectors Edition (5 příspěvků), Dance – DNCE: Nejlepší píseň v roce 2018 (1 příspěvek), Vaše YT (355 příspěvků)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Zúčastnili jsme se prezentace Pure Farmingu 2018 v Zetor Gallery

Zahráli jsme si Xbox One verzi hry, dozvěděli se o historii i budoucnosti českého Zetoru a mohli navštívit výrobní linky.

Domácí distributor Playman v úterý v Brně uspořádal novinářskou prezentaci nadějného zemědělského simulátoru Pure Farming 2018. Pro pozvané novináře královéhradecká společnost, která u nás distribuuje hry od Techlandu nebo Ubisoftu, zamluvila celou Zetor Gallery, domluvila prohlídku výrobních linek společně s „testováním“ moderního Zetoru – s několika modelovými řady se setkáme i ve hře – a k vyzkoušení byla i Xbox One verze hry.

O historii a budoucnosti českého Zetoru

Když se řekne Zetor, já osobně si ho spojím se starými typy 6011, 7245 a samozřejmě silným Crystalem, které v dnešních zemědělských družstev můžeme stále vidět, stejně tak jsou občas využívány i v menších městech a vesnicích na odklízení sněhu apod. Tato firma za svou více než 70letou historii ale vytvořila mnohem více strojů, které se prodávaly nejen u nás, ale také v cizině. Některé z nich se řadí mezi unikáty a rozhodně bylo zajímavé dozvědět se o historii české firmy více informací a prohlédnout si v Zetor Gallery historické kousky i moderní traktory. Věděli jste, že Zetor vytvořil i menší pásový traktor?

Zetor se stále drží svého, zaměřuje se na menší a střední traktory (od 40 do 170 koní), které najdou uplatnění v menších družstev, případně v těch velkých zastávají méně náročnou práci. Ročně se v brněnské fabrice, která zaměstnává 650 lidí, vyrobí 3 až 4 tisíce traktorů, které se vyvážejí zejména do balkánských zemí. Dále do Severní a Jižní Ameriky, ale také Afriky nebo do Austrálie. Pro tyto specifické oblasti se jednotlivé traktory upravují, v teplejším prostředí nepotřebují střechu a v těchto státech nejsou tak přísné emisní regule, díky tomu jsou motory jednodušší a zemědělec si často dokáže stroj sám opravit.







V nadcházejících letech chce Zetor nabídnout traktory o výkonu nad 200 koní, po nichž je stále větší poptávka. Zároveň se připravuje vizuální změna současných modelů. Možná jste na internetu zaznamenali koncept nového designu, který pro Zetor vytvořila firma Pininfarina. Ta má „prsty“ ve vozech jako Ferrari Testarossa, Alfa Romeo Giulietta Spider, Peugeot 406 Coupe nebo Maserati A6. Koncept nových Zetorů je dost zajímavý a je – dle mého – trochu škoda, že budou použity jen určité části z návrhu. Každopádně již za pár let bychom mohli nové Zetory potkávat na našich silnicích.

Návštěva výrobních linek a jízda v Zetoru

Součástí prohlídky Zetoru byla i návštěva výrobních linek, kde se bohužel nemohlo fotit, abychom náhodou nevyfotili něco, co by ohrozilo know-how Zetoru. Mohu vám tak nabídnout pouze oficiální fotografie přímo od Zetoru, ale i tak si můžete udělat dobrou představu o tom, jak se tyto traktory vyrábějí.

Fabrika v Brně prochází postupnou modernizací a do několika let by určité činnosti zaměstnanců měly nahradit plně automatizované stroje, které se postarají o nástřik barvy atd. Překvapilo mě, že si Zetor sám vyrábí 25 procent dílů, zbývající jsou od různých partnerů. Stejně tak Zetor je schopen stále vyrobit díly na staré traktory.

Poté následovala možnost vyzkoušet si Zetor Proxima na „testovací trati“ zahrnující asfalt, nezpevněný povrch a jelikož nám přálo počasí, tak i bláto a trošku sněhu.







Dojmy z hraní Xbox One verze Pure Farmingu 2018

Přesuňme se na dojmy z hraní. Minulý týden jsem pro vás sepsal dojmy z preview verze Pure Farmingu 2018, který jsem hrál na počítači. V Brně jsem dostal možnost vyzkoušet kompletní Xbox One verzi na standardní konzoli od Microsoftu. Stejně jako u konkurenčních titulů je u konzolových verzí horší grafická stránka, ale jednotlivé detaily strojů dokážou i přesto zaujmout, jako kupříkladu klapka od výfuku u kombajnu. Během hraní jsem si nevšiml viditelných propadů frekvence snímků za sekundu. Místo toho vás musím upozornit na ovládání. Vývojáři, stejně jako u konkurence, se nedokázali poprat s méně tlačítky na gamepadu a jednotlivé povely různě „poschovávali“.  Abyste vyvolali nabídku s konkrétními ovládacími možnostmi, budete muset mačkat více tlačítek najednou, např. LB, RB nebo obě najednou. Pár minut jsem si na ovládání zvykal, kolegové na tom byli dost podobě.

Bohužel nebyl k dispozici výkonnější Xbox One X a ani na internetu nejsou dostupné informace o tom, jak Pure Farming 2018 zužitkuje extra výkon z novějších konzolích od Microsoftu a Sony. Budeme se muset nechat překvapit.

V Pure Farmingu 2018 můžete jezdit s následujícími Zetory: Proxima HS 120, Major 80, Forterra 150 HD a Crystal 160.

V plné verzi Pure Farmingu 2018 se můžete těšit zejména na cestování mezi Evropou, Asií i oběma Amerikami, kde budete pěstovat místní plodiny. Mezi nimi je technické konopí, káva, olivy, rýže nebo ječmen. Kromě toho se budete starat o svou farmu, chovat dobytek, králíky, slepice nebo využívat sluneční energii.

Jeden z mých dotazů na Zetor směřoval na licenci v Pure Farmingu 2018. Pánové mi řekli, že Zetoru bylo ctí udělit licenci této hře. Licence byla přitom zadarmo a Zetor poskytl vývojářům potřebné materiály a umožnil jim návštěvu továrny, kde si mohli jednotlivé traktory vyfotit. Samozřejmě Zetor poté dohlíží na to, v jaké podobě jsou jejich stroje ve hře prezentovány.





Komunitní modifikace i na konzolích

Tvorba modifikací, jejich sdílení a následné stahování bude umožněno pouze na PC. Pokud ale vlastníte konzoli, tak i na vás se dostane. Sice si nebudete moci na konzoli zapnout editor a zkusit si vytvořit vlastní stroje, místo toho vývojáři jednou za čas vyberou povedené mody, upraví je pro konzole a vydají ve formě bezplatného dodatečného obsahu, abyste ani na PS4 a Xboxu One nepřišli zkrátka.

Recenzi na Pure Farming 2018 se vám budu snažit přinést příští týden. V současné době review verzi ještě k dispozici nemám. Nicméně po preview jsem na hru dost zvědav, nabízí možnosti, které konkurence postrádá.

Zetor Gallery můžete navštívit i vy, naleznete ji na adrese Trnkova 111 v Brně.

Pure Farming 2018 vyjde již 13. března 2018 na PC, PlayStation 4 a Xbox One. Všechny tři verze s českými titulky. Hru koupíte v obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk, kde obdržíte dárek v podobě oficiálního skleněného Zetor půllitru.

Michal Burian je šéfredaktor Zingu, sledovat ho můžete na Twitteru @BurianMichal a na Google+ MichalBurianCZ

Další aktuální články

Life is Strange: Before the Storm – Farewell

Středa 7.3.2018 17:17 – Co všechno nabízí bonusová epizoda, která je součástí dražších edic hry? Přečíst celý článek »

Frantics

Úterý 6.3.2018 19:19 – Pan Lišák manipuluje osudem všech zvířátek v šílených hrách. Nechte se také vtáhnout do ringu! Přečíst celý článek »

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Life is Strange: Before the Storm – Farewell

Co všechno nabízí bonusová epizoda, která je součástí dražších edic hry?

Příběh minisérie Life is Strange: Before the Storm (recenze) sice skončil s vydáním třetí epizody, vývojáři ze studia Deck Nine Games ale celé měsíce lákali ještě na dodatečné vydání bonusové epizody nazvané Farewell, v níž se vůbec naposled setká Chloe Price a Max Caulfield, protagonistka původního Life is Strange. Nyní je Farewell na světě, ale jak bylo dříve avizováno, je k dostání pouze jako součást digitální Deluxe edice nebo limitované krabicové verze Before the Storm. Nejen s ohledem na tuto skutečnost se proto pojďme podívat, jak se tohle poslední setkání povedlo.

Pirátské dobrodružství

Farewell se zaměřuje na události během jednoho jediného dne, a to v době, kdy se zrovna Max chystá na odjezd do Seattlu. Časově se tedy epizoda odehrává nějaký čas před Before the Storm a dávno před původním Life is Strange. Max a Chloe jsou logicky v centru veškerého dění, s výjimkou finální cut-scény ve Farewell žádné další postavy nevystupují, takže se vše soustředí jen a pouze na jejich poslední dětské dobrodružství a na dilema Max spojené s prozrazením skutečnosti, že brzy na čas zmizí ze života Chloe.

Zatímco v základních epizodách Before the Storm hrajete za Chloe, tentokrát se znovu ujmete role Max, která své kamarádce postupně pomůže s úklidem pokoje, aby následně obě hrdinky absolvovaly velkolepé pirátské dobrodružství. Farewell se tudíž odehrává jen a pouze v domě Chloe, přičemž jedinou skutečně novou lokací je půda, a zprvu může děj dělat dojem, že nabízí jen několik nevázaných činností. Zdání ale klame, protože řada věcí, které bonusová epizoda nabízí, má neočekávanou hloubku.



Jako obvykle se můžete po jednotlivých lokalitách svobodně procházet a interagovat s celou řadou předmětů. Některé interakce a činnosti vás posunou dále, jiné nabídnou různé zajímavosti nebo zábavné maličkosti, sem tam dojde i na odkazy na zbytek světa Life is Strange nebo na příležitost pořídit několik fotografií. Dokonce nechybí ani pár hádanek, i když jsou velmi triviální a zpravidla spíše zdržují. Leckdy ale mají interakce za následek to, že vyvstanou na povrch dalekosáhlé a nepříliš příjemné okolnosti, které jasně naznačují, že všechno není tak ideální, jak se na první pohled může zdát, a že s následujícími událostmi se v každém případě ledacos změní. Jinými slovy, to rozloučení, které Max dusí v sobě, má obrovský význam. A v kombinaci s dalšími událostmi může nakonec člověku uštědřit pořádnou emocionální facku.

Střípky závažných a dalekosáhlých okolností se však skrývají i jinde, což poznáte hlavně v případě, že budete poctivě a pečlivě na všechno klikat a zkoušet různé věci. V takovém případě se může herní doba bonusové epizody vyšplhat na zhruba hodinu a půl. Ano, Farewell není nijak rozsáhlá záležitost, ale musím říct, že ta hodina a půl je v tomto případě ideální herní doba, protože během tak krátké doby stále může dojít na mnoho zajímavých věcí a stále se můžete dobře bavit, zvlášť když patříte mezi opravdu velké příznivce Life is Strange. Čas strávený s bonusovou epizodou si navíc lze prodloužit opětovným hraním a zkoušením odlišných dialogových možností a voleb, které však tentokrát nemají prakticky žádný dopad. Zpravidla vedou jen k lehce odlišným a jinak směřovaným rozhovorům.



Něco končí, nic nezačíná

V rozhovorech rozhodně vynikne skutečnost, že se do rolí Max a Chloe vrátily jejich původní dabérky, tedy Hannah Telle a Ashly Burch. Obě postavy jsou mladší než v původním Life is Strange, což výkon obou dabérek zohledňuje, tudíž leckdy zní trochu jinak, ale jestli jste původní sérii hráli, originální hlasy nepochybně poznáte. Hlavní ale je, že je dabing epizody velmi povedený a odpovídající a jeho kvality nesnižuje ani tradiční problém v podobě občas nedotažené synchronizace pohybu úst s hlasem.

Využití původních dabérek Max a Chloe je jen jedním z mnoha důvodů domnívat se, že epizoda Farewell byla vytvořena nejen jako definitivní rozloučení se známými postavami, ale také jako obrovská služba pro všechny fanoušky. V obou ohledech bonusová epizoda funguje víc než dobře. Může se zdát, že vás čeká jen hodinová jednohubka, jejíž události jsou jako plivnutí do větru, ve skutečnosti vás ale čeká překvapivě smysluplná, hodnotná a citlivě zpracovaná tečka za dosavadním dějem série Life is Strange. Protože jak již víme, druhá série, kterou bude mít opět na starosti studio Dontnod Entertainment, se zaměří na zcela nové postavy a příběhy.



Rozhodně se dá říct, že je Farewell tím nejpádnějším digitálním důvodem pro investici do Deluxe edice, příslušného upgradu nebo limitované krabicovky. Nic proti třem oblekům pro Chloe a Mixtape módu, v němž lze poskládat vlastní seznam skladeb použitých v Before the Storm a poslouchat ho během jedné cut-scény. Tyhle bonusy však zcela blednou v porovnání s čímkoliv, co nabízí Farewell. Na druhou stranu mám stále pocit, že je nevýslovná pitomost, aby něco tak významného v kontextu příběhu série bylo k dispozici jen za příplatek. Naštěstí se ale dá říct, že se ten příplatek může vyplatit. Jestli vám někdy na postavách a příběhu základního Life is Strange a/nebo Before the Storm záleželo, Farewell byste si rozhodně neměli nechat ujít.

Krabicová limitovaná edice Life is Strange: Before the Storm, jejíž součástí je i epizoda Farewell, vychází 9. března. Zakoupit ji můžete na Xzone.cz a GameExpres.sk.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.

Další aktuální články

Frantics

Úterý 6.3.2018 19:19 – Pan Lišák manipuluje osudem všech zvířátek v šílených hrách. Nechte se také vtáhnout do ringu! Přečíst celý článek »

Chuchel

Úterý 6.3.2018 16:00 – Amanita Design přichází s dalším originálním počinem. Má na to zařadit se po bok předešlých úspěchů studia? Přečíst celý článek »

Bridge Constructor Portal

Neděle 4.3.2018 18:00 – Kombinace stavění mostů a Portalu zní jako naprostý nesmysl. Má však tenhle zdánlivý nesmysl co nabídnout? Přečíst celý článek »

Kingdom Come: Deliverance (103 příspěvků), Co byste na Zingu změnili/vylepšili? (255 příspěvků), Chladič CPU pro 8600k (6 příspěvků), PC pro přítelkyni (14 příspěvků), Hledám parťáka na paření MC WIN 10 edice s Oculus Riftem (4 příspěvky), Hrozná rychta… Musíš vidět! (4 příspěvky), STEAM -všechno sem (7094 příspěvků), Dance – DNCE: Nejlepší píseň v roce 2018 (1 příspěvek), Náhodné myšlenky a události dne (12151 příspěvků), Vaše YT (355 příspěvků), Sluchátka na občasné hraní (33 příspěvků)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Hypergrid – deskovka

Šachové uvažování nad piškvorkovým principem? Česká paráda pro náročné logiky.

Československé deskové hry patří ke světové špičce. Matadorem je v současné době Vlaada Chvátil (naposledy Krycí jména), který jen srší nápady. Se svou troškou do mlýna přispěl Euler’s Game (alter ego pro autora Opčíka), jenž vymyslel abstraktní stolní hru založenou na klasických piškvorkách v devíti polích (čtverec 3×3). Dodal však natolik svěží mechaniku pokládaní symbolů, že dá vašim mozkovým závitům zatopit skoro stejně jako šachová klání. Pojďme se na logický hit z přelomu roku podívat blíže.

Jedna barva v řadě

Spousta lidí má pojem piškvorky spojený se školní zábavou pod lavicí, lidově zvanou kolečko-křížek, která má velmi blízko ke klasické japonské hře gomoku. Hypergrid si však bere inspiraci z testování umělé inteligence na prvních počítačích, které zabíraly klidně celou místnost. Vědci poměřovali své síly s kybernetickým uvažováním na devíti polích ve čtvercové síti. Podle matematického modelu nelze v této hře prohrát, pokud neudělá některý z hráčů chybu. Autor recenzovaného titulu však dvojici symbolů nahradil pěti barvami zastupující živly a přinesl do konzervativních piškvorek novou svěží krev.

Dvojice hráčů se snaží ve svém tahu spojit trojici stejných barev a získat tak bod na svou stranu. Oba hráči mají k dispozici šest žetonů v každém z pěti zabarvení. Partie končí ve chvíli, kdy jeden z účastníků nemůže zahrát žádný žeton. Pořád nevidíte žádnou komplikaci? Tak se připravte.




Pozor! Vysoké riziko přehřátí mozku

V každém tahu musíte zahrát dva žetony, ale nikdy nesmíte hrát stejné barvy po sobě. Díky důmyslně vymyšlenému hracímu plánu a jednoduchému principu zaznačení hraného žetonu ihned víte, kterou možnost máte pro aktuální rozhodování zamknutou křišťálovou kostkou. Právě tohle pravidlo se musí brát hodně na zřetel, protože se na něj při dlouhodobém plánování často zapomíná a chytrý soupeř může překazit další postup jediným kulatým nesmyslem.

Určitě se ptáte, jak se může dostat celkem 60 žetonů na jednu podložku. Bystrým asi došlo, že je budeme stavět do sloupců, tzv. pilířů, a platí vždy pouze barva na jeho vrcholu. To ovšem neznamená, že se na celý plán díváte pouze shora bez dalšího vlivu skladby každé věže. Od třetího patra totiž každý barevný žeton získává svou specifickou vlastnost, kterou můžete, ale nemusíte využít. A to je právě ta chvíle, kdy musíte zapojit veškerý důmysl.

Elementární efekty absolutně mění smysl původních piškvorek. Modré žetony vody víří, což znamená, že můžete vyměnit dva sloupce navzájem. Zelený žeton představuje zemi, který umí posunout spodní kolečko na horní pozici, nebo dokonce otočit celým pilířem. Ohnivě červená barva dokáže kolečka likvidovat jejich spálením a přesunutím mimo hrací plochu. Vítr v podobě žlutého žetonu umí přivát žeton podle vašeho uvážení. Fialová barva představuje éter, který umí pohltit žeton a přesunout jej do vaší zásoby. Tento odstavec v krátkosti vysvětluje tajemství návykovosti a obtížnosti Hypergridu v kostce.

Důmyslná deska

Udržet všechny principy bude pro nováčky z počátku očistec (a rozhodně nebudete hrát deklarovaných 30 minut, spíše počítejte s dvojnásobkem, i víc), ale s každou partií se budete zlepšovat. S přehlednou kartou nápověd si můžete plánovat několik tahů dopředu i v rané fázi svého učení. Mistři později dokáží zaskórovat i několik bodů v jednom tahu a vy budete jen s otevřenými ústy sledovat, co se před vámi na stole děje. Dynamika a taktika se snoubí v kouzelném chaosu, kterému přijdete rychle na chuť.

Díky již zmíněnému přehledu funkcí jednotlivých barev budete moci jednoduše kontrolovat pravidla. Každé přičtení bodu posune bodovací kostku po obvodu čtvercové sítě. V sadě najdete ještě krychličky s barevnými stěnami, zamykající jednotlivé směry, v nichž nelze bodovat stejnou barvou do chvíle, dokud z trojice skórovaných žetonů nejsou dva buď schovány, nebo odstraněny.

Stejně jako se řadí Hypergrid do kategorie abstraktních her, je i dnešní text dost těžko uchopitelný. Doporučil bych si tuto stolní hru, kterou na našem území vydává ADC Blackfire, vyzkoušet v blízké herně nebo u někoho známého, kdo již Hypergrid vlastní. Pro fanoušky logických her se jedná o zajímavou volbu, jak procvičit mozkové závity. Atraktivitu titulu ještě umocňuje zajímavě laděný design, který využil matematických a fyzikálních fenoménů. Investice něco málo přes 600 Kč se vyplatí rodinám, kde se hodně hrají šachy či piškvorky, hráči zaměření na graficky více příznivé a příběhové hry by se měli nad koupí zamyslet.




Líbí se nám

– inovativní piškvorky
– efekty živlů
– možnost uhrát několik bodů v jednom tahu
– obrovské množství voleb, především v koncové fázi
– návykovost
– grafické pojetí a kvalita materiálů
– přenosnost

Vadí nám

– z počátku těžko uchopitelné pro nováčky
– časová náročnost závislá na zkušenosti hráčů (začátečníci budou hrát opravdu dlouho)

Další aktuální články

Knowledge is Power

Neděle 25.2.2018 13:00 – Myslíte si, že znáte svět? Prověřte své znalosti ve hře proti svým kamarádům. Přečíst celý článek »

Metal Gear Survive

Pátek 23.2.2018 14:00 – Konami si pro nás připravilo hru, ve které musíte přežít. Nebo lépe řečeno: kterou musíte přežít. Tak snad příště… Přečíst celý článek »

Monster Energy Supercross

Čtvrtek 22.2.2018 14:00 – Další do party motokrosové série MXGP změnil rajón a míří za moře. Přečíst celý článek »

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Assassin’s Creed: Origins – Discovery Tour

Naučný a delší dobu očekávaný mód, který má za cíl vás provést životem, historií a společností starověkého Egypta, je konečně tady. A že to čekání stálo za to.

O takzvaném Discovery Touru jsme slyšeli už před vydáním samotné hry. Už dlouhou dobu tak víme, že cílem tohoto jinak bezplatného módu má být především nauka o starověkém Egyptě. Nemělo jít pouze o encyklopedii, která se kromě Origins nacházela v každém díle, ale o velkou a vyhrazenou část hry, která je vhodná třeba i do škol nebo zkrátka jen pro osobní účely.

Určitě se mezi vámi najdou tací, co s radostí přečetli všechny detaily a maličkosti, které se nacházely ve zmíněných encyklopediích z minulých dílů, ale zároveň se najdou tací, co nad tím mávli rukou a neměli náladu hltat kvanta textu, která stejně nejspíš půjdou jedním okem tam a druhým ven a nenabízí o nic zajímavější informace, než které lze najít někde na Wikipedii. Ubisoft už nějakou dobu slibuje, že pro obě skupiny hráčů má být Discovery Tour ideálním… řekněme nástrojem. A v tomto článku se na něj blíže podíváme.

Egypt z první ruky

Největší změnou oproti klasické encyklopedii z předchozích her je samozřejmě to, že v Discovery Touru vás kromě případného čtení čeká i nějaké to koukání a interaktivita. Jde zkrátka o hratelnou část hry, ne pouze o skladiště textu s doprovodným obrázkem a občasnými vtípky. Discovery Tour nabízí celkem 75 „prohlídek s průvodcem“, které jsou rozdělené do pěti kategorií – Egypt, pyramidy, Alexandrie, každodenní život a Římané. Jednotlivé prohlídky vás naučí o běžném životě, společnosti, historii, architektuře nebo kultuře starověkého Egypta, jeho občanů, dobyvatelů, měst i památek a staveb. Dojde nejen na různé zvyky, proces mumifikace, významné postavy, bohy a kněží nebo významné struktury a sociální postavení, ale také na mnohem konkrétnější záležitosti, jako je třeba vojenská výhoda Alexandrie a její obléhání, evoluce pyramid a hrobek kolem nich, ukřižování nebo kupříkladu informace o některých regionech Egypta.

Některé prohlídky jsou kratšího ražení a mohou trvat třeba jenom dvě nebo tři minuty, většina pak v průměru trvá kolem pěti až osmi minut, zatímco ty nejdelší, kterých je jenom pár, dosahují patnácti až dvaceti minut.

I přesto, že se v jednotlivých prohlídkách dozvíte spoustu zajímavých věcí, ať už těch opravdu zásadních nebo i méně známých, ale zároveň o nic méně zajímavých, tak je nutno podotknout, že Discovery Tour rozhodně encyklopedii nenahrazuje. Ani tu skutečnou, ani tu, která se nacházela v minulých dílech. Dalo by se říct, že jednotlivé prohlídky nabízí spíše takový výtah všemožných informací o daném tématu, což z toho zároveň dělá celkem unikátní záležitost. Samotný výtah je totiž nejen mimořádně skvěle stravitelný a srozumitelný, ale často se také dozvíte méně profláklé informace, které se člověk ve skutečných encyklopediích dočte jen s pořádnou dávkou trpělivosti nebo mezi řádky.



Další věc, ve které Discovery Tour vyniká, je samotná interaktivita a fakt, že jde především o hru. Natočeným dokumentům se to samozřejmě co do detailů nevyrovná, zato máte možnost za doprovodu komentáře prozkoumávat nejrůznější památky nebo činnosti podle svého tempa a uvážení, což zmíněné stravitelnosti jen a pouze dopomáhá. I jednotlivé prohlídky, resp. témata, si můžete vybírat v jakémkoliv pořadí chcete. Nemusíte tak chodit od jedné k druhé a nedejbože si je tím postupně odemykat, protože k dispozici jsou rovnou všechny a můžete tak jít přímo k tomu, co vás skutečně zajímá.

Je také nutno podotknout, že se Discovery Tour a informace v něm drží pouze skutečných reálií. Ačkoliv si Assassin’s Creed a vývojáři z Ubisoftu často historii, události a postavy jednotlivých období přizpůsobují k vlastnímu využití, Discovery Tour reflektuje jen a pouze to, co se skutečně událo. Tudíž informace a zmínky o bratrstvu nebo jiných smyšlených postavách a událostech, které jsou jinak v universu Assassin’s Creed kanonické, zkrátka nečekejte. Čas od času se ovšem může objevit dodatečný komentář, který poukazuje na některé upravené věci přímo ve hře, a dodává tak jakýsi behind-the-scenes pohled na konkrétní věc, podobně jako klasické vývojářské komentáře nebo vývojářské deníčky.

„Některé prohlídky jsou kratšího ražení a mohou trvat třeba jenom dvě nebo tři minuty, většina pak v průměru trvá kolem pěti až osmi minut, zatímco ty nejdelší, kterých je jenom pár, dosahují patnácti až dvaceti minut.”

Výsledkem je tedy jakýsi walking simulator v podobě Assassin’s Creed, který do vás místo příběhu hustí různé informace o světě kolem vás. O světě, ve kterém se pohybujete. A nutno říct, že je to vážně ohromná zábava. Jedna věc je vědět, co za bohy Egypťané uctívali, jak vypadají hieroglyfy nebo že velkou část Egypta tvoří poušť; druhá věc je vědět o těchto věcech konkrétní informace a zajímavosti a vidět je i v praxi, tudíž s kontextem. Člověk tak získá úplně novou perspektivu. A kromě toho získá i respekt k Ubisoftu, který tento svět vytvořil. Když jste neustále „nuceni“ koukat na všechny ty všudypřítomné detaily a maličkosti na každém rohu, především v porovnání s dobovými nálezy a informacemi, tak z člověka nevypadne nic menšího než wow, a stále dychtí po dalších a dalších informacích. Nikdy bych nevěřil tomu, že u něčeho takového skejsnu až do půlnoci a ne a ne se od toho odpoutat.

Snad je jenom škoda, že u jednotlivých témat není více doprovodných obrázků. Občas se totiž může stát, že prostě jen stojíte a koukáte de facto do prázdna, protože není nic moc konkrétního, na co zrovna koukat. Kromě právě doprovodných obrázků, které jsou u většiny stanic (což jsou v zásadě kontrolní body, které samotnou prohlídku posunují dopředu) vždy po jednom. Mít tak u několika stanic více obrázků by mohlo být určitě k dobru. Ale i tak jde jenom o malou výtku, kterou doplňují další tři menší výtky. Zaprvé, že se občas mohou nějaké informace opakovat. Když se u jedné stanice dozvím, že tělo pro mumifikaci bylo po dobu čtyřiceti dní nakládáno v natronu a v další stanici je kromě dalších věcí řečeno úplně to samé, tak je to stručně řečeno trochu zbytečné. Druhou výtkou jsou komentáře mimo samotné prohlídky, které se velmi brzy začnou opakovat a později dokonce až rušit. Třetí výtkou je pak fakt, že hra by pořád mohla nebo měla nabízet nějakou formu encyklopedie pro samotné herní události a postavy ve hře. Ale všechno jsou to jenom menší vady na kráse, jejichž výčet dokazuje, že na Discovery Touru je jinak máloco špatně.



Otázkou je čí ruky?

Discovery Tour také nabízí možnost se toulat po celém světě hry, aniž byste se museli starat o questy, souboje nebo dokonce zranitelnost a úmrtí. Už od začátku můžete jít kamkoliv a koukat se na cokoliv, aniž byste byli jakkoli omezováni.

Společně s tím se navíc můžete vžít do několika dalších postav ze hry, včetně Ayi, Caesara, Kleopatry, obou postav z přítomnosti, Redy nebo náhodných egyptských a řeckých NPC postav. Nečekejte ovšem nic zásadního, jde především jenom o vizuální bonus. Obdobným bonusem je pak možnost zkusit řadu činností. Občas se na různých místech (nejčastěji tam, kde už něco dělá jiná postava) objeví malý bílý kruh. Když do něj s libovolnou postavou vkročíte, začne dělat nějakou animaci, ať už je to modlení, pouhé sezení nebo třeba uklízení. Je obzvlášť vtipné sledovat, jak například Caesar brečí nad mrtvým tělem, které je připravené na mumifikaci. Ale stejně jako možnost hrát za různé postavy, i toto je jenom malý bonus navíc, pravděpodobně nejvíce vhodný pro ty, kteří rádi při každé příležitosti zapnou photo mód, který je i v Discovery Touru k dispozici.

„Jedna věc je vědět, co za bohy Egypťané uctívali, jak vypadají hieroglyfy nebo že velkou část Egypta tvoří poušť; druhá věc je vědět o těchto věcech konkrétní informace a zajímavosti a vidět je i v praxi, tudíž s kontextem. Člověk tak získá úplně novou perspektivu.”

Nový standard

Na první pohled není Discovery Tour nic zázračného. Jde v zásadě jenom o tak trochu vyšperkovanější encyklopedii z předchozích her, kterou někdo komentuje a můžete během ní běhat. A v zásadě tomu tak i je, ale zároveň to Discovery Tour plní skvěle a hlavně s pořádnou vervou. Všechno je pořádně detailní a názorně ukázané, informace jsou opravdu srozumitelné a stravitelné a – což je zároveň to nejdůležitější – je zkrátka zábava se o těchto nových věcech učit. Možnosti prozkoumávat svět bez boje nebo smrtí a učit se vlastním individuálním tempem jsou už jenom vítanými třešničkami na dortu.

Bohužel je tu ale přeci jenom ještě jedna výtka, a tou je, že Discovery Tour nepodporuje češtinu. To je skutečně jediná větší vada na kráse toho jinak až neuvěřitelně povedeného přídavku, který je pro majitele původní hry navíc úplně zdarma. Zmiňuji pro majitele původní hry, nikoliv, že je zdarma úplně, a to proto, že na počítačích si lze koupit Discovery Tour (resp. Discovery Tour by Assassin’s Creed: Ancient Egypt) zcela samostatně za více než přijatelnou cenu 20€, což je přibližně 500 korun.

Je také nutno podotknout, že Discovery Tour se neobejde bez cenzury. Jde například o nahé sochy, které jsou zakryty mušlemi. Původně jsem měl za to, že se toto týká jenom samostatného vydání, ale zdá se, že cenzura je i ve verzi, která se nachází přímo ve hře.

Některé prohlídky dokáží být obzvlášť detailní
Některé prohlídky dokáží být obzvlášť detailní

Co se týče samotné délky všech prohlídek, pokud člověk sečte jejich přibližné trvání, dostaneme se na slušný čas šest a půl hodin, což samozřejmě nezapočítává i případný průzkum světa. Tak či onak vás v praxi čeká minimálně sedmihodinová návštěva muzea a vypůjčení stroje času.

Abych to všechno nějak shrnul, tak je Discovery Tour snad jedno z největších překvapení, která jsem zažil nejen v rámci Assassin’s Creed Origins, ale i série jako takové. Moc jsem od toho nečekal, ale nakonec se z toho vyklubal takřka dokonalý přídavek, který je vhodný pro různé věkové kategorie, pro lidi všemožného zaměření, pro pracující, seniory, děti i studenty. A každý, koho byť jenom trochu zajímá cokoliv v rámci starověkého Egypta, si zde najde to svoje. Tohle se zkrátka musí stát novým standardem pro další díly ze série. Prostě musí.

Assassin’s Creed: Origins koupíte v obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.

Další aktuální články

Metal Gear Survive

Pátek 23.2.2018 14:00 – Konami si pro nás připravilo hru, ve které musíte přežít. Nebo lépe řečeno: kterou musíte přežít. Tak snad příště… Přečíst celý článek »

Monster Energy Supercross

Čtvrtek 22.2.2018 14:00 – Další do party motokrosové série MXGP změnil rajón a míří za moře. Přečíst celý článek »

Fe

Středa 21.2.2018 14:00 – Prozkoumejte v kůži roztomilého tvora všechny záhady podivuhodného pralesa. Přečíst celý článek »

Kingdom Come: Deliverance (59 příspěvků), Jaký monitor? (22 příspěvků), Náhodné myšlenky a události dne (12147 příspěvků), STEAM -všechno sem (7091 příspěvků), RAM rada! (43 příspěvků), Ocenění sestavy z roku 2012 (5 příspěvků), Čeština ve hrách?! (74 příspěvků), HRA – ABECEDA HRANÝCH HER (29 příspěvků), Humble bundle -vše sem (614 příspěvků), Pomoc prosím: Nejdou mi barvy na Windows 10 (8 příspěvků), Všeobecný pokec o PC HW, novinky atď. (109 příspěvků)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

error: Sorry obsah je chráněn.