Tag Archives: deskovky

Deskovka: RONE – rozšíření

Možná si ještě vzpomenete, popř. dohledáte, že jsme karetní hru RONE od českého tvůrce Štěpána Štefaníka v naší recenzi hodnotili opravdu pochvalně. Proto se velmi rádi vracíme na místo činu, abychom vám představili dvojici rozšíření, která přináší nová klíčová slova, desítky karet a upravená pravidla této deskovky pracující s tématem boje v postapokalyptické pustině po atomové válce. Jak se nám líbí nové přírůstky nabízející nové hrdiny, jednotky a taktiky? Dozvíte se v naší recenzi.

Probuzení

První oficiální rozšíření RONE následovalo úspěšné vydání původní hry. Musíme říct, že se po něm jen zaprášilo, protože sympatická cena okolo tří stovek byla v porovnání s nabízeným obsahem silným lákadlem. Posuďte sami – stovka nových karet, mezi nimiž byla čtveřice nových hrdinů rozšiřující původní skvadru. Mně osobně nejvíce sedí hybridní Cheng Zhou, protože velmi rád pracuji s technologiemi, které umí tento sympaťák obnovovat. Své fanoušky si ale jistě najde soupeře oslabující lidská přeživší Marta Holz, mutant Arko Sevel zvyšující cenu zvyšování úrovně protivníka nebo nanobiot Ravanil Fale vydělávající na úmrtí protihráčových jednotek.

Nové charaktery jsou fajn, ale mnohem větší dopad na průběh hry mají v rámci rozšíření nové jednotky s doteď nepoužívanými klíčovými slovy. Karty s označením „Souboj“ se stávají cenou akvizicí díky okamžitému provedení speciální dovednosti. Relativně slabá Pouštní jednotka tak dokáže obnovit technologii, zatímco Gárius dokáže unavovat klíčové jednotky soupeře. Užití soubojových karet dává bojišti nový rozměr, podobně jako klíčové slovo „Úder“, které aplikuje speciální schopnost po úspěšném zásahu soupeřova hrdiny. Obnovení cílové jednotky nebo hrdiny, popř. kontrola horní karty hřbitova se hodí vždycky.

Pravděpodobně takticky nejvýživnějším novým výrazem je „Štít“, jež umožní návrat na bojiště v podobě šrotu, který dokáže absorbovat jedno potenciální zranění hrdiny, pokud se nachází v horní části dobíracího balíčku. Přehled nad bojištěm umožní létající jednotky, které díky své schopnosti mohou útočit na střelecké, popř. jiné vzdušné síly soupeře. Podle mého je klíčové slovo „Létání“ to nejsložitější na vstřebání do souboru již tak relativně komplexních pravidel.

RONE: Probuzení rozhodně patří mezi nutnou výbavu všech fanoušků původní hry. Nejenže rozšiřuje panteon hrdinských charakterů, ale díky čtyřem klíčovým slovům rozproudí taktické zápolení novou krví. Zavedené přístupy tak mohou přestat platit a budete muset přemýšlet nad novým nebezpečím z rukou soupeře.

Nové síly

V pořadí druhé, relativně čerstvé rozšíření Nové síly uzavírají koncepci povedené karetní hry RONE a přibližuje ji tak k dokonalosti. Někoho možná vyděsí docela velká krabice, v níž se krčí další stovka karet. Nebojte, nekupujete drahý vzduch. Autor totiž chtěl umožnit hráčům dostat veškerý obsah původní hry a prvního rozšíření do jednoho insertu, což nelze nepochválit. Dále zde najdete aktualizovaná pravidla s variantou hry pro tři karbaníky a s lépe rozepsanými mechanikami.

Zajímavostí je přítomnost robotického hrdiny Olega, jež nás provází od samotných počátků RONE. Tato jednotka přišla (nejen) autorovi docela silná, a proto došlo k jejímu oslabení. Místo velmi snadného obnovování hrdiny se tak musíte spolehnout na levnější recyklaci jednotek. Nová vlastnost tak neposkytuje tak velkou výhodu oproti ostatním charakterům. Musíme pochválit, že se Štefaník nebál sáhnout do původního rozložení a poupravit jednu z postav ve prospěch hratelnosti.

Díky Novým silám vám do balíčku hrdinů přibydou další čtyři kousky – mutant Zaran ničící zásoby čisté vody protivníkovi, hybrid Yakko kontrolující karty na ruce soupeře, nanobiot Salin Emara těžící z posilování hrdinů protistrany a můj skrytý tip z řad lidí Charlie Echo, který umí zachraňovat důležité jednotky ze hřbitova. V případě, že budete vlastnit všechny tři části RONE, budete mít opravdu problém vybrat si svého oblíbeného hrdinu, popř. se naučit hrát se všemi. Jestli máte rádi improvizaci, tak losování postav před hrou bude velmi zajímavým občerstvením rozsáhlé hratelnosti.

Aby toho nebylo málo, tak se ještě připravte na dvě nová klíčová slova. „Iniciativa“ umožní hráči zaplatit určitý počet zdrojů a provést bonusový efekt karty. Můžete tak provést pouze základní dovednost, ale možnost ohrozit nepřítele dvojnásob se jeví jako báječná kratochvíle. Výraz „pomalý efekt“ mi ve své podstatě přijde jako zbytečný. Jednoduše ponižuje některé karty z rychlých efektů (mohou se hrát také v reakci na soupeřovu činnost) na pomalé. Dané klíčové slovo působí docela zbytečně, ale je pravdou, že vám občas dokáže krutě narušit pečlivě vymyšlené plány.

RONE Nové síly lze pořídit okolo pětistovky, což je stále ještě solidní cena za nabízený obsah. Poupravená pravidla, pozměněný hrdina a stovka nových karet dokáží udělat z původního RONE už slušně rozsáhlou karetku na dlouhodobější hraní. Možnost soupeřit ve dvojici, trojici či čtveřici navíc značně poupravuje taktická rozhodnutí. RONE se tak nebojím doporučit jako rozptýlení na dlouhé cesty vlakem, posezení s kamarády či jako věrného pomocníka na volné hodiny do školy.

Líbí se nám:

  • návyková hratelnost
  • atraktivní herní prostředí
  • obrovské množství nových karet hrdinů a jednotek
  • nová klíčová slova
  • sympatická grafická stránka

Vadí nám:

  • někdo si nezvykne na víceúrovňovou rotaci karet

Deskovou hru RONE koupíte na Xzone.cz.

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Deskovka: Summoner Wars: Války vyvolávačů

Soubojových karetních her se v deskovkových speciálech na Zingu už několik objevilo a vždy nás příjemně překvapily svými mechanismy (Hra o trůny, RONE). Proto jsme se rozhodli představit vám další karetku, která by vás mohla zaujmout, i když je mírně staršího data vydání. Summoner Wars: Války vyvolávačů totiž nabízí mimo používání vlastností postav také uvažování nad jejich rozložením na plánu a přizpůsobivost během soubojů. Nechte se pozvat do země, kde o výsledcích bojů rozhoduje magická energie hrdinů.

Nekonečný střet mezi orky a elfy

Svět Itharie byl po dlouhá léta sužován pánem Padlého království Ret-Talusem, jemuž se do rukou dostal mocný artefakt – kámen vyvolávání. Jeho prostřednictvím ničil armády svých protivníků a nedával jim šanci díky svým nekonečným zástupům věrných válečníků. Vše vypadalo pro místní obyvatelstvo dosti trudně, dokud se nezačaly objevovat další vzácné nerosty umožňující vyvolávat nohsledy. Nakonec se jich po celé krajině našlo přes deset a vyvolené národy tak dostaly další impuls do bojů o osud jejich domoviny.

V základní verzi, kterou najdete ve skladné krabičce dobře balitelné na dlouhé cesty vlakem nebo na přenos do hospůdky, najdete dva národy – Fénixové Elfy a Orky z tundry. Obě strany sporu mají své unikátní vlastnosti, jež musíte dobře poznat, abyste je naplno využili. Sami ovšem dobře víme, že dva odlišné přístupy mohou brzy omrzet, což u Summoner Wars nehrozí. Jestliže vám totiž vlezou pod kůži (což se může velmi dobře stát), máte možnost poříditi si balíčky rozšiřující nabízené národy – Padlé království, Rebelové, Pralesní Elfové a Zatracení. Kdyby vám i to bylo málo, společnost MINDOK vydala bohaté rozšíření s další šesticí zajímavých bojovníků.

Půlhodinová bitva

Války vyvolávačů mají několik předností a mezi hlavní z nich patří svižná herní doba a snadná pravidla. Pokud hledáte nějakou karetku, jež se dá odehrát do hodinky, případně si jich chcete zahrát více, jsou Summoner Wars skvělou volbou. Pravidla totiž vysvětlíte nováčkovi během několika minut a už během první partie začne vymýšlet různé strategie, kterých nabízí tato deskovka Colbyho Daucha (City of Remnants, Battleship Galaxies) nepočítaně. Vyžijí se opatrní taktici i zběsilí berserci, protože se správnou mírou štěstí může uspět každý.

Na začátku partie si zvolíte svůj národ, rozložíte papírový plán a podle předem daného schématu rozložíte své první karty na plochu. Ze zbylých listů namícháte počáteční hrací balíček a můžete se pustit do boje. Hráči se střídají v jednotlivých kolech, jež mají pevně svázaný průběh. Na začátku si aktivní vyvolávač přibere karty, aby jich měl na ruce pět. Do své moci tak může dostat mytické jednotky k vyvolání, pevné zdivo nebo události.

Poté se na základě svých zdrojů rozhodne, jestli chce přidat na plán některého válečníka. Poté může pocuchat nervy soupeře některou z nepříjemných událostí. Nakonec může pohnout jednotkami, aby si připravil co nejlepší pozici na útok. Ten probíhá na základě hodu kostkami. Dle síly válečníka můžete hodit příslušnými šestistěnnými nesmysly a v případě, že padne tři a více, půjde o úspěšný zásah. Uberete cílové jednotce počet životů a pomalu uzavřete svůj tah.

Kde sehnat magickou energii?

To je totiž základní otázka dobře zvolené strategie. Na své straně plánu máte kromě přibíracího balíčku další dvě políčka – magický balíček a odhazovací balíček. Jednotky v odhazovacím balíčku jsou nadobro ztraceny, ale právě kouzelná varianta bude velmi důležitá pro vaše plány. Na konci svého tahu do něj můžete odložit nepoužitelné, zbytečné či jinak nevýhodné karty z vaší ruky, čímž si připravíte výhodnou pozici do dalšího kola, protože můžete vyvolat kýžené jednotky z ruky.

Přibírací balíček ovšem není nekonečný, takže musíte velmi dobře promyslet zahazování karet, aby vám nechyběly v závěrečných fázích souboje. Proto se otevírá druhá možnost, jak obohatit svůj magický potenciál – vybíjet soupeřovy válečníky a přiřazovat je do svého kouzelnického balíčku. Nejenže soupeři decimujete jeho armádu, ale ještě z toho máte profit do budoucna.

Správa magické energie na sebe váže řadu rozhodnutí – bude lepší vyvolat méně silných jednotek, nebo zahltit bojiště slabšími kusy, mít tak příležitost zasypat nepřítele ranami, ale zároveň mu dát příležitost, jak posílit jeho magickou sílu? Útočit na protivníkovy vojáky, nebo cílit na silné zdi, jež mimo obranné funkce umožňují povolávat další bojovníky? Taktických variant je zkrátka spousta.

Skvělý poměr cena/výkon

Summoner Wars se rozhodně nebojíme doporučit. Velmi snadná pravidla, množství strategických rozhodnutí, dlouhá životnost a možnost rozšířit národy činí z Válek vyvolávačů jasný tip na dárek, který vás nezruinuje. Za startovní set dáte okolo 250 korun, což se musí ocenit. Na druhou stranu uvnitř najdete pouze papírový plán s tendencí vlnit se na stole, což někoho může rozčilovat. Opravdoví fanoušci této karetky tak budou muset zainvestovat do pevnější desky, jež se prodává zvlášť. Rozšiřující balíčky okolo dvou set korun, popř. dražší mistrovská sada postupně zvýší variabilitu titulu.

Z našeho pohledu je tak největší nevýhodou docela nepovedený vizuál. Grafická úprava vás mezi jinými tituly zřejmě neoslní, ale i přes rozpačité dojmy z obrázků musíme pochválit přehlednost karet a jejich lokalizaci do češtiny pod patronátem místního distributora MINDOK. Takže se nebojte, že byste do Summoner Wars nepronikli. Za nás se jedná o velmi příjemnou hru pro dva hráče, kterou by si měl vyzkoušet snad každý příznivec karetek nebo deskovek obecně.

Líbí se nám:

  • snadná pravidla
  • rychle odehrané souboje (dá se zvládnout více bojů za odpoledne)
  • množství taktických variant
  • kombinace karetního managementu, taktiky a štěstí (hody kostkou)
  • možnosti rozšíření
  • cena

Vadí nám:

  • grafická stránka
  • vlnící se papírový plán (který se dá nahradit pevným) – dá se pochopit vzhledem k ceně

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Deskovka: Scythe: Titáni nebes

Vojensko-ekonomická strategie Scythe se těší oblibě široké veřejnosti a není se čemu divit. Tahle stolní hra se opravdu povedla a přes svá komplexní pravidla není vůbec těžké zaškolit do ní také nováčka. V naší recenzi si vedla velmi dobře, a proto jsme s potěšením přijali zprávu, že se chystá její rozšíření o nové jednotky – vzducholodě. A to není vše, co najdete v úzké krabičce. Pojďte s námi Titány nebes prozkoumat pečlivěji.

Mechanické hračky z ptačí perspektivy

Konec první světové války, v níž byli poprvé nasazeni mechaničtí roboti, měl katastrofální dopad na hospodářství. Mocnosti proto zavřeli továrnu na mechy a udržovali iluzi míru, než se všechno zvrtlo. Všechny národy světa, které měly ještě dost sil, se pustily opět do krvavých bojů o území a cenné suroviny. Neváhaly k tomu použít nejzáludnějších praktik a předností svého lidu. V takovém rozpoložení jsme opouštěli svět Scythe v naší pochvalné recenzi. Od té doby se Scythe proslavil ještě více, má svou digitální podobu (na Steamu) a chystá RTS na motivy tohoto zajímavého univerza.

Tvůrci Jamey Stegmeier a Kai Starck ovšem neusnuli na vavřínech a přemýšleli, jak své skvostné dílo posunout ještě více dopředu. Nakonec si vzali inspiraci z historie, kde pozemní jednotky shora kontrolovaly mohutné zepelíny. V duchu technologické inovace první světové války ovšem z vetchých vzducholodí vytvořili obrněnou pevnost, která může dost významně zvrátit situaci na bojišti nebo hospodářsky vypomoci místnímu dělnictvu.

Válečné či mírové sbory?

Při chystání hry totiž vybíráte po jedné z osmičky bojových a produktivních vlastností nebeských pevností. Ty platí pro všechny hráče po celou dobu hry a je jen na nich, jak dané atributy využijí. V rámci boje můžete kontrolovat bojiště, vydělávat na mýtném či odvádět pozornost během boje, abyste neztratili popularitu. Osobně jsem si nejvíce oblíbil blokádu, kdy soupeř musí platit za opuštění území s vaší vzducholodí. Útočné dovednosti zároveň určují, zda vznášedla mohou na své palubě přepravovat dělníky či suroviny (hodí se hlavně doprava přes vodní plochy).

Nejen válkou je impérium živo, a proto své titány nebes můžete využít k produktivnějším účelům. Co třeba podpořit sklizeň, vytvořit si mobilní základnu nebo obratněji vést diplomatická jednání během setkání? Opět mám svého favorita. Karta Vrtání totiž umožní kontrolovat jeden z tunelů, takže jím mohou procházet pouze vaši dělníci. Ucpete tak významnou dopravní tepnu uprostřed mapy, což ovšem může vést k vyhrocení situace a končit bojem. Nalosovaná karta zároveň určuje pohybový potenciál vzducholodí.

Nová rozuzlení příběhu

V základní verzi jsme byli zvyklí na konec hry určený ziskem potřebných bodů úspěchu. Modul zakončení přítomný v Titánech nebes ovšem pravidla mění dost osvěžujícím způsobem. Jednotlivé karty určí, za jakých podmínek celá partie končí, popř. kdo ještě může odehrát poslední kolo. Velmi zajímavá je možnost Soudný den, v níž se hraje předem určený počet kol. Mě velmi bavila varianta Územní převahy, jež ukončí hru při kontrole deseti či více území. Každý režim značně ovlivní vaše taktické úvahy a dá nový impuls ke hraní Scythe veteránům s několika desítkami partií na triku.

Solitéry potěší nové karty pro umělou inteligenci Automa, která se stane zase o něco záludnější. Zároveň došlo k upravení některých pravidel a doporučení, aby se mírně oslabila velmi silná rusvětská frakce.

Fanoušky této deskovky nepřekvapí z mého pohledu velmi zdařilá grafická stránka titulu. Opět se setkáme s výjevy všedního i válečného života, na něž v pozadí dohlíží obrovské mechanické kolosy. Atmosféra poválečného světa z díla přímo sálá. Na pochybách vás nenechají ani detailní modely vzducholodí visící nad plánem na průhledných tyčinkách. Nebeská plavidla nepůsobí vůbec rušivě, naopak desku stolu oživují svým prostorovým pojetím. Nechybí ani česká lokalizace, o níž se v rámci Scythe pečlivě stará společnost Albi. Fanoušky této stolní hry pravděpodobně nezastaví ani cenovka rozšíření okolo 700 Kč, což není zase tak moc za desítky dalších hodin nových zážitků.

Líbí se nám:

  • mechanika vzducholodí přinášející nové taktické prvky
  • zakončení hry
  • úpravy umělé inteligence vzhledem k novým mechanikám
  • výtvarné zpracování a modely titánů nebes
  • česká lokalizace

Vadí nám:

  • že se u Scythe zase na dlouho zasekneme
  • pro někoho možná vyšší cena

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Soutěž o deskové hry vydavatelství Albi

Jak jste si jistě všimli, pravidelně píšeme články zaměřené na zajímavé deskové hry. Dnes vám ve spolupráci s vydavatelstvím Albi.cz přinášíme soutěž o tři z nich. Ze správných odpovědí vylosujeme tři výherce. První vyhraje strategickou deskovou hru Lords of Hellas v hodnotě 2000 Kč, druhý divokou postřehovou hru Gobbit v hodnotě 300 Kč a třetí kreativní karetní párty hru Yogi v hodnotě 300 Kč.

Lords of Hellas je strategická desková hra kombinující prvky dobývání území a her na hrdiny. Zavede vás do řecké mytologie, kde s prvky science-fiction dává vzniknout unikátnímu zasazení a nenapodobitelnému výtvarnému zpracování. Každý hráč si ve hře vybere jednoho z hrdinů soupeřících o vítězství, kterého lze dosáhnout několika způsoby – od dobývání území po dobrodružné výpravy či lov nestvůr.

Gobbit je divoká postřehová hra, ve které nemůžete protihráče ani na okamžik spustit z očí. Hráči se ocitají uprostřed potravního řetězce – chameleoni žerou mouchy, hadi zase chameleony a gorila je zastraší všechny. Je ale potřeba si hlídat, jakou barvu dané zvíře má a před útoky se chránit. Kdo to poplete, sám si uškodí!

Yogi je karetní párty hra, která zabaví velké i malé. Úkolem hráčů je tahat si postupně karty, které jim dávají instrukce, jako například měj vypláznutý jazyk, měj tuto kartu na oku a podobně. Tyto instrukce musí dodržovat až do konce hry. Postupem hry tedy hráči dodržují více a více instrukcí. Yogi může hrát až 12 hráčů – můžete si tedy zahrát na oslavě, ale i hru například zabalit dětem na tábor.

Soutěž bude ukončena 17. září 2018 ve 20:00. Vyhlášení proběhne krátce poté.

Pravidla:

  • 1) Soutěže se mohou zúčastnit návštěvníci z České republiky a Slovenska.
  • 2) Soutěž bude ukončena 17. září 2018 ve 20:00.
  • 3) Soutěže se nesmí účastnit členové redakce Zing.cz a zaměstnanci obchodu GameExpres.cz, GameExpres.sk a Xzone.cz.
  • 4) Výhry v soutěži nemohou být vymáhány soudní cestou.

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Deskovka: Monstra vs. hrdinové: Viktoriánské hrůzy

Po delší odmlce zapříčiněné obrovským množstvím zpracovaných informací z letošního Gamescomu se vracíme zpět s našimi pravidelnými speciály o deskových hrách. Dnes se podíváme pod víko karetní soubojové hry Monstra vs. hrdinové od španělského tvůrce Enrique Dueñase (Hexcalibur, Explorers of the Lost Valley), která se věnuje klasickým knižním motivům 19. století. Viktoriánské hrůzy si totiž berou na paškál horrorové charaktery a svět Sherlocka Holmese.

Za časů královny Viktorie

Karetka Monstra vs. hrdinové sice nedisponuje žádným viditelným příběhem, přesto bude pro fanoušky literární tvorby 19. století velmi zajímavou možností, jak se setkat se svými oblíbenci. V krabičce totiž najdeme dva balíčky karet, jež lze promíchat také do jednoho většího, se zaměřením na horrorové postavy strašící čtenáře 19. století nebo na všemi mastmi mazaného detektiva Sherlocka Holmese. Mně osobně sedl lépe balíček, v němž se prohání Dracula či Mumie pronásledováni Van Helsingem a Arsenem Lupinem. To ovšem neznamená, že pod dohledem pana Watsona se bavit nebudete.

V rámci každé partie budete konfrontovat své karty hrdinů a monster s protivníkovými a mnohdy dojde k zajímavým kombinacím, jež by slušely i filmovému plátnu (potká se dr. Jekyll s Draculou, aby si popovídali s vlkodlakem…). Vše je odvozeno od vaší příslušnosti ke statečným dobrákům nebo podlým monstrům. Ke komu patříte, ovšem víte celou partii pouze vy a ostatní pouze tuší, jestli hájíte světlou nebo temnou barvu síly. Vaší hlavní snahou totiž je přechytračit soupeře a podlými triky mu odebírat body, zatímco sobě je přidávat.

Velké divadlo se třemi kartami v ruce

Monstra vs. Hrdinové mají potenciál stát se oblíbenou zábavou v každé společnosti. Proč? Díky velmi snadným pravidlům, dostatečné variabilitě, možnosti hrát až v osmi hráčích a svižné herní době okolo patnácti minut. Vysvětlit princip hry nováčkovi zabere zanedbatelnou chvilku a po několika partiích může vítězit i proti veteránům. Na začátku si náhodně vylosujete, zda patříte ke klaďasům či padouchům a zároveň uvidíte své dvě bonusové postavy, jež vám přinesou na konci hry další bodový zisk. Klidně se může stát, že všichni hráči budou hájit barvy monster a hrdinské karty budou plonkovou výplní, které se budete chtít zbavit.

Poté již každý hráč obdrží tři karty, u nichž je zcela jasné kolik hrdinských a monsterských bodů vám přinesou podle symbolů v jejich rohu. Při vašem tahu si můžete vybrat jen jednu z činností – přibrat kartu/vyložit kartu před sebe. Vlastně celá partie se nese v duchu vyhodnocování výhodných kroků – vyložit méně potřebnou kartu, resp. méně škodlivou, nebo se podívat na horní kartu v balíčku? Každé přibrání vás totiž směřuje blíž a blíž konci celé hry, protože při dobrání posledního listu se okamžitě přechází k počítání bodů na kartách před hráči.

Samozřejmě se nejedná o pouhou vykládací hru bez rozmyslu (to si klidně zahrajte vojnu nebo jinou přebíjenou), Monstra vs. hrdinové totiž dodávají na pikantnosti systémem unikátních vlastností popsaných v dolní části karty pod obrázkem. Využití dovednosti postavy ve správný moment může otočit naruby celý průběh partie. Mým zatím nejpodařenějším kouskem byla pečlivě budovaná přetvářka monstrózního padoucha, abych chvíli před koncem vyložil obřího pavouka, který vyložené postavy skartoval. Poté jsem poslal do boje dva silné hrdiny královnu Viktorii a milého Watsona, který přitáhl do mého týmu Sherlocka, na což neměl nikdo z mých soupeřů šanci zareagovat.

Modlitba ke štěstí

Výše zmíněné kombinace ovšem nejsou pravidlem, spíše občasnou radostí. Při dobírání karet totiž musíte mít štěstí na kýžené charaktery, abyste mohli vše provázat do líbivého komba. Samozřejmě každé vhodné jednorázové použití dovednosti hrdinů a monster umí pořádně zamíchat s plány soupeře. Na některé kroky dokonce ani nenajdete odpověď. Třeba vytasení Rasputina na konci partie se rovná trumfovému esu, pokud je v odhazovací hromádce dostatek impů, jež si přivolá na pomoc. Podobně záludná může být vhodně použitá sukuba, která jednomu z oponentů vnutí vaše vyložené karty, zatímco si zabavíte jeho skvadru postav.

Oba balíčky Monstra vs. hrdinové (Půlnoční Londýn, Sherlock v pekle) v krabičce Viktoriánské hrůzy, se dají hrát až ve čtyřech hráčích, ale jejich promícháním získáte prostor pro až osm přátel u stolu. Sice se tak zmírní některé mocné efekty v rámci daného příběhového zasazení, jiné postavy ovšem nabydou na síle (vzpomeňte na sukubu). V mém kruhu deskových příznivců sklidila tato karetka velmi kladný ohlas, i když nemusí sedět lidem, kteří neradi spoléhají na štěstí. Záludnost a podlé taktiky v krátkém časovém úseku ovšem otevírají prostor pro okamžitou odvetu, což činí z titulu báječný filler třeba na delší cesty vlakem.

Ke kladným bodům musím jednoznačně přičíst sympatické grafické ztvárnění karet. Místo děsivých výjevů se nesou spíše v mezích roztomilého strašení, takže si Monstra vs. hrdinové můžete zahrát s dětmi schopnými přečíst jednoduchý pokyn na kartě, tedy od osmi let. Jazyková bariéra také nebude žádným problémem, protože se distributor ADC Blackfire postaral o lokalizaci do češtiny. Spolu se slušnou cenou okolo 350 korun se jedná o zajímavou volbu pro nenáročné hraní s méně zkušenými deskovkáři. Snad se tahle svižná karetka chytí a Blackfire přinese rozšíření.

Líbí se nám:

  • velmi snadná pravidla
  • svižná herní doba
  • nenáročnost (zvládne hrát celá rodina)
  • až pro osm hráčů (optimální po tři až pět lidí)
  • možnost taktizovat a chystat podfuky
  • závěrečné zvraty vás nechají neustále v napětí
  • soupeři mohou rozmetat vaše budované plány na kusy jednou kartou
  • sympatická grafická stránka
  • česká lokalizace

Vadí nám:

  • někomu nemusí sedět pověstné štěstí v kartách
  • soupeři mohou rozmetat vaše budované plány na kusy jedinou kartou
  • některé vhodně využité postavy jsou neskutečně silné
  • slabší hra ve dvou (efekty se aplikují bez rozmyslu jen na jednoho protihráče)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Deskovka: Zima mrtvých: Dlouhá noc

V jednom z našich speciálů jsme již psali o základní verzi Zimy mrtvých: Křižovatky osudu, z níž jsme byli až na pár výhrad nadšeni. V době, kdy se na naše herní stroje vrací poslední sezóna Walking Dead, tak přichází vhodný čas na to, abychom si představili samostatně hratelné rozšíření této atmosférické deskovky s podtitulem Dlouhá noc. Americkým autorům Issacovi Vegovi (Bioshock Infinite, Starship Samurai) a Jonathanovi Gilmourovi (Path of Light and Shadow, Dinosaur Island) se povedlo vyšperkovat dřívější hratelnost o nové principy představující pořádnou výzvu. Necháte se vtáhnout zombie apokalypsou?

Pokusy, jež dovedly lidstvo na pokraj existence

Laboratoře Raxxonu se v tichosti tyčí proti měsíčnímu světlu. Ukrývají v sobě důkazy o nepředstavitelných experimentech s mutagenními viry, které mohou za zamořenou planetu (předobraz v Raccoon City z Resident Evilu je čistě náhodná, že ano). Přes hrozby spící uvnitř se ovšem jedná o lákavou destinaci pro všechny rabující přeživší. Léky ve vývoji mohou pozitivně ovlivnit vlastnosti lidí z vaší kolonie, nebo si také vyberou hrozivou daň. Cestou také můžete narazit na zvukové pásky s hrozivým obsahem. Při toulání komplexy totiž musíte odvracet znetvořené a inteligentní tvory toužící dostat se na čerstvý vzduch. Obětujete akční kostky, nebo budete raději čelit neznámému zlu z hlubin?

Mimo po mase lačnící plíživé nemrtvé se také dostanete do kontaktu s jinou skupinou přeživších. A setkání to určitě nebudou nijak zvlášť vřelá. Stejně jako vaše kolonie bojují bandité o holý krk a rabují blízké budovy. Můžete s nimi bojovat, uplácet je a přepadávat jejich základnu, ale vyhnat je navždy z vašeho prostoru se nikdy nepodaří. (Ne)příjemným zpestřením herní mechaniky je zastávání pozice velitele bandy vyvrhelů v případě, že vás vaši spolubojovníci označí za zrádce a vyženou z pečlivě budovaného azylu.

Samotná základna také může projít velkou změnou, protože na začátku hry se nalosuje čtveřice vylepšení, o jejichž vybudování se můžete pokusit. Kulometné hnízdo nebo strážní budka pomohou při likvidaci dotěrných zombíků, zatímco čisté lůžkoviny zvednou morálku týmu a skleník zajistí stálý přísun potravy pro obyvatele kolonie. Předchozí text v jednoduchosti představuje trojici největších inovací do základní Zimy mrtvých. Ke kosmetičtějším úpravám můžeme přiřadit prostor hřbitova pro padlé bojovníky, výbušné pasti, stavy zoufalství (fungující jako další typ zranění) a neklidné nemohoucí působící v kolonii jedině problémy.

Opakování, matka moudrosti

Koupí krabice s Dlouhou nocí dostanete plnohodnotnou stolní hru, která funguje až na menší úpravy pravidel úplně stejně, jako Křižovatky osudu (více zde). Do rukou se vám ovšem dostanou jiné postavy a karty osudu s odlišnými příběhovými zakončeními (dokonce jsou některé karty ve zvláštním balení pro starší 18 let, takže pokud hrajete Zimu mrtvých se svými caparty!?!, dávejte si pozor, abyste je nepohoršili). Nadšenci deskovkové zombie zkázy tak směle smíchají veškerý obsah do jednoho velkého zážitku.

Pro pořádek si základní principy osvěžíme. Na počátku každé partie zvolíte příběhový scénář, určíte přítomnost rozšiřujících modulů (Raxxon, bandité, vylepšení), rozdají se tajné úkoly a připravíte příslušné lokace a karty. Poté si nalosujete postavy (najdete opět pestrou směsici včetně pokusného šimpanze z Raxxonu) a jejich základní vybavení. Poté rozmístíte okolo plánu figurky ostatních postav, zombií a mutantů, což při propojení obsahů obou krabic vyžaduje opravdu hodně prostoru, a nic vám již nebrání pustit se do samotného dobrodružství.

V rámci kol se střídají fáze hráčů, kolonie a bezmozků. Každý z hráčů si hodí svými kostkami, jež určí možnosti během jeho tahu. Hodnoty jsou důležité pro boj s okolními postavami či zombíky a při prohledávání lokací. Za nevhodné konstelace kostek je můžete využít na budování zátarasů, uklízení odpadků v kolonii, odlákání zetlelých agresorů či aktivaci speciální vlastnosti postavy. Mimo to lze ještě využívat akce bez kostek, tedy zahrání karty z ruky, odvracet krizi, pohybovat postavou po zdánlivě pustém městě, spotřebovávat kartu, obchodovat či vyvolat hlasování o důvěře k jinému hráči. Možností máte tedy více než dost a nerozhodní hráči se často zaseknou nad výběrem svých činností.

Některá jednání spustí nechtěné následky, a to na základě desetistěnné kostky určující zranění, omrznutí či dokonce smrt postavy, jež se může zvrátit do zhoubného šíření infekce na ostatní hráče. Při specifických akcích jsou spuštěny karty osudu, jejichž znění kontroluje parťák po pravici aktivního hráče. Jedná se pravděpodobně o nejlepší část celého zážitku ze Zimy mrtvých, protože dodávají přežívání příběhový a lidský rozměr. Stejně jako v základní verzi se všechny materiály Dlouhé noci nechaly přeložit do češtiny, za což můžeme poděkovat lokálnímu distributoru této deskovky firmě MINDOK.

Po provedení činností všech hráčů u stolu následuje fáze kolonie. Tady se vlastně nedá nic pokazit, protože jednotlivé pokyny jsou uvedeny na deskách ležících před každým účastníkem boje proti zombíkům a dalšímu neřádstvu. Ve své podstatě sklízíte plody své práce, odvracíte krize, popř. přijímáte důsledky při nezdaru, a bojíte se o své přeživší, kteří přilákají nové hladové krky. V konečné fázi se samozřejmě projeví přítomnost banditů a blízko ležícího komplexu Raxxon. První partie se mohou zdát obtížné, ale každou další rozehranou hrou se činnosti zautomatizují a vy si můžete užívat skvělý survival zážitek.

Bude Dlouhá noc!

Slovy písně Heleny Vondráčkové bych shrnul veškeré pocity, které v nás přídavek Zimě mrtvých vyvolal. Pokud se vám Křižovatky osudu úspěšně vyhýbaly a milujete žánr her na přežití v kooperaci s ostatními, nemá cenu váhat. Survival princip je obohacen o příběhové pozadí s možnostmi volby a tajnými úkoly, díky nimž může být vaším cílem práce bojkot snažení celé skupiny s úsměvem na rtech. Ne/štěstí v kostkách lze elegantně obejít dalšími činnostmi, jež se nabízejí. Nadšence do komponentů sice neohromí figurky, ale bohatá výbava postaviček z tvrzeného kartonu a laviny karet je ukolébají do klidu. V případě, že vlastníte původní krabici, je koupě za podobnou cenu okolo 1200 Kč na zvážení. Z našeho pohledu ovšem nové mechaniky a hromada neznámých postav a příběhů fanoušky nenechají v klidu a donutí je do Dlouhé noci investovat.

Líbí se nám:

  • tři nové moduly rozšiřující hratelnost
  • setrvávající jednoduchý princip, jenž pochopí i začátečníci
  • úprava některých pravidel a přítomnost hřbitova pro lepší přehled
  • více variant hry, z nichž si vybere každý dle svého gusta
  • nové postavy, příběhy a krize
  • tajné úkoly udržující napětí ve skupině
  • možnost konat akce i při nepříznivém hodu kostkami
  • grafická stránka
  • lokalizace obrovského množství textu

Vadí nám:

  • prostoje v tazích nerozhodných hráčů
  • odvrácené štěstí v kostkách může dost narušit plány
  • stále slabší ve dvou hráčích

Zima mrtvých: Dlouhá noc koupíte na Xzone.cz.

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Deskovka: Ďábelský profesor & Citadela času

Deskovky společnosti Fun Forge jsme již v našich speciálech dvakrát představili (Tókaidó, Samurai Spirit). Obě se vyznačovaly nádhernou grafikou, chytlavými mechanismy a jednoduchými pravidly, což z těchto počinů udělalo výborné hry pro celou rodinu. Ani u třetího do češtiny lokalizovaného titulu nepůjde o výjimku. Ďábelský profesor & Citadela času je kooperační deskovkou pro celou rodinu, která potrápí vaše taktické schopnosti. Zvládnete získat čtveřici drahocenných artefaktů dříve, než je posedlý šílenec navždy uzavře ve svém trezoru?

Památky v ohrožení

Ďábelský profesor toužící po největších památkách historie, ukořistil vzácné kousky z muzeí po celém světě a ukryl je ve své citadele prošpikované pastmi. Vaše skupina dobrodruhů jej musí přechytračit v jeho pečlivě hlídaném domě. Mimo pozorného obyvatele je ještě třeba dávat pozor na záludné pasti v každé místnosti a pečlivě je deaktivovat. Pokud se vám podaří vyrvat ze chřtánu šíleného hamižníka čtyři poklady dříve, než je stihne schovat do svého trezoru, vítězíte. V opačném případě jsou artefakty lidstvu navždy ztraceny. Pospíchejte, čas neúprosně běží.

Britští autoři Matthew Dunstan a Brett J. Gilbert (Pyramids, Elysium, Costa Rica) propojili lákavý kooperační princip s ultimátně těžkým záporákem v kůži zlého profesora. Jeho pohyb a činnost závisí na náhodě určené kostkami. Trojice šestistěnek tak bude největším nepřítelem házejícím vám klacky pod nohy. Ďábelský profesor & Citadela času spoléhá především na schopnost hráčů rozhodovat se v krizových situacích. Mnohdy musíte předvídat budoucí události, počítat s nimi a co nejlépe je eliminovat na základě vlastností vašich postav.

Parťáci do nepohody

Nabízená pětice hrdinů dostala do vínku různorodé dovednosti, díky nimž umí přiložit ruku k dílu. Norbert Běhounek se umí lišácky pohybovat po citadele, Amélie Osudová se spoléhá na vrtkavou náhodu, Oskar Klapka přiměje pasti a dveře pracovat pro něj, Irena Tikavá vládne časem a Eduard Drátek využívá slabých stránek všech mechanismů v profesorově pevnosti. Dva až čtyři hráči tedy musí pečlivě vybírat své oblíbence, aby vytvořili funkční tým.

Každá postava může během svého tahu provést tři akce (pohyb, otvírání dveří, deaktivace pasti) plus jednu specifickou navíc. Na začátku vašeho prostoru ve hře si ze své hromádky karet líznete dvě dovednosti, z nichž jednu můžete v průběhu tahu využít. V průběhu partie můžete aktivovat také posílené vlastnosti svého hrdiny, jež dokáží zvrátit nepříznivý vývoj dobrodružství. Jak a kdy kterou dovednost využít je otázkou praxe a aktuální situace. Nejdříve budete s postavami experimentovat a až poté najdete tu, která vám nejvíce přiroste k srdci. Všichni hrdinové mají své klady a zápory v rovnováze, takže bude záležet jen na osobních preferencích a sympatiích hráče.

Profesor na tahu

Po každém tahu jednotlivých hráčů se otevře prostor pro profesorovu reakci. Vychytralý zločinec je nepředvídatelný, všímavý a nekompromisní. Ve své podstatě nedělá chyby, protože vám jakoukoliv akcí zavaří. Během svého pohybu v každé místnosti paranoidně zavírá dveře a aktivuje pasti. Pokud se s vámi ocitne v jednom pokoji, tak raději zbaběle prchnete mimo dům. To ovšem zdaleka nic není. Šílený sběratel má dům propletený tajnými průchody, takže vás může kdykoliv zaskočit u pokladu, popř. uspíšit přípravy na jeho ukrytí do trezoru. Kostky jsou v tomto ohledu kruté a mnohdy vám překazí pečlivě chystaný plán na poslední chvilku.

K tomu všemu vám odtikává čas vymezený na splnění úkolu. Každý předmět totiž můžete zachránit pouze v případě, že jsou všechny pasti na kartičce vypnuté. Řekněme si upřímně, že porazit zlovolnou nemesis není nic lehkého. Po většinu herní doby budete pod neustálým tlakem, který vás může donutit udělat chybné rozhodnutí. Málokdy budete mít pocit pohodlného náskoku před pohybem profesora. Citadela času vám nic nedaruje, takže si tím více užijete případné vítězství. Jedna partie trvá okolo půl hodiny, což přímo otevírá prostor pro případnou odvetu, při níž už určitě pokoříte vášnivého sběratele.

Pohádkové bludiště

Celý zápas mezi vašimi dobrodruhy a profesorem se odehrává v záporákově citadele tvořené dvanácti místnostmi s obrovskými hodinami v centru plánu. Odděleny jsou od sebe dveřmi a v každé z nich najdete prostor pro artefakt s jednou pastí. Herní deska působí velmi přehledně i přes velkou porci grafiky, kterou na ní najdete. O pestrobarevnou dekoraci plánu a karet se postaral Christophe Fossard vystupující pod pseudonymem Biboun (Dice Forge, Hledá se hrdina), od nějž jsme zvyklí na karikované a sympatické postavy. Ďábelský profesor & Citadela času tak vytváří pocit hry pro děti, ale opak je pravdou.

Mechanismy, jež neodpouští žádnou chybu, nahrávají spíše hře s odrostlejšími ratolestmi, které již dokáží snést porážku, jíž se zřejmě nevyhnete (především v začátcích). Pro menší děti je profesor asi nepřítel nad jejich síly. Recenzovanou deskovku bych spíše doporučil otrlejším jedincům, kteří se nezaleknou pořádné výzvy. Dlouhodobost titulu zajišťuje především počáteční losování pastí a artefaktů, jež se náhodně objevují po celém domě, a neodhadnutelný pohyb zlovolného sběratele umění. Za cenu okolo tisícovky tak dostanete interaktivní kooperativní rébus (kompletně lokalizovaný do češtiny místním distributorem ADC Blackfire), u něhož se pořádně zapotíte. Vzhůru za záchranou historických památek!

Líbí se nám:

  • vyšší obtížnost předkládající pořádnou výzvu
  • jednoduchá pravidla
  • optimální herní doba mezi 30 – 45 minutami
  • princip nahodilé činnosti ďábelského profesora
  • nádherná grafika

Vadí nám:

  • nic pro slabší povahy očekávající snadnou cestu k vítězství
  • nepřízeň v kostkách je někdy k vzteku

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Mölkky – venkovní „deskovka“

Nemáte-li opravdu kvalitní klimatizaci, tak jste možná zaregistrovali, že léto je v plném proudu. Není od věci občas vystrčit hlavu ze svého herního brlohu a načerpat trochu slunečního svitu. Abyste nemuseli jen bezmyšlenkovitě „zevlit“ na zahradě, přinesla společnost Albi na český trh finskou outdoorovou hru Mölkky, kterou si užijete bez ohledu na svou fyzickou zdatnost. Stačí jen banda kamarádů, trocha soutěživosti a cit při házení dřevěným kolíkem. Necháte se zlákat?

Finské dřevo

Finsko je králem vývozu dřeva na světových trzích, tak z jakého jiného materiálu by měla být hra pocházející originálně ze země jezer, že? Po koupi hry Mölkky vám bude doma ležet sympatická bedýnka z borovicového dřeva, v níž bude úhledně seřazeno tucet březových kolíků a jeden špalíček na jejich shazování. Už při prvním rozbalení na vás dýchne vůně lesa táhnoucí ven do přírody i ty největší domácí pecivály. Kouzlo Mölkky tkví v tom, že se dá hrát v podstatě všude. Stačí kousek zahrady či parku a můžete se pustit do bojů. Nám se osvědčilo také ozvláštnění hry rozestavěním do mírného kopečku.

Finské Mölkky vycházejí z původní severské kolíkové hry kyykkä z oblasti Karelie. Podobají se také ruským gorodkám, u nichž jde o sestřelování různorodých obrazců. Bohaté kořeny zábav příbuzných s Mölkky dokazují zábavný koncept srážení vytyčených cílů. Vždyť kuželky, jejich ruskou variantu či bowling si s chutí zahrajeme při každé příležitosti. Výhodou dnes recenzované varianty je jejich přenosnost a pohodlné užívání kýmkoliv. Opravdu nezáleží na věku, fyzické zdatnosti či pohlaví. K trošce umu zapojíte mírné taktizování a znepříjemňování situace oponentům a můžete se stát Mölkky masterem.

Kolík směřuje k cíli

Uživatelsky velmi příjemná se jeví také pravidla. Dvanáctku kolíku je třeba na začátku připravit podle jasně daného schématu a pak se již špalík vrhá spodním obloukem na cíl. Je jen na vás, zda se rozhodnete pro jeho úchop na kraji či uprostřed v těžišti. Úkolem je totiž položit na zem buď co nejvíce kolíků, nebo jen jeden z nich. Pokud složíte větší počet terčů, získáte skóre rovné jejich počtu. Mnohem zajímavější a taktičtější varianta ovšem spočívá v přesném sestřelení pouze jednoho kolíku, za nějž obdržíte hodnotu vypálenou na jeho horní zkosené ploše. Od rozstřelu tak své cíle budete plánovat, a ty se vám budou vzdalovat, protože na ně budou mířit také ostatní hráči.

Shozená mölkka se totiž postaví na základnu tam, kde doletí. Jakmile se vám kýžená dvanáctka vzdálí na dobrých šest, sedm metrů, raději budete navyšovat své body jinými hodnotami. Cílem ovšem není nahrát co největší skóre, ale jako první dosáhnout rovné padesátky bodů. V případě, že danou metu přehodíte, padáte zpátky na 25 bodů a doufáte, že půlstovka nepadne dříve, než se o ni budete opět moci snažit. Mölkky jsou v tomto ohledu velmi napínavou hrou, v níž není vítězství nikdy jisté a i z chvostu se dá zaútočit na příčky vítězů. Velmi příjemný je také taktický aspekt kolíkované vedoucí k cíli stejně dobře jako štěstí při shazování.

Až na mistrovství světa?

Jestli už ve svém okolí nemáte soupeře, kteří by vás dostatečně potrápili, můžete se vydat na některý z turnajů pořádaných Českým svazem Mölkky a srovnat se s těmi nejlepšími. Dokonce se u nás pravidelně pořádá mistrovství republiky ve Zruči nad Sázavou. Nejambicióznější jedinci si mohou dokonce udělat výlet do finského Lahti, v němž se od roku 2004 pořádá světový šampionát. Než se dopracujete mezinárodní úrovně, omlátíte ještě mnoho kolíčků. Březové dřevo je sice tvrdé, ale postupem času je obijete (především, pokud narazí na nějaký betonový či podobně agresivní povrch v okolí vašeho hřiště) a zašpiníte trávou. Ale to vůbec nevadí, alespoň půjde vidět, že své Mölkky pořádně prověřujete.

Svou vlastní bedýnku pořídíte od sedmi stovek, což je vzhledem k obrovskému množství zábavy adekvátní cenovka. A hlavně pocit, kdy poprvé sestřelíte jednu mölkku v zákrytu jiné, je k nezaplacení. Věřte, že se u finské kolíkované zabaví celá rodina a neskončíte u jednoho zápasu. A dost už čtení, běžte ven a trénovat! Třeba se sejdeme na turnaji.

Líbí se nám:

  • nenáročná zábava pro každého
  • snadná pravidla
  • není třeba fyzická zdatnost
  • dá se hrát kdekoliv
  • nádherná vůně dřeva
  • skladné
  • zvedne vaše ctěná pozadí ze židlí 😉

Vadí nám:

  • citlivějším jedincům může vadit, že se jim mölkky otlučou a zašpiní od trávy 😀

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Deskovka: Fallout

Psal se rok 1997 a videoherní svět se změnil – vyšel první díl Falloutu z legendárního postapokalyptického světa. Během let se transformoval z izometrického do trojrozměrného pohledu, jak jej známe nyní v podání Bethesdy, která dala svolení k vytvoření deskové podoby mezi hráči velmi oblíbeného univerza. Američtí autoři Andrew Fischer a Nathan Hajek (Descent) díky tomu mohli přijít s vlastním pojetím výletu do pustiny zničené jadernou válkou. Nechte se pozvat na výlet mimo domácí vault.

Nečekaně živá pustina

Začněme zlehka, mějme ohled na hráče, kteří se s fenoménem Falloutu nesetkali. Objevujete se v zemi zpustošené celosvětovou jadernou válkou. Přeživší ukrytí v odolných vaultech (bunkrech) se odvažují vystrčit nos ze svého azylu a začínají zabydlovat pro lidstvo velmi nehostinnou krajinu. V té se potulují různé gangy bránící své zájmy, vražední roboti a hladoví mutanti. Pouze ti nejschopnější dokáží přežít a získat mezi místním obyvatelstvem respekt zaručující přežití. Jestli mezi nimi budete také vy, odhalí vaše činy v rámci dnes recenzované stolní hry.

Na počátku vašeho dobrodružství si musíte vybrat základní mantinely vaší mise. K dispozici jsou čtyři základní scénáře, v nichž řešíte spory mezi otrokáři a otroky či živoucími roboty a jejich stvořiteli. Výchozí premisu rozšiřuje řada vedlejších příběhů, během nichž budete pomáhat (nebo škodit) místním. Fallout je příběhovou deskovkou, takže při každé rozehrané partii již pokořeného dobrodružství budete mít neustálý pocit dejà vu ozvláštněný dalšími rozhodnutími a různorodým větvením postranních úkolů. Zkrátka si budete připadat, jako byste po delší době rozjeli opět svou oblíbenou počítačovou hru.

Dějové větvení se bude odvíjet nejen od rozhodnutí jednotlivých hráčů jednajících sami za sebe, ale také na základě jejich štěstí během průzkumu trosek, střetnutí s překážkami nebo v půtkách s nepřátelsky naloženými bytostmi. O veškerém bytí či nebytí totiž jako ve správném atmosférickém RPG rozhoduje hod kostkami. Přízeň štěstěny totiž nakloníte na svou stranu vhodným rozvojem vámi vybrané postavy. Vhodně zvolená výbava, kvalitní zbraň a pomocník vás mohou vysekat z kdejaké šlamastyky.

Každý chce být S.P.E.C.I.A.L.

Správa charakteru je velmi snadná a intuitivní. Díky přehledným panelům, na nichž sledujete své zdraví, stupeň ozáření a získané zkušenosti, máte okamžitý přehled nad tím, co si můžete dovolit a kdy raději couvnout. Velmi důležitou součástí jsou okénka, do nichž můžete přiřazovat písmenka slova SPECIAL. Jak fanoušci počítačové předlohy Falloutu vědí, jsou to zkratky dovednostní, jež se nachází v každé hře na hrdiny – Strengh (síla), Perception (vnímání), Endurance (výdrž), Charisma (osobnost), Intelligence (intelekt), Agility (hbitost) a Luck (štěstí).

Všechny zkoušky, jež podstoupíte, u sebe budou mít některá z výše uvedených písmen. Za každou přítomnou hlásku budete mít možnost přehodit libovolný počet nepříznivě otočených kostek. Věřte mi, že budete vděčni za každou takovou příležitost. Proto budete nejen hledět na zisk zkušeností (plnění úkolů, souboje nebo také četba časopisů), ale také na nákup, popř. rabování kvalitní výbavy. S energozbrojí a rotačním kulometem se člověk v pustině cítí přece jen bezpečněji než v kombinéze obyvatele vaultu a ubohým žabikuchem v ruce. Při obchodování budete samozřejmě platit nejtvrdší přítomnou měnou – víčky od Nuka Coly, jak jinak.

Táboření v zelenavém svitu jaderného záření

Vaše dobrodružství se postupně rozvine po celé mapě složené z hexagonových polí. Některé záchytné body budou odkryty, zatímco valná většina z nich bude všem hráčům skryta a je pouze na nich, která tajemství budou odhalena a která zůstanou v dané partii skryta pod pískem pustiny. Každý účastník výpravy má ve svém tahu k dispozici šestici akcí, z nichž může dvě využít (klidně také jednu opakovaně). Po pečlivé rozvaze se tak můžete pohybovat krajinou, objevovat neprozkoumané kouty, tábořit k nabrání sil, podstupovat střetnutí, plnit úkoly či bojovat.

Nejvíce budují atmosféru střety s prostředím a plnění úkolů. Na kartičkách se odhalují střípky příběhů a hráči si budou připadat jako při čtení gamebookové knížky. Z každé situace totiž mohou vybruslit různými způsoby, ale je jim pouze naznačeno, jaké důsledky budou jejich činy mít. Navíc musí být úspěšní v nerovném souboji s kostkami, jež mohou každému průzkumníkovi pustiny do cesty přihrát nečekané překážky, nebo dokonce smrt (není definitivní, ve většině případů se hráč pouze vrací na start s částí výbavy). Příběhové texty čte aktivnímu přeživšímu jeho kamarád po pravici (pokud nehrajete sami), takže s dávkou hereckého talentu se dá atmosféra u stolu krájet. Dějové pasáže patří bezesporu k nejsilnějším prvkům deskového Falloutu.

Kostky rozhodují také střety s nepřáteli. Do boje se můžete vydat sami, ale na konci každého kola se dají do pohybu vybrané skupiny nepřátel, útočící bez rozmyslu na každého odvážlivce po ruce. Dopady každého střetu lze velmi snadno rozklíčovat a hráči u stolu se musí naučit využít šest symbolů u mutantů, robotů a znetvořených stvůr, měnící podmínky půtky. Jde o vcelku intuitivní systém, v němž se zorientují i méně zběhlí deskovkáři, ostatně stejně jako v celém titulu. Pro mne je Fallout velmi příjemným překvapením, protože jsem se obával relativně složitých principů (podobně jako jiný stolní titul od Bethesdy – Doom), ale místo toho se můžete pustit do hraní v podstatě s kýmkoliv.

Bez retra a Vault Boye ani ránu

S příznivou uživatelskou obtížností se veze také zvolené hráčské rozhraní. Na základě analýzy situace na mapě a tabulky postavy byste měli být téměř vždy schopni rozhodnout, kam povedou vaše další kroky. Symbolika využitá na kartách a žetonech přejde do krve během několika kol, stejně jako manipulace s kostkami a jejich vyhodnocení. Z mého pohledu jde o velmi přístupný titul, jenž si zahrají deskovkoví nadšenci spolu s fanoušky Falloutu a obě skupiny se dobře pobaví.

Nebudeme si nic nalhávat, ale kdyby se grafická stylizace lišila od počítačové předlohy, asi bychom dost prskali. Můžete být bez obav. Vysmátý Vault Boy se v herních materiálech pohybuje s tradiční jistotou, počítačově zelený odstín pip boye je samozřejmostí a retro design 50. a 60. let se povedlo vystihnout na jedničku. Většina příšerek si ponechala svou vizáž podle digitálního vzoru, takže nikdo nebude zklamán. Vyzdvihnout musíme také pětici hráčských figurek, které se na plánu pěkně vyjímají (škoda, že se nedostalo také na příšerky, ale značně by se zvedla cenová náročnost).

Z mého pohledu se ovšem povedlo zachovat atmosféru počítačového Falloutu díky příběhovým textům na kartách úkolů a průzkumu. Překlad do češtiny musel být opravdu velkou výzvou, a proto nelze než pochválit tuzemského distributora ADC Blackfire za skvělou práci. V každém případě může někomu být na překážku cena okolo 1400 Kč, z mého pohledu je ovšem adekvátní. Sice nejde o titul na každodenní hraní, ale pro občasné večerní sezení maximálně čtveřice hráčů by mohlo jít o trefu do černého. Přítomnost solidně fungujícího solitérního režimu je jen příjemným bonusem navíc. Směle do pustiny!

Líbí se nám:

  • povedené sepětí se světem pustiny
  • atmosférické texty
  • jednoduchá symbolika
  • snadno naučitelné mechanismy
  • režim pro jednoho hráče
  • grafika odpovídá digitální předloze

Vadí nám:

  • občas se může protáhnout herní doba až přes dvě hodiny
  • nepříznivost kostek může být frustrující (ještě že můžete přehazovat)
  • častější hraní scénářů již nepřinese příběhová překvapení

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Deskové léto s Albi

Je léto. Horké počasí a herní sucho vyhání od počítačů i ty největší pařany, aby se zchladili u vody nebo strávili čas s kamarády na chatě. Proto jsme se zaměřili na trojici menších deskovek, které s sebou můžete vždy přibalit a zahrát si je v podstatě kdekoliv. Náš triumvirát dokáže zaujmout všechny – vybrali jsme postřehovou, logickou a paměťovou stolní hru, takže vybrat by si měl každý. Nenechte se odradit zdánlivě dětským vzhledem, principy těchto deskovek (mnohdy více) potrápí i starší ročníky.

Ominoes – Kostky bohů

Historie kostkových her se táhne daleko do pravěku, jak ukazuje i poslední archeologický nález na Slovensku, takže umístění první z trojice představených her do starověkého Egypta nemůže nikoho zaskočit. Autor deskovky Ominoes Andrew Harman (Sandcastles, Frankenstein’s Bodies) vytvořil kolem svého díla aureolu nábožensky laděné zábavy staré již 6000 let. Historicky daný fakt sice neodpovídá, ale to nic neubírá na zábavě vycházející ze strategických bojů proti ostatním hráčům.

Princip Ominoes zpočátku nevypadá nijak složitě. Na první pohled funguje na bázi „spoj tři“ her, které znáte z faceboooku. Ale zdání klame. Taktické varianty, jež se před vámi budou rozprostírat na herní desce, dalece převyšují možnosti internetových hříček. Základním mechanismem je pohyb kostek po plánu. Hráč na tahu hodí kostkou a pohne s jedním kamenem stejného symbolu, jaký mu padl, po síťovém poli o tři čtverce. Poté danou kostku umístí na plán. Samozřejmě ne vždy padne symbol, kterým boduje hráč sám, a proto musíte hodně přemýšlet, jak budete hýbat se soupeřovými kameny.

Pravidla přejdou do krve opravdu snadno, i když je mohou mírně zkomplikovat dva speciální symboly, jež najdete na všech kostkách. Hu-Ra, mistr hybatel, umožní pohnout kteroukoliv kostkou na ploše, zatímco Ominotep, mocný černý had, dokáže kteroukoliv kostku na plánu znovu přehodit. Oba symboly zároveň slouží jako žolíci během bodování, takže s nimi musíte zacházet opravdu obezřetně, abyste nepomohli soupeřům. Posun po počítadle vítězných bodů je možný pouze při spojení nejméně čtyř příslušných kostek během vašeho tahu, což umožní ničit pečlivě budované plány ostatních.

Partie v Ominoes: Kostky bohů trvá maximálně půl hodiny i v plném počtu čtyř hráčů, v němž si tuhle deskovku užijete nejvíce. Díky úpravě pravidel je velmi slušně hratelná také ve dvou a třech lidech u stolu. Variabilitě napomáhá také oboustranný plán, díky němuž se nebudete v plné sestavě tlačit na malém množství polí. Navíc v rámci minimalisticky zvolené grafiky budete mít vždy přehled o všem, co se ve hře děje. Škoda jen, že pískem zavátou říši připomínají pouze symboly egyptských bohů Hóra, Apopa, Rea a Cherpera. Za cenu okolo 350 Kč se ovšem jedná o velmi slušnou abstraktní taktickou deskovku, v níž hraje svou velkou úlohu také štěstí.

Líbí se nám:

  • jednoduchá pravidla
  • nenáročné hraní s širokými taktickými možnostmi
  • přenosnost
  • svižné partie

Vadí nám:

  • kostky rády kloužou po povrchu plánu
  • velký podíl náhody

Veverčáci

Pamatujete na dětská léta, kdy se na polích 8 x 8 rozprostíraly stejné čtverečky, na jejichž druhých stranách byly po dvojicích stejné obrázky? Jasně, myslíme tím pexeso. Na podobném principu totiž funguje druhá z dnes představovaných her. Veverčáci ovšem nejsou klasickou zábavou, kde staticky zůstávají kresby na svém místě. V této deskovce z dílny francouzského autora Blaise Mullera (Quatro) se totiž vše neustále mění a musíte se mít pořád na pozoru. Během prvních partií, během nichž jsme si naivně mysleli, že jde hru pouze pro děti, se nám div nezavařil mozek. Osobně si myslím, že Veverčáci jsou jednou z her, kde možná budete dostávat od svých ratolestí výprask.

Dobrodružství Ofči, Zrzečky, Chrapouna a Esa se točí kolem zásob na zimu. Čtveřice veverek si schovala oříšky v různých koutech lesa a musí si vzpomenout na cesty, jak se k nim dostat. Hvozd je tvořen devítkou oboustranných karet rozestavených do čtverce, jehož strany jsou obsypány obrázky oříšků. Vaším úkolem je zapamatovat si druhou stranu kartiček podle požadavků vašeho veverčáka – buď jejich barvy, nebo kresby listů, kamenů a hříbků.

Nevypadá to složitě, že? Ale vaše plány se budou křížit s ostatními, takže zatímco si budete pamatovat své barvy, protihráči vám cestu různě poobracejí a vy se musíte pořád orientovat. A co teprve, když se někomu podaří dostat k některému ze schovaných pokladů? Musíte obrátit kartičku své veverky a soustředit se místo barev na symboly (a naopak). Chce to opravdu soustředění, a jestliže si u stolu bude chtít někdo povídat, čímž vaši pozornost rozptýlí, bude se vám bloudit lesem opravdu těžko.

Veverčáci jsou ve své podstatě hrou pro dva až čtyři hráče, kteří zvládli první třídu základní školy. Taktického přemýšlení si u něj moc neužijete, spíše procvičíte paměť, která dostane opravdu zabrat. Především v rámci třetí a dalších čtvrthodinových partií v řadě už budete mít v hlavě opravdu guláš. Variabilitě pomáhají různé úpravy pravidel, které dokážou z Veverčáků udělat o něco obtížnější záležitost. Přívětivý grafický design kreslíře Jonathana Munoze potěší mladší hráče a dospělé rozhodně neurazí. Cena okolo 250 Kč odpovídá menší nenáročné zábavě pro celou rodinu na cesty, chatu či odpolední zábavu s dětmi.

Líbí se nám:

  • jednoduchá pravidla (se vzpomínkami na pexeso)
  • svižná partie
  • procvičení mozkových závitů
  • pro hráče každého věku
  • úpravy pravidel pro ozvláštnění herního zážitku
  • grafická stránka

Vadí nám:

  • při více partiích v řadě už nebudete vědět, kde je žlutý list a kde červená muchomůrka 😀

Gobbit

V hluboké džungli zní tajemné tamtamy. Chystá se hostina a nemilosrdný potravní řetězec dává tušit velkému masakru. Děláme si legraci, ale zákony přírody hrají v mechanikách poslední představované deskovky velkou roli. Na ostrově Gobbit loví kobry chameleony, kteří si rádi pochutnají na mouchách. Na všechny hledí gorily, kteří si smlsnou na všem, co jim přijde pod ruku. Kdo bude sněden a kdo se nakrmí? To už je pouze otázka postřehu, o nějž jde v Gobbitu především. Hbitější tvor se totiž může směle vydat skrz lesní podrost, aniž by se musel třást o holý život.

Každý hráč (dva až osm) dostane před sebe na stůl hromádku rubem nahoru otočených karet. Postupně se v daném pořadí odklápějí a dravci nemilosrdně loví nepozorné oběti. Každý hráč totiž zastupuje zvíře na vrcholu jeho odhaleného paklíku. Vyhledává svou potravu, a pokud ji rukou připlácne dříve, než se stihne ubránit, tak ji sežere včetně všech karet pod ní. Obrana spočívá v rychlém položení ruky na vlastního mazlíčka v okamžiku ohrožení. V obou případech se však můžou soupeři splést, za což jsou potrestání odebráním všech odhalených karet na hřbitov uprostřed stolu.

Když hráč přijde o všechna svá zvířata, stává se z něj duch ostrova, který se v příhodné konstelaci může vrátit do hry. Úkolem vítěze je zbavit soupeře všech karet (hřbitov se nepočítá, i když se jím může kdokoliv obohatit, za předpokladu že bude dávat dobrý pozor). Především ve větším počtu hráčů se nejedná o nic jednoduchého. Zároveň s množstvím lidí u stolu však roste také zábava. Gobbit je totiž klasickou party hrou, u níž se bude hodně smát, pošklebovat se a také zuřit. Mimo základní verze můžete svou hru přivést do vyšší ligy pomocí důmyslné soustavy pravidel, v jejichž rámci je ještě nutné sledovat rub karet.

Osobně si myslím, že za přibližně 270 Kč dostanete skvělou zábavu, která se osvědčí především ve větším počtu hráčů, ale ocení ji také menší skupiny. Malou krabičku pohodlně schováte do kapsy a ani o ní nebudete vědět. Gobbit tak můžete vzít kamkoliv, kde mají pevné stoly. Přebíjení, které partii doprovází, totiž neprověří jen odolnost vašich rukou, ale také stabilitu nábytku, na němž hrajete.

Líbí se nám:

  • zábavná party hra
  • svižná partie
  • možnost rozšíření základních pravidel
  • grafická stránka

Nelíbí se nám:

  • otlučené ruce

Zkrátka a dobře si z dnešních představených deskovek vydavatelství Albi na letní dovolenou může vybrat každý. Do uzávěrky naší recenze bohužel ještě nevyšla pohybová párty hra Yogi, na níž se snad brzy podíváme v některém z následujících speciálů. Do rukou se nám také dostaly severské kuželky Mölkky, na něž si také brousíme zuby, takže se v našich článcích o deskovkách také objeví.

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Deskovka: Hrdinové bez záruky

Pořádná párty hra musí být hlučná, plná smíchu a dalších komediantských kousků. To je jasně daný předsudek, který se bude snažit prolomit dnes recenzovaný kousek Hrdinové bez záruky. Během pobíhání po fantasy nákupním centru se totiž nesmí mluvit, posunky naznačovat ani jinak napovídat. Dánský autor deskovky Kasper Lapp postavil pravidla párty titulů na hlavu a paradoxně v jeho dílu vše skvěle funguje. Věřte, že se k téhle „tiché“ hře budete rádi vracet.

Loupit bez bázně a hany

Hrdinové bez záruky jsou spíše abstraktní hrou, u níž během chvilky zapomenete na prapůvodní příběhovou premisu a budete se snažit především splnit své úkoly, než vám dojde čas. Na druhou stranu pěkná ilustrace na krabici si zaslouží alespoň zmínku. Skupině složené z tradičních hrdinů (kouzelník, barbar, trpaslík, elf) se její poslední výlet za poklady moc nevydařil. V temných zákoutích podzemí byli poraženi a okradeni o veškeré vybavení. Jsou tedy úplně bez finančních prostředků, za něž by si mohli koupit nové pracovní pomůcky. Naštěstí se blízko otevřel obchodní dům, kde si právě takové zbraně mohou opatřit. Statečnou krádeží.

Principiálně posunujete po rozšiřující se mapě figurky zastupující jednotlivé charaktery tak, aby se dostali ke své charakteristické výbavě. Orientace na mapě je jednoduchá, vše je rozlišeno barevně i symbolicky. Jednotlivé prvky, které se během partie objeví, je velmi snadné rozklíčovat. Principy teleportů a odkrývání nových částí obchodu není nijak zvlášť složité pochopit. Hrdinové bez záruky vás vše velmi snadno naučí. Tvůrci zvolili během prvních sedmi scénářů postupné přidávání pravidel, takže nejste zahlceni hned na začátku.

Ty máš tak hezké oči

A snazší rozjezd přijde všem hráčům, kterých se u stolu může sejít až osm, k duhu, protože dohodnout se na společném postupu bez možnosti mluvit není nic jednoduchého. Ano, čtete správně. U Hrdinů bez záruky se mimo vymezené chvíle nesmí mluvit a při tom musíte v kooperaci bezchybně procházet obchoďák, než vám dojde čas. Aby toho chaosu nebylo málo, nejsou hráčům přiděleny role samotných postaviček (může s nimi posunovat kdokoliv u stolu), ale pouze v rámci samotné činnosti na přidělených kartičkách. V překladu, někdo může posunovat pouze nahoru, jiný používat eskalátory, zatímco další odkrývají nové čtvercové dílky mapy.

Takže pokud si váš spoluhráč nevšimne, že může pohnout figurkou vaším vytouženým směrem, můžete se zbláznit, hypnotizovat ho svým pohledem a upozorňovat jej jedinou pomůckou ve hře – figurkou „Dělej něco!“. Tu pánové z REXher přejmenovali na „datla“ díky reakcím hráčů a hlavně kvůli tomu, jak s ní budete významně třískat o stůl. Kvůli nutnosti sledovat pohyb všech čtyř postav a kontrolovat možnosti pohybu se z Hrdinů bez záruky stává postupně větší chaos a zároveň větší zábava. Šílený průběh herní partie je ještě okořeněn omezeným časem na vykradení nákupního střediska (věřte, že kolikrát na čas úplně zapomenete, budete hekticky pobíhat mezi obchody a pak si uvědomíte, že jste dávno prohráli).

Zkušenější a ostřílenější loupežníci v dobře secvičené skupině si následně mohou troufnout na větší výzvy. Nejen že přibudou speciální vlastnosti postav (ničení kamer barbarem, procházení malých otvorů trpaslíkem a podobně), ale můžete si přidávat podmínky vítězství, např. nepoužívat figurku „datla“ (to si potom vykoukáte oči) nebo vyřadit z provozu portály. Hrdinové bez záruky jsou přesně tím titulem, u kterého budete šílet, ale zároveň se u něj budete skvěle bavit. Sledovat nic nechápajícího kamaráda, na něhož všichni upírají svou pozornost, patří k nezapomenutelným chvilkám večera.

Samotářský režim přítomen

Může se stát, že se budete chtít podívat do kouzelného obchoďáku, ale zrovna nebudete mít pohromadě svoji věrnou bandu lupičů. Nevadí. Hrdinové bez záruky nabízí také solitérní mód rovněž založený na časovém presu, ale zároveň funguje jako náhodně namíchaný logický rébus. V rámci singleplayeru totiž máte k dispozici všechny pohyby ve srovnaném komínku, ale můžete používat aktuálně jen jeden. Takže se budete snažit co nejčastěji využít kartičku, která je na řadě u všech bojovníků, pak ji rychle vyměnit za další v řadě a tak dokola, dokud se vám nepodaří splnit uprchnout nouzovými východy s vybraným zbožím. Zážitek nebude tak vtipný, ale mozkovnu vám potrápí slušně.

V krabici s cenovkou okolo šesti stovek tak najdete chameleóna se schopností přizpůsobit se jakékoliv skupině hráčů. Slušná řežba začíná na počtu čtyř lidí u stolu, ale s počtem roste chaos, zběsilost i zábava. Promíchání jednotlivých mapových dílků s pěknými ilustracemi od umělce jménem Gyom zaručuje dostatečnou variabilitu a dlouhou životnost. Zaručeně se jedná o dobrou deskovku s přáteli na chatu nebo do hospody (i když se na vás ostatní budou dívat trošku skrz prsty).

Hrdinové bez záruky budou bavit děti i dospělé, protože jedna hra je ve zběsilém tempu dohrána nejpozději za čtvrt hodinky. Během jednotlivých partií se vypovídáte, vyčtete si chyby, popř. se pochválíte skvělou kooperaci, a hurá zpátky, protože tahle deskovka vás jen tak nepustí.

Líbí se nám:

  • netradiční koncept
  • tichá kooperace přinášející řadu vtipných momentů
  • svižné partie
  • první scénáře deskovky vás nenásilně naučí její principy
  • variace pravidel u pokročilých misí
  • „datel“
  • roztomilé a přehledné dílky mapy

Vadí nám:

  • natvrdlý člověk může zhatit celou operaci (a pak je terčem posměchu)
  • lidé nezvládající časovou tíseň se moc bavit nebudou a citlivější jedinci se mohou dokonce pohádat

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Deskovka: Descent: Výpravy do temnot

Už dlouho se na našich stránkách neobjevila recenze na pořádné RPG, které by vás do svých sítí stáhlo nejméně na dvacet hodin. Sáhli jsme proto do loňského roku (deskovky zrají jako víno) a podívali se na rozsáhlé dobrodružství Descent: Výpravy do temnot, za nímž stojí čtveřice amerických matadorů Adam Sadler (Warhammer Quest), Daniel Clark (Android), Kevin Wilson (Běsnění Drákuly) a Corey Konieczka (Star Wars: Rebelie, Eldritch Horror). Jejich spolupráce dala vzniknout epické výpravě proti plánu zloduchů na uzurpování království Terrinoth. Odvážíte se jim zkřížit plány?

Kampaň propojuje jednotlivé scénáře do lákavého celku

Ďábelská trojice Eliza, Merick a Alric Farrowovi se touží dostat k moci nad rozsáhlou říší a jediný krok je dělí od jejich úspěchu. Eliza potřebuje nutně najít všechny dědice mrtvého krále, jež po staletí je v upírském těle likviduje. Už je téměř na konci své snahy, když jí do cesty vstupuje mnišský řád vedený Helenou, který si vzal za úkol posledního chlapce rodu ochránit. Najímá si k tomu skupinu hrdinů, kteří ze šlechetných pohnutek a samozřejmě za dostatek zlaťáků vstoupí do služeb bojovníků proti temnotě. Souboj mezi dobrem a zlem se nerozhodne v jediné bitvě, a proto čekejte rozsáhlé putování po údolí Saradynu, během nějž se rozhodne, zda říši zahalí stín nebo budou ponuré síly rozehnány.

Dějová kampaň je podle nás rozhodně největším tahákem druhého revidovaného vydání Descent: Výpravy do temnot. Celkem je pro vás nachystáno 19 scénářů, které se různě větví na základě volby vítězné strany. Během partie totiž bude čelit Vládce zla, ovládaným jedním hráčem, maximálně čtyřem zvoleným hrdinům. Velkolepě podaný příběh vám zabere určitě dvacet hodin, takže během výběru slavných bojovníků buďte opravdu pečliví, během výpravy totiž nejde favority vyměnit. Delší časový horizont samozřejmě vyžaduje způsob, díky němuž půjde partie přerušit. Vše řeší přítomná tabulka, do níž zapíšete získané zkušenosti a peníze, nabalíčkujete aktuální stav hrdinů a můžete se ke hře vrátit později.

V Druhém vydání Descentu se objevuje poslední dobou velmi oblíbený kooperativní mód. Zajišťuje jej aplikace, jíž si musíte nainstalovat na vaše chytré zařízení (doporučujeme tablet), který vám bude házet klacky pod nohy v podobě pána jeskyně. Odpadá tak spoleh na kvalitního záporáka z řad vašich přátel a společnými silami se můžete pokusit srazit na kolena zlotřilce vedené digitální myslí. Aplikace funguje na podobné bázi jako u nedávno recenzovaného Panství hrůzy, vše je intuitivní a při tahu temného lorda pouze plníte pokyny zobrazené na obrazovce. Hra tak sice trošku ztrácí záludnosti vycházející z lidského myšlení, ale na druhou stranu se minimalizují nelogičnosti a chyby, jež by mohl méně zběhlý pán netvorstva nasekat.

Hra na hrdiny se vším, co k ní patří

Pokud vás neláká kampaň nebo máte obavy, že byste se nesešli ve stejném složení na její dohrání, není problém hrát každý ze scénářů zvlášť. Sice přijdete o příběhové propojení, ale na hodinku až dvě se zabavíte kvalitním dungeonem. Na druhou stranu můžete vyzkoušet různé kombinace hrdinské skupiny. V nabídce najdete osmičku statečných zastupující širokou škálu fantasy národů – kouzelník Leoric Sečtělý, lučištnice Jain Fairwood a paladin Avric Jasnobřit zastupují lidské plémě, elfské bojovnice Syndrael a Ashrian hájí barvy prastarého lesního lidu, Grisban Žiznivec je sekerou vybavený trpaslík, prohnaností vyniká gnóm Tomil Vrtonožka a pestrou skvadru uzavírá orcská kouzelnice Tarha Černá vdova.

Každý charakter má své specifické vlastnosti, které se projeví ve způsobu boje a pohybu po mapě, a je schopen provést jednou za střetnutí unikátní hrdinský čin, jež dokáže vytáhnout žoldáky ze spletitých situací. Navíc si u každé dvojice volíte povolání, jež určuje cestu vašeho hrdiny (pro každou skupinu máte dvě specializace, např. kouzelníci se mohou vydat cestou nekromancie nebo runové magie). Během své výpravy navíc získáváte další předměty, zbraně a relikvie, jimiž bude svou postavu vybavovat, aby mohla čelit složitějším výzvám, jak jsme u RPG her zvyklí.

Vládce zla má ve svém portfoliu vždy jiné přisluhovače, jež jsou odvozeni od aktuálního scénáře. Do jeho služeb vstupují goblinní lučištníci, zetlelí zombíci, kvežízniví barghesti, dvouhlaví ettinové a dokonce i stínoví draci. Havěti, kterou můžou hrdinové posekat, je zkrátka spousta. Mnohem zajímavější jsou postavy velitelů, kteří jsou v anonymním stvůrném davu vítaným občerstvením. Mimo ústřední trojice se setkáte s krvežíznivým baronem Zachariášem nebo zmutovaným drakem Belthirem, který umí protivníkům dost zavařit. Aby toho nebylo málo, tak Vládce zla má v rukou karty plné triků a pastí, jimiž podkopává nohy hrdinné skupině jdoucí mu po krku.

Na mapě je živo

Všichni milovníci měnících se map mohou zbystřit. Podobně jako v Doomovi nebo Zombicide se totiž ke každému scénáři váže jiný plán, jež si složíte z oboustranných dílů. Variant je dost, abyste měli pocit nového prostředí, po němž se budete se svými oblíbenci prohánět. Mimo lesa a hradních komplexů na něm najdete řadu překážek, které budou omezovat pohyb postav nebo je přímo můžou zranit. Zastavit se v lávovém poli či spadnout do propasti rozhodně není snem žádného dobrodruha.

Čtvercově rozsekaná mapa nabízí také neprostupné překážky, jež vytváří přirozené skrýše před ostřelováním hráčů pomocí zbraní na vzdálené cíle. Stejně jako příbuzné hry pracuje Descent s tzv. viditelností, kdy můžete zaútočit pouze na postavu přímo u vás (zbraně na blízku či pěsti) nebo na soupeře stojící na polích propojitelných s polem útočníka. Jednoduchý mechanismus přejde po chvíli do krve i začátečníkům, kteří se do podobné deskovky pouští poprvé.

Přes velký počet komponentů a figurek na herním plánu totiž budete mít vždy přehled o situace. Svižnému průběhu herního kola přispívá také intuitivní průběh tahu jednotlivých hráčů. Na počátku aktivujete své předměty a poté provedete dvě dostupné akce (pohyb, útok, aktivace dovednosti, odpočinek a další specifické činnosti), načež předáte žezlo ostatním. Kolo uzavírá Vládce zla, který aktivuje své nohsledy a přitom provádí zlovolné kousky statečným hrdinům. Vše se opakuje tak dlouho, dokud jedna strana nesplní podmínky vítězství daného scénáře, jež se může skládat ze dvou navazujících částí.

Štěstí v kostkách

Někteří již poznali, že v Descentu se objevuje řada prvků, které jsou společné Dračáku nebo jiným D&D hrám, a stále čekají, kdy se objeví jejich signifikantní prvek – kostky. Bez těch by to totiž u RPG deskovek nešlo. Šestistěnné předměty štěstěny totiž budou rozhodovat o každém vašem úspěchu či neúspěchu v rámci soubojů (kolikrát jsme skřípali zuby, když nám na povedenou kombinaci padlo na kostkách „vedle“) či zkouškách prověřující dovednosti vašich postav. Vliv náhody neodmyslitelně patří k danému typu stolních her a pokud vám ničí nervovou soustavu čekat na vytouženou kombinaci kostek, raději se poohlédněte jinde.

Na druhou stranu napětí, které s sebou Descent: Výprava do temnot nese, by se dalo v každé chvíli krájet a stejnou šanci na ne/úspěch má i váš protivník. Musí se nechat, že autoři této deskovky využili svých nejlepších nápadů z předchozích her a do druhé edice hry implementovali či pozměnili řadu prvků, jež ještě lépe zprostředkovávají příběhový zážitek. Svůj podíl na něm má nepochybně bohatá výbava krabice, v níž najdete velmi pěkně ilustrované díly mapy, pohledné karty a velké množství figurek, které oživí herní plochu. Obrovský dík patří českému distributorovi Blackfire, který se postaral o překlad obrovského kvanta textů včetně příběhového úvodu.

Pro někoho může být problémem cena okolo 1800 Kč, ale musíme brát v úvahu, co pod víkem této deskovky najdeme. Svým způsobem totiž cenovka nevybočuje z řady obdobně vybavených her. Descent: Výprava do temnot není hrou pro každého, kterou si vytáhnete, abyste zahnali nudu při dlouhém odpoledni. Tahle deskovka po vás vyžaduje plné soustředění a v případě, že se rozhodnete hrát kompletní kampaň, tak také věrnost všech hráčů, které přizvete ke stolu. Za váš čas se vám Descent odmění skvělým RPG zážitkem, který si časem budete chtít zopakovat, nebo se jen vrátíte k oblíbenému scénáři.

Líbí se nám:

  • příběhová kampaň, z níž si lze zahrát zvlášť libovolný scénář
  • rozmanitost postav a volby povolání
  • hra za Vládce zla
  • různé stupně obtížnosti
  • možnost kooperace proti umělé inteligenci v aplikaci
  • bohatá výbava komponenty
  • grafické zpracování
  • možnost dokoupit rozšíření Labyrint zkázy v češtině
  • česká lokalizace

Vadí nám:

  • hráči nemající rádi náhodu v kostkách ruce pryč
  • slabý Vládce zla může pokazit celou hru, resp. udělat ji příliš snadnou

Deskovou hru koupíte na Xzone.cz.

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Deskovka: Azul

V našich recenzích stolních her na Zingu se čas od času objeví také abstraktní deskovka, která vyniká nad svými konkurenty. Dnes se proto podíváme pod víko krabice po zásluze oceňovaného titulu Azul, za nímž stojí německý autor Michael Kiesling (dvojnásobný držitel Spiel Des Jahres za Torres a Tikal). Své zkušenosti s tvorbou deskových her promítl do principiálně jednoduchého tvoření dlaždic, které vás zabaví na neskutečně dlouhou dobu. Nechte se pozvat na portugalský dvůr 15. století.

Ve službách krále

Manuel I. se proslavil mnohými činy, jeho vláda je nejčastěji spojována s námořními objevy, obeplutím Afriky a tím také nalezením nové cesty do Indie nebo ziskem Brazílie. Nemůžeme se tak divit, že politické úspěchy zastínily jeho zásluhy o kulturní rozkvět Portugalska v 15. století inspirovaný maurským motivy. Když Španělé dobyli v roce 1492 Granadu, mohl portugalský monarcha navštívit slavnou Alhambru, kde se nechal okouzlit keramickými dlaždicemi na jejích zdech. Zatoužil tzv. azulejos vyzdobit také svůj palác v Evoře a sezval mistry obkladače z širokého okolí, aby svůj cíl naplnil.

Právě zde se dostáváte na řadu vy. Ve dvou až čtyřech hráčích se totiž snažíte vyplnit zadaný úkol a vytvořit řadu unikátních dlaždic v palácovém komplexu. Od řemeslníků ve městě se snažíte získat potřebné dlaždičky a chystat je na stavbu. Vítězí ten, komu se jako prvnímu podaří propojit kompletní horizontální řadu na svém plánu hráče. Průběh hry vlastně nemá s úvodním příběhem nic moc společného, ale to jí neubírá na kvalitě celého prožitku u stolu. Těžiště deskovky se soustředí na nabídku dlaždiček a spravování vlastní herní desky, do níž vám nikdo nemůže nijak zasáhnout. Jednoduchý a chytlavý princip vás donutí často se k Azulu vracet.

Neposedné dlaždičky v plátěném pytlíku

Recenzovaný titul totiž patří do skupiny deskovek, po nichž můžete sáhnout při jakékoliv příležitosti. Chcete si dát partičku po nedělním obědě s babičkou nebo vzít zajímavou hru na večerní posezení s přáteli? Máte půl hodiny času a máte chuť zasoupeřit si o vynesení odpadkového koše? Přesně pro vás je určen Azul, který se neztratí mezi všemi fillery, které se vám doma válí v poličce. Kouzelně barevnou hru nachystáte v řádu několika málo minut a můžete se pustit do skládání dlažby. Pokud chcete zapojit do partie nováčka, nezabere vám vysvětlení pravidel více než deset minut a můžete se směle pustit do hry.

Na základě počtu hráčů přichystáte doprostřed stolu výlohy řemeslníků, na něž se budou losovat dlaždice pro aktuální kolo trvající do jejich úplného rozebrání. Od prvního hráče si vybíráte z jednotlivých kruhů stejnobarevné kostky, jež si řadíte na levou stranu svého plánu. Vaším cílem je zaplnit vybraný řádek zleva doprava, abyste mohli takto nabitou linii převést do pravého bodovacího pole. Zpočátku se soustředíte na dokončení samostatných řádků, ale jakmile prokouknete zásady bodování umístěných obkladaček, tak se raději soustředíte na vytváření mnohem cennějších kombinací.

Po odehrání několika partií už se nespokojíte s pouhým zaplňováním políček a začnete přemýšlet nad co největším bodovým ziskem. Sami zjistíte, že partie se dá dokončit už po pátém kole, ale pokud se u stolu sejdou hrabivci, může se hra o dvě tři kola protáhnout. Nakonec budete natolik zkušení, že si troufnete otočit desku hráče, abyste si mohli vytvářet vlastní kombinace dlaždic. Musíte pouze zachovat „sudokové“ pravidlo, že každá kostka může být v řádku a sloupci zastoupena pouze jednou. Do verze pro pokročilé se z počátku nepouštějte, zbytečně byste se trápili, pravidla a principy se učí lépe na předdefinovaném plánu.

Pro tvořivé duše

Herní prožitek je na jedničku a užijí si jej i méně zkušení hráči, pro něž hru činí lákavou především výtvarné zpracování. Azul je prostě krásný. Orientální motivy se nádherně doplňují a jak na herní desce, tak na hráčově přehledu vypadají kostičky velmi pěkně. Musí se nechat, že Phelippe Guérinovi a Chrisi Quilliamsovi se povedlo navrhnout opravdu pěkné prostředí, které se neokouká po několika partiích. Samotné zpracování komponent také snese vyšší kritéria. Kostičky se losují z designového plátěného pytlíku, v němž se také dají skladovat. Výtku máme snad jen k neposednosti dlaždiček, protože při dopadu na podlahu se dokáží skotačivě rozeběhnout přes celou místnost, ale to je opravdu jen drobná piha na kráse.

Ani se nedivíme, že Azul sbírá po světě jedno ocenění za druhým (naposledy velmi prestižní Spiel des Jahres za rok 2018) a jsme velmi rádi, že jej na tuzemský trh společnost MINDOK přivedla. Zároveň se postarala o překlad manuálu, protože herní komponenty jsou zcela bez popisků. Kvalitní provedení jednotlivých částí (především dlaždic) si vybírá svou daň v podobě ceny okolo tisícovky, ale dlouhodobost titulu investici vyváží. Azul je povedená rodinná abstraktní hra, jejíž pravidla pochopí i méně častí hráči všech věkových kategorií (s doporučením od osmi let). Přesto se u ní pobaví i zkušení matadoři, kteří budou hledat nové způsoby, jak získat co největší počet bodů na jednu dlaždičku.

Líbí se nám:

  • jednoduchý, ale propracovaný herní princip
  • pro celou rodinu
  • stejný zážitek ve dvou, třech i čtyřech hráčích
  • obtížnější verze pro zkušenější obkladače
  • optimální hrací doba okolo 45 minut
  • snadné nachystání
  • nádherné grafické provedení

Vadí nám:

  • neposednost kostiček

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

error: Sorry obsah je chráněn.