Q.U.B.E. 2

Pokračování indie hry Q.U.B.E. na sebe nechalo čekat více jak šest let. Má ovšem druhý díl co nabídnout?

Hráli jsme na: PC

Je dost možné, že někteří z vás o logické indie hře Q.U.B.E. nikdy neslyšeli. Ne že by byla zcela neznámá, ale nikdy se z ní nestal úplný hit a vesměs průměrná nebo smíšená hodnocení tomu zrovna nepomohla. První díl vyšel už ke koncem 2011 a v polovině roku 2014 následovala její vylepšená, o něco lépe přijatá verze pod názvem Q.U.B.E. Director’s Cut, kterou si lze koupit například na Steamu za několik euro.

Dnes vychází druhý díl, u kterého je už na první pohled vidět, že má s prvním dílem společných snad jenom pár základních mechanik a název. V zásadě by se ale dalo říct, že rozdíl mezi prvním a druhým dílem Q.U.B.E. je podobný tomu mezi prvním a druhým Portalem. A ano, v tom nejlepším slova smyslu. Na Q.U.B.E. 2 se totiž vyplatilo počkat.

Kostka v kostce

Ta úplně nejzákladnější mechanika Q.U.B.E. 2 spočívá v ovládání barevných kostek nebo lépe řečeno ploch, s jejichž pomocí řešíte jednotlivé hádanky a levely. Díky manipulačním rukavicím jste schopni vytvářet, pohybovat a ovládat celkem tři typy ploch, které ve hře najdete. Modrá a zároveň první plocha, se kterou se setkáte, funguje jako taková trampolína, která vás vždy vymrští tím směrem, kam „kouká“. Ať už je to horizontálně, vertikálně nebo v určitém úhlu.

Červenou plochu lze naopak vysunout nebo zasunout a může tak fungovat například jako zeď, schod nebo zem. Třetím a zároveň posledním typem je zelená plocha, jež dokáže na svém místě vytvořit fyzickou kostku, se kterou lze poté dále pracovat s pomocí dalších prvků nebo ostatních ploch.



V prvním díle byly jednotlivé plochy/kostky už předem připravené a na vás bylo jen přijít na to, v jakém pořadí s nimi pracovat. Druhý díl je v tomto ohledu komplikovanější, protože v samostatných levelech máte určité prostory, kam je potřeba barevné plochy teprve ručně umístit a až pak s nimi pracovat. Jaké typy ploch tam tedy mají být už vám hra samozřejmě neřekne. Je tak na vás zjistit nejen to, v jakém pořadí s nimi pracovat, stejně jako v prvním díle, ale také jak s nimi efektivně manipulovat a jak je správně kombinovat, abyste dosáhli kýženého výsledku. Tedy abyste se dostali do další místnosti nebo aktivovali terminál.

Jak si tedy určitě dovedete představit, je teoreticky velmi snadné se zaseknout a jít na věc tím špatným způsobem; za pomoci nesprávných ploch a jejich špatnou kombinací. Obtížnost pak navíc zvyšuje fakt, že v daném levelu můžete mít vždy maximálně jenom jednu modrou, jednu červenou a jednu zelenou plochu. Vytvořit tak dvě kostky nebo dvě trampolíny najednou je nemožné.

Řešení k tomu všemu bude komplikovat i spousta dalších mechanik a prvků, které ve hře najdete a které vám jsou postupně prezentovány. Kromě tlačítek se budete muset později zabývat i jakýmisi dveřmi, které je potřeba otevřít speciálním způsobem, dále turbínami, jezdícími plochami či mosty a dojde i na několik dalších věcí, které prozrazovat nebudu. Rozhodně se toho ale nebojte. Každou mechaniku předchází nejen o něco lehčí místnost, která vás s ní dostatečně naučí, ale také má jasně daná pravidla a téměř vždy víte, jak bude za všech okolností a v kombinaci s čímkoliv jiným pracovat, což samozřejmě není k zahození.

Z Q.U.B.E. 2 se tedy nestává především boj s neposednou, chaotickou nebo nepředvídatelnou fyzikou, která někdy funguje a někdy ne, ale robustní logická hra, u níž můžete na řešení jednotlivých hádanek přijít de facto i poslepu. Stačí vidět rozložení levelu a v hlavě si můžete simulovat veškerý postup s takřka stoprocentní přesností, protože zkrátka víte, co od každé části čekat.

„Na poměry logických her není příběh Q.U.B.E. 2 ničím, za co by se měli vývojáři stydět, ale zároveň nejde o nic, co byste si po dohrání nějak výrazně pamatovali nebo o něco, kvůli čemu byste hru v první řadě hráli.”

Ne vždy to ale jde tak jednoduše. Horko těžko to přiznávám, ale ve druhé polovině hry už docházelo na momenty, kdy jsem se často zasekával a řešení zkrátka nepřišlo tak náhle nebo jasně jako v první polovině nebo v ostatních podobných hrách, které jsem hrál. Většinu času je řešení jako obvykle extrémně jednoduché, jindy i po splnění hádanky tak nějak nevíte, jak jste se k tomu vlastně dopracovali. Je vhodné často experimentovat a myslet tzv. „outside-the-box“, nebo v tomto případě spíše „outside-the-cube“, a jít na věci pokaždé tak trochu jiným způsobem. Kromě několika mála technik, které se brzy naučíte a často je budete opakovat, vás samotné hádanky spíše nutí zkoušet věci nějak nijak a často s nimi pracovat nekonvenčními způsoby, což také rozhodně chválím.

Zelená nebesa a červené řeky

Q.U.B.E. 2 otestuje vaše mozkové závity v rámci jedenácti kapitol, ve kterých, alespoň podle vývojářů, najdete přes 80 různých hádanek a levelů. Ačkoli to může na papíře znít jako více než dostatečné množství, tak lze hru dohrát v průměru za necelých pět hodin.

Na jednu stranu hra nikdy neztratí dech a i do poslední chvíle přidává další mechaniky, tudíž jen tak nedojde na stereotyp, ale na stranu je pět hodin celkem málo. Což je jednak evidentní tím, jak zatraceně zábavná záležitost Q.U.B.E 2 vlastně je, a jednak tím, že určitou část hry sežere příběh a mimo-hádankové lokace. Ty sice nejsou tak dlouhé a řešení levelů je pořád to, co budete dělat drtivou většinu času, ale troufám si říct, že alespoň půl hodiny, možná i hodina, je věnována právě příběhu, chození z jedné místnosti do druhé a samozřejmě i řadě tutoriálových hádanek, které vás naučí pracovat s novými mechanikami a které se nedají tak úplně označit za výrazně pořádné levely.



Naštěstí ale nejsou příběhové pasáže nijak otravné. Ačkoli vás nejspíš nebudou tyto události tak zajímat a spíše slouží jako takové pojítko mezi tím, co musíte dělat v rámci hratelnosti, a tím, proč to musíte dělat v rámci příběhu, tak se nedá říct, že by byl špatný. Dabing je na poměry podobných her chvályhodný a samotný příběh, byť plný klišé, ale pořád zajímavých událostí, je také plný pozoruhodného tajemna, které pomalu, ale jistě začnete odkrývat. Ve finále si z něho ale pravděpodobně moc pamatovat nebudete. Koneckonců není tajemný a dramatický příběh něco, co by většina hráčů v podobných hrách nutně hledala. Myslím, že by se více her mělo pokusit o něco podobného jako třeba to, o co se pokusili vývojáři Quantum Conundrum nebo série Portal – nabídnout odlehčený, vtipný příběh, který nemusí nutně mluvit třeba o lidském a počítačovém myšlení (viz The Turing Test) nebo jiných podobných tématech, ale prostě si vyhodit z kopejtka.

Na poměry logických her není příběh Q.U.B.E. 2 ničím, za co by se měli vývojáři stydět, ale zároveň nejde o nic, co byste si po dohrání nějak výrazně pamatovali, nebo o něco, kvůli čemu byste hru v první řadě hráli. Pamatovat si ovšem budete samotný audiovizuál. Co do zvuků nenabízí tahle hra nic, co by výrazně utkvělo v paměti – ať už jó pozitivně nebo negativně – ale v případě hudby byly momenty, kdy jsem se rád zaposlouchal a uvolnil, přičemž hudební doprovod skvěle podtrhával tu zajímavou osamělou atmosféru. V čem ovšem Q.U.B.E. 2 exceluje je hlavně samotná grafika.

„Z Q.U.B.E. 2 se tedy nestává především boj s neposednou, chaotickou nebo nepředvídatelnou fyzikou, která někdy funguje a někdy ne, ale robustní logická hra, u níž můžete na řešení jednotlivých hádanek přijít de facto i poslepu.”

Vývojáři se pokusili napodobit podobně sterilní styl jako v případě prvního dílu, ale naštěstí došlo na spoustu změn, které dopomáhají tomu, aby hra tak nebila do očí a prostě vypadala… No, zcela upřímně, krásně. Efekty stínů a celkově osvětlení jsou výborné a všechny ty barvy ve spojení s tím zmíněným sterilním prostředím vypadají zkrátka pěkně, úderně a je radost na to všechno pohledět.

Nerad samotnou hru pořád nějak srovnávám s Portalem, ale zkrátka mi to nedá. Někdo by si sice mohl myslet, že hru porovnávám právě s ním, protože sama o sobě prostě nepřichází s ničím zvlášť novým a zmůže se tak akorát na život v jeho stínu, ale opak je v mých očích pravdou. A myslím, že ono srovnávání je i pocta. Sérii Portal považuji za vrchol těchto logických, na fyzice založených 3D her a Q.U.B.E. 2 se může bez problému řadit právě vedle ni. A to už je podle mého samo o sobě dostatečným důkazem toho, že hra dělá spoustu věcí dobře, a jednou z nich je právě i celá vizuální stránka. S optimalizací přitom není jediný problém, a pokud navíc máte kartu od Nvidie, tak se můžete těšit i na podporu Anselu pro vytváření krásných fotek.

Bok po boku

O Q.U.B.E. 2 bych rád řekl první-poslední a detailně rozebral i některé zajímavější hádanky. Ale kromě toho, že se něco takového do recenze nehodí, tak samozřejmě chci, abyste byli ve spoustě věcech překvapeni. Snad je ale moje nadšení ze hry v textu dostatečně transparentní na to, abyste si mohli říct, že za to opravdu stojí. Obzvlášť pro ty, kteří stejně jako já mají rádi hry na podobný způsob – jako je třeba několikrát zmíněný Portal, The Turing TestQuantum Conundrum nebo v mnoha ohledech i The Talos Principle.

Jak už jsem ovšem říkal, velmi mě mrzí délka hry, která zkrátka nepřesáhne více než dva celovečerní filmy. Q.U.B.E 2 je sice nabitá od začátku do konce, ale prostě chci víc! Vážně bych byl rád, kdyby vývojáři popřemýšleli nad editorem levelů a později ho do hry implementovali. Díky tomu mi takový Portal 2 vydržel dohromady 343 hodin. Nesuďte mě, já mám tyhle hry prostě rád. Q.U.B.E. 2 navíc kombinuje řadu unikátních mechanik, které fungují skoro až binárně a nic není založené na náhodě. Něco takového je prostě perfektní pro alespoň nějaký základní editor.



Kromě několika bugů, mezi které patří například časté mizení rukavic/rukou (ačkoli stále fungují) a v jednom případě dokonce bugnutí jedné z mechanik, což mi znemožnilo do restartu hry vyřešení jedné hádanky, lze jinak na hře vytknout vlastně jenom máloco. A pokud, tak už to hraničilo s hnidopišstvím. Zkrátka a jednoduše, dejte mi editor levelů a možnost jejich sdílení, čímž se exponenciálně navýší doba, kterou můžete ve hře strávit, a Q.U.B.E. 2 se bude moci hrdě postavit po bok mnohých her, na které dodnes vzpomínám jako na málokteré.

Q.U.B.E. 2 vyšlo na PC, PlayStation 4 a Xbox One. Hra se prodává pouze digitálně.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.

Q.U.B.E. 2 na PC, PS4, Xbox OneHodnocení hry

Líbí se nám

  • řemeslně zpracované hádanky
  • spousta výborných mechanik
  • obecně jednoduchost na ovládání
  • audiovizuál a celkově od prvního dílu mnohem lepší prostředí

Vadí nám

  • délka hry
  • absence editoru levelů jako obvykle zamrzí

Verdikt: Pro mě osobně se dokáže Q.U.B.E. 2 bez větších potíží řadit mezi ty nejlepší logické hry, jaké jsem kdy hrál, a bez problému dokáže aspirovat i na první příčky po bok například série Portal. Sice příběh asi tak moc vnímat nebudete, absence editoru levelů opravdu silně zamrzí a hru celkem rychle dohrajete, ale čeká vás několik výbušných hodin plné myšlení nad výbornými hádankami, které jsou postavené na o nic méně výborných mechanikách a prvcích.

Hru ohodnotil také 1 čtenář známkou 8/10.

TheRuppi (8) (Pro hodnocení musíte být přihlášen)

Kingdom Come: Deliverance (122 příspěvků), Co byste na Zingu změnili/vylepšili? (263 příspěvků), ::SPAM BOT: DO NOT SPAM HERE PLS :::禅Zing.cz禅 (9 příspěvků), Hra (3 příspěvky), Prodej Steam účtu (GTA 5, Rainbow Six, Watch Dogs 2, …) (3 příspěvky), Cenové akce (3 příspěvky), Ninjago Movie (2 příspěvky), Náhodné myšlenky a události dne (12152 příspěvků), Doporučení stealth hry (10 příspěvků), PC pro přítelkyni (14 příspěvků)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

sex cams
error: Sorry obsah je chráněn.