Monster Hunter: World

Capcom přichází s dalším dílem své oblíbené značky. Dokáže zaujmout i hráče mimo Japonsko?

Hráli jsme na: PlayStation 4

Monster Hunter patří v Japonsku mezi velmi oblíbené značky, a přestože i ve světě jde o známý brand, fanouškovská základna tu není natolik silná, aby se dalo mluvit o bezbřehém šílenství jako třeba v domácím Japonsku. Změnit to má právě Monster Hunter: World. Žádná číslovka a pouze obecně vyznívající podtitul. To je nový díl série. Nenechte se však zmást, jde totiž v prvé řadě o další plnohodnotný díl, který má navíc velmi slibně nakročeno k tomu, že konečně osloví i ty hráče, kterým lovení monster nepřipadalo natolik zábavné, nebo jej podobně jako já kdysi příliš nechápali.

Jako Alenka v říši divů

Se sérií Monster Hunter jsem se setkal již dříve, je to ale pěkná řádka let, co jsem naposledy hrál některý z dílů. Prvních pár hodin v nové hře pro mě bylo trochu trpkých. Zábavných, leč trpkých. Je třeba zmínit, že Monster Hunter: World se v první řadě snaží jít novým hráčům naproti a prakticky ke každé aktivitě připravili autoři přehledné tutoriály. Těmi budete v prvních hodinách přímo zavaleni, a tak namísto příběhu budete především zkoumat co slouží k čemu a jak sehnat tohle či tamto.

Příběh samotný již tradičně hraje druhé housle, a zatímco u jiného titulu byste si na jeho upozadění postěžovali, v případě Monster Hunter: World to vůbec nevadí. Hlavní náplní je zde lovení monster a nějaká omáčka kolem je jen příjemným bonusem. Hra samotná začíná velmi detailním editorem postavy, který je v podstatě hrou samou o sobě, záhy se však ocitáte na lodi, jež míří do Nového světa. Vaši plavbu ale přeruší Zorah Magdaros, obrovské monstrum velikosti menšího ostrova.

Jeho stopování a studování je hlavní zápletkou příběhu, nicméně ji nebudete příliš vnímat, protože i v ryze příběhových misích jde hlavně o hratelnost a příběh jde stranou. Přesto oceníte řadu dobře napsaných postav a také pěkné filmové cutscény, jež si logicky neodpustí sebemenší možnost připomenout své japonské kořeny. Již tradičně mě ale nepotěšil fakt, že příběhové filmečky jsou sice skvěle namluveny, ale četné rozhovory s NPC postavami už nikoli, takže pouze čtete titulky, zatímco osoba před vámi vysloví jen pár slov.




Vzhůru na lov!

Mírné počáteční zaskočení ze všech těch ukazatelů a ikonek je zcela normální a nemělo by vás odradit (fanoušci série budou naopak jako ryba ve vodě). I přes evidentní snahu některé principy zjednodušit nebo je lépe podat, jde ale o klasický Monster Hunter, kde jde zejména, jak jsem již zmínil, o lov nejrůznějších monster. Hra vás zavede do pětice rozličných prostředí, které ohromí svou diverzitou i krásným zpracováním.

Zatímco se všude kolem vás bude potulovat spousta menších a méně útočných příšerek (býložravci před vámi budou dokonce utíkat), vaším cílem budou většinou podstatně větší příšery. Těch je ve hře rovná třicítka a svou rozmanitostí vás rozhodně překvapí. Předloha v prehistorických ale i současných zvířatech je zřejmá, nicméně typická šílenost japonských designerů měla jako vždy navrch. Unikátní jsou nepřátelé nejen ve svém vzezření, ale také mají zcela jedinečný soubor pohybů.

„Samotné souboje mohou končit dvěma způsoby. Buďto zvíře klasicky uštvete a zabijete, nebo ho chytíte do pasti.“

Vzhledem k tomu, že Monster Hunter: World je stejně jako jeho předchůdci o neúprosném, leč zábavném grindu, každého nepřítele budete muset znát do těch nejmenších podrobností. Jak útočí, kde má slabá místa, co mu lze useknout, jak se chová, když je zahnán do kouta, a samozřejmě to nejpodstatnější – kde ho najdete. Zatímco slabší fauna se potuluje volně kolem vás, silnější monstra mají svá hnízda a obvyklé trasy, kudy chodí. Pokud přesně nevíte, kde svůj cíl najdete, po příchodu do lokace musíte číst stopy a svého protivníka hezky postaru vystopovat.




Boss fight, na který se nezapomíná

Nenechte se však zmást zkušenostmi z jiných her. Souboje s těmito monstry mohou být zábavou na půl hodiny a klidně i více. Spolu se stopováním monstra může takový quest zabrat klidně i hodinu. Protivník totiž vydrží opravdu hodně, vše je navíc obtížnější kvůli absenci klasického ukazatele, který by indikoval množství života, které zvířeti zbývá. Poznat to tak říkajíc od oka můžete podle toho, jak se chová. Kromě šrámů na kůži či useknutých ocasů a dalších částí těla je dobrým znakem také kulhání. Postupně se rovněž zvyšuje agresivita nepřátel a spolu s mírou jejich zoufalosti také stoupá agresivita útoků.

Žádný ze soubojů není předem naskriptovaný, zvíře se jenom čas od času snaží úprkem zachránit a unikne na oblíbená místa či rovnou do svého hnízda. Nikdy však nevíte, co se stane a není výjimkou ani to, že se vám do toho už i tak epického souboje přimotá další monstrum. V takový moment je lepší se stáhnout zpátky a schovat se ve křoví, aby vás ani jeden z protivníků neviděl. V ideálním případě se tyto dva kolosy do sebe pustí a oslabí se navzájem. Samotné souboje pak mohou končit dvěma způsoby. Buďto zvíře klasicky uštvete a zabijete, nebo ho chytíte do pasti. Za to je logicky podstatně větší odměna, rozhodně však nejde o nic jednoduchého.

Kosti a kůže, poberte každý, co může

Z padlých monster lze dle očekávání získávat nejrůznější suroviny. Ty již tradičně slouží k vylepšování zbraní, jež opět sází na trošku jiný přístup oproti tradičním RPG hrám. Monster Hunter: World nenabízí širokou paletu zbraní, které se od sebe ve výsledku liší jen vzhledem. Hra vám místo toho už od začátku nabídne kompletní arzenál zbraní – od monstrózní, leč těžkopádné sekery, přes mírně archaické střelné zbraně, katanu, kopí se štítem až po luk na střední vzdálenost. Tyto zbraně pak nadále vylepšujete pomocí získaných surovin, čímž finálně upravujete jejich statistiky.

„Stávající zbroj vylepšujete u kováře pomocí Armor Spheres, což je speciální odměna, kterou dostanete za plnění výzev a dobrodružství.“

Můžete se třeba věnovat těžbě železa a jít cestou vylepšování svého arzenálu v čistě kovovém ražení, nebo můžete lovit okřídlené monstrum Pukei Pukei a vydat se tak zcela jiným směrem. Strom, jež jednotlivá vylepšení znázorňuje, je pěkně košatý a v závislosti jaké suroviny použijete na upgrade zbraně ovlivníte také jeho bonusy a další statistiky. Monster Hunter: World tak sice nabízí zdánlivě omezenou paletu zbraní, ale ve finále si je můžete upravovat čistě podle vašich hráčských preferencí.

Stejné je to s výrobou zbroje. Vlastnosti, a především pak vzhled se bude lišit podle toho, jaké suroviny na výrobu použijete. Jak se budete prokousávat příběhem a objevíte nová území a nová monstra, budou se vám také otevírat nové možnosti jak v upgradu zbraní, tak i výrobě zbroje. Nemusíte neustále vyrábět novou zbroj pokaždé, když narazíte na nový druh nepřítele. Stávající zbroj vylepšujete u kováře pomocí Armor Spheres, což je speciální odměna, kterou dostanete za plnění výzev a dobrodružství.




Nekonečný grind, který baví?

Výzvy jsou většinou velmi jednoduché a budete je plnit v průběhu vašeho hraní často naprosto nezištně. Může jít například o zabití určitého počtu nepřátel, sebrání pěti hub nebo zabití jednoho velkého monstra. Podobně jako zmíněná dobrodružství, půjde o úkoly, které budete často plnit dokola a dokola, abyste mohli svou postavu co nejvíce vylepšit. Příběhových misí je totiž méně, než byste čekali a jsou spíše takovými milníky, které vás posunou v příběhu, avšak pro celkový herní zážitek neznamenají hlavní herní náplň.

Monster Hunter byl vždy o grindu a aktuální díl s podtitulem World na tom nic nezměnil. Je však předchozí věta výtka? Nikoli. Jde pouze o konstatování, abyste nakonec nebyli zaskočeni. Nicméně dělat v Monster Hunter: World to samé není nakonec tak úplně to samé. Díky velmi zábavné hratelnosti mi vůbec nevadilo vydat se hned dvakrát po sobě na lov stejného monstra, protože dynamika herního světa je velmi příjemná. Abyste mohli vyrábět zbraně i zbroj kterou chcete, je třeba zkrátka a dobře nutné absolvovat podobné či dokonce stejné úkoly či aktivity. Hraní jako takové je ale natolik zábavné, že vám to nebude vadit.

Vše se navíc neustále mění – můžete vyrábět lepší zbroj, objevovat nová vylepšení pro svou postavu a prozkoumávat nová prostředí, takže jistá dávka opakování se nakonec vůbec nevadí. V tomto směru bych zmínil pouze drobnou výtku na množství životů některých nepřátel. Odolat otupení z neustálého grindováni by bylo daleko snazší, kdyby určitá monstra měla přeci jen méně životů a akce tak byla rychlejší a svižnější.

Hraní v kooperaci doporučuje deset z deseti ulovených Barrothů

Pokud jste v předchozích řádcích postrádali nějaký důležitý element, je to samozřejmě kooperace více hráčů najednou. Přestože jde celou hru dohrát sólo, její pravou podstatu objevíte až při skupinovém hraní. Podobně jako první seznámení se hrou, i tato tvář Monster Hunter: World je trošku zmatečná. Vaši přátelé se k vám kupříkladu nemohou fyzicky přidat při prozkoumávání města Astera, kde se připravujete na každou další výpravu a podobných restrikcí je ve hře více, nicméně jde především o zvyk.

V tomto směru jsem hru musel chtě nechtě srovnat se značně odlišnou konkurencí v podobě Destiny 2. I Destiny totiž lze hrát pouze v jednom hráči, nicméně v obou případech připomíná sólo hraní sledování světa skrze klíčovou dírku. Zrovna Destiny 2 má však připojování hráčů vyřešeno na jedničku, na druhou stranu, pokud nemáte k ruce reálné přátele, scházet náhodné kolemjdoucí je problém. V Monster Hunter: World však stačí například v průběhu příběhových misí vystřelit tzv. SOS světlici, jež se ukáže všem ostatním hráčům a prakticky kdokoli vám tak může přispěchat na pomoc.

Tato funkce funguje naprosto spolehlivě, a přestože jsem některé mise neměl s kým hrát, v potřebný moment jsem vyslal světlici a za několik málo okamžiků jsem měl další bojovníky po boku. Bohužel jsem zaznamenal drobné porodní bolesti v podobě nemožnosti připojit se k cizí výpravě nebo naopak hra sama do sebe vyhodila dva z mých tří spoluhráčů jen tak pro nic za nic. Ve většině případů ale vše šlape jako hodinky a rozhodně jde o problémy, které autoři v brzké době vyřeší.

„Hru si užijete i jako vlk samotář s občasnou pomocí anonymních hráčů.“

Hraní v týmů nabízí zcela jiný herní zážitek. Vzhledem k tomu, jak diametrálně odlišné jsou jednotlivé druhy zbraní, lze velmi jednoduše namíchat třeskutý mix nebezpečných lovců. Zatímco bijec s velkým kladivem na sebe poutá pozornost nepřítele, lukostřelec mu z bezpečné vzdálenosti ostřeluje zátylek a spoluhráč s obrovskou a těžkopádnou čepelí se připravuje na zničující zásah. Lze přijít s celou řadou nejrůznějších taktik, předem však varuji, že Monster Hunter: World není hrou na pár večerů.




Cesta do pravěku

Vizuální zpracování je třeba pochválit za svou variabilitu a celkovou vizi. Monster Hunter: World je opravdovým živoucím světem s uvěřitelnou a fungující faunou i flórou. Tím nejlepším jsou bezpochyby zvířecí nepřátelé, jež jsou skvěle rozpohybovaní a široká škála pohybových vzorců a dalších specifických rysů dodává hře na zábavnosti. Samotné prostředí se jen tak neokouká, přičemž típat screenshoty budete prakticky neustále. Za umělecké zpracování si hra zaslouží jedničku, nicméně celkové kvality vizuálů už nepatří mezi to nejlepší. Především mi chybí více detailů při bližším pohledu, a i se správně nastavenou televizí postrádám sytost barev.

Je to však drobná kaňka na jinak téměř bezchybné hře. Ano, lze ji vyčítat hratelnost z části postavenou na grindování, ale je to spíše charakteristický znak série, jemuž schopně sekunduje velmi zábavná hratelnost. Monster Hunter: World lze rozhodně doporučit každému, koho bavily předchozí díly, nebo chce zkusit něco nového, co lze hrát s několika přáteli zároveň. Hru si však užijete i jako vlk samotář s občasnou pomocí anonymních hráčů, mějte však na paměti to, že v takovém případě nikdy nevyužijete plný potenciál hry.

Monster Hunter: World vyšel na PS4 a Xbox One. PC verze bude následovat koncem roku 2018. Hru koupíte v obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.

Monster Hunter: World na PC, PS4, Xbox OneHodnocení hry

Líbí se nám

  • velmi zábavná a originální hratelnost
  • umělecké zpracování a variabilita prostředí
  • zvířecí nepřátelé a jejich pohybový repertoár
  • navrženo pro hraní ve skupince i o samotě
  • dlouhá herní doba
  • jak hra umí udržet hráčskou pozornost i přes nutný grind

Vadí nám

  • někdy až moc velká výdrž monster
  • absence kompletního dabingu

Verdikt: Zásah do černého. Fanoušci série budou vrnět blahem a nově příchozí po krátkém seznámení upadnou do videoherního transu. Jen příběh vystačí na padesát hodin. Pokud vás hra uchvátí, není problém strávit v ní sto a více hodin plných zábavného lovení rozličných monster.

Náhodné myšlenky a události dne (12131 příspěvků), HRA – ABECEDA HRANÝCH HER (20 příspěvků), DOTAZY (10 příspěvků), Kingdom Come: Deliverance (10 příspěvků), Vaše YT (356 příspěvků), Ať žije Battle Royale ! (5 příspěvků), MAFIA 1 EXTRÉMNÍ JÍZDA, VYBUCHUJÍCÍ CELESTE (4 příspěvky), Trance – TOTY – Top 10 (463 příspěvků), Všeobecný pokec o PC HW, novinky atď. (99 příspěvků), Nejmenší assassínek 🙂 (2 příspěvky), STEAM -všechno sem (7086 příspěvků)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

sex cams
error: Sorry obsah je chráněn.