Demon Gaze II

Pohleďte démonům do očí a jen tak mimochodem zachraňte svou zemi. Jak se hraje nové JRPG od studia Experience, vám prozradíme v dnešní recenzi.

Recenzovaná verze: PlayStation Vita

Japonské studio Experience charakterizují poslední dobou hry ve velmi podobném stylu. Jde o tituly jako Stranger of Sword City, Operation Babel nebo Ray Gigant. Tedy JRPG, ve kterých skáčete mezi dialogovými scénami, průzkumem dungeonů a následnou úpravou postav. Tento koncept vychází právě z prvního dílu Demon Gaze, se kterým udělalo studio v roce 2013 „díru do světa dungeon crawlerů”.

Rovnou vám tady prozradím, že druhý díl Demon Gaze není žádnou výjimkou a že se stejného vám ale samozřejmě prozradíme až za malou chvíli.

Stejně ale jednodušeji

Příběh Demon Gaze II startuje několik let po konci prvního dílu. Setkáte se tady sice s několika starými známými postavami, ale děj je od originálu hodně oproštěn. Je tedy úplně jedno, jestli jste první díl hráli nebo ne. Příběh začíná vašim chycením v průběhu jedné mise, která se vašim zadržením změní na totální fiasko. Dlouho se ale u věznitelů nezdržíte a po sledu několika krátkých událostí se dozvídáte, že jste členem povstalecké skupiny, která chce osvobodit město Asteria od nadvlády Siria Magnastara. Tento prošedivělý, na první pohled příjemný Demon Gazer ale využívá své síly k vymývání mozků prakticky všech obyvatel města. Což je logicky špatně. I když… No naštěstí jste tady vy, a protože jste náhodou také Demon Gazer, pokusíte se Magnastarovy ambice srazit na kolena.

Pokud jste hráli první díl, budete mít Demon Gazera II rádi hned od začátku. Všechno je totiž prakticky stejné, ale o mnoho jednodušší a jasnější. Nemusíme dlouho čekat, než se dovíte vše, co potřebujete a co se kolem vás děje. Prostě jste okamžitě informováni, kdo je nepřítel, za co všechno může a co je zapotřebí udělat, abyste ho zastavili.

„Pokud jste hráli první díl, budete mít Demon Gazera II rádi hned od začátku. Všechno je totiž prakticky stejné, ale o mnoho jednodušší a jasnější.”

Tato jednoduchost je patrna úplně všude. Třeba i u tvorby postavy. Normálně vám tato činnost zabere prakticky u jakéhokoli RPG několik dlouhých minut, nebojím se říct že často i hodin, a někdy je špatně vytvořená (třeba jen divně vypadající) postava důvodem, proč po několika hodinách začnete hrát úplně od začátku. To vám tady nehrozí. Zapomeňte na statistiky, na různé obličeje, délku nebo barvu vlasů. Demon Gazer II vám předhodí 6 (nebo to bylo 8?) předdefinovaných typů, lišících se jen vzhledem. Jediná věc, kterou si můžete relativně svobodně přizpůsobit (a která má nějaký vliv na budoucí hraní), je přesvědčení vaší postavy. Můžete si vybrat mezi dobrým, neutrálním a zlým přesvědčením, které mění schopnosti získané v úvodu a v průběhu hry. Obecně platí, že dobrák dostane spíše obranné schopnosti, zlý zase ty útočné a neutrální je vyváženou kombinací obou předchozích.

Mám ale pocit, že vaše přesvědčení nemá vliv na nic jiného. Během dialogových scén totiž můžete občas volit z několika variant odpovědí. Některé jsou vyloženě špatné, jiné laxní a u některých prostě poznáte, že takhle by odpověděl pravý Mirek Dušín. Ale i když jsem byl neutrálního charakteru, tak ať jsem zvolil vyloženě špatnou reakci, neměl jsem nikdy pocit, že by to mělo nějaký smysluplný dopad na vyprávění příběhu nebo na nastalé události.




Všude dobře…

Jste členem odboje a každý odboj musí mít i svou základnu. Tady jde o hostinec Stella’s Place. Tedy hostinec jen na první pohled. Pod touto maškarádou se skrývá zázemí pro každé funkční povstání. Najdete tady prodejnu předmětů a zbraní, dívku, která vám vylepší (čti očaruje) výbavu, a dokonce studio s vysílačem, odkud manažerka hospody Muse a její sestra Prim šíří svou anti-Magnastarovu propagandu prostřednictvím rozhlasového vysílání.

Stálé osazenstvo se tak stará o běh hostince a na boj proti Magnastarovi zůstáváte pouze vy. Sami sice nebudete, ale obstojnou směsici spolubojovníků musíte získat násilím. Vybavíte se a navštívíte nějakou ze zpřístupněných oblastí, které jsou pod kontrolou Magnastara, porazíte tam hlavního démona a následně jej připoutáte k sobě. Pokud jste hráli původní Demon Gaze, je struktura dungeonů dost podobná, jen jsou některé věci opět zjednodušeny a de facto vylepšeny. Oblasti se ve hře jmenují Restricted Zones a mají nejrůznější charakter. Najdete tady městskou zástavbu, katakomby, močály nebo hřbitov lodí. Narazíte tady na překážky, pasti a nejrůznější nepřátele a tím zjednodušením mám na mysli perfektně fungující příkaz Auto-Move, pomocí kterého cestujete z jednoho místa na jiné. I oproti jiným hrám je autopilot velmi inteligentní, protože automaticky obchází nepřátele, překážky a vyhýbá se i pastím.

V každé z těchto zón je vaším cílem aktivace démonických kruhů (Demon Circles), což lze vložením až tří gemů. Tímto způsobem sice vyvoláte náhodně nepřátele, ale také takhle získáte nové vybavení (nebojte, občas je taky najdete v dungeonech v bednách s předměty). Bitvy jsou víceméně jednoduché, ale kladou větší důraz na strategii. Nepřátele se obvykle objeví v několika řadách za sebou a jsou schopni mezi nimi přecházet, a dokonce i povolat posily. Občas to může způsobit potíže, ale pokud vám strategie funguje, můžete si následný proces urychlit zvolením rychlého průběhu bitvy. Ušetříte kupu mačkání kláves, ale zase třeba nezjistíte, kdo vám čím ubral největší množství HP. proto je sem tam lepší si projít aspoň jedno kolo pěkně postupně. A až se vám strategie osvědčí, můžete stejné příkazy zadat jednoduše zmáčknutím trojúhelníku.




Boj všude, kam se podíváš

Vraťme se k démonickým kruhům. Ty nejsou užitečné jen pro získání nového vybavení, ale bez jejich aktivace se nedostanete k možnosti porazit lokálního bosse. Aktivací poloviny kruhů se objeví hlavní démon v humanoidní podobě, na které si ověříte sílu své skupiny. Pokud jej neporazíte, asi nebudete mít šanci ani v jeho skutečném stavu. Pak máte šanci posílit a následně aktivovat zbývající kruhy a vstoupit do lokality, kde místní boss žije. Samotné bitvy s bossy jsou asi největším oříškem. Neříkám, že je démona těžké porazit, ale musíte najít velmi vhodnou strategii. Často se vám totiž stane, že všichni poumíráte během jednoho nebo dvou jeho útoků. Takže se vracíte tak dlouho, dokud nepřijdete na ten pravý způsob.

Odměnou jsou vám noví společníci. Všichni poražení démoni se automaticky stanou členem vaší skupiny. Bohužel si jej nemůžete moc přizpůsobit, na výběr jsou pouze dva druhy vzhledu. Upřímně jejich sekundární vzhled není moc povedený. Na výběr je postupně 16 démonů, se kterými můžete jít do boje. Každý náleží do nějaké třídy a nabízí výhody i nevýhody. Tak třeba Ranger dokáže lukem útočit i na zadní řady nepřátel a Charmer zase nabízí silnou podporu. Nevýhodou bohužel je, že se každý nový démon do party dostane na úrovni 1. Ze začátku je to v pohodě, protože nepřátelé nejsou silní a noví démoni lehce levelují. Problém nastane, když jsou vaši svěřenci na 25 levelu, a tak celkem dlouho trvá, než je nováček dožene. I když schopní démoni na vyšší úrovni dokážou ty slabší s užitečnými schopnostmi ochránit dostatečně dlouho. Záleží na vás.

„Následně si můžete s danou démonkou vyjít na rande a podle toho pak vylepšit vaše vztahy.”

S „ulovenými” démony si můžete vybudovat lepší vztahy prostřednictvím minihry, podobné sérii Moero Chronicle. Nenabízí sice tak komplexní možnosti, ale dotykovou podobnost najdete. Následně si můžete s danou démonkou vyjít na rande a podle toho pak vylepšit vaše vztahy. Každý si tak časem najde svého oblíbeného démona a bude jej možná trochu víc při výběru upřednostňovat, ale to není dobrá strategie, protože podle mne není žádný úplně univerzální.

Za zmínku stojí i hudební doprovod. Studio Experience má většinou ozvučení a samotnou hudbu zvládnuté na výbornou. V Demon Gaze II se drží zajetého standardu, ale nezbavil jsem se při hraní pocitu, že jich je málo. Proto mi některé melodie časem začaly vadit a nudily. Zase velkým plusem je možnost zapnout původní japonský dabing, a to hned po instalaci hry. Odpadá tak nešvar, který se poslední dobou vyskytuje čím dál častěji, kdy je přítomna pouze anglická lokalizace a japonštinu si musíte stáhnout formou dalšího DLC.

Demon Gaze II koupíte v obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.

Demon Gaze II na PS4, PSVHodnocení hry

Líbí se nám

  • jednoduchost
  • nutnost měnit při soubojích strategii
  • funkce Auto-Move
  • dabing a hudba
  • obtížnost
  • široká škála dalších DLC

Vadí nám

  • zbytečně dlouhé části s průzkumem
  • špatně přístupný seznam aktuálních úkolů
  • malá možnost úprav postav

Verdikt: Demon Gaze II je typickou hrou studia Eperience, které některé herní principy vypilovalo do ideálního stavu. Bohužel jsou od sebe příběhové části odděleny zbytečně dlouhým průzkumem a hra vás tak moc netáhne dopředu po dějové linii, ale spíše svou zábavou. Na druhou stranu jsou souboje ideálně vybalancované a přitom vás nutí pořád zůstat ve střehu a měnit strategii.

Hra zatím neobdržela žádná čtenářská hodnocení. (Pro hodnocení musíte být přihlášen)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

sex cams
error: Sorry obsah je chráněn.