Monthly Archives: Únor 2018

Pure Farming 2018 – dojmy z hraní

V předstihu jsme si zahráli nový zemědělský simulátor. Dokáže zaujmout ve stále větší konkurenci?

Hráli jsme na: PC

Jeden by si myslel, že chuť hráčů po zemědělských simulátorech bohatě zažene jeden titul. V poslední době se ukazuje pravý opak. Hráči touží po těchto nenáročných hrách, u kterých se odreagují. Důkazem je stále populárnější a nejoblíbenější Farming Simulator, jenž jednou za dva roky navštíví počítače a konzole. K němu se předloni neúspěšně snažil přidat Farm Expert 2017 a loni Real Farm. Mnohem lépe se ale daří netradičnímu Farmer’s Dynasty (kvůli podobnému názvu byl několik měsíců stažen z prodeje), v předběžném přístupu je fanouškovský projekt Cattle and Crops s propracovanou fyzikou a růžky vystrkuje chystaný Pure Farming 2018.

Pure Farming 2018 od studia Ice Flames a společnosti Techland vyjde 13. března letošního roku s českými titulky ve verzích pro PC, PlayStation 4 a Xbox One. V předstihu jsem dostal možnost hru vyzkoušet v preview verzi na PC, ze které vám přináším své čerstvé dojmy.

Konkurenci v mnoha ohledech předčí

Dokáže Pure Farming 2018 zaujmout? Odpověď je jednoduchá: rozhodně ano! Největší plus tohoto titulu vidím v možnostech, které dosavadní konkurence vůbec nenabízí. Pure Farming 2018 přináší dosud nevídaný pohled na zemědělské činnosti po celém světě. Hra je rozdělena na několik vcelku velkých map, kde budete pěstovat místní plodiny. V americké Montaně můžete pěstovat pšenici, žito, brambory, rajčata, papriky, jablka nebo zelí. Ve slunné Itálii zase olivy, vinnou révu či pomeranče, zatímco v Kolumbii se zaměříte na kávu, technické konopí a chilli. V exotickém Japonsku si zase osvojíte rýži na promáčených polích, wasabi a třešně, abyste si následně v Německu užívali klasických plodin. Jen pozor, Německo je bonusovou mapou, jež bude zdarma pro předobjednávky. Později se bude s největší pravděpodobností zvlášť prodávat.

Ve volné hře budete moci mezi těmito destinacemi cestovat a přenášet si z jedné oblasti do druhé své stroje, případně si na každé mapě koupit stroje a ty na ní po přesunu nechat. Druhá volba má hned dvě výhody. Tou první je, že za přesun bez strojů zaplatíte méně peněz. Tou druhou je pracovník, který se mezitím bude starat o farmu, respektive udělá to, co mu přikážete. Jen by měli programátoři zapracovat na umělé inteligenci, která čas od času nefunguje podle mých představ.





Tucet farmářských výzev

V preview verzi jsem měl možnost hrát volně na mapě Německa a vyzkoušet tucet farmářských výzev s časovým limitem. Ty představují scénáře s extrémními situacemi, kterým čelí zemědělci po celém světě. Kupříkladu v Montaně nastal čas žní. Bohužel se letos nepodařilo sehnat odpovídající pracovníky, takže veškerá sklizeň je na vás. V další výzvě z Montany musíte za stanovený čas zavlažit pole, oblast totiž sužuje sucho, zatímco jindy je úroda napadena hmyzem a po vás je vyžadován postřik polí a sadů před náletem kobylek.

Přesuňme se ve výzvách do Kolumbie. Oblast trápí období dešťů. Ve stanoveném čase musíte sklidit a prodat technické konopí. Jindy sklidit kávu nebo se vypořádat s neznámou chorobou. Hodně zajímavé je Japonsko s bílým zlatem. Abyste ho mohli sklidit, musíte nejprve zorat promáčená pole, osadit sazenicemi rýže a až poté se pustit do bílé sklizně. Podobné je to v Itálii s hrozny.

Ve farmářských výzvách jsem si vyzkoušel, co Pure Farming 2018 v plné verzi nabídne. Výzvy mě zaujaly a ukázaly mi život zemědělce z různých koutů světa, což dosud žádný jiný simulátor neudělal. Mohl jsem si tak vyzkoušet různé druhy strojů, které jsou specifické pro tyto činnosti. Každá mapa má navíc mnoho charakteristických prvků – Kolumbie vás přivítá palmami, majestátními skalami a krásnou oceánskou zátokou, Japonsko typickou asijskou architekturou a Itálie malebnými silničkami vedoucími k moři, zatímco americká Montana přináší rozsáhlá pole.

Některé výzvy jsem z důvodu chybějícího tutoriálu musel opakovat. Nějaký čas mi zabralo seznámení s principy hry a hlavně s jednotlivými mapami. Věřím, že v plné verzi bude vše jinak a s módem Moje první farma dostanu právoplatný úvod do hry, abych věděl, kde co najdu, jak se mám starat o exotické plodiny atd.







Absence známých zemědělských značek

Pure Farming 2018 v možnostech válcuje Farming Simulator na plné čáře. V dalších ohledech si jsou hry dost podobné, včetně grafické kvality, jednotlivých detailů i míry simulace. Ani o jedné hře nelze říci, že by šlo přímo o simulaci. V tom je na mnohem vyšší úrovni zmíněný Cattle and Crops, jenž je v Early Access. Od hry jsem ale „čistý“ simulátor neočekával, tak mi to ani nevadí. Vadí mi ale absence známých zemědělských značek. Vypadá to, že se vedení Ice Flames nepodařilo dohodnout licence. Jinak si nedokážu vysvětlit chybějící značky v podobě John Deere, Claas, New Holland, Case, Kuhn, Amazon nebo Fent. Na druhou stranu potěší český Zetor, italské traktory Landini, McCormick, polský Akpil, nákladní automobily DAF, JCB a již zmíněné specifické stroje pro sklizeň kávy, rýže či hroznů. Takové v žádné jiné hře nenaleznete.

Zaváhání tvůrců s licencemi bude moci napravit komunita. Pure Farming 2018 od svého uvedení na trh bude podporovat modifikace. Fanoušci budou moci vytvářet nejrůznější stroje, importovat je do hry a sdílet s dalšími hráči.

Napůl potěší oprava strojů v dílně. Proč napůl? Inu, stačí dojet s traktorem/kombajnem do dílny a na notebooku zvolit, co chcete opravit. Pod kapotu jednotlivých strojů se ale nepodíváte. Pure Farming 2018 není Car Mechanic Simulator, což je škoda. Větší důraz na opravy by neuškodil a hráče by mohl potěšit.

Po technické stránce je Pure Farming 2018 již v preview verzi bez větších chyb a dodržuje nepsaný standard tohoto žánru. Dobře je na tom i optimalizace. Divil bych se, kdyby se autoři utrhli ze řetězu a udělali hru příliš náročnou. To by bylo nežádoucí, tyto hry totiž hrají především hráči se slabšími sestavami. Možná z toho důvodu jsou slabší efekty deště a větru. Na tom by chtělo ještě zapracovat. Ještě bych vyzdvihl dron. Stačí ho aktivovat a můžete se proletět nad farmou a v rychlosti zjistit stav jednotlivých polí.








Farmaření s potenciálem

Pure Farming 2018 v preview verzi (z ledna 2018) ukázal velký potenciál. Do stále populárnějšího žánru vnese dosud opomíjené zemědělské oblasti, kde se nepěstuje pouze obilí a brambory, ale také rýže, olivy, hrozny nebo technické konopí. Pokud nebudete hledat přímo simulátor, ale takovou přísnější arkádu, tak by vás Pure Farming 2018 mohl zaujmout, avšak pouze v singleplayeru. Podle všeho nebude mít hra multiplayer, což by byla velká škoda. Uvidíme, jak na tom bude plná verze, na její zoubek se podíváme již brzy v recenzi.

Pure Farming 2018 vychází 13. března 2018 s českými titulky na PC, PlayStation 4 a Xbox One. Hru předobjednáte v obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk, kde obdržíte dárek v podobě skleněného půllitru s logem Zetor.

Michal Burian je šéfredaktor Zingu, sledovat ho můžete na Twitteru @BurianMichal a na Google+ MichalBurianCZ

Pure Farming 2018 na PC, PS4, Xbox OneHodnocení hry

Těšíme se

  • na farmaření všeho druhu – netradiční plodiny a vozidla
  • na další farmářské výzvy
  • na tutoriál, který nás seznámí s hrou a provede základy
  • na výtvory, které vytvoří komunita

Bojíme se

  • absence známých zemědělských značek
  • chybějícího multiplayeru
  • problémové inteligence pracovníků

Shrnutí: V preview verzi dokázal Pure Farming 2018 nadchnout. Nabízí neokoukané prostředí s netypickými druhy zemědělských plodin. Pokud si vývojáři pohlídají poslední fázi vývoje, mohl by Pure Farming 2018 příjemně překvapit. Uvidíme za pár dnů.

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Age of Empires: Definitive Edition

Návrat kultového RTS v novom kabátiku.

Fanúšikov stratégii začiatkom minulého leta istotne potešilo oznámenie remasteru kultovej RTS klasiky – Age of Empires. Natešenie však u mnohých trvalo len do momentu, keď z Microsoftu (ktorý je dlhé roky vydavateľom AoE série) vypadlo, že sa bude jednať o Windows 10, či ak chcete – Universal Windows Platform (ďalej len UWP) exkluzivitu…

V rovnakom čase Microsoft oznámil aj práce na úplne novom diely série s číslovkou 4 v názve, na ktorom sa bude podieľať kanadský Relic Entertainment. Ten je síce zatiaľ v nedohľadne, no zatiaľ nič nenasvedčuje tomu, že by sa nemalo znova jednať o UWP-only počin. A kde že je v tom problém, pýtate sa?

V prvom rade to totálne znemožňuje hranie používateľom starších „okien“, digitálna verzia bude dostupná len skrz Windows Store (alebo Microsoft Store – MS sa stále nedokáže rozhodnúť pre finálny názov) a hlavne to so sebou prinesie množstvo technických problémov, ako tomu pri väčšine UWP hrách je. To posledné tvrdenie nemusí byť vždy pravdou. Napríklad taký Gears of War 4 beží a vyzerá vcelku slušne, no o Age of Empires: Definitive Edition rovnaké tvrdiť nemôžem.





21 rokov starú hru na moderných systémoch spustíte asi len veľmi ťažko a tak jednoznačne kvitujem rozhodnutie, priviesť pôvodný diel AoE späť k životu, prostredníctvom remastera. To, čo sme ale dostali v prípade Age of Empires: Definitive Edition, mi nepríde až tak „definitive“…

Hlavnou zmenou, odmysliac si to, že DE v prvom rade aspoň spustíme, narozdiel od pôvodnej jednotky, je jednoznačne grafika. Tá prešla výrazným faceliftom a prerobené boli absolútne všetky textúry a efekty. Voda konečne nevyzerá, ako modrá farba rozliata na mape a má vlastné efekty vĺn a žblnkania na brehoch, stromy vyzerajú o poznanie realistickejšie, budovy sa pri rozpade lámu na márne kúsky, ktoré sa následne nakopia na hromadu a zostanú tam až do konca scénara a pripravené boli aj nové animácie chodenia ľudí, osedlaných koní alebo lovnej zvery. Skrátka všetko, na čo vaše oči v hre narazia, je zbrusu nové.




Ani spomínaný facelift, však nestačí pri zoomovaní. Po väčšom priblížení, sa sprity škaredo rozmazávajú a pôsobia dojmom, ako by ste sa na ne pozerali očami slabo vidiaceho človeka, ktorý si zabudol nasadiť okuliare. Naopak pri odzoomovaní nastávajú problémy čisto technického rázu, dosť možno spôsobené zlou implementáciou spomínaného UWP systému. Na okrajoch obrazovky sa vám totiž objavia neskutočne rušivé grafické glitche, ktoré sú ešte o niečo horšie, ak oddiaľujete obraz pri ešte neprebádanom teréne. Čierna farba v tom prípade preblikáva tak rýchlo, až sa vám začne robiť fyzicke špatne od žalúdka. Takže rada znie, nepribližujte príliš blízko a neoddaľujte príliš ďaleko… Alebo sa skrátka vráťte do AoE II HD a zoomujte od rána do večera, ako sa vám zachce.

A v tom je ten najzásadnejší problém Age of Empires: Definitive Edition. Vychádza neskôr, ako AoE II HD aj AoE III HD, oproti ktorým navyše neprináša absolútne nič nového ani vylepšeného. Práve naopak. Vývojársky tím AoE: DE zrejme zabudol, ako sa programuje pathfinding postáv a hráči tak dostávajú v podstate polovičnú hru, ktorá sa snaží zviesť na vlne (právom) úspešného HD remasteru AoE II. Čoraz viac sa obávam o Age of Empires 4…





Tvrdiť, že tu nenájdeme žiadne novinky oproti pôvodnej verzii, by bolo klamstvo, no tú najpodstatnejšiu sme si už rozobrali. Okrem prerobenej grafiky, predabovaných VOs a remasterovanej hudby, máme po novom možnosť prebindovať nepreberné množstvo hotkeys, jemne si upraviť uživateľské rozhranie, prišlo aj na zvýšenie maximálnej populácie (max je po novom 250 na hráča, oproti pôvodným 50tim) alebo fullscreen a mouse zoom (aj to sú, verte či nie, novinky). Je ale veľká škoda, že sa vývojári nejak extra nezaobývali umelou inteligenciou, ktorá zostala oproti pôvodnému AoE, v podstate nezmenená a pôsobí zastarale a dosť rozbito.

Výčet problémov je, bohužiaľ, o niečo dlhší, ako zoznam spomínaných zlepšení. Časté problémy s frameratom, grafické glitche, podivné „tabletoidné“ hlavné menu, pathfinding na úrovni amatérskych hier zo Steam Greenlightu, neprehľadný výber scénarov, nefunkčný (alebo úplne ľudoprázdny) multiplayer, ktorý zachraňuje jedine podpora LAN, alebo nutnosť vlastnenia Windowsu 10 či vnútenie prihlásenia pomocou Xbox Live účtu. Popri všetkom tom zlom, sa ale stále jedná o prvý Age of Empires, vrátane všetkých expanzii, čo je samozrejme skvelé. Hodnotíme ale samotnú „definitívnu edíciu“, nie kvality pôvodného materiálu.

Pochváliť musím cenu, ktorú Microsoft neprestrelil a myslím, že by to za tých 20 dolárov (549 Kč), bolo úplne fér, no nie za týchto okolností. AoE: DE si zaiste vyžiada ešte množstvo patchov a ak sa čo najskôr nedostaví na Steam, neveštím mu žiadne hviezdne úspechy.

Age of Empires: Definitive Edition koupíte v obchodě Xzone.cz.

Age of Empires na PCHodnocení hry

Líbí se nám

  • miestami grafika
  • remasterované ozvučenie
  • customizovateľnosť ovládania
  • množstvo obsahu

Vadí nám

  • miestami grafika
  • katastrofálny pathfinding
  • technické problémy (prepady frameratu, grafické glitche)
  • podstate nulové zlepšenie oproti AoE II HD (priam naopak)
  • UWP exkluzivita

Verdikt: Zreštaurovaná verzia prvého Age of Empires pôsobí dojmom, že jej nebola doprianá taká láska, akú sme mali možnosť vidieť pri HD verzii dielu druhého. Občasné glitche a bugy by sa dali prepáčiť, no často priam nepoužiteľná umelá inteligencia a pathfinding vašich aj počítačom riadených ľudí, už nie. Vývojárov čaká ešte množstvo opravovania a hráčom je tak odporúčané, ešte chvíľu zostať pri AoE II HD.

Hru ohodnotilo také 59 čtenářů průměrnou známkou 8.8/10.

!Errorcode! (10), Brandy (9), Warfaryn (10), ajdesechlastat (9), itomas (8), Warezz.K (10), Sidrs (10), michal1907 (7), Groon (9), Denny (8), R.Gabriel (10), Gejza (8), tiny (8), ElMariachi1995 (9), DeathMetal (8), strasiak (7), Aksa (9), Motpheus28 (10), Shock (8), Losin (8), CervikLama (10), Paturata (10), sokolik1144 (10), mythragon (10), Play (10), Redpoint1 (6), Moonis (7), Paladin138 (9), Nozdormu (10), Lemmy_Kilmister (10), Cybotron (8), Lukkys (8), Qlour (10), Jarda65 (8), maxmm (10), Dancer648 (9), ResRat (8), opletalpa (10), Mordred (9), Toldo (5), Hospodsky (10), ShawDou (7), tiberian23 (8), DarkDriver (10), gumadzus (9), Kalňas (10), zoltan chivay (10), Koleno (8), Pajda (8), FFCZ (7), SgtCepickaCZE (10), johnnytp (8), Kakttus (7), Vincent_Vega (8), Ako Suminoe (9), Kope (9), Jenda10 (9), Malcolm (10), KeerGeek (9) (Pro hodnocení musíte být přihlášen)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Hypergrid – deskovka

Šachové uvažování nad piškvorkovým principem? Česká paráda pro náročné logiky.

Československé deskové hry patří ke světové špičce. Matadorem je v současné době Vlaada Chvátil (naposledy Krycí jména), který jen srší nápady. Se svou troškou do mlýna přispěl Euler’s Game (alter ego pro autora Opčíka), jenž vymyslel abstraktní stolní hru založenou na klasických piškvorkách v devíti polích (čtverec 3×3). Dodal však natolik svěží mechaniku pokládaní symbolů, že dá vašim mozkovým závitům zatopit skoro stejně jako šachová klání. Pojďme se na logický hit z přelomu roku podívat blíže.

Jedna barva v řadě

Spousta lidí má pojem piškvorky spojený se školní zábavou pod lavicí, lidově zvanou kolečko-křížek, která má velmi blízko ke klasické japonské hře gomoku. Hypergrid si však bere inspiraci z testování umělé inteligence na prvních počítačích, které zabíraly klidně celou místnost. Vědci poměřovali své síly s kybernetickým uvažováním na devíti polích ve čtvercové síti. Podle matematického modelu nelze v této hře prohrát, pokud neudělá některý z hráčů chybu. Autor recenzovaného titulu však dvojici symbolů nahradil pěti barvami zastupující živly a přinesl do konzervativních piškvorek novou svěží krev.

Dvojice hráčů se snaží ve svém tahu spojit trojici stejných barev a získat tak bod na svou stranu. Oba hráči mají k dispozici šest žetonů v každém z pěti zabarvení. Partie končí ve chvíli, kdy jeden z účastníků nemůže zahrát žádný žeton. Pořád nevidíte žádnou komplikaci? Tak se připravte.




Pozor! Vysoké riziko přehřátí mozku

V každém tahu musíte zahrát dva žetony, ale nikdy nesmíte hrát stejné barvy po sobě. Díky důmyslně vymyšlenému hracímu plánu a jednoduchému principu zaznačení hraného žetonu ihned víte, kterou možnost máte pro aktuální rozhodování zamknutou křišťálovou kostkou. Právě tohle pravidlo se musí brát hodně na zřetel, protože se na něj při dlouhodobém plánování často zapomíná a chytrý soupeř může překazit další postup jediným kulatým nesmyslem.

Určitě se ptáte, jak se může dostat celkem 60 žetonů na jednu podložku. Bystrým asi došlo, že je budeme stavět do sloupců, tzv. pilířů, a platí vždy pouze barva na jeho vrcholu. To ovšem neznamená, že se na celý plán díváte pouze shora bez dalšího vlivu skladby každé věže. Od třetího patra totiž každý barevný žeton získává svou specifickou vlastnost, kterou můžete, ale nemusíte využít. A to je právě ta chvíle, kdy musíte zapojit veškerý důmysl.

Elementární efekty absolutně mění smysl původních piškvorek. Modré žetony vody víří, což znamená, že můžete vyměnit dva sloupce navzájem. Zelený žeton představuje zemi, který umí posunout spodní kolečko na horní pozici, nebo dokonce otočit celým pilířem. Ohnivě červená barva dokáže kolečka likvidovat jejich spálením a přesunutím mimo hrací plochu. Vítr v podobě žlutého žetonu umí přivát žeton podle vašeho uvážení. Fialová barva představuje éter, který umí pohltit žeton a přesunout jej do vaší zásoby. Tento odstavec v krátkosti vysvětluje tajemství návykovosti a obtížnosti Hypergridu v kostce.

Důmyslná deska

Udržet všechny principy bude pro nováčky z počátku očistec (a rozhodně nebudete hrát deklarovaných 30 minut, spíše počítejte s dvojnásobkem, i víc), ale s každou partií se budete zlepšovat. S přehlednou kartou nápověd si můžete plánovat několik tahů dopředu i v rané fázi svého učení. Mistři později dokáží zaskórovat i několik bodů v jednom tahu a vy budete jen s otevřenými ústy sledovat, co se před vámi na stole děje. Dynamika a taktika se snoubí v kouzelném chaosu, kterému přijdete rychle na chuť.

Díky již zmíněnému přehledu funkcí jednotlivých barev budete moci jednoduše kontrolovat pravidla. Každé přičtení bodu posune bodovací kostku po obvodu čtvercové sítě. V sadě najdete ještě krychličky s barevnými stěnami, zamykající jednotlivé směry, v nichž nelze bodovat stejnou barvou do chvíle, dokud z trojice skórovaných žetonů nejsou dva buď schovány, nebo odstraněny.

Stejně jako se řadí Hypergrid do kategorie abstraktních her, je i dnešní text dost těžko uchopitelný. Doporučil bych si tuto stolní hru, kterou na našem území vydává ADC Blackfire, vyzkoušet v blízké herně nebo u někoho známého, kdo již Hypergrid vlastní. Pro fanoušky logických her se jedná o zajímavou volbu, jak procvičit mozkové závity. Atraktivitu titulu ještě umocňuje zajímavě laděný design, který využil matematických a fyzikálních fenoménů. Investice něco málo přes 600 Kč se vyplatí rodinám, kde se hodně hrají šachy či piškvorky, hráči zaměření na graficky více příznivé a příběhové hry by se měli nad koupí zamyslet.




Líbí se nám

– inovativní piškvorky
– efekty živlů
– možnost uhrát několik bodů v jednom tahu
– obrovské množství voleb, především v koncové fázi
– návykovost
– grafické pojetí a kvalita materiálů
– přenosnost

Vadí nám

– z počátku těžko uchopitelné pro nováčky
– časová náročnost závislá na zkušenosti hráčů (začátečníci budou hrát opravdu dlouho)

Další aktuální články

Knowledge is Power

Neděle 25.2.2018 13:00 – Myslíte si, že znáte svět? Prověřte své znalosti ve hře proti svým kamarádům. Přečíst celý článek »

Metal Gear Survive

Pátek 23.2.2018 14:00 – Konami si pro nás připravilo hru, ve které musíte přežít. Nebo lépe řečeno: kterou musíte přežít. Tak snad příště… Přečíst celý článek »

Monster Energy Supercross

Čtvrtek 22.2.2018 14:00 – Další do party motokrosové série MXGP změnil rajón a míří za moře. Přečíst celý článek »

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Knowledge is Power

Myslíte si, že znáte svět? Prověřte své znalosti ve hře proti svým kamarádům.

PlayStation nabízí řadu her, u nichž se můžete pobavit se svými kamarády v lokálním či online multiplayeru. Přesto v minulém roce chyběla pořádná párty hra pro více lidí. Ano, můžete mi oponovat, že Ubisoft se již delší dobou prezentuje svou taneční sérií Just Dance, ale ne každý si chce kvůli pár hodinám zábavy přestěhovat obývák. Společnost Sony přišla v roce 2017 s možností, jak využít vaše přenosné chytré zařízení (telefon, tablet) v rámci hraní s přáteli, čímž vznikla služba PlayLink. V únoru se rozrostla rodina zábavných hříček o znalostní Knowledge is Power.

Hezky česky

Všichni hráči, kteří se setkali s populárními tituly That’s You!, Hidden Agenda (recenze) nebo SingStar Celebration zřejmě tuší, co se na ně chystá. V hlavní roli bude vaše chytré zařízení, které se stane po instalaci bezplatné aplikace ovladačem vaší postavy v rozhraní hry v rámci PlayLinku. Tím, že obrazovku mobilu vidíte pouze vy, můžete skrývat své volby, což přímo nahrává jakékoliv znalostní hře. Proto se nemůžeme divit, že se autoři z Wish Studios pustili do vývoje Knowledge is Power.

„Moderátor Max vládnoucí slušnou češtinou vtipně představí všechny účastníky a jde se na věc.“

Jakmile se vám podaří spárovat vaše telefony či tablety s konzolí (záleží na stylu vašeho připojení, váš PS4 může fungovat jako WiFi spot), můžete až v šesti lidech zápolit v nepřeberném množství kategorií. Po zapnutí hry přichází na řadu výběr avatara (zatím jich moc není, ale každý si svého favorita najde) a populární selfíčkování, což je jedním ze specifik playlinkových titulů.

Moderátor Max vládnoucí slušnou češtinou vtipně představí všechny účastníky a jde se na věc. Čtete správně, v době, kdy se neustále řeší problematika lokalizace a našinec je u konzolových děl rád za titulky v mateřštině, si zahrajete Knowledge is Power v kompletní české verzi včetně kvalitního dabingu. Hlášky nagelovaného showmana nejednou pobaví, ale postupem času se může stát, že vám začnou lézt krkem, protože jednotlivé sekvence se samozřejmě opakují.




Chytrý algoritmus

Kvalita vědomostních her se odvozuje od zásoby otázek, jež můžete dostat. V rámci devíti kol si každý ze soutěžících vybírá okruh, v němž si myslí, že vynikne. Okruhy jsou zastoupeny dveřmi a ty nejčastěji vybrané přenesou avatary do místnosti s danou otázkou. Docela mě potěšilo, že existuje mechanika, umožňující jednou za celou soutěž ostatní přehlasovat a vtáhnout je do vámi preferované dimenze. Chvíli jsem se obával, že se okruhy budou točit pouze kolem amerických reálií, když na mě vybafla otázka na Prahu a Brno, takže se myslelo i na nás. A nebojte, myslelo se i na hráče videoher.

Za chvíli si možná dokonce všimnete, že častěji volená témata budou převažovat nad ostatními, takže se výběr otázek přizpůsobuje hráčům před obrazovkou. Smutné to je pro všechny, kteří jsou v menšině. Pokud jste jediný sportovec mezi umělci, tak se na otázky ze světa svalů a potu moc nedostane. Už výběr otázek nabídne řadu škádlení a sporů mezi jednotlivými soutěžícími.

„Potřísnit mu obrazovku slizem, který musí setřít, nebo ji pokrýt ledovou krustou, jíž se musí protřískat, vám může získat cenné vteřinky,“

Eskalace hravého veselí ovšem roste těsně před zvolením jedné ze čtyř odpovědí na otázku. Můžete si totiž vybrat kulišárnu, jejímž použitím zbrzdíte vybraného protihráče. Potřísnit mu obrazovku slizem, který musí setřít, nebo ji pokrýt ledovou krustou, jíž se musí protřískat, vám může získat cenné vteřinky, které budou znamenat větší počet bodů pro vaši postavičku. Dokonce se nabízí i dvojitá hrozba, kombinující sliz, led, bomby či požírače písmen dohromady. Jestliže dostanete takovou nálož od více soupeřů, můžete být sebechytřejší, ale vaše skóre poroste velmi pomalu.




Taktizování během kvízu lze zvrátit také během dvojice miniher. V jedné z nich se snažíte najít a spojit dva výrazy k sobě v co nejkratším čase a samozřejmě s co nejméně chybami, zatímco druhá rychlovka se zaměřuje na třídění různých pojmů do dvou skupin (např. britské a americké kapely). V rámci tohoto soupeření si nelze nijak škodit (krom různého nefér pošťuchování), takže můžete nahrabat bodíky na základě vašich schopností.

Celé vaše snažení směřuje k jedinému cíli – závěrečnému finále. Zde jste katapultováni na základě dosavadních výsledků na jednotlivé schody pyramidy, jejíž vrchol je vaší kýženou destinací. Závěrečné otázky nabídnou opravdu napínavé chvíle, kde každá desetina vteřiny rozhoduje o vašem úspěchu či nezdaru. První soutěžící na špici se dočká nejen pochvaly od moderujícího bruslaře, ale získá svitek znalostí s úsměvnou zajímavostí, jež se třeba bude hodit v dalších kolech. Je na každém, zda si závěrečnou perličku nechá pouze pro sebe, nebo rozšíří obzory také svým soupeřům.

Nejen pro děti

Pestrá grafika se spoustou blikajících efektů podtržená pouťovými zvuky evokuje spíše hříčku pro děti. Znalci crazy hříček PlayLinku však nebudou překvapeni a potvrdí vám, že za dětským vizuálem se skrývá komplexní zábava pro rozjetý večírek. Na rozdíl od That’s You ovšem nebudete blbnout, ani se smát falešným tónům zpěváků v SingStar, ale zapřáhnete své mozkové závity.

Jak už to u podobných her bývá (stejně jako u deskovek), zábavnost titulu se liší podle kruhu přátel, s nimiž toto dílko budete hrát. Já měl to štěstí, že jsme se u Knowledge is Power slušně bavili a naschvály si prováděli spíše s poťouchlým úsměškem. Roztomilé rozhýbané postavičky a občas střelené otázky se postaraly o překvapení, jež dokázala udržet pozornost všech hráčů.

Přestože můžeme s radostí pozorovat českou lokalizaci, musím zmínit občas kostrbaté překlady jako „Silový kvíz“, v originále „Power Quiz“ nebo nejasné vyznění otázek. Časem se docela omrzí opakující se záškodnické akce a budete řádit jen se slizem a ledem, protože opravdu zpomalí soupeře. Rozhodně by tak neškodilo přidat několik dalších vtípků, třeba převracení obrazovky, vlnění nebo podobné efekty, znesnadňující čtení a následnou pohotovou odpověď. Další obsah by tedy dílu Wish Studios opravdu jenom prospěl.




Knowledge is Power koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.

Knowledge is Power na PS4Hodnocení hry

Líbí se nám

  • příjemné prostředí kolotočových poutí
  • roztomilé charaktery
  • algoritmus otázek
  • naschvály znesnadňující odpovídání na otázky
  • česká lokalizace (dabing a titulky)

Vadí nám

  • občas zbytečně protahované a opakující se předěly
  • některé otázky mohou potrápit
  • relativně málo otázek na české reálie
  • nutnost většího soustředění (na party hru)

Verdikt: Knowledge is Power potěší každého fanouška PlayLink her. Recenzované dílko je zaměřeno na prověřování znalostí zábavnou formou, kde svou roli hraje také postřeh, zručnost a rychlost. S cenou okolo pětistovky určitě stojí koupě za zvážení, rozhodně však nejde o titul pro každého a na každodenní hraní.

Hru ohodnotili také 2 čtenáři průměrnou známkou 8/10.

Wyverna (9), skyw84 (7) (Pro hodnocení musíte být přihlášen)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Metal Gear Survive

Konami si pro nás připravilo hru, ve které musíte přežít. Nebo lépe řečeno: kterou musíte přežít. Tak snad příště…

Hráli jsme na: standardní PS4

Survival hry mě tak úplně nelákají, ale zároveň miluji stealth a sérii Metal Gear, a tak pro mě byl titul Metal Gear Survive už před vydáním poněkud kontroverzní záležitostí, kterou jsem ovšem docela úzce sledoval. Od začátku jsem k této hře přistupoval velmi obezřetně, a ačkoli se mi beta z větší části vážně líbila, bylo vidět, že celý projekt chodí na opravdu tenkém ledě a rozhodně si jí neužije každý.

Nový přírůstek do série Metal Gear, který je, a to je nutno zdůraznit, spin-off, kombinuje tři velké mechaniky. Je tady stealth, jsou tady zombíci a jsou tady survival elementy. Všechny tři mechaniky se přitom navzájem různě podporují. Abyste přežili, tak musíte často jíst a pít, to znamená sbírat vodu a lovit zvěř. V tom vám mohou bránit zombíci, na které můžete buď přímo zaútočit, nebo se jim pomocí plížení vyhnout.

V tomhle ohledu funguje Survive celkem dobře. Potřeba jíst a píst na vás neustále tlačí a protože materiálů je nedostatek, tak se také nemůžete vydávat na nějaké velké výpravy. Přiznám se, že jako nemilovník survival her zkrátka nemám rád, když na mě hra vyjede s nutností jíst a pít. Není to ale tak, že bych nezvládl… inu, přežít, ovšem Metal Gear Survive je vážně extrém. Vaše nasycenost a hydratace klesají takovou rychlostí, že hrajete pár minut a ze sta procent se najednou stane sedmdesát a vy ani nevíte jak. Splníte jednu misi a najednou jste na třiceti procentech.

Zatímco s vodou to není po chvilce tak horké, a to díky možnosti přeměnit špinavou vodu – které je všude dost – na čistou, jídla je vážný nedostatek a budete s tím skutečně bojovat. A to minimálně prvních přibližně deset až patnáct hodin, než se vaše základna rozroste o možnost mít farmu nebo pěstovat například brambory. Do té doby vás ale čeká krutý souboj o každou poživatelnou a pitnou věc, a tudíž i neskutečná otrava, kdy zkrátka nebudete dělat skoro nic jiného, než hledat jídlo a pití a plnit příběhové mise, jak nejrychleji to jde, abyste si konečně mohli odemknout ty zmíněné farmy a políčka.

Prvních alespoň osm hodin nemáte zkrátka moc jiných možností, než dělat jednu misi za druhou. Ty jsou navíc co se týče náplně skoro stejné. Dojdi tam, drž X, odejdi; nebo dojdi tam, drž X, braň pozici, odejdi. Repetitivní náplň misí bohužel nedrží nad vodou ani příběh. O něm bych něco rád napsal, ale zcela upřímně je to většinou takový guláš debility, že tak nějak nevím, o co vlastně jde a co vám o něm říct.

Uživatelské rozhraní může být často plné různých informací
Uživatelské rozhraní může být často plné různých informací

Za shromážděnou energii Kuban si můžete vylepšovat vaší postavu
Za shromážděnou energii Kuban si můžete vylepšovat vaší postavu

Hra začíná tam, kde končilo samostatné Metal Gear Solid V: Ground Zeroes. Mother Base napadená vojáky XOF jde ke dnu, a zatímco Big Boss utíká ve vrtulníku, mnozí vojáci obou jednotek byli ponecháni na pospas vodě. Z nějakého důvodu, protože prostě proto, se ve vzduchu objeví červí díra, která vcucne pozůstatky Mother Base. O jeden dezorientující, smyslnedávající a skoro nekonečný prolog později se objevujete v lokaci Dite s cílem zjistit, co se stalo s nějakým týmem a najít další přeživší a cestu domů.

Máloco dává smysl a máloco nepůsobí jako práce jednoho člověka, co všechno dělal na poslední chvíli. Asi by tomu tak nebylo, kdyby alespoň za něco stály samotné postavy, které potkáte. Během hraní totiž budete mít po ruce dva AI pomocníky a několik důležitých lidských přeživších. A kdykoliv kdokoliv z nich promluví, tak nevím, jestli se smát, brečet, nebo si trhat vlasy. Dialogy jsou často naprosto dementní a bez špetky logiky. Případně se u nich člověk v tom špatném slova smyslu zasměje. Když jsem například v úvodu hry zachránil jednu polomrtvou sestřičku z nebezpečné lokace, kde mimochodem bez masky s kyslíkem, kterou ona neměla, nepřežijete, tak mi jenom oznámila „thank you, that helped”. Jsem rád, že mě ujistila, že její záchrana jí pomohla.

Možná jsou ty dialogy problémem anglického překladu. Možná že se prostě v překladu vytratila ta duše. Možná že jsou v japonštině mnohem barvitější a působí daleko realističtěji. Ale pokud jde o angličtinu, tak jsou často vážně až trestuhodně nezajímavé a nezáživné.

Většina rozhovorů s postavami probíhá takhle. Obrazovka s textem
Většina rozhovorů s postavami probíhá takhle. Obrazovka s textem

A jako by to nestačilo, tak dabing také za moc nestojí. Alespoň ten anglický. Některé postavy jsou v pořádku, u jiných zase škoda slov. Nejtragičtěji jsou na tom hlavně vaši dva AI pomocníci, které uslyšíte s přehledem nejčastěji a nejvíce. To je vážně něco strašného. Vy samozřejmě nemluvíte radši vůbec. Nejzajímavější na tom je, že každou chvíli se všichni mezi sebou různě hádají, vy to musíte poslouchat, pak dojdou k nějakému závěru, a vy jakožto údajný KAPITÁN celé mise musíte dělat všechno sami a zároveň dělat to, co vám oni řeknou. Hej, kapitáne, jdi udělat tohle, jdi udělat tamto… Máš námitky? V týhle hře nemáš! Chceš naší pomoc? Nedostaneš jí!

Asi tak funguje celá kampaň pro jednoho hráče. Chodíte z místa na místo, neustále koukáte na červená procenta vaší žízně a hladu, posloucháte nezajímavé a ušidrásající dialogy a děláte něco, jenom protože vám bylo řečeno, abyste to udělali. Od takového The Phantom Pain, kdy vám hra dala do ruky nástroje a nechala vás dělat všechno po svém, je tohle spíš deset kroků zpět, protože s vámi hra většinu času jedná jako s naprostým idiotem, bere vám všechny hračky z ruky a posílá vás do pokoje (v tomhle případě tedy jíst a pít). Alespoň takový jsem měl během hraní pocit.

Naštěstí se zdá, že v druhé polovině kampaně přijde menší zlom, kdy se konečně začne dít něco zajímavějšího. A to jak po stránce příběhu, který začne nabírat zajímavější spád, i když to na úplnou záchranu rozhodně nestačí, tak i po stránce hratelnosti, kdy konečně máte volnější ruku v tom, jak chcete hrát. A to především díky tomu, že nedostatek jídla a pití už nebude takovým vážným břemenem díky farmám, sbírači dešťové vody a podobně. Bohužel ale tato fáze hry přijde až po spoustě, spoustě hodin, během kterých budete spíš trpět. Většina her to mívá tak, že v prvních několik hodinách jde o silný zážitek, který až ke konci ztrácí dech. U Metal Gear Survive je tomu přesně naopak, i když je ten dech, který hra potom získá, pořád trochu zkažený.

Vylepšovat si můžete (a musíte) i vaší základnu
Vylepšovat si můžete (a musíte) i vaší základnu

Stealth mechaniky fungují, i když čekejte spíše jenom základy a na tactical espionage action zapomeňte. Survival mechaniky také fungují – rozhodně jsou celkem obtížné a téměř neustále budete mít hlad a žízeň, nemluvě o různých zraněních nebo negativních efektech, které je třeba vyléčit. Ale ve finále to není nic zvlášť originálního. Pokud jste už hráli téměř jinou libovolnou survival hru, tak jste zároveň hráli Metal Gear Survive.

I souboje se zombiemi nejsou nic, na co by bylo třeba nutně nadávat, ale ani nejde o něco, co by se dalo výrazně chválit. Prostě… mlatíte zombíky. A nutno podotknout, že opravdu stupidní zombíky. Určitě si ale všímáte styčného bodu ve všech třech částech – téměř všechno v téhle hře funguje, často dokonce i tak, jak má, ale jenom málokterá věc je prostě něčím víc, než jen nemastnou neslanou záležitostí, kterou jsme už někde viděli v mnohem lepší podobě.

Přežití za trest

Metal Gear Survive kromě kampaně pro jednoho hráče nabízí i multiplayer, respektive kooperaci. V ní sice nehrozí dementní dialogy nebo příšerně napsané postavy, zato ale hrozí nedostatek obsahu. Pokud jste hráli betu, která nabízela tzv. Salvage mise, tak jste vlastně hráli všechno, co kooperace v plné hře nabízí, protože obsahuje skutečně jenom tenhle jediný typ misí.


Pokaždé se sejde skupina až čtyř hráčů a vaším úkolem je bránit Wormhole Digger po dobu několika vln, během kterých se na vás ze všech stran budou valit stále ti samí nepřátelé. A stejně jako v singleplayeru, i tady postavíte nějaká opevnění a pomocí několika zbraní budete mlátit a mlátit a mlátit, až se domlátíte buď k vítězství, nebo k prohře. Těžší mise už vyžadují nutnost trochy taktizování a experimentování s dalšími zbraněmi a nástroji a jinými opevněními, ale pokud nemáte po ruce pár sehraných kamarádů, tak se připravte na to, že k tomu experimentování se nedostanete. Především proto, že hraní s náhodnými lidmi je jako hraní s opicemi. Tak či onak je v kooperaci zásadní nedostatek obsahu a slouží hlavně k tomu, abyste se mohli rychle dostat ke spoustě materiálů, které můžete použít v singleplayeru.

A pokud byste si chtěli vypomoct ještě o něco více, tak si můžete zaplatit za mikrotransakce a nejrůznější boostery, stejně tak za další sloty pro postavy nebo expediční týmy, které můžete později vysílat, aby vám něco přinesly. Protože kdo by něco takového nechtěl, že ano.
Konami, takhle ne. Takhle fakt ne.

Fantomová bolest

V rámci grafiky, zvuků a ovládání se samozřejmě nenajde moc negativ, protože celá hra nejen běží na Fox Enginu z The Phantom Pain, ale využívá i řadu stejných modelů, skriptů, mechanik nebo animací. Takže i tady se nedá s čistým svědomím říct, že by v tom bylo Survive výjimečné. Přesto hra alespoň na standardní PS4 trpí určitými propady snímků za vteřinu, například při dešti nebo při přechodu z nebo do tzv. Dust oblasti.

Určitě se najdou tací, co si hru užijí. Pravdou je, že i já se čas od času přistihl, že mě to docela baví. Bohužel ale krátce na to přišla studená sprcha a v puse mi zůstala zase jen ta hořká pachuť. Dá se v podstatě říct, že papírově má Metal Gear Survive dobré mechaniky, které dokonce i fungují, bohužel jde zároveň o mechaniky, kterými už je člověk v téhle době zkrátka přesycený.


Možná že mi hra prostě jenom nesedla. Možná že lidem, kteří milují survivaly, se bude líbit více. Faktem ovšem zůstává, že v Metal Gear Survive nenajdete nic, co by už nedělaly jiné hry stejně nebo mnohem lépe. A je to vážně škoda. Metal Gear Survive není kravina, ale dobrou hrou bych ho také nenazval.

Na celém projektu je navíc vidět nedostatek financí a času na vývoj. A také je vidět, že je to problém, se kterým se museli vývojáři potýkat snad ve všech fázích vývoje. Zrecyklované materiály z The Phantom Pain, horší dialogy, chybějící dabing hlavního hrdiny, samozřejmě ničím originální hratelnost… Je zkrátka vidět, že Konami zavelelo a nedalo peníze a čas na pořádný vývoj. Vývojáři udělali nejspíš to nejlepší, co mohli. Někomu to možná bude stačit, ale většině asi ne.

Konzolové verze Metal Gear Survive koupíte v obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk. PC verze je momentálně k dostání jen na Steamu.

Metal Gear Survive na PC, PS4, Xbox OneHodnocení hry

Líbí se nám

  • fungující, i když nijak originální mechaniky
  • Fox Engine, který patří mezi ty nejlepší součásti hry

Vadí nám

  • první polovina kampaně pro jednoho hráče
  • nedostatek obsahu v kooperaci
  • mikrotransakce

Verdikt: Nedá se říct, že by bylo Metal Gear Survive hrou, která nenaplnila očekávání, protože ta očekávání byla už dlouho před vydáním na bodě mrazu. Kontroverzi a nenávist ke Konami stranou – Metal Gear Survive je hra, kterou drží zpátky nedostatek času a nedostatek financí na vývoj. Nic lepšího než přinejlepším průměrnou a nemastnou neslanou záležitost tady bohužel nenajdete.

Kingdom Come: Deliverance (53 příspěvků), Jaký monitor? (22 příspěvků), RAM rada! (43 příspěvků), Pomoc prosím: Nejdou mi barvy na Windows 10 (8 příspěvků), Náhodné myšlenky a události dne (12146 příspěvků), Ocenění sestavy z roku 2012 (5 příspěvků), STEAM -všechno sem (7091 příspěvků), HRA – ABECEDA HRANÝCH HER (29 příspěvků), Čeština ve hrách?! (74 příspěvků), Rozdávání klíčů! (6 příspěvků), Humble bundle -vše sem (614 příspěvků)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Monster Energy Supercross

Další do party motokrosové série MXGP změnil rajón a míří za moře.

Hráli jsme na: PC

Pátý díl motokrosové řady MUD/MXGP od italského studia Milestone tak trochu odbočuje mimo nastolený proud, protože je poprvé celý věnován výhradně severoamerickému šampionátu halového motokrosu a nikoli světovému mistrovství v motokrosu pod širým nebem, jako tomu bylo doposud. Milánští už ani neví, kdejakou minoritní licenci by kde pobrali, a tak se dohodli s promotérem série AMA Monster Energy Supercross a vlastně na klíč pro něj celkem rychle vytvořili oficiální hru, jež má ale co nabídnout prakticky jen zámořskému publiku.

Gravel má přednost

Spíše menší studio hlavně finišuje svůj pilotní letošní titul Gravel a tak na další motokrosovou hru vyčlenilo jen malý tým, který navíc ani neměl moc času na vývoj. Ten pořádně započal až s vydáním minulé MXGP3 – The Official Motocross Videogame v květnu minulého roku. Za osm až deset měsíců tak vznikl další motorkářský kousek, jenž zákonitě čerpá z hotového vzoru nepovedeného MXGP3 (naše recenze 4/10) jak to jen jde, což je i na nové hře bohužel jasně patrné.

„Hra stabilně běží na 60 FPS v docela obstojné grafice.“

Jako druhý vydaný titul studia je Monster Energy Supercross taktéž postavený na licencovaném enginu Unreal 4, a pokud si pamatujete, tak minule se s ním v MXGP3 vývojáři ještě dost prali. Letos je na druhý pokus vidět, že náročnější SDK unrealu již tvůrci celkem pochopili, protože hra stabilně běží na 60 FPS v docela obstojné grafice, která na přiložených snímcích z hraní PC verze působí v pohybu trochu hůře, než je tomu doopravdy. Grafika se nastavuje již přímo ve hře a dříve také nebylo zvykem, že v menu můžete rejdit s myší. Takže kvalita obrazu a stabilní snímkování jsou dva velké dřívější úkoly, jež letos v Milestone konečně dokázali uspokojivě vyřešit.




Všude to hnědne

Hra ovšem oproti minulým, šířeji pojatým dílům, ztrácí po obsahové stránce. Však má na dnešní dobu vskutku kolibří velikost pouze 10 GB! Když pominu prostý fakt, že je nám Evropanům nějaké severoamerické mistrovství celkem buřt, tak hra často působí, jako byste stále drandili po jediné trati. Všech 17 lokací skutečného mistráku ze sezóny 2017 sice nezní vyloženě špatně, ale potíž je v tom, že jsou si všechny velmi podobné. Vždy se jedná o nezajímavý a neatraktivní noční vnitřek stadionu či arén, kam je navezena hnědá hlína a z ní vystavěny tratě, které se napříč všemi lokacemi vinou velmi podobně. Jedinou světlou výjimkou je Daytona na Floridě, kde se jezdí přímo uvnitř slavného silničního oválu, takže je tato trať díky protažení odlišná od té záplavy osvětlené hnědky všude jinde.

„Kvůli licenci je nyní střídmější nabídka motocyklů.“

Jedním z největších lákadel nového supercrossu má být zbrusu nový editor tratí. Modelářem se můžete stát na PC, PS4 a X1, později přicházející verze pro Switch jej bohužel obsahovat nebude. Nějakých 80 modulů, jež umisťujete do vnitřku 8 šablon stadionů sice pokrývá docela široké možnosti realizace, jenže co je to platné, když ovládání editoru není zrovna přehledné a intuitivní, navíc ve výsledku každopádně stejně vždy vyleze zase ta uniformní hnědka mezi tribunami, jakých je zbytek hry plný. Takže mi celý editor přijde trochu zbytečný, protože v rámci her typu MXGP či nedej bože MotoGP by dával větší smysl. Nicméně i přesto kvituji tu možnost kreativního vyřádění, pokud na to má někdo z hráčů vlohy a potřebnou trpělivost.




Převlečený kabátec

Jelikož Monster Energy Supercross široce vychází z posledního MXGP3, tak samozřejmě přebírá jeho nabídku herních režimů a možností, prakticky jen s minimálními změnami danými odlišnou licencí motorsportu. Kromě časovky a jednoho závodu zmíním jednoroční šampionát v kůži jednoho ze 64 reálných jezdců, jejichž obličeje vypadají hodně amatérsky, takže se ani nevidím, že je tvůrci při jízdách a závodech raději ukryli pod helmy a brýle. Kvůli licenci je nyní střídmější i nabídka motocyklů, pročež půl tucet značek nabídne celkem jen 12 unikátních modelů motorek, protože se soutěž jezdí ve dvou kubaturách (250 a 450 ccm) a mnozí jezdci sedlají stejné typy krosek.

Kvůli jinak slabšímu obsahu je velká škoda, že hra neobsahuje nejslabší disciplínu KTM Junior, a tak v kariéře ani nezačínáte úplně od píky, ale rovnou od prostředního šampionátu dvěstěpadesátek. I kariéra je to samé co minule, snad jen možnosti přizpůsobení vlastního jezdce a motocyklu skrze různé části oblečení a povrchových dílů jsou viditelně rozmanitější než kdy dříve. Každý závodní víkend může mít jen jediný hlavní závod, nebo také komplet sestavu pěti jízd od kvalifikace přes rozřazovačky (heaty) až k finále proti dalším 21 jezdcům na startu. V Americe se supercross nejezdí na kola, ale na časový limit, pročež ve hře nemile překvapí, že si délku závodu nemůžete svobodně nastavit, nýbrž se musíte spokojit s trojicí předvoleb na 5, 10 a 15 minut. Po uplynutí se pak ještě dojíždějí dvě finálová kola.

„Občas někomu doskočíte na hlavu.“

Pět obtížnostních stupínků umělých jezdců bohatě stačí, když nejnižší je opravdu extrémně lehký, zatímco vrcholný zase citelně tužší než stejná pozice v minulém MXGP3, jež bylo obecně o něco lehčí. Umělou inteligenci tvůrci použili právě z MXGP3, což na řádově užších tratích s utáhlejšími zatáčkami (linie trati se totiž musí vejít do uzavřeného prostoru, a tak jsou dráhy fest zauzlované) znamená mnohdy naprosto úsměvné držkopády vás i všech okolo, protože závodníci neznají brzdu a do čtyřmetrové škvíry mezi nafukovací bránou se třeba po startu chtějí všichni nacpat přesně v ten samý okamžik.

Občas někomu doskočíte na hlavu, někdo jiný vám zase předním kolem namasíruje záda, ale obecně je hra k padání hodně benevolentní a jako totál arkáda vám dovolí s motorkou drtivé manévry, při kterých byste v reálu plachtili vzduchem bez řidítek. Dráhy jsou značené desítkami nafukovacích buřtů, které létají vzduchem snad výše, než jakýkoli jezdec a kolikrát se mi stalo, že mne taková plachtící reklama zezadu srazila z motorky. Pády jsou ale hbité a prakticky okamžitě vás hra opět vhodí nazpět na vozovku.




Nic do hloubky

Stroje si tentokrát nenastavíte, přitom daleko více zamrzí, že nejde přizpůsobit ovládání, protože citlivost analogových páček ovladače pro zatáčení je přehnaná, vlastně stejně jako přemrštěný brzdný účinek, který také nelze nijak zkorigovat. Pouze přiřazení tlačítek je dovoleno měnit, jinak po stránce řízení lautr nic. Musím ale pochválit nejen dobře zvolené úhly kamer při jízdě, ale hlavně kupodivu funkční a zajímavý pohled z první osoby zpoza řidítek, jenž není tak ucukaný, jako bývá jinde obvyklé.

„S vývojem hry měli pomáhat dva přední američtí závodníci.“

Multiplayer se sice již definitivně zbavil zastaralé platformy RakNet, když je tato část nyní integrována přímo do enginu hry, ale jednak chybí rozdělená obrazovka a jednak pouhý jeden obyčejný závod pro mrzkých 12 účastníků je na dnešní dobu silně zastaralá záležitost, kterou online prakticky nikdo nejezdí. Navíc v době psaní recenze Milestonu vypadávaly servery na celé hodiny (asi nebyly stavěné na šílenou zátěž naráz připojených dvaceti hráčů) a připojit se jen do žebříčku trvalo klidně i čtvrt hodiny. Hra se dost často při načítání lobby kouše, přičemž nahrávání nejde nijak zrušit. Buďto se musíte obrnit velkou trpělivostí a čekat, nebo pomůže jen restart celé hry skrze správce úloh.

V zajetých kolejích

Jakkoli s vývojem hry měli pomáhat dva přední američtí závodníci Ralph Sheheen a Ryan Dungey, na jízdě to nijak znát není, což jsem ovšem očekával, protože onehdy Sébastien Loeb své vlastní hře také nijak nepomohl. Aby v Miláně ukutili akurátní simulátor, na to prostě kapacity nemají. Většinou jejich tituly nepřelezou ani padesát, sto tisíc prodaných kusů, ale jelikož si všechno tvůrci vydávají sami, levně tvoří na shodném základě a ani za licence nemusejí skoro nic platit, asi se jim to stále vyplácí.

Kromě povedeného MotoGP 17 je to s posledními hrami studia stále ta samá falešná písnička. Pokud nemáte moc velké nároky, tak prosím, však to nebývají vyložené propadáky, ale stále platí, že za cenu AAA hry dostanete přinejlepším průměrný produkt nevalných produkčních kvalit. A přesně to samé platí pro skoro zbytečný Monster Energy Supercross, jenž nás v Evropě nedokáže ničím oslovit a svoji váhu má snad jen pro zámořské fandy tamního supercrossu. V historii se ale i tak Monster Energy Supercross řadí mezi ty lepší kousky, protože poslední pokusy o supercross jako MX vs. ATV: Encore z roku 2015 a Yamaha Supercross z roku 2009 jsou podstatně horší zbastleniny.

Monster Energy Supercross koupíte v obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.

Monster Energy Supercross na PC, PS4, Xbox One, SwitchHodnocení hry

Líbí se nám

  • slušná a rychlá grafika
  • přizpůsobení jezdce a motorky
  • funkční kamera z 1. osoby
  • zajímavá trať v Daytoně
  • editor tratí

Vadí nám

  • méně strojů a jezdců než dříve
  • neatraktivní zámořská licence
  • nepřizpůsobitelné ovládání
  • ukrutné zvuky motorek
  • chabý multiplayer

Verdikt: Prakticky jen přeznačená MXGP3 napasovaná do americké licence, která doufá v přízeň zejména zámořského publika. Monster Energy Supercross není vyložený propadák, ani extra hra, nýbrž další z plejády tuctových titulů od Italů, kteří preferují kvantitu na kvalitou.

Hra zatím neobdržela žádná čtenářská hodnocení. (Pro hodnocení musíte být přihlášen)

Kingdom Come: Deliverance (52 příspěvků), RAM rada! (43 příspěvků), Jaký monitor? (22 příspěvků), Pomoc prosím: Nejdou mi barvy na Windows 10 (8 příspěvků), Náhodné myšlenky a události dne (12145 příspěvků), Ocenění sestavy z roku 2012 (5 příspěvků), STEAM -všechno sem (7091 příspěvků), HRA – ABECEDA HRANÝCH HER (29 příspěvků), Čeština ve hrách?! (74 příspěvků), Rozdávání klíčů! (6 příspěvků), Humble bundle -vše sem (614 příspěvků)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Assassin’s Creed: Origins – Discovery Tour

Naučný a delší dobu očekávaný mód, který má za cíl vás provést životem, historií a společností starověkého Egypta, je konečně tady. A že to čekání stálo za to.

O takzvaném Discovery Touru jsme slyšeli už před vydáním samotné hry. Už dlouhou dobu tak víme, že cílem tohoto jinak bezplatného módu má být především nauka o starověkém Egyptě. Nemělo jít pouze o encyklopedii, která se kromě Origins nacházela v každém díle, ale o velkou a vyhrazenou část hry, která je vhodná třeba i do škol nebo zkrátka jen pro osobní účely.

Určitě se mezi vámi najdou tací, co s radostí přečetli všechny detaily a maličkosti, které se nacházely ve zmíněných encyklopediích z minulých dílů, ale zároveň se najdou tací, co nad tím mávli rukou a neměli náladu hltat kvanta textu, která stejně nejspíš půjdou jedním okem tam a druhým ven a nenabízí o nic zajímavější informace, než které lze najít někde na Wikipedii. Ubisoft už nějakou dobu slibuje, že pro obě skupiny hráčů má být Discovery Tour ideálním… řekněme nástrojem. A v tomto článku se na něj blíže podíváme.

Egypt z první ruky

Největší změnou oproti klasické encyklopedii z předchozích her je samozřejmě to, že v Discovery Touru vás kromě případného čtení čeká i nějaké to koukání a interaktivita. Jde zkrátka o hratelnou část hry, ne pouze o skladiště textu s doprovodným obrázkem a občasnými vtípky. Discovery Tour nabízí celkem 75 „prohlídek s průvodcem”, které jsou rozdělené do pěti kategorií – Egypt, pyramidy, Alexandrie, každodenní život a Římané. Jednotlivé prohlídky vás naučí o běžném životě, společnosti, historii, architektuře nebo kultuře starověkého Egypta, jeho občanů, dobyvatelů, měst i památek a staveb. Dojde nejen na různé zvyky, proces mumifikace, významné postavy, bohy a kněží nebo významné struktury a sociální postavení, ale také na mnohem konkrétnější záležitosti, jako je třeba vojenská výhoda Alexandrie a její obléhání, evoluce pyramid a hrobek kolem nich, ukřižování nebo kupříkladu informace o některých regionech Egypta.

Některé prohlídky jsou kratšího ražení a mohou trvat třeba jenom dvě nebo tři minuty, většina pak v průměru trvá kolem pěti až osmi minut, zatímco ty nejdelší, kterých je jenom pár, dosahují patnácti až dvaceti minut.

I přesto, že se v jednotlivých prohlídkách dozvíte spoustu zajímavých věcí, ať už těch opravdu zásadních nebo i méně známých, ale zároveň o nic méně zajímavých, tak je nutno podotknout, že Discovery Tour rozhodně encyklopedii nenahrazuje. Ani tu skutečnou, ani tu, která se nacházela v minulých dílech. Dalo by se říct, že jednotlivé prohlídky nabízí spíše takový výtah všemožných informací o daném tématu, což z toho zároveň dělá celkem unikátní záležitost. Samotný výtah je totiž nejen mimořádně skvěle stravitelný a srozumitelný, ale často se také dozvíte méně profláklé informace, které se člověk ve skutečných encyklopediích dočte jen s pořádnou dávkou trpělivosti nebo mezi řádky.



Další věc, ve které Discovery Tour vyniká, je samotná interaktivita a fakt, že jde především o hru. Natočeným dokumentům se to samozřejmě co do detailů nevyrovná, zato máte možnost za doprovodu komentáře prozkoumávat nejrůznější památky nebo činnosti podle svého tempa a uvážení, což zmíněné stravitelnosti jen a pouze dopomáhá. I jednotlivé prohlídky, resp. témata, si můžete vybírat v jakémkoliv pořadí chcete. Nemusíte tak chodit od jedné k druhé a nedejbože si je tím postupně odemykat, protože k dispozici jsou rovnou všechny a můžete tak jít přímo k tomu, co vás skutečně zajímá.

Je také nutno podotknout, že se Discovery Tour a informace v něm drží pouze skutečných reálií. Ačkoliv si Assassin’s Creed a vývojáři z Ubisoftu často historii, události a postavy jednotlivých období přizpůsobují k vlastnímu využití, Discovery Tour reflektuje jen a pouze to, co se skutečně událo. Tudíž informace a zmínky o bratrstvu nebo jiných smyšlených postavách a událostech, které jsou jinak v universu Assassin’s Creed kanonické, zkrátka nečekejte. Čas od času se ovšem může objevit dodatečný komentář, který poukazuje na některé upravené věci přímo ve hře, a dodává tak jakýsi behind-the-scenes pohled na konkrétní věc, podobně jako klasické vývojářské komentáře nebo vývojářské deníčky.

„Některé prohlídky jsou kratšího ražení a mohou trvat třeba jenom dvě nebo tři minuty, většina pak v průměru trvá kolem pěti až osmi minut, zatímco ty nejdelší, kterých je jenom pár, dosahují patnácti až dvaceti minut.”

Výsledkem je tedy jakýsi walking simulator v podobě Assassin’s Creed, který do vás místo příběhu hustí různé informace o světě kolem vás. O světě, ve kterém se pohybujete. A nutno říct, že je to vážně ohromná zábava. Jedna věc je vědět, co za bohy Egypťané uctívali, jak vypadají hieroglyfy nebo že velkou část Egypta tvoří poušť; druhá věc je vědět o těchto věcech konkrétní informace a zajímavosti a vidět je i v praxi, tudíž s kontextem. Člověk tak získá úplně novou perspektivu. A kromě toho získá i respekt k Ubisoftu, který tento svět vytvořil. Když jste neustále „nuceni” koukat na všechny ty všudypřítomné detaily a maličkosti na každém rohu, především v porovnání s dobovými nálezy a informacemi, tak z člověka nevypadne nic menšího než wow, a stále dychtí po dalších a dalších informacích. Nikdy bych nevěřil tomu, že u něčeho takového skejsnu až do půlnoci a ne a ne se od toho odpoutat.

Snad je jenom škoda, že u jednotlivých témat není více doprovodných obrázků. Občas se totiž může stát, že prostě jen stojíte a koukáte de facto do prázdna, protože není nic moc konkrétního, na co zrovna koukat. Kromě právě doprovodných obrázků, které jsou u většiny stanic (což jsou v zásadě kontrolní body, které samotnou prohlídku posunují dopředu) vždy po jednom. Mít tak u několika stanic více obrázků by mohlo být určitě k dobru. Ale i tak jde jenom o malou výtku, kterou doplňují další tři menší výtky. Zaprvé, že se občas mohou nějaké informace opakovat. Když se u jedné stanice dozvím, že tělo pro mumifikaci bylo po dobu čtyřiceti dní nakládáno v natronu a v další stanici je kromě dalších věcí řečeno úplně to samé, tak je to stručně řečeno trochu zbytečné. Druhou výtkou jsou komentáře mimo samotné prohlídky, které se velmi brzy začnou opakovat a později dokonce až rušit. Třetí výtkou je pak fakt, že hra by pořád mohla nebo měla nabízet nějakou formu encyklopedie pro samotné herní události a postavy ve hře. Ale všechno jsou to jenom menší vady na kráse, jejichž výčet dokazuje, že na Discovery Touru je jinak máloco špatně.



Otázkou je čí ruky?

Discovery Tour také nabízí možnost se toulat po celém světě hry, aniž byste se museli starat o questy, souboje nebo dokonce zranitelnost a úmrtí. Už od začátku můžete jít kamkoliv a koukat se na cokoliv, aniž byste byli jakkoli omezováni.

Společně s tím se navíc můžete vžít do několika dalších postav ze hry, včetně Ayi, Caesara, Kleopatry, obou postav z přítomnosti, Redy nebo náhodných egyptských a řeckých NPC postav. Nečekejte ovšem nic zásadního, jde především jenom o vizuální bonus. Obdobným bonusem je pak možnost zkusit řadu činností. Občas se na různých místech (nejčastěji tam, kde už něco dělá jiná postava) objeví malý bílý kruh. Když do něj s libovolnou postavou vkročíte, začne dělat nějakou animaci, ať už je to modlení, pouhé sezení nebo třeba uklízení. Je obzvlášť vtipné sledovat, jak například Caesar brečí nad mrtvým tělem, které je připravené na mumifikaci. Ale stejně jako možnost hrát za různé postavy, i toto je jenom malý bonus navíc, pravděpodobně nejvíce vhodný pro ty, kteří rádi při každé příležitosti zapnou photo mód, který je i v Discovery Touru k dispozici.

„Jedna věc je vědět, co za bohy Egypťané uctívali, jak vypadají hieroglyfy nebo že velkou část Egypta tvoří poušť; druhá věc je vědět o těchto věcech konkrétní informace a zajímavosti a vidět je i v praxi, tudíž s kontextem. Člověk tak získá úplně novou perspektivu.”

Nový standard

Na první pohled není Discovery Tour nic zázračného. Jde v zásadě jenom o tak trochu vyšperkovanější encyklopedii z předchozích her, kterou někdo komentuje a můžete během ní běhat. A v zásadě tomu tak i je, ale zároveň to Discovery Tour plní skvěle a hlavně s pořádnou vervou. Všechno je pořádně detailní a názorně ukázané, informace jsou opravdu srozumitelné a stravitelné a – což je zároveň to nejdůležitější – je zkrátka zábava se o těchto nových věcech učit. Možnosti prozkoumávat svět bez boje nebo smrtí a učit se vlastním individuálním tempem jsou už jenom vítanými třešničkami na dortu.

Bohužel je tu ale přeci jenom ještě jedna výtka, a tou je, že Discovery Tour nepodporuje češtinu. To je skutečně jediná větší vada na kráse toho jinak až neuvěřitelně povedeného přídavku, který je pro majitele původní hry navíc úplně zdarma. Zmiňuji pro majitele původní hry, nikoliv, že je zdarma úplně, a to proto, že na počítačích si lze koupit Discovery Tour (resp. Discovery Tour by Assassin’s Creed: Ancient Egypt) zcela samostatně za více než přijatelnou cenu 20€, což je přibližně 500 korun.

Je také nutno podotknout, že Discovery Tour se neobejde bez cenzury. Jde například o nahé sochy, které jsou zakryty mušlemi. Původně jsem měl za to, že se toto týká jenom samostatného vydání, ale zdá se, že cenzura je i ve verzi, která se nachází přímo ve hře.

Některé prohlídky dokáží být obzvlášť detailní
Některé prohlídky dokáží být obzvlášť detailní

Co se týče samotné délky všech prohlídek, pokud člověk sečte jejich přibližné trvání, dostaneme se na slušný čas šest a půl hodin, což samozřejmě nezapočítává i případný průzkum světa. Tak či onak vás v praxi čeká minimálně sedmihodinová návštěva muzea a vypůjčení stroje času.

Abych to všechno nějak shrnul, tak je Discovery Tour snad jedno z největších překvapení, která jsem zažil nejen v rámci Assassin’s Creed Origins, ale i série jako takové. Moc jsem od toho nečekal, ale nakonec se z toho vyklubal takřka dokonalý přídavek, který je vhodný pro různé věkové kategorie, pro lidi všemožného zaměření, pro pracující, seniory, děti i studenty. A každý, koho byť jenom trochu zajímá cokoliv v rámci starověkého Egypta, si zde najde to svoje. Tohle se zkrátka musí stát novým standardem pro další díly ze série. Prostě musí.

Assassin’s Creed: Origins koupíte v obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.

Další aktuální články

Metal Gear Survive

Pátek 23.2.2018 14:00 – Konami si pro nás připravilo hru, ve které musíte přežít. Nebo lépe řečeno: kterou musíte přežít. Tak snad příště… Přečíst celý článek »

Monster Energy Supercross

Čtvrtek 22.2.2018 14:00 – Další do party motokrosové série MXGP změnil rajón a míří za moře. Přečíst celý článek »

Fe

Středa 21.2.2018 14:00 – Prozkoumejte v kůži roztomilého tvora všechny záhady podivuhodného pralesa. Přečíst celý článek »

Kingdom Come: Deliverance (59 příspěvků), Jaký monitor? (22 příspěvků), Náhodné myšlenky a události dne (12147 příspěvků), STEAM -všechno sem (7091 příspěvků), RAM rada! (43 příspěvků), Ocenění sestavy z roku 2012 (5 příspěvků), Čeština ve hrách?! (74 příspěvků), HRA – ABECEDA HRANÝCH HER (29 příspěvků), Humble bundle -vše sem (614 příspěvků), Pomoc prosím: Nejdou mi barvy na Windows 10 (8 příspěvků), Všeobecný pokec o PC HW, novinky atď. (109 příspěvků)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Fe

Prozkoumejte v kůži roztomilého tvora všechny záhady podivuhodného pralesa.

Hráli jsme na: PlayStation 4 Pro

Pro většinu hráčů je EA synonymem zla kvůli mikrotransakcím, které naposledy rozvířily vody v Battlefrontu 2. Představa naditých peněženek a rozšafného života čelních představitelů společnosti možná není daleko od pravdy, ale zároveň se z peněz hráčů mohou financovat méně lukrativní, avšak o to zajímavější projekty v rámci programu EA Originals. Díky podpoře velkého vydavatele mohl spatřit světlo světla námi milovaný Unravel a v blízké budoucnosti vyjde koncepčně zajímavý A Way Out. My se dnes podíváme na menší hru švédského nezávislého studia Zoink!, jež nese jméno Fe.

Řeč zvířat

Výlet do hvozdu plného života začíná docela nevinně. Probouzíte se jako mládě blíže nespecifikovaného druhu (hodně podivný kříženec veverky a dikobraza s křídly) v neznámé krajině, která láka k postupnému prozkoumávání. Tvůrci pojmenovali roztomilého tvora Fe, jak víme z promo materiálů, protože jakoukoliv informaci ze světa, v němž se budete po celou dobu pohybovat, si musíte domyslet sami. Nenajdete totiž ani čárku psaného textu, takže si většinu příběhu o invazi robotických vetřelců musíte odvodit objevováním piktogramů namalovaných na kamenných deskách, nebo sběrem paměťových skleněných sfér u pozůstatků mimozemšťanů poražených místní odvážnou faunou.

Váš zážitek se ovšem nebude upínat na děj, ale spíše na komunikaci s okolím. Lingvistické schopnosti vašeho zvířátka jsou úchvatné, protože se postupem času naučí zvuky všech okolních tvorů, na jejichž základě si s nimi umí popovídat. Spolu se změnou zvuků, které malý hrdina vyluzuje, se také mění barvy špiček ostnů. Fe umí požádat mláďata různorodých druhů o pomoc během řešení hádanek, protože rostliny ve hře reagují na specifické zvuky, načež zaktivují své charakteristické schopnosti. Poté, co pomůžete některé ze skupin tvorů vyřešit jejich svízelný problém, vás zvířecí stařešina naučí jejich jazyk. Díky tomu se budete moci dostat na dosud neprobádaná místa bez asistence ostatních.

Principiálně se jedná o metroidvaniu převedenou do 3D adventury. Jakmile se naučíte novou schopnost, jste schopni navštívit nové lokace, kde na vás čekají další úkoly, které postupně pomáhají vyřešit mimozemskou krizi. Blíže nespecifikovaní návštěvníci, zvaní Silent Ones, totiž ničí vše, co vydává jakýkoliv zvuk, takže se snaží pochytat vaše nové přátele a jen vy máte šanci je zachránit. Hrdinská pouť bodlinatého tvora vám stěží zabere více než osm hodin, při kompletní snaze prozkoumat každé zákoutí si dobrodružství protáhnete i o několik hodin.




Malý velký ochránce

Jak je možné, že Fe se zvládne postavit na odpor vetřelcům s vyspělou technologií? Jednoduše, je hbitý, chytrý a dokáže se pořád učit. Po lese jsou různě poschovávané energetické krystaly, jež po provedení rituálu v centru džungle aktivují nové schopnosti našeho sympatického hrdiny. Některé z nich jsou naprosto nezbytné pro posun do zapovězených oblastí, např. lezení po stromech nebo dovednost plachtění ve větru. Ostatní mi přijdou spíše jako ulehčení hratelnosti – zrychlený běh (takže mimozemšťani mají menší šanci vás polapit) či střemhlavý let (naberete větší rychlost a déle letíte) a další vychytávky.

Přesto vám váš um nestačí a budete se pídit po pěti hlasech místní zvířeny, jež vám otevře brány do zavřených oblastí. Díky zpěvu ptáků si můžete zavolat okřídlený taxík a otevřít pupen s kyselinovou koulí, umožňující rozleptat mimozemské pavučiny. Jelení troubení vám poskytuje také svezení, ale důležitější je aktivace vzdušného víru květů, které tak prodlouží váš let a umožní dosáhnout vzdálených míst. Ještěrkoidi svým jazykem umí otevřít poupata měnící se v trampolíny. Ještě si k tomu přidejte hřmot nosorožců podobný kolosům ovlivňující jeskynní houby a hlas stromu, který zhmotňuje podivné gumovité tvory ve vzduchu, a máte před sebou kompletní paletu šestice (včetně vlastního) jazyků, které se Fe naučí ovládat.

Čím více vaše znalosti porostou, tím lépe se budou objevovat nová řešení hádanek. Z počátku se budete plížit kolem obezřetných robotických útočníků, vyčkávat na nejlepší příležitost k běhu a schovávat se v travině velmi podobné porostu na vašem těle. Nakonec si však budete vybírat, zda budete plecháčům plachtit nad hlavou, skákat kolem nich po stromech či kombinovat jednotlivé schopnosti do působivých variací. Pečlivé plánování využití všech dostupných pohybů vyžadují hlavně závěrečné úkoly v příslušných lokacích a emočně nabitý konec, který sice odpoví na nejednu otázku z průběhu hraní, ale dost jich ponechá otevřených a záleží jen na vaší fantazii, jak se s nimi vyrovná.




Oáza klidu

Snad každého zažraného fanouškova plošinovek učaroval Fe svým audiovizuálním pojetím. Retro stylová grafika v kombinaci s nejnovějšími technickými trendy prostě vypadá kouzelně. A věřte mi, že jednotlivé modely postav a krajiny budete poznávat docela důkladně, protože pevnou součástí herního zážitku je průzkum prostředí. Sami autoři upozorňují, že ztratit se není chybou titulu, protože tím se s okolím mnohem lépe sžijete. Pokud budete opravdu v koncích, máte možnost povolat svým zoufalým křikem ptáčka, který se vám pokusí odhalit směr vašich dalších kroků, nebo sledovat jiná zvířátka kam prchají. A samozřejmě si můžete zapnout schematickou mapu (ale tím se mírně ztrácí kouzlo brouzdání pohádkovým lesem).

Nakonec se stejně uchýlíte k prozkoumání všech možných děr, jeskyní a dalších skrýší, v nichž by se mohl schovávat příběhový náčrt vytesaný do kamene nebo cenný krystal nutný k vylepšování schopností kurážného mláděte. Já jsem si nejvíce užíval hru na schovávanou s příslušníky vlastního druhu. Navíc se nemusíte obávat žádných zákeřných překvapení (v případě, že lokaci neokupují robotičtí odpůrci zvuků), Fe umírá minimálně – ve vodě jej polkne ryba a v poslední části může spadnout do propastných hlubin, ale jinak se jedná o nenásilný titul, který zvládnou i menší hráči.

Některá místa jsou opravdu těžko dosažitelná a jejich dosažení možná bude doprovázeno směsicí peprných výrazů a čistého zoufalství. Nakonec zjistíte, že stačilo chvilku počkat a s novou schopností byste se ke kýženému krystalu dostali v podstatě hned. Nejvíce mě asi potrápilo šplhání na gigantického jelena, obrostlého stromy, což si vyžádalo chvilkovou pauzu zamezující rozbití ovladače. Jinak se nemusíte bát vysoké obtížnosti, potrápí vás spíše grafické bugy, kvůli kterým se můžete propadnout texturou (stalo se jednou) nebo doletět na místo, z nějž se nedostanete (několikrát, poté musíte začít od posledního záchytného bodu).

Přestože vypadá Fe skvěle, hlavní roli hrají především zvuky. Hlásky vyluzované z hrdel místních zvířátek doprovázené veselým poskakováním účastníků hovoru učarují nejen děti. Také vzájemný kontakt rokujících přátel mezi sebou či s rostlinami se povedl. Na PS4 musíte citlivě mačkat příslušné tlačítko, abyste se naladili na stejnou vlnu. Funguje to skvěle, ale chce to chvilku cviku. Jak tento princip funguje na PC je otázkou, na níž prozatím nemáme odpověď, protože mačkání klávesy se zážitku z Dualshocku 4 asi těžko vyrovná.

Fe má kouzelnou atmosféru, která si vás získá hned na začátku, nebo budete do konce hry nevěřícně kroutit hlavou, co na tom kdo vidí. Z mého pohledu může titul švédského studia Zoink! zaujmout fanoušky explorativních plošinovek, hráče, kteří se nebojí zasnít, ale také odrostlejší dětské publikum. Až na pár grafických chyb a krátkou herní dobu se jedná o povedený projekt, který může zaujmout i přijatelnou cenou.




Fe vyšlo na PC, PlayStation 4, Xbox One a Nintendo Switch.

Fe na PC, PS4, Xbox One, SwitchHodnocení hry

Líbí se nám

  • pohádková atmosféra s nejasně vymezeným příběhem
  • učenlivý a velmi schopný tvor Fe
  • interakce se světem pomocí zvuků
  • cena

Vadí nám

  • krátká herní doba
  • některé hádanky vybočují svou obtížností
  • lze zaletět do míst, odkud nelze odejít

Verdikt: Další titul z projektu EA Originals nezklamal. Fe se bude líbit širokému spektru hráčů se zálibou v prostorových adventurách z pohledu třetí osoby, které si získá především sympatickým mládětem objevujícím a zachraňujícím lesní svět plný života. Škoda, že se v něm zdržíte maximálně dvě odpoledne, což je po pětiletém vývoji opravdu málo.

Hru ohodnotil také 1 čtenář známkou 10/10.

Greca (10) (Pro hodnocení musíte být přihlášen)

Kingdom Come: Deliverance (90 příspěvků), Jaký monitor? (33 příspěvků), Hledám parťáka na paření MC WIN 10 edice s Oculus Riftem (4 příspěvky), Hrozná rychta… Musíš vidět! (4 příspěvky), STEAM -všechno sem (7095 příspěvků), Vaše YT (357 příspěvků), Co byste na Zingu změnili/vylepšili? (248 příspěvků), Všeobecný pokec o PC HW, novinky atď. (112 příspěvků), RAM rada! (45 příspěvků), Náhodné myšlenky a události dne (12151 příspěvků), Gaming Setup + Collectors Edition (4 příspěvky)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

The Station

Nová, tajuplná adventura The Station nás zavede do nedaleké budoucnosti. Jak moc se tento výlet na orbitální stanici povedl, se dočtete v dnešní sci-fi recenzi.

Hráli jsme na: PC

Hra The Station vznikla díky v herní branži stále populárnějšímu Kickstarteru, kde sami hráči mohli svým finančním přispěním podpořit vývoj této adventury, jež dnes vyšla na PC, PlayStation 4 a Xbox One. Čekání jsme si mohli zkrátit díky stránce www.exploreaxiom.com, webové prezentace fiktivní společnosti Axiom (něco jako NASA v daleké budoucnosti) a poodhalit informace o vaši misi i místě, ve kterém se příběh The Station odehrává. Vítejte tedy na palubě orbitální stanice Espinal, kde se život zastavil.

Ještě jednu otázečku, slečinko

Příběh je sice zajímavý, střídá ale jedno velké sci-fi klišé za druhým. Planeta Země konečně objevila život ve vesmíru. Bohužel vláda není sjednocená, a tak se názory, jak naložit s tímto objevem, dost liší. Na jedné straně zde panuje strach z případného agresivního chování jiné civilizace a na straně druhé může lidstvo získat odpovědi na základní existenční otázky. Aby se vlk nažral a koza zůstala celá, vysílá společnost Axiom výzkumnou stanici, která má s návštěvníky navázat kontakt.

Vybrána je tříčlenná posádka (dva muži a jedna žena), jež se zhostí tohoto jedinečného úkolu. Zpočátku jde všechno dobře, pak se ale stanice náhle zcela odmlčí a ponoří se do komunikační tmy. Všechny snahy opětovně navázat spojení selhaly a na místo je proto vyslán astronaut s investigativními schopnostmi, aby celé věci přišel na kloub. Onen vesmírný Colombo jste vy. Vaše mise právě odstartovala.

The Station začíná dokováním vaší rakety k boku stanice a vy z vlastního pohledu začínáte s vyšetřováním. Vaše úkoly jsou následující: zjistit, kde se nachází členové posádky a co přesně zavinilo to, že se stanice Espinal odmlčela a prošla již zmiňovaným kolapsem?




Tak kde začít?

Už od první chvíle si říkáte, že hře něco chybí. Jako první vás zaskočí úvodní animace letu, která působí jako návrat do let minulých, kdy se iluze vesmíru vytvářela jen pomocí textur. Nic nepůsobí prostorově nebo reálně. Naštěstí po nalodění se pohybujete pouze v interiéru, a pokud se tedy zrovna nedíváte do vesmírného prázdna skrz průhledné plochy vhodně umístěné na zdech či podlahách, tak se poměrně v pohodě vyhnete pocitu lacinosti. Vnitřní prostory jsou odvedeny vcelku kvalitně, i tak to ale vypadá, že zde nežili tři lidé, ale spíše nějací roboti, kteří po sobě všechno vždycky uklidí. Ano, kajuty jednotlivých členů posádky jsou provedeny zdařile, zbylé místnosti (kuchyň, laboratoř, sklady atd.) působí ale dosti sterilně, jako by právě vyjely z výrobní linky. Tomu všemu rozhodně nepřidává ani polovičatá práce s povrchy materiálu, světelnými efekty a odlesky. Vše je vytvořeno v jakési výtvarné zkratce, která balancuje na pomezí uměleckého záměru a neumětelství.

Naštěstí The Station rozhodně není jen o vizuálu, ale hlavně o příběhu. Zpočátku jsem si myslel, že se jedná o hororové dílo á la Dead Space, ale asi po půl hodině hraní mi došlo, že nejenže nemohu zemřít, ale nic mě ani pořádně nevyděsí (snad jen jednou, když se křeslo v kontrolní místnosti samo od sebe pohnulo). To ale není nutně na škodu. Celý příběh se dozvídáte především z osobních záznamů posádky. Z nepřečtených emailů, soukromých chatů nebo palubních počítačů zjišťujete vzájemné vztahy zdejšího osazenstva a polehoučku poodhalujete plášť nedávných událostí.

Originálně jsou zpracovány i detaily, které se samotným příběhem sice nemají co dočinění, ale hezky dotvářejí atmosféru. Například v kabině kapitánky je rotoped ukazující seznam dosavadních jízd i s nenápadnou otázkou, proč v době výpadku vynechala cvičení a zda je vše v pořádku. Stejně tak i boxovací pytel v kabině technika říká, že ve stejnou dobu jako kapitánka promeškal svůj trénink i on.




Hádej, hádej, hádači

Teď se dostáváme na kobylku tomu, co vlastně dělá adventuru adventurou. Ano, jsou to hádanky, které jsou v The Station povedené a logické, byť nejsou nějak složité. Jednou to je úkol typu najdi tohle a dones to támhle, jindy zas musíte rozlousknout kód skříňky jistého astronauta. To, že nejde o nic obtížného mi vůbec nevadilo. Naopak se člověk zbytečně nezasekl u jedné hádanky a příběh tak mohl přirozeně plynout dál.

Mimo klasické úkoly zde natrefíte i na pár dobře vymyšlených hlavolamů využívajících světlo nebo magnetickou energii. Bohužel jen stačí najít indicii, která se většinou nachází přímo u daného problému a vy nemáte tak sebemenší problém s řešením. Jediná situace, kdy jsem se zasekl, byla dostat se do kabiny vědce intelektuála. Na jeho zvláštní smysl pro humor narazíte vcelku brzy a zjistíte, že má rád jazykové hlavolamy. Stejně tak i heslo k otevření jeho dveří je rýmovačka. Bohužel hned na začátku jsem zaměnil slovo sklenice se sklem (glass) a tak mi nedávala tato hádanka smysl. Nakonec jsem ale prozřel a dostal se k vytouženému cíli.

Tak co s vámi

Nebudu zde citovat známou frázi „No, nepotěšili jste mne, ani já vás nepotěším“ z filmu Marečku podejte mi pero a místo toho rovnou napíšu, že mám ze hry rozporuplné pocity. Je vidět, že si s ní vývojáři dali práci a každý dolar z oněch 15 000 získaných z Kickstarteru je znát. V celkovém výsledku se ale jedná o poměrně malou částku, což se na grafice i podání příběhu chtě nechtě odrazilo.

Celou hru navíc dohrajete za trestuhodné dvě hodiny. To je dost málo a já osobně bych rád ještě nějakou tu dobu na stanici strávil. I přesto se hodnocení The Station pohybuje v kladných číslech. Vzhledem k její příznivé ceně (kolem 15 euro) a svižnému hraní nemám problém ji doporučit příznivcům adventur obecně, vhodnější je ale především pro začátečníky. Pokud v tomto žánru hledáte opravdovou výzvu, poohlédněte se jinde.

The Station na PC, PS4, Xbox OneHodnocení hry

Líbí se nám

  • pár originálních hádanek a příběhové indicie
  • námět
  • přijatelná cena

Vadí nám

  • zastaralý vizuál
  • trestuhodně krátká herní doba
  • že se příběh nevyhne klišé

Verdikt: The Station není špatná hra. Pro začínající hráče je kvalitním vstupem do světa adventur a rozhodně má co nabídnut. Sama sobě ovšem podráží nohy zastaralou grafikou a krátkou herní dobou.

Hru ohodnotil také 1 čtenář známkou 6/10.

ROYALFOX (6) (Pro hodnocení musíte být přihlášen)

Kingdom Come: Deliverance (50 příspěvků), RAM rada! (43 příspěvků), Jaký monitor? (19 příspěvků), Pomoc prosím: Nejdou mi barvy na Windows 10 (8 příspěvků), Náhodné myšlenky a události dne (12145 příspěvků), Rozdávání klíčů! (6 příspěvků), Ocenění sestavy z roku 2012 (5 příspěvků), STEAM -všechno sem (7091 příspěvků), HRA – ABECEDA HRANÝCH HER (29 příspěvků), Všeobecný pokec o PC HW, novinky atď. (109 příspěvků), Čeština ve hrách?! (74 příspěvků)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Kingdom Come: Deliverance a jeho easter eggy

Jaké vtípky, zajímavosti a kuriozity se podařilo najít v prvních dnech po vydání očekávaného českého RPG?

Jako každá pořádná hra z žánru RPG, i Kingdom Come: Deliverance obsahuje řadu narážek, vtípků, odkazů a zajímavostí, které bychom mohli souhrnně označit jako easter eggy. Ty se mohou týkat třeba známých filmů nebo žánrových konkurentů. Kingdom Come je na trhu teprve několik dní a už se podařilo najít ledacos. Jestli právě sami prožíváte Jindřichův příběh, což je dost možné, protože mám pocit, že novinku od studia Warhorse nyní hraje snad každý, třeba vám tento článek poslouží jako inspirace k hledání čehokoliv zajímavého. Možná vám také nějaké to hledání usnadní. Pojďme se každopádně podívat na to, co se podařilo najít během mého dosavadního hraní nebo co našli ostatní hráči a fanoušci.

Překonává hory a oceány, ale obejít plot je problém

Jedním z nejznámějších koní, které najdeme v počítačových a konzolových hrách, je nepochybně Klepna, věrná klisna Geralta ze Zaklínače 3 a také libovolný Geraltův kůň z knižní ságy od Andrzeje Sapkowského. Klepnu, jež se proslavila velmi zvláštním chováním a určitou paličatostí a svéhlavostí svého konání a přesouvání, si můžete pořídit v obci Mrchojedy. Prodejce vám dokonce oznámí, že jde o docela dobrou klisnu, ale má svou hlavu, přičemž mu ji prodal jeden divnej Polák. Tohle se bude lidem ze studia CD Projekt RED, v němž Zaklínač 3 vznikl, jistě líbit.

V nabídce je také jistý Warhorse Jedna, což považuji za jakýsi interní vtípek vývojářů. Důležitější ale je, že na Neuhofu lze koupit Kelpii, což je pro změnu kůň Ciri. V tomto případě dokonce prodavačka oznámí, že je Kelpie strašně cítit po rybách, což dává smysl s ohledem na fakt, že Ciri pojmenovala Kelpii podle mořského netvora.



Přijde Link, Horymír a Odysseus do baru…

U nabídky Neuhofu ještě zůstanu. Kromě Kelpie zde totiž lze pořídit celou řadu dalších zvláštních koní. Máme tu třeba Šemíka, na němž Horymír skákal z Vyšehradu. Když si Šemíka koupíte a řádně vyzkoušíte, možná zjistíte, že se podle všeho nedá zabít pádem. Majitelka kvůli němu dokonce musela zvýšit ohrady, protože skáče výš, než se zdá. Pro fanoušky série Zelda je tu zase Epona, kůň, který zjevně neposlouchá bez píšťaly. Milovníky příběhu o pádu Tróje by pak mohla potěšit možnost koupit si Trojského koně (i v české verzi nazvaného jednoduše Trojan Horse). O něm prodavačka tvrdí, že má kolem něj divný pocit, jako by na ni někdo šil boudu. Inu, tomu se nelze příliš divit. Občané Tróje by měli jistě co vyprávět.


Že by malý dárek od Jona Sněha?

Nejen koně mohou mít zvláštní názvy. Během hraní se mi v inventáři objevil meč nazvaný jednoduše Jehla. Jde o poměrně běžné slovo, ale nemohu si pomoci a musím v něm hledat malý odkaz na televizní seriál Hra o trůny a knižní ságu Píseň ledu a ohně, v nichž jedna z hlavních postav, Arya Stark, dostane mečík, který pojmenuje Jehla. Jestli jde opravdu o narážku na Hru o trůny, Kingdom Come by nebylo první hrou, v níž něco takového najdeme. Zmínku o meči zvaném Jehla najdeme již v Assasin’s Creed: Origins nebo v datadisku O víně a krvi pro Zaklínače 3.


Logane, pořád máš čas

Na mýtině v lese severně od Neuhofu lze najít velmi zvláštní úkaz, konkrétně čtveřici kamenů, mezi nimiž leží kostěná ruka se třemi kovovými drápy. V tomto případě opravdu nemůže být pochyb o tom, že jde o narážku na Wolverina, jednu z nejznámějších komiksových postav od Marvelu, kterou si můžeme dobře připomenout třeba proslulým trailerem filmu Logan. Je opravdu škoda, že ruka nejde zvednout a použít v boji. Pokud je mi známo, v 15. století ještě komiksy s Wolverinem neexistovaly, takže Kumáni, lapkové a další otrapové, kteří mě tak často zdržují a otravují během cestování, by se jistě náramně divili.


Zdroj nálezu: YouTube

Naděje je dobrá věc

Po Jehle jde o další nález, který může být spíše důsledkem mé fantazie než záměru vývojářů, ale přesto zmíním mé pátrání po jednotlivých částech zbroje, kterou přidává předobjednávkový bonus Poklady minulosti. Když jsem hledal třetí z pěti míst, kde jsou části zbroje uložené, narazil jsem na působivou scenérii sestávající z mohutného stromu, k němuž vede dlouhá kamenná zídka. A právě pod tím stromem jsem našel to, co jsem hledal. Tohle všechno mi až příliš připomíná konec filmu Vykoupení z věznice Shawshank, konkrétně nalezení schránky, kterou nechal mezi kameny hlavní hrdina Andy Dufresne svému kamarádovi Redovi. A vážně doufám, že nejsem sám, kdo si na Shawshank při hledání zbroje válečného oře vzpomněl nebo teprve vzpomene. A jen tak mimochodem, kdyby někoho zajímalo, odkud pochází titulní obrázek článku, odpověď najdete právě na tomto místě. V jiných hrobech se však dají najít ještě divnější věci.


Pozůstatek dávných, nedodělaných dob

Jestli jste hráli nebo alespoň u někoho viděli alfu či betu Kingdom Come: Deliverance, pravděpodobně víte, že cesty, které vedly mimo přístupnou část mapy, byly zataraseny zábranami, kužely a občas také mobilními toaletami značícími probíhající práce. Ve finální hře je již mapa kompletní, takže na nic takového nenarazíte. Alespoň většinou. V lese jihovýchodně od Vraníku lze nalézt malý tábor, jehož součástí je posed nebo snad rozhledna. Když se na tuto stavbu podíváte pořádně, zjistíte, že se na něm nachází jeden kužel. Buď jde o narážku na éru alfy a bety, nebo o odkaz na přehrávač VLC Media Player. Rozhodnutí nechám na vás. Na poměry 15. století jde ale v každém případě o pozoruhodný, skoro až nadčasový nález.


Zdroj nálezu: YouTube

Nabídka, která se neodmítá

Už jsem naznačil, že v hrobech, které jsou rozeseté po herní mapě, lze najít všelijaké věci. Jednou z nich je i narážka na Kmotra, přičemž nezáleží na tom, jestli jde o knižní, filmovou a koneckonců i herní podobu. Mám na mysli jednu z nejikoničtějších scén, v níž problematický režisér najde po probuzení v posteli uříznutou hlavu svého majestátního koně. To sice v Kingdom Come nezažijete, zato ale můžete vykopat hrob, v němž leží člověk s koňskou hlavou u nohou. Ať už je to kdokoliv, očividně dostal nabídku, kterou nemohl odmítnout. A odmítnul. Mám přitom pocit, že v tomto případě by byl screenshot poněkud málo, a tak odkážu přímo na video, díky němuž jsem se o tomto easter eggu čerstvě dozvěděl.

Vždyť já ten fotbal nedělam pro sebe né

Varování: Následující nález je nejen nemalý spoiler, ale také nemalý vulgarismus.

Spoiler: Přečíst

V tomto případě jde zjevně o specialitu české verze, kterou je navíc při absolvování hlavní příběhové linie prakticky nemožné minout. Řeč je o cut-scéně ve velmi pokročilé fázi hry, v níž je Jindřich zajat Ištvánem Tothem. V českých titulcích, které doprovází dialog mezi Jindrou a Ištvánem, najdeme Tothovo prohlášení „Jak se říká, silnější pes mrdá”. V takových vulgarismech si vážně nelibuji, ale ihned jsem si vzpomněl na hru Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? od Petra Čtvrtníčka, v níž sám Čtvrtníček prohlásí: „Jirko, seš tam eště? Víš co se řiká u nás na vsi? Jirko? Že silnější pes mrdá.” Vážně věřím tomu, že ať už Ištvánův dialog psal nebo snad překládal kdokoliv, našel inspiraci právě u Ivánka.


Je to rebel!

„Při zatýkání tři vojáky těžce zranil, dva zhmoždil a jednoho… zesměšnil!” Kdo by neznal památný proslov Petra Nárožného v roli kaprála v neméně památné pohádce S čerty nejsou žerty. Lehce upravená podoba této prupovídky vývojářům posloužila jako název pro jednu z vedlejších aktivit, v níž vás čeká několik pěstních zápasů. Nepochybně jde o další specialitu české verze, mezi něž zjevně patří i název vedlejšího úkolu, který vám zadá farář Bohuta v Úžicích. Ten pro změnu zní Hrátky s čertem, což je jméno další známé české pohádky.



Schlaue Biene Maja

Když jsem pročesával seznam achievementů či trofejí, které lze hraním Kingdom Come získat, narazil jsem na něco, co jsem opravdu nečekal. Achievement spočívající v dobré reputaci v každém městě a vesnici, čehož bych snad dosáhnul nebýt jednoho velkého nedorozumění v klášteře, by sám o sobě nebyl tak zvláštní. Nese ale název Karel Gott, přičemž slavného českého zpěváka a držitele zhruba 451 Českých slavíků jistě není třeba představovat. Jak se zdá, věhlas Karla Gotta je opravdu dalekosáhlý a tento krok by snad mohl na Kingdom Come nalákat nejednoho fanouška. Kdo by koneckonců nechtěl získat achievement nebo trofej se jménem svého idolu.

Dobře padnoucí boty

V Kingdom Come: Deliverance lze najít i kuriozity, které nemusí mít nutně souvislost s filmy, seriály, hrami, komiksy nebo zpěváky. Narazit můžete i na věci, které dělají dojem, že jsou to zajímavosti samy o sobě. Za dobrý příklad považuji zvláštní nález v lese kousek od Ratají. Za rozpadlou chatkou narazíte na lidskou kostru, vedle níž leží zvláštní strom, který vypadá, jako kdyby měl lidské končetiny. A co víc, dokonce nosí boty. Možná jde přeci jen o odkaz na nějaké známé dílo, já však strom s botami nedokázal k ničemu přiřadit. Podobných zvláštností je přitom ve hře více, slyšel jsem například o jakémsi obřím hnízdě s mrtvolou koně a slepice, nicméně mám pocit, že jde o jednu z věcí, které by si měl každý najít sám. Což je samozřejmě jen a pouze šetrné oznámení skutečnosti, že jsem líný něco takového hledat sám na vlastní pěst.


Jestli jste dočetli až sem, je třeba podotknout, že jste neabsolvovali kompletní přehled všech easter eggů, na něž lze při hraní Kingdom Come: Deliverance narazit. Jsem přesvědčený, že hra skrývá mnohem víc zajímavostí, jen je ještě nikdo nenašel a nezdokumentoval. Kdo ví, třeba se toho v následujících týdnech a měsících objeví tolik, že si tento článek vyslouží pokračování. Jedno je každopádně jisté: Dřívější prohlášení vývojářů naznačující nemalý počet easter eggů nebyla jen prázdnými sliby, přičemž je stále co hledat a objevovat. A jestli jste narazili na něco, co v tomto přehledu chybí, jako vždy se o své nálezy můžete podělit v komentářích. A teď mě omluvte, čeká mě další pročesávání těch krásně zpracovaných českých lesů.

Kingdom Come: Deliverance koupíte v obchodech Xzone.czGameExpres.sk.

Kingdom Come: Deliverance na PC, PS4, Xbox One, Mac, LinuxTrailery ke hře

Další aktuální články

Andor – deskovka

Neděle 18.2.2018 19:13 – Hranice Andoru ohrožují temné síly a pouze čtveřice hrdinů může království pomoci. Přečíst celý článek »

Resident Evil 7: Gold Edition

Neděle 18.2.2018 14:44 – Pokud vás minula návštěva bažinatého jihu USA, máte novou příležitost v kompletní edici. Přečíst celý článek »

Kingdom Come: Deliverance (46 příspěvků), RAM rada! (43 příspěvků), Pomoc prosím: Nejdou mi barvy na Windows 10 (8 příspěvků), Náhodné myšlenky a události dne (12143 příspěvků), Rozdávání klíčů! (6 příspěvků), Ocenění sestavy z roku 2012 (5 příspěvků), STEAM -všechno sem (7091 příspěvků), Jaký monitor? (14 příspěvků), Všeobecný pokec o PC HW, novinky atď. (109 příspěvků), HRA – ABECEDA HRANÝCH HER (29 příspěvků), Čeština ve hrách?! (74 příspěvků)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Andor – deskovka

Hranice Andoru ohrožují temné síly a pouze čtveřice hrdinů může království pomoci.

Ze sousedního Německa k nám proudí velké množství deskovek a právě na jednu z nich se dnes podrobně podíváme. Celým názvem Dobrodružné legendy Andor vyšly již v roce 2012, ale stále se těší velké přízni mezi všemi RPG pozitivními jedinci, kteří neváhají spočinout u herní desky několik hodin. Proto se nemůžeme divit, že tuzemský distributor Albi se rozhodl k výrobě již třetího vydání kooperačního autorského počinu Michaela Menzela, který se věnuje soustavnému doplňování dalších příběhů oblíbeného světa. Má v dnešní konkurenci stále své místo?

Život v ohrožení

Říše Andoru skomírá. Její hranice odolávají náporům hord zrůdných nepřátel, král Brandur se na svém hradě Rietburg potýká s neznámou chorobou a místní sedláci se připravují na další kruté rány osudu. Naštěstí se princi Thoraldovi daří přesvědčit čtveřici hrdinů, kteří mohou ošemetnou situaci v království zlomit. Přestože se udatní bohatýři liší svým původem, ve prospěch ohrožené země spojí své síly. Očekávat můžete klasické složení postav – rytíř, čaroděj, lučištník evokující elfy a trpaslík. Každou z postav můžete vybírat v ženské nebo mužské alternaci, takže nebudete mít problém sžít se se svým vyvoleným charakterem.

Zážitek z Andoru si totiž budete vytvářet sami. Základní kulisy příběhu jsou dány kartami legend, jež si na začátku hry připravíte do předem definovaného balíčku (dokonce si budete moci vybrat mezi lehčí a těžší obtížností), který postupně odhaluje dějové zvraty a staví hrdinům nové a většinou čím dál těžší překážky. Zbytek atmosféry již dotváří v nádherně ilustrovaných kulisách samotní hráči (pokud je mezi nimi fanda pen & paper her, dokreslující příběhy postav, může zážitek ze hry mohutně eskalovat k nejlepším okamžikům D&D her).




Jednotlivé scénáře doporučujeme vybírat postupně. S každou další legendou přichází nové mechaniky a pozměněné podmínky, jež vás postupně naučí všechna pravidla. První příběh je ve své podstatě tutoriálem, v němž si vyzkoušíte základní principy. Opravdovou jízdou jsou až události druhého až pátého balíčku. Během nich budete řešit problémy okolo hradu Rietburg, propracujete se do zakouřených dolů (druhá strana herního plánu), abyste nakonec čelili oheň dštícímu drakovi.

Bohužel se po absolvování všech dobrodružství dostaví zklamání z pokoření hry, protože jednotlivé příběhy už budou odhaleny. Naštěstí se nabízí možnost vymyslet si vlastní zápletku (kde je důležitý ten kamarád s velkou představivostí) nebo se vrhnout na internet, kde najdete řadu sad od fanoušků. Znovuhratelnost naštěstí podporuje balíček náhodných událostí, které s každým absolvováním scénáře mírně pozmění průběh a tím samozřejmě klade na hrdiny jiné nároky.

Každý příběh se odehrává v cyklech, zastoupených sedmihodinovými dny. Každý pohyb po mapě nebo jedno kolo souboje ukousne z pevně daného intervalu jednu hodinu. Hráči si tak musí pečlivě rozmyslet, co budou během svého vyměřeného času činit. Mohou obětovat také část své vůle (ovlivňuje v soubojích počet kostek, jež má hrdina k dispozici), aby pohyb slunce ještě přibrzdili. Nakonec však musí všechny charaktery ukončit svůj tah a mohou se obávat všeho, co jim krutý osud přichystá.

Nejdříve se otočí a vyhodnotí jedna z karet balíčku událostí. Některé přináší zajímavou nabídku, jiné uklidnění situace po tuhých bojích, ale skrývají se mezi nimi i další těžké překážky v cestě za splněním úkolu. Následně se dají do pohybu všechny zrůdy v Andoru na základě jednoduchého, ale velmi funkčního principu. Díky tomu se vždy můžete připravit na pochod nepřátel a naplánovat účinnou obranu. Nakonec se doplní zásoby hrdinů a voda ve studních, aby se po liště průběhu legendy posunula bílá figurka vypravěče o další políčko vpřed.




Kvarteto do nepohody

Pojďme se nyní podívat, s kým se budeme prohánět po androských polích a lesích. Moje první volba padla na kouzelníka ze severu Lipharda (v ženském provedení Eara), který sice bojuje pouze s jednou kostkou, ale může ji otáčet na protější stranu s vyšší hodnotou (nejen sobě, ale také spolubojovníkům v jedné bitvě), což je v soubojích dost výhodné (o principu souboje níže). Také lučištník Pasco z Bdělého lesa (resp. lučištnice Chada) umí potrápit příšery, protože je může ostřelovat ze sousedního pole mapy, ale musí vrhat kostky popořadě a riskovat horší hody. Válečník Thorin z Rietské země (bojovnice Mairen) umí doplňovat své body vůle efektivněji než jeho přátelé, zatímco trpaslík Kram z Hlubokého Dolu (v ženské verzi Bait) umí usmlouvat slevu u obchodníka.

Žádná RPG hra by se neobešla bez pořádné výbavy bojovníků s výjimečnými vlastnostmi. Takže si za mince nalezené u mrtvol příšer či v ruinách království můžete nakoupit obranný štít, luk na útoky z dálky, sokola schopného přenášet výbavu od jiných hrdinů či helmu poskytující výhodu v boji (součet stejných hodnot na kostkách). Odhalovat neznámá tajemství v mlze můžete díky dalekohledu, únavu z cest redukovat vodou z měchu a posílení v šarvátkách přináší kouzelný lektvar od čarodějnice či léčivé byliny. Všechny předměty si postupně umisťujete na příslušná políčka svého inventáře, takže máte okamžitý přehled o tom, zda můžete zakoupit další, či budete muset některý odložit.

Počet kouzelných artefaktů však nezaručuje úspěch v boji, protože jako v každém dobrodružném deskovém zážitku, štěstí má v Andoru nezastupitelnou roli. Hody kostkou určují osudy vašich hrdinů, protože střety jsou založeny na porovnávání hodnot rivalů. Každý hrdina má svou sílu, která se přičítá k nejvyšší hodnotě na kostkách, jejichž počet je odvozen od vůle postavy. Stejnými vlastnostmi, které jsou přehledně zobrazeny na hracím plánu, disponují zrůdy invazivní armády – slabší gorové, hbitější skralové, mohutní trollové a nebezpeční wardraci. Pokud hodnota vašich kostek, s bonusem vlastností postavy a artefaktů, převyšuje součet zrůd, rozdíl se odečte z vůle protivníka. V opačném případě utržíte zranění vy.




Souboje jsou velmi jednoduché, ale řada modifikátorů z nich dělá dynamicky se vyvíjející záležitost, napínavou do samotného konce. Přesto se střetům budete snažit spíše vyhýbat, protože každý poražený nepřítel znamená posun vypravěče ve formě již zmíněné bílé figurky směrem k poslední události. Když tam dorazí a vy nebude mít splněný primární úkol, můžete partii rozehrát znovu. Nakonec se z kooperativního zážitku stanou velké šachy, během nichž budete přemítat se spoluhráči nad každým tahem postavy. Zážitek může zkazit jeden diktátor u stolu, který se bude snažit všem vnutit svou představu o dalším postupu. Ostatní hráči se tak stanou pouhými loutkami a úroveň herního zážitku klesá (vzkaz všem deskovkovým diktátorům – „Hrajte sami!“).

Do posledního detailu

Dobrodružné legendy Andor si sebou nesou dědictví německých her, a to platí nejen ve stolních, ale také počítačových hrách. Herní mapa, pomocné desky, postavy hrdinů i příšer a ostatní části jsou vypracovány s pečlivým smyslem pro detail. Můžete se kochat takovými maličkostmi jako oboustranné žetony figurek, poskládaná věž či pompézní drak složený ze dvou částí.

Druhým typickým znakem je obrovské množství jednotlivých komponent. V případě, že rádi vylupkáváte dílky z nově rozbalených deskovek, čekají vás hotové žně. Na šesti kartonových arších najdete téměř 150 žetonů, čekajících na své osvobození. Postavy mají svůj barevně odlišený podstavec a igelitových pytlíčků je dost na to, aby do nich pořádkumilovní hráči vše sklidili. V tomto ohledu není českému distributorovi Albi co vytknout, naopak jej musíme pochválit za povedenou lokalizaci textů na několika desítkách karet příběhů a událostí.

Koupě Andoru se vyplatí především milovníkům rozsáhlých příběhových RPG s nutností spolupracovat s až třemi dalšími hráči. Typickým znakem recenzovaného titulu je především obtížnost volby. Neustále jste atakováni rozhodnutími, mezi nimiž musíte vybírat bez znalosti důsledků, jež se mohou projevit až v pozdějších fázích legend. Osobně mi vadí konstantní časový tlak, protože už od začátku máte pocit, že nestíháte. Jedna chyba se může stát osudnou a musíte rozehrát partii od začátku. Přesto zmíněná mechanika k Andoru neodmyslitelně patří, je podstatnou součástí celého dobrodružství a řadě hráčů bude vyhovovat.

Za cenu necelé tisícovky dostanete titul, který má sice problém s opětovným hraním (protože základní premisu příběhu poznáte po jeho prvním absolvování), ale aktivní komunita zajišťuje přísun nových výzev, což je obrovským přínosem pro fanoušky této deskovky. Navíc se v jednotlivých scénářích projevují karty událostí, přinášející odlišné výzvy s každým novým rozehráním.




Líbí se nám

– silný příběhový RPG zážitek
– povedené dějové zvraty
– možnost volby obtížnosti
– důraz na osudovost volby v každém okamžiku
– pohyb příšer
– ovlivnitelnost soubojů a redukce náhody
– grafické zpracování komponent
– silná komunita tvořící nové příběhy

Vadí nám

– časově náročná příprava hry
– nebezpečí jednoho hráče diktující postup ostatním u stolu
– pořád velká míra náhody (prostě kostky)
– pro někoho neustálý časový nátlak

Deskovku Andor koupíte na Xzone.cz.

Další aktuální články

Resident Evil 7: Gold Edition

Neděle 18.2.2018 14:44 – Pokud vás minula návštěva bažinatého jihu USA, máte novou příležitost v kompletní edici. Přečíst celý článek »

Bayonetta 1+2 pro Switch

Pátek 16.2.2018 18:00 – Sexy čarodějka opět vyráží lovit monstra. Tentokrát ale zůstává věrna Nintendo platformě, jen si s sebou přináší možnost dotykového ovládání. Přečíst celý článek »

Wulverblade

Pátek 16.2.2018 14:14 – Braňte keltský sever proti šikům římských vojáků pochodujících z Londinia. Přečíst celý článek »

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Bayonetta 1+2 pro Switch

Sexy čarodějka opět vyráží lovit monstra. Tentokrát ale zůstává věrna Nintendo platformě, jen si s sebou přináší možnost dotykového ovládání.

Hráli jsme na: Nintendo Switch

Velká spousta hráčů by si určitě přála další díl neskutečně zábavné mlátičky Bayonetta od Platinum Games. Bohužel si na trojky budeme muset ještě chvíli počkat, ale snad proto aby byli hráči správně naladěni, můžou si teď znovu připomenout oba dva díly společně na konzoli Switch. Tvůrci nám od nového portu slibovali několik zajímavých vylepšení v podobě dotykového ovládání, podpory amiibo figurek nebo možnost hrát v lokálním multiplayerovém režimu Tag Climax. Budou to ale ty hlavní důvody, proč si vůbec nové vydání Bayonetty pořídit?

Myslím si, že vám tuto jednu z nejsmyslnějších herních postav, jaká kdy byla navrhnuta, asi nemá cenu představovat. Troufám si tvrdit, že ji znají i ti, kterým nikdy žádné domácí herní mašinky neokupovala. Přitom první díl vyšel dokonce už v říjnu roku 2009, a postupně se dostal na všechny tehdejší herní platformy, ale od té doby její hvězda rozhodně nevyhasla. Před čtyřmi roky došlo sice s vydáním dvojky v herní obci k určitému rozladění, protože tehdy šlo o exkluzivitu pro konzoli Wii U, ale s tím je dnes konec. Oba dva díly dostaly s konečnou platností zelenou na Switchi a myslím si, že šlo určitě o jeden z nejlepších počinů, ke kterému se Nintendo odhodlalo.

1 + 2 je ve výsledku daleko víc

Bayonetta se velmi rychle stala určitou sexy ikonou herního průmyslu, za což nemůže pouze její dokonale navržený vzhled, ale i způsob, jakým nám byla při hraní prezentována. Co se týče příběhu, tak asi nemá smysl opakovat to, co již bylo řečeno v našich předchozích recenzích. V prvním díle se Bayonetta probouzí, nebo je spíše probuzena, z dlouholetého odpočinku na hřbitově a rovnou se pouští do boje. Jako čarodějka je členkou jedné ze dvou skupin, které po staletí udržovaly na Zemi rovnováhu. Něco se ale změnilo a vy se přes hromady mrtvých monster vydáváte zjistit proč a kdo za tím vším stojí.

Druhý díl se odehrává hned pár měsíců po jedničce a Bayonettu potkáváme s Enzem při nakupování vánočních dárků. Jde tedy o radostnější kulisy než v případě probuzení na hřbitově a také celkové ladění pokračování je o mnoho barevnější a lahodící oku. Povinnosti s obstaráváním dárků nám ale přeruší skupina andělů, která se rozhodne vzít město útokem. Na scéně se objevuje stará známá Jeanne a společně nakonec porazíte i hlavní monstrum. Bohužel je přitom Jeanne napadena a prakticky zabita. Navíc si její duši začne nárokovat samotné peklo. Zápletka je opět jako v případě prvního dílu velmi klišoidní, ale tady se na složité příběhové zvraty moc nehraje. Tady jde o něco úplně jiného. Protože i když pokračování dostává lehké mínus za notně zkrácený účes hlavní hrdinky, jejímu celkovému sexappealu to neubralo ani ždibec.

Ve staronovém kabátě…

Dlouho jsem uvažoval, jestli tady mám znovu rozebírat principy boje, způsoby vylepšování postavy nebo fungování odměn za bezchybnost boje nebo provádění komb. Vždyť naše recenze prvního i druhého dílu si stále můžete klidně znovu přečíst sami. V tomto ohledu se Switch verze podobají svému originálu jako… no jako Bayonetta Bayonettě. Hry vás velice rychle přinutí převzít otěže, a to i přes velmi dlouhé, a ještě efektnější předělové filmečky, kdy nevíte, jestli víc sledovat celkové dění nebo se zaměřit na křivky těl. Stejně tak fungují prakticky všechny souboje a po skončení každého z nich jste odměněni body a příslušným finančním obnosem za rychlost eliminace soupeřů, za provádění komb a jejich střídaní, za nepoužívání podpůrných předmětů nebo jste naopak penalizováni třeba za umírání.

Velké plus si autoři zaslouží za minimalistické tutoriály, ale přesto, abyste mohli rozdávat smrtící údery s grácií, musíte se je někde naučit. Pro precizní výuku komb ale neslouží nějaký tutoriál, nýbrž stylové loadovací obrazovky. Ty můžete pauznout, vybrat si požadované kombo a bez ztráty na životech si vše odzkoušet. Za mne jde o velmi příjemnou a mnou také hojně využívanou fíčuru, protože uvědomit si všechno přímo v boji je přeci jen někdy náročné. V boji se pak naučíte rychle plnit měřák pod stupnicí životů, protože až s ním si můžete vyvolat speciální techniky popravování nepřátel. A jejich sledování se vám určitě až do konce hraní neomrzí.

„Pro precizní výuku komb ale neslouží nějaký tutoriál, nýbrž stylové loadovací obrazovky. Ty můžete pauznout, vybrat si požadované kombo a bez ztráty na životech si vše odzkoušet”

Utržené peníze pak můžete utrácet v obchodě samotného ďábla, kde jsou k mání nové zbraně nebo posilující předměty ve formě lízátek. Můžete si ale nakoupit i nové údery nebo další speciality. Kvůli přísunu financí se proto vyplatí, jako v každé podobné mlátičce, rozbíjet všechny předměty ve svém okolí.

Ve druhém díle navíc můžete své čarodějce posilovat statistiky i plněním nepovinných misí, kdy musíte v časovém limitu stihnout splnit určité podmínky. Vždy jde vlastně o kompletní eliminaci soupeřů, ale někdy máte jen časový limit, jindy nesmíte obdržet ani jednu ránu anebo jdou údery rozdávat pouze ve speciálním zpomaleném režimu, do kterého se dostanete přesně načasovaným úhybem před výpadem soka. Pokud ale misi nesplníte, můžete se k ní kdykoli vrátit, protože takto získaná odměna je přeci jen lepší než ji kupovat za herní měnu v obchodě.




…s novými kostýmy

Prozatím jsem mluvil pouze o stejných věcech, se kterými jsme se mohli setkat už v předešlých verzích her. Co ale dělá Switch verzi jinou jsou přidané drobnosti. Už jsem na začátku nakousl, že můžete využít amiibo figurky a přijít tak lehce k novým kostýmům nebo zbraním. Pokud ale figurky nemáte, nic se neděje. Časem stejně budou k mání, ale takto se k nim dostanete rychleji. První Bayonetta sice nabízí hned od začátku možnost změnit outfit witchky po vzoru některých klasických Nintendo postav, ale upřímně řečeno, proč bychom to dělali. Převléci se do šatů princezny Peach, Samus nebo Linka je sice příjemné, navíc dostanete se změnou kostýmů i nějaký ten bonus, ale Bayonetta prostě už nevypadá tak dobře. Přes mou snahu nabízené kostýmy využít jsem stejně vždycky skončil s její původní verzí vzhledu.

Dalším bonusem nové verze hry je režim Tag Climax, při kterém se do nepřátel pustíte ve dvou. Rovnou se přiznám, že vzhledem k nutnosti použití dvou konzolí, na kterých je hra na obou nainstalována, jsem ji neměl možnost vyzkoušet. Doufám, že se mi to v nejbližších dnech podaří. Nicméně podle mne bylo hlavním tahákem hraní Bayonett na Switchi něco jiného. A to možnost ovládání pouze pomocí dotykové obrazovky. Protože handheld režim nové konzole od Nintenda využívám asi nejvíc, dost jsem od toho očekával. Bohužel, po čase mi přišlo ťapání po obrazovce jako úplná zbytečnost. Může za to hned několik důvodů, o kterých vám povím níže.

Klasika je klasika

Bayonetta je typem hry, který sází hlavně na efekt. Tak, jako máme všichni rádi sérii Devil May Cry kvůli charismatickým hrdinům a rozmanitosti nepřátel, milujeme ze stejného důvodu i Bayonettu. Čert vem laciný scénář a občasnou ztrátu logiky, nás na Bayonettě přeci jen nejvíc baví koukat se na smyslné pohyby čarodějky, na její křivky a poslouchat občas urážlivé a jindy lechtivé narážky (mimochodem, Bayonetta je jednou z mála her, kde je anglický dabing stejně dobrý, jako původní japonština). Takže i když zní možnost ovládat postavu pomocí dotyků na obrazovce velmi dobře, v praxi si vlastně pouze zakrýváte svými prsty výhled.

„Takže i když zní možnost ovládat postavu pomocí dotyků na obrazovce velmi dobře, v praxi si vlastně pouze zakrýváte svými prsty výhled.”

Dále jsem se nedokázal zbavit pocitu, že je tento způsob určený spíše pro občasné hráče, kteří volí nižší obtížnosti hraní. Když se rozhodnete přejít do vyšších obrátek, tak už prostě nějak nestíháte a raději popadnete Switch za Joy-Cony připevněné k displeji. A ten poslední důvod je asi nejprozaičtější, ale nejdůležitější. Bayonetta vypadala, vypadá a vypadat vždy bude daleko lépe na velké obrazovce, než na úhlopříčce 6,2 palců a při rozlišení 1280×720. Ano, je občas fajn si s ní zalézt pod peřinu a projít si jednu nebo dvě úrovně z pohodlí postele, ale stejně se pak vrátíte k velké televizi, kdy všechno víc vynikne.

Na závěr musím Switch verzi vytknout ještě jednu drobnost, kterou je občasná ztráta výkonu. Hlavně když bojujete proti opravdu obřím monstrům a používáte speciální schopnosti, měla konzole v prvním dílu tendenci nestíhat. Stalo se mi to asi jen třikrát, ale i tak to zamrzí.




Rozhodně ano!

Přes všechny mé výtky ale vřele doporučuji utratit za nové vydání Bayonetty všechny své peníze. Nejen že získáte celkově něco přes 25 hodin hraní, ale Bayonetta ani po těch letech neztrácí svou grácii a hlavně zábavnost. Herní doba sice není nijak převratná, ale užijete si rádi každou minutu, kterou s ní strávíte. Hluchá a nudná místa byste hledali mikroskopem, častokrát se znovu nebo poprvé s chutí zasmějete, a navíc na sebe oba díly tak dokonale navazují, že už z principu jde skoro o jediný titul.

Zapomenout nesmíme ani na geniální hudební doprovod a kupu bonusů po dohrání. Od geniálního tanečního čísla, až po nevšední využití závěrečných titulky takovým způsobem, že je s chutí určitě dokoukáte až do konce.

Bayonetta 1+2 koupíte v obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.

Bayonetta na SwitchHodnocení hry

Líbí se nám

  • nadčasový styl
  • efektní souboje
  • elegance a humor
  • dabing
  • hudba
  • absence nudných pasáží
  • inteligentně rozmístěné checkpointy
  • lechtivé narážky
  • Bayonetta

Vadí nám

  • občasný pokles framerate
  • určitá zbytečnost dotykového ovládání

Verdikt: Bayonetta nám po letech dokazuje, že rozhodně nepatří do starého železa a že nám její elegantní a smyslný styl má ještě co nabídnout. Nové funkce her díky konzoli Switch sice nepřináší až takové uspokojení, ale rozhodně nejsou důvodem, proč byste si měli nechat oba díly ujít. Pokud jste již Bayonetty hráli dříve, nebo je vezmete do rukou poprvé, garantuji vám mnoho hodin krvelačné, efektní a svým způsobem i smysluplné zábavy.

Hru ohodnotilo také 17 čtenářů průměrnou známkou 8.2/10.

Brandy (9), brigand cz (8), Ctira.d (7), Ratos (9), Tommo (10), cybertoxic (10), Redpoint1 (8), Skallagrim (9), Lord_Of_Warez (10), Vincent_Vega (6), Toreador (10), SweetL.c.King (8), Alfajk (6), stuntman (8), MartinCZ80 (8), Seffi (5), Maty (9) (Pro hodnocení musíte být přihlášen)

Bayonetta na PC, PS3, Xbox 360, Wii U, SwitchTrailery ke hře

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Wulverblade

Braňte keltský sever proti šikům římských vojáků pochodujících z Londinia.

Hráli jsme na: PC

Arkádových brawler mlátiček není nikdy dost, hlavně těch povedených. Klasický pohyb zleva doprava okořeněný souboji s nekonečnými zástupy protivníků dokáže zabavit nejen matadory počítačového hraní, ale i příležitostné hráče. Bohužel však tvůrci zapomínají na příběhové pozadí, jež by vašemu masakru ke konci levelu dávalo smysl. Možná proto se vývojáři z Fully Ilustrated a Darkwind Media rozhodli spojit síly a vytvořit dobrodružství ze skotských plání v době nejrozsáhlejších římských invazí. Ve Wulverblade se vžijete do trojice hrdinů bojující proti celé deváté legii. Pojďme se na starověká jatka podívat blíže.

Sever se nevzdává

Píše se rok 120 našeho letopočtu. Římská vojska suverénně ovládla jih Britských ostrovů a chystají se na velkou výpravu do nezmapovaných končin keltské vysočiny. Nepoddajné Kelty se velitelé věčného města rozhodli pokořit jako poslední, protože v roce 60 při prvním kontaktu s kouzly opředeným národem svedli krvavé bitvy, v nichž hlavní roli hrála královna Boudicca. Po její smrti se zdála být převaha Říma jasná, ale nadutí velitelé invazivních vojsk nepočítali s hrdými ochránci severu – Wulvery.

Ti se nezalekli obrovského počtu pěti tisíc vojáků deváté legie, která dostala za rozkaz vyplenit domovinu modře pomalovaných Piktů. V kůži statečného Caradoca, svaly obrostlého Brenna či krvelačné Guinevery se pustíte do bojů s absolutní převahou římského impéria. Bez ohledu na důsledky se postupně probijete přes podplacené keltské zrádce k šikům secvičených vojáků pod vedením zlotřilého Flavia Acquily. Asi tušíte, že vám v cestě bude stát řada překážek, které vyvrcholí úžasným závěrečným soubojem, v němž… Ale to už zjistíte sami, poslední mise je totiž opravdu lahůdkovou záležitostí, která vám otevře nové možnosti, jak plnit předchozí úkoly.




Vaše odysea za záchranou dnes již vymizelého národa je lemována jednou dějepisnou zajímavostí za druhou. Tvůrci si totiž dali obrovskou práci s analýzou historických událostí a nebojí se vám je předložit ihned po jejich objevení (něco na způsob Assassin’s Creed). Postupně se tak seznámíte s řadou místních pověstí, dozvíte se řadu detailů o pobytu římského vojska v provincii Britania či o tehdejším zbraňovém arsenálu. Velmi povedené jsou také videa s droními přelety nad bojišti ze hry.

Wulverblade opravdu dýchá atmosférou keltsko-římského sporu každým detailem, proto mě více než mrzí ukrutně krátká herní doba. Hlavní příběh pokoříte do tří hodin, pokud ovšem podlehnete alternativnímu průchodu, protáhnete si pobyt v deštivém Skotsku na pět hodin. Natrénovaná bojová komba můžete procvičit ještě v arénách, v nichž se na vás bude valit jedna vlna nepřátel za druhou, ale více od prvotiny Fully Ilustrated a Darkwind Media nečekejte.

Nechte mi taky jednoho Římana

Pod zamračeným anglickým nebem se budete brodit krví se třemi charaktery, jež poskytnou půdu pro všechny vytoužené herní styly. Začátečníkům bych doporučil bojem prověřeného válečníka Caradoca třímajícího meč a štít. Jeho síla, obrana i rychlost jsou vyrovnané a nemusíte se tak zaměřovat na klady a zápory jeho chvatů. Stejně jako ostatní spolubojovníci může využít základní komba seků mečem, drtivé rány alternativní zbraní, protiútok se štítem a odhození nepřátel na úkor vlastního zdraví při obklíčení. Proti určitému druhu z dálky útočících nepřátel se vyplatí zaútočit z výskoku, zatímco jiní se musí nedříve ochromit nabíjeným úderem doprovozeným válečným rykem, po kterém tuhne krev v žilách.

Po jeho boku se může v lokálním multiplayeru prohánět pomalý, ale velmi odolný Brennus, který rozseká vše kolem sebe díky dvojici zbraní. Jeho přímým opakem je krvežíznivá Guinevere, jež se může chlubit nadlidskou mrštností. Ta je ovšem vykoupena sice rychlými, ale slabými údery a malou výdrží. Pokud se rozhodnete tlačit staromilsky u jedné obrazovky a zkombinujete vlastnosti hrdinů, nezastaví vás žádná hrozba (průchod je opravdu snazší).




Najde se ovšem pár problémů, které mohou vaši kooperaci rozklížit. Vzpomínáte, jak jste se v prastarém Golden Axe (u nějž se tvůrci Wulverblade principiálně dost inspirovali) hádali o zbraně po padlých socích? Tady se podobným tahanicím taktéž nevyhnete. Nepůjde však o rodiny rozvracející spory, protože se chladné oceli válí všude dost. Navíc můžete své oponenty počastovat pozdravem od jejich padlých druhů – nejednou se stane, že legionáře doslova naporcujete a kusy těl pak můžete ostřelovat další vlny nepřátel.

Postupem času se možná budete snažit získat co nejvyšší skóre (online žebříčky a posedlost být nejlepším je stará jako arkádové hraní samo) sbíráním šperků a získáváním bonusových bodů, k čemuž vám dopomohou ničivá komba a zástupy zabitých Římanů bez utrženého zásahu. Vyhledávanou vlastností bude bojový trans, který po dosažení dostatečného vzteku přivede hrdiny do hypnotického stavu berserka, při němž ignorují veškerá zranění a rozsévají v řadách nepřátel smrt a zkázu.

Komiksový krvák

Myslím, že by možná bylo dobré zavést pojem komiksová brutalita. Wulverblade by totiž mohl být zářným příkladem tohoto mezi hráči vyhledávaným žánrem. Podobně jako v Shankovi budete okouzleni pečlivě malovanými postavami pohybující se v nádherných lokacích. Což ovšem neznamená, že se jedná o titul určený dětem. Ilustrovanou nakládačku sice Římané několikrát utržili od Galů z Armoriku, Asterixe a Obelixe, ale vedle praktik skotských bratrů by zřejmě neobstáli (spíše by hrůzou prchli zanechávajíce za sebou hromádky nestrávené potravy).

Kolem mstivých Piktů totiž létají kusy těl jako na jatkách a jejich zuřivost nic nezastaví. V částečně zničitelném prostředí můžete využít několik nástrah, které vaše dílo zkázy dotáhnou k dokonalosti. Kombinace hořícího ohně či zašpičatělých kůlů barikád s těly Římanů nepřinese italským agresorům nic zdraví prospěšného. K masakru deváté legie vám do uší bude hřmít velmi povedená hudba inspirovaná keltskými motivy, která popožene vaši touhu po dalších střetech. Atmosféru dolaďuje i slušné ozvučení plné řevu a řinčení mečů.

Pokud hledáte dobrý side-scrollový brawler podle mustru legendárních děl jako Golen Axe, zřejmě byste si neměli nechat Wulverblade ujít. Dostanete klasický soubojový systém s hordami nepřátel a občasnými souboji s bossy v nádherném grafickém provedení se smyslem pro detail. Jako bonus připočtěme nálož textů s keltskými a římskými reáliemi. Za relativně slušnou cenu 400 Kč ovšem dostanete zábavu, která na jeden zátah stěží přesáhne čtyři hodiny (a to je opravdu žalostná doba v kontrastu s povedenou hratelností). Možná se k ní však budete vracet, pokud budete mít chvilku času a budete se chtít jen vyblbnout.




Hra Wulverblade vyšla na PC, PlayStation 4, Xbox One a Nintendo Switch.

Wulverblade na PC, PS4, Xbox One, SwitchHodnocení hry

Líbí se nám

  • klasická arkádová mlátička
  • audiovizuální zpracování
  • doprovodné historické materiály
  • cena (pokud se budete k titulu vracet)

Vadí nám

  • žalostně krátká herní doba
  • pokud nejste fanoušek žánru, vkrade se stereotyp

Verdikt: Wulverblade od dvojice studií Fully Ilustrated a Darkwind Media jsou pohlazením na duši všech fandů arkádových mlátiček díky dynamickým soubojům, nádherné grafice a zajímavým soubojům s bossy. Hodnocení titulu však sráží krátká herní doba, která je fackou do tváře všech namlsaných hráčů této povedené jednohubky.

Hra zatím neobdržela žádná čtenářská hodnocení. (Pro hodnocení musíte být přihlášen)

RAM rada! (38 příspěvků), Kingdom Come: Deliverance (30 příspěvků), Náhodné myšlenky a události dne (12140 příspěvků), Všeobecný pokec o PC HW, novinky atď. (108 příspěvků), HRA – ABECEDA HRANÝCH HER (29 příspěvků), Rozdávání klíčů! (5 příspěvků), MAFIA 1 EXTRÉMNÍ JÍZDA, VYBUCHUJÍCÍ CELESTE (6 příspěvků), Good Old Games | GOG.com (56 příspěvků), Humble bundle -vše sem (612 příspěvků), Origin (11 příspěvků), Nejmenší assassínek 🙂 (3 příspěvky)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

error: Sorry obsah je chráněn.