Monthly Archives: Leden 2018

Deskovky (nejen) pro děti

Dnes se podíváme na deskovky, jež jsou sice určeny pro děti, ale mohou se stát perlou vašich párty her.

Sami jste si určitě všimli, že se rodiny našich recenzentů postupně rozšiřují a nové přírůstky jsou na cestě. Proto jsme se rozhodli vytvořit jeden speciál, který se zaměří na hry pro naše nejmenší. Určitě máte ve svém okolí sami svoji ratolest, sourozence nebo jiného příbuzného, jemuž byste mohli udělat radost. Aby však nepřišli čtenáři bez dětských nohsledů zkrátka, otestovali jsme pětici deskovek pro nejmenší i na párty dospělých a popíšeme vám naše poznatky. Tak hurá do toho.

Dr. Heuréka

Stolní hra s pološíleným vědcem na obalu bude lákat především mladé chemiky. Jediným účelem hry není nic menšího než namíchat sloučeniny podle zadání. Na začátku kola máte k dispozici tři zkumavky a šest barevných kuliček, které musíte přeskládat podle zadání. Jestli vám během manipulace s nimi některá spadne, nebo se některé z nich dotknete rukou, jste z dané pasáže vyloučeni. Vítězem je nejlepší míchač, který získá jako první pět receptů. Vaše dítko se díky této důmyslně vymyšlené deskovce bude zdokonalovat v koordinaci jemné motoriky, takže kromě zábavy můžete mít dobrý pocit ze zlepšování dovednosti vašeho potomka.




Mnohem drsnější atmosféra vládne mezi dospělými, kteří se zhostí splnit co nejrychleji daný úkol. Neváhají vystrkovat lokty a porušovat osobní zónu svých sousedů. Soutěživí jedinci se totiž neštítí žádných podlých praktik, že? Časový pres s nutností vyhrát činí Dr. Heuréku právě jednou z těch „primitivních“ her, v níž chce zvítězit každý. Navíc lze čtveřici hráčů podporovat hlasitým řevem, který vžene aktérům do žil ještě více adrenalinu. A co takhle sázet na vítěze kola?

Dr. Bacilová

Zástupkyně ženského pohlaví v oblasti vědy si potrpí především na biologii. Malí výzkumníci se zhostí role pomocné síly v boji proti virovým onemocněním. Podobně jako v předchozí hře se musí plnit zadání na obrácených kartičkách. Díky možnosti záškodnictví si mohou jednotliví hráči škodit, což vede k napínavým situacím během každého kola. Po úspěšném dosažení pěti úspěchů jedním hráčem celá akademická seance končí a můžete se do zápolení pustit nanovo.




Odrostlejší vědátoři mají ve společnosti svých přátel mnohem zákeřnější taktiku. Místo koordinace svých pohybů škodí svému soupeři, co to dá, a mnohdy jim v kvapu plnění jednotlivých úkolů nevědomky pomohou přihozením správného viru do jeho Petriho misky. Nejednou jsme byli svědky agresivního útoku plastovou pinzetou proti paži oponenta. Dr. Bacilová může být v kombinaci s Dr. Heurékou dokonalým kombem pro jakoukoliv párty, kde se vyskytují soutěživí jedinci toužící dosáhnout vavřínů slávy.

Quizoo

V jednoduše vypadající plechové krabici se skrývá pro děti důmyslná hra prověřující jejich znalosti ze zvířecí říše. K dispozici máte řadu kartiček. Na jejích rubu jsou líbivě vyobrazena zvířata, u nichž musíte co nejrychleji určit dle zadání na líci jejich rozměr, hmotnost, délku života či rychlost. Můžete si zvolit několik úrovní obtížnosti (bez nápovědy, více odhalených karet), ale v každém případě je didaktický dopad obrovským přínosem pro všechny hráče. Uvědomění si základních reálií z prostředí celosvětové fauny oceníte i během hraní jiných her či všedních aktivit.




Náš poznatek ze světa dospělých spočíval především v různojazyčných pravidlech, jež jsou k dispozici. Říct správný název zvířete ve slovenštině by ještě šlo, ale pokud se rozhodnete hrát v rámci rumunské variace, dozvíte se řadu podivných nových pojmenování přítomných tvorů. V každém případě padne řadě účastníků čelist, když zjistí, že netopýr žije déle než lev a mnoho jiných zajímavých faktů. Osm správných odpovědí, které lze posoudit pomocí přehledových karet nebo díky vlastnostem tvorů v manuálu, určí vítěze kola.

Tučňáci

Nyní se podívejme na stolní hru, která více než jiné dnes představované tituly připomíná tradiční klasiku, v tomto případě pexeso. Tučňáky má každý rád, ale málokdo ví, že si samečci hřejí vejce s potomky pod svými křídly. Úkolem hráčů je odhalit barvu skořápek starostlivých otců. Zabarvení hledaných vajec určí hráč hodem dvou kostek. Pokud během hledání uhádne dvakrát správně, může pokračovat dalším vrhnutím kostek. Vítězem se stává první vlastník šestice tučňáků na svém ledovci. Starší hráči si dokonce mohou krást opeřence jižního ledového pokryvu, pokud si zapamatují barvu vajec svých soupeřů.




U této hry musíme konstatovat, že náročnost odpovídá doporučenému věku od čtyř let. Zapamatovat si dvanáctku barevně odlišených vajec pod tučňáky není pro dospělé žádnou překážkou. Když do hry vložíte kradení jednotlivých ptáčků ve fraku, přebíhá průběh k nekonečným naschválům. V kroužku testovaných jedinců se nejvíce osvědčilo po každém tahu umožnit aktuálnímu hráči promíchat předem určený počet tučňáků ve stylu skořápek (to teprve mělo náboj). Poté již průběh kola ve velké míře ovlivní náhoda.

Fantastic Park

Na závěr našeho speciálu pro děti se dostáváme ke komplexnější hře, ve které se musí zúročit taktika a plánování na několik kol dopředu. Možná právě proto se tvůrci z Blue Orange odhodlali doporučit své dílo až od osmi let. Přestože stolní hra připomíná na první pohled domino, její princip je úplně jiný. Každý hráč dostane do ruky několik destiček (v závislosti na počtu soupeřů u stolu do maximálního počtu pěti) se dvěma různobarevnými čtverečky. Ty skládá na základě jednoduchého principu k sobě nebo na sebe, aby si vytvořil nejvýhodnější pozici k závěrečnému hodnocení, přičemž neví, jakou zvířenu třímají v ruce protihráči. Poslední kartónek totiž určí, kolik dostane bodů. Největší skupinka barevných zvířat stanoví, o kolik se posune na počítadle průvodců podivuhodným parkem. Po předem určeném počtu kol se určí vítězný hráč a věřte mi, že tím nic nekončí a všichni se vrhnete do nového pokusu, jak ošálit a předběhnout všechny soupeře.




Poprvé v rámci našeho „dětského“ speciálu musíme zhodnotit, že na věku hráčů nezáleží. Dospělejší jedinci samozřejmě více taktizují a umí být pěkně záludní, především ve chvílích, kdy se pokouší překazit plány soupeřů. V jednoduchém principu naleznete mnoho strategických variant, v nichž se budete rádi ztrácet a pokoušet se přechytračit ostatní u stolu. Místo v úvodu zmiňovaného domina připomíná postupně rostoucí věž spíše hádanky mahjongu, jen se místo rozsypaného čaje díváte na sympatické zvířecí tvory, jejichž karty přidáváte, místo abyste je ubírali.

Jak tedy uzavřít v rámci našeho desko-herního speciálu netradiční zaměření textu? Dětské hry od Blue Orange, v české distribuci díky společnosti ADC Blackfire, nezabaví jen nejmladší hráče ve vašem okolí, ale ve vhodné a zdravě soutěživé skupině přátel poskytnou zábavu během rozjeté párty. V každém případě musíte sami zhodnotit, které z představených děl bude pro vaše nejbližší nejvhodnějším titulem.

Deskové hry všeho druhu koupíte v obchodě Xzone.cz.

Další aktuální články

Shadow of the Colossus

Úterý 30.1.2018 09:01 – Nesmrtelná klasika dostala moderní grafickou podobu. Jak jí to sluší po třinácti letech? Přečíst celý článek »

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Street Fighter V: Arcade Edition

Skvadra borců a obdařených děv se vrací zpět ve výroční edici.

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Street Fighter slaví třicet let od svého prvního dílu, a to se musí řádně oslavit. Chlapci z Capcomu si narozeninové veselí představují tak, že vám nabídnou pátý díl z roku 2016, jen značně vylepšený o nové módy, bonusy a samozřejmě postavy. Před dvěma lety mělo čtvrté pokračování kultovní bojovky docela úspěch, takže určitě není na škodu připomenout a navázat na poslední díl. Vyplatí se investovat peníze do Arcade Edition? To se dočtete v naší recenzi.

Základní balení

Předpokládám, že všichni čtenáři naší recenze jsou obeznámeni s hlavní náplní fenoménu Street Fighter. Je ovšem dobrým zvykem představit i staré známé, a proto si řekněme, že se jedná o pouliční zápasy jeden na jednoho, kde se rivalové celého světa pokouší druhou stranu přesvědčit, že jejich bojové umění je to nejlepší. Protože se jedná o mistry v daném oboru, očekávejte smrtící komba, která soupeře mohou poslat rychle do limbu.

„Arcade Edition byla připravena především pro hráče, kteří se z rozličných důvodů prozatím nerozhoupali ke koupi pátého dílu.“

Pátý díl přinesl řadu nových postav (mistr jedu F.A.N.G., vnadná Brazilka Laura, věštkyně Menat či ve větrných vírech zahalený Rashid) a na některé kultovní zapomněl, resp. si počkají na některou z vln rozšíření (např. za nepostradatelného Guila si zahrajete pouze pokud jste vlastníci první sezóny, což se nám dost nelíbí). Japonští tvůrci se snaží držet dlouho budovaného příběhové pozadí (ano, stejně jako v Tekkenovi se nemlátí jen tak, ale většinou v tom hraje svou roli záchrana světa a podobné maličkosti). Zároveň se můžete věnovat poznávání jednotlivých postav v krátkých osobních epizodách, jež jsou vyprávěny krátkými anime předěly.

V základní verzi aktuálního pokračování pouličního poměřování sil najdeme klasické režimy v podobě arkády, tréninkového prostředí a přetěžkých trials. Ty vás naučí nejničivější komba jednotlivých hrdinů. Samozřejmě se můžete účastnit hodnocených zápasů v online prostředí, kde získáváte, popř. ztrácíte body na základě vaší úspěšnosti v ringu. Popis původního dílu však není účelem tohoto textu, a proto se pojďme mrknout, čím je Arcade edice této bojovky výjimečná.




Nostalgická vlna

Pravidelní hráči Street Fighteru si už zřejmě zvykli na to, že během několika let vyjdou různé variace na aktuální díl jejich oblíbené mlátičky (vždyť čtvrtý díl měl hned tři zlepšené edice – Super SF, Super SF: Arcade Edition a Ultra SF). Nejzažranější fandové vše řeší Season Passem hned při vydání nového dílu a nemají co řešit. To znamená, že nemusí přemýšlet, zda budou Arcade Edition kupovat, protože veškerý obsah dostanou zdarma. Stejně tak vlastníci základní hry nebudou ochuzeni a mohou si volně stáhnout výroční update, ale nenajdou v něm postavy první a druhé sezóny.

Arcade Edition byla připravena především pro hráče, kteří se z rozličných důvodů prozatím nerozhoupali ke koupi pátého dílu. Ve vylepšeném Street Fighteru na ně čeká veškerý obsah dosavadních updatů a především postavy prvních dvou rozšiřujících DLC, aniž by museli z peněženky vytáhnout další bankovky. Vlastníci původního dílu mohou být naštvaní, ale taková je holt doba.

„Capcom vyslyšel hlasy svých věrných hráčů a vrátil do arkádového režimu možnost bojovat v týmových bitvách. Díky řadě nastavitelných možností si můžete řádění skupin bojovníků po aréně přizpůsobit po svém.“

Čím především láká Arcade Edition ke stáhnutí updatu? Tvůrci se rozhodli implementovat všechny arkádové módy z předchozích dílů. Můžete se tak vrátit v čase a bít se pouze s některými charaktery původního dílu. Těšit se můžete na bonusové úrovně (jasně, valící se sudy) a také na skryté souboje, pokud splníte tehdejší náročné požadavky. Nečekejte však žádnou retro grafiku, ale modely postav většinou v prostředích aktuálního dílu. Samozřejmě je k mání nové ošacení evokující pravěkou dobu prvního automatového pouličního mlácení v doprovodu zmodernizovaných původních melodií.

Za pokoření jednotlivých historických módů obdržíte řadu artworků, které vám dají vzpomenout na kořeny série (některé by zasloužily vytisknout a zarámovat). Přesto více nedostanete, protože zde nenajdete charaktery, jež zatím nejsou v nabídce pátého dílu (např. Blanka či Sagat mají přijít s třetí expanzí). To znamená, že hlavním bossem čtvrté řady není Seth (ten modrý magor mi chybí), ale věčná nemesis – Mistr Bison, což ubírá na autenticitě zážitku. Škoda.




Co nového v ringu?

Capcom vyslyšel hlasy svých věrných hráčů a vrátil do arkádového režimu možnost bojovat v týmových bitvách. Díky řadě nastavitelných možností si můžete řádění skupin bojovníků po aréně přizpůsobit po svém. Půjde o klasický zápas, kdy na sebe budou po řadě nastupovat jednotlivé postavy, nebo raději zvolíte variantu, že se vítězi nedoplní zdraví a připravíte se na jistou variaci survival módu? Volba je čistě na vás.

Mnohem zajímavější novinkou se zdá být značně vylepšený tréninkový mód, který ocení především hráči toužící po profesionální kariéře v této mlátičce. Velmi jasně a přehledně zde totiž zjistíte, kdy má váš oblíbenec největší šanci zasáhnout nepřítele a kdy je po uštědřené ráně nejzranitelnější. To může dovést k dokonalosti vaše schopnosti v internetovém zápolení.

„Mimo pravidelně aktualizované mise se můžete pustit do tzv. Extra Battle, v nich můžete za investovanou herní měnu získat nové zkušenosti či skiny.“

Nejvýraznější změnou prošly sady úderů jednotlivých postav. Některé byly mírně oslabeny, jiným pozměněny útoky tak, aby byly schopné konkurovat nejsilnějším charakterům. Všichni se ovšem těšili především na nové speciální mnohdy zakončovací údery (V-Triggers), které dají nové možnosti, jak zlomit odpor ostatních pouličních rváčů.

Recept na dlouhověkost

Žádné dnešní mlátičky nemají problém oslovit nové hráče, protože každý občas potřebuje odventilovat a dát na zadek někomu, kdo si to evidentně zaslouží. Ještě lépe v partě lidí u jedné televize či obrazovky, kdy se zábava šroubuje směrem vzhůru. Co ovšem dělat, když jste sami? Můžete se vrhnout do online zápasů, ale poté co vám zažraná komunita několikrát vypráší kožich (matchfinding je k nováčkům a občasným hráčům dost krutý), vás chuť na další zlepšování vlastních pohybů omrzí.

Capcom se poučil u jiných žánrů a nabídl novou možnost, jak ve světě nepřirozeně muskulaturních jedinců s přehnaně zvýrazněnými sekundárními znaky mužů a žen (prostě hrajete japonskou hru, zvykejte si) utopit každý týden aspoň chvilku času. Mimo pravidelně aktualizované mise se můžete pustit do tzv. Extra Battle, v nich můžete za investovanou herní měnu získat nové zkušenosti či skiny. Není to žádná převratná novinka, ale snahu studia o posílení vztahu k Street Fighteru nemůžeme nepochválit.




Hadoken!

Street Fighter V: Arcade Edition velmi povedeně připomíná, že počin japonského studia Capcom si zaslouží svou pozornost mezi aktuálně vydanými bojovkami Injustice 2 a Tekken 7. Přestože se trošku krčí v jejich stínu, nová verze pouličního soupeření zlepšuje původní hratelnost v každém ohledu. Takže pokud jste zatím odkládali koupi Street Fighteru, jste mlátičkově pozitivní a máte dost DC komiksového zápolení, dejte Ryovi a Kenovi šanci, určitě nezklamou.

S opatrností ovšem přistupujte v případě, že nejste ztotožnění s východní stylizací postav, protože bujné poprsí bojovnic a svalstvo mužů by mohlo zasáhnout vaše estetické cítění. Občasné hráče v mém okolí zaráží především důraz na ztvárnění dlaní a chodidel, jež jsou nepřirozeně velké. Na druhou stranu během bitek se objevují povedené efekty, které vám nalijí do žil dost adrenalinu na to, byste chtěli okamžitou odvetu. A to nemluvím o nádherných scenériích na pozadí vašich střetů, které však vůbec nebudete mít čas sledovat.

Street Fighter V koupíte v obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.

Street Fighter V na PC, PS4Hodnocení hry

Líbí se nám

  • nové speciální pohyby
  • lepší tréninkový režim
  • týmové souboje
  • pravidelně aktualizované výzvy (Extra Battles
  • nostalgické arkády starších dílů a jejich příběhové artworky

Vadí nám

  • DLC politika postav (pokud nejste vlastníkem Arcade Edition)
  • občas kruté přiřazování mnohem silnějších protivníků online

Verdikt: Street Fighter V: Arcade Edition je především určen všem, kteří si pátý díl zatím nekoupili. Dostanou kvalitní mlátičku se všemi postavami, které dosud vyšly, s vyváženějším soubojovým systémem a celou řadou módů, které pohltí váš čas v bojích na ulici. Vlastníci základního dílu však nemusí truchlit, jejich verze se zdarma updatuje na aktuální, ovšem bez postav.

Street Fighter V na PC, PS4Trailery ke hře

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Wolfenstein 2: The Freedom Chronicles – The Diaries of Agent Silent Death

Když už si člověk myslí, že nemůže být hůř…

Zatímco Wolfenstein: The New Order z roku 2014 se mohl pyšnit klenotem v podobě samostatně hratelné expanze The Old Blood, Wolfenstein 2: The New Colossus by se měl za dosavadní rozšíření spíše stydět. Viníkem je zejména veskrze průměrný přídavek The Adventures of Gunslinger Joe, který spolu s nultou epizodou rozjel mini-sérii The Freedom Chronicles o trojici fiktivních komiksových hrdinů, kteří bojují proti nacistům. Teď tu ale máme druhou epizodu nazvanou The Diaries of Agent Silent Death, a tak se s ohledem na předešlé zklamání nabízí otázka, zda tvůrci dokázali něco zlepšit. Odpověď vás nejspíš nepotěší.

Trojitá pomsta

Hlavní hvězdou druhé epizody je bývalá agentka OSS Jessica Valiant, která dostane informace o třech významných nacistech, kteří mohou za smrt jejího manžela. Jessica se tedy vydává na cestu za pomstou, která je bohužel podobně prostoduchá a tupá jako příběh Josepha Stalliona v první epizodě. Opět platí, že je hlavní postava velmi dobře nadabovaná, ale jinak nemá pořádně co nabídnout a vývojáři se ani nesnaží nabídnout důvody, proč by vás její osud měl zajímat. Ani trojice záporáků se nemá jak předvést, jedná se o nevýrazné, snadno zaměnitelné figurky, které slouží jen jako prosté, opět solidně nadabované cíle na odstřel.

Za špatný dojem z příběhu může do značné míry styl vyprávění, který se od dob předešlého DLC nijak nezměnil. Kvalitní cut-scény původní hry, nad nimiž každý chrochtal blahem, jsou tak opět nahrazeny statickými, komiksově laděnými obrazy. Ty jsou sice pěkné na pohled, ale stačí maximálně k tomu, aby sem tam posunuly děj přídavku kupředu. Rozvinutí charakteru a podstatné přiblížení zúčastněných postav ale nezvládají a navíc opět vyvolávají dojem, že je příběh DLC tak prostý a nedůležitý, že se dá odbýt hrstkou líbivých obrázků a několika řádky povětšinou fádních a obyčejných dialogů.



Po stránce hratelnosti je pak The Diaries of Agent Silent Death opět odvarem původní hry, tentokrát zaměřeným na plížení. Jessica je poněkud křehčího ražení než Joseph Stallion, takže může kupříkladu nést maximálně 40 % zbroje, ale díky tomu se dokáže stejně jako Blazkowicz s jedním z jeho zlepšováků protáhnout úzkými šachtami a otvory. Nejlepší taktikou je tedy tichá likvidace nácků za pomoci prolézání šachet, pistole s tlumičem a vrhacích nožů, které se vrací z The New Orderu. Na rozdíl od předešlého DLC se také vyplácí vystopovat a zlikvidovat důstojníka, který v případě vyvolání poplachu přivolá posily. A když tato taktika selže, samozřejmě se můžete pustit i do přímého boje. V něm však moc dlouho nevydržíte, a to ani při nižších obtížnostech. Ať už ale budete hrát jakýmkoliv stylem, nesetkáte se s novými zbraněmi nebo nepřáteli. Volání fanoušků po novinkách, které se začalo ozývat po vydání první epizody, tak zůstalo nevyslyšeno. Během tichých likvidací nepřátel zblízka za pomoci nože dochází alespoň na animace, které jsem při hraní za BJ Blazkowicze nebo Stalliona neregistroval.

Stealth postup a jeho mechaniky sice nepatří mezi věci, kvůli nimž jsem si jednotlivé díly Wolfensteina od MachineGames tak oblíbil, ale musím říct, že plížení v podání Jessicy Valiant dokáže na určitou dobu zabavit. Jen zkrátka nedokáže zabavit tak moc jako tradiční přestřelky v původní hře, při nichž je člověk neustále v pohybu a má v každé ruce jednu pořádně účinnou zbraň. Zaměření na plížení má navíc několik důsledků. Jestli jste aspoň trochu šikovní a trpěliví, přídavkem projdete jako nůž máslem, protože nepřátel je většinou málo a jejich tichá likvidace není až na několik výjimek kdovíjaký problém. Navíc stačí využívat pistoli, takže další zbraně, které lze opět vylepšovat nacházením upgradů, dostávají minimální prostor. S tím vším se pak pojí velmi krátká herní doba, která se pohybuje okolo necelé hodiny a půl. Když občas zdárně využijete akční přístup, může být průchod druhou epizodou ještě kratší.



Kalifornská jízda

The Diaries of Agent Silent Death je tudíž kratší přídavek než The Adventures of Gunslinger Joe, takže nemá šanci obhájit si cenu 10 euro. Opět jsou tu nicméně způsoby, jak herní dobu trochu protáhnout. Kromě pečlivé a zároveň tiché likvidace všech nepřátel nebo opětovného hraní při vyšší obtížnosti jde zejména o hledání sběratelských předmětů, konkrétně písemností a zlatých lahví. Osobně jsem však měl pocit, že tentokrát jsou sběratelské předměty více na ráně a jejich hledání je mnohem jednodušší. Jedna láhev mi sice dala zabrat, ale i tak se mi bez větších potíží podařilo během jediného průchodu přídavkem nalézt všechno. Ve výsledku se tedy kdovíjak výrazné prodloužení herní doby nedostavilo.

Možná se v tuto chvíli ptáte, jestli je vůbec druhá epizoda v něčem lepší než její předchůdce. Něco se naštěstí najde. Kromě optimalizace, která mi tentokrát nepřišla nijak zvlášť problematická, jde v první řadě o lokace, které jsou mnohem pestřejší, originálnější a povedenější. Děj přídavku se soustředí primárně na oblast Kalifornie, takže během hraní zavítáte do Sacramenta, do Hollywoodu a dokonce na Měsíc. Zatímco v Sacramentu vás čeká zejména několik honosných, luxusních interiérů, v nichž se stačí kamkoliv otočit a hned máte před očima hákový kříž, v Hollywoodu dostanete možnost navštívit několik ateliérů, a to včetně studia, v němž se natáčí vědomostní soutěž German… or Else!. Nechybí ani malý pohled do zákulisí tvorby hrané adaptace animovaného seriálu Blitzmensch.



Když nic jiného, The Diaries of Agent Silent Death konečně dává možnost seznámit se blíže s nacistickou televizní kulturou i prostřednictvím hraní, ne pouze prostřednictvím sledování nebo pročítání propagačních materiálů, což je něco, co mi v původní hře leckdy chybělo. Měsíc je pak spíše malým zpestřením. Dostanete se zde do prostředí základny, která občas připomíná interiéry na Venuši, jen je za okny jiné prostředí a vše má poněkud šedivější nádech. Na skákání po povrchu Měsíce jako v The New Orderu tedy zapomeňte, což může být jistě pro někoho zklamání a nevyužití potenciálu. I tak ale musím většinu lokalit druhé epizody pochválit. Leckdy disponují skvělou atmosférou a solidním, i když mnohdy velmi prostým designem, v první řadě se ale skoro nikdy nedostavil pocit, že bych procházel místem, které bylo sprostě okopírováno z původní hry. Některé lokace lze navíc znovu navštívit díky trojici nových výzev v režimu Combat Simulations, v nichž při určité obtížnosti naháníte co nejvyšší skóre.

Sebelepší lokality ale nedokážou zamaskovat fakt, že se z The Diaries of Agent Silent Death vyklubalo další zklamání, které je tentokrát ještě o něco větší. Jestli toužíte po chvilkovém návratu na Měsíc nebo po interaktivní sondě do zákulisí nacistické televizní kultury, kterou tak skvěle využívala marketingová kampaň základního Wolfensteina 2, druhá epizoda by vám snad mohla přijít vhod. Po stránce příběhu, postav, hratelnosti, herní doby a dalších důležitých prvků je však příběh Jessicy Valiant horší než The Adventures of Gunslinger Joe. Mám pocit, že ať už na The Freedom Chronicles pracuje kterýkoliv tým, všichni jeho členové kromě designérů prostředí, animátorů a zvukařů rezignovali na kvalitu a odmítají dělat víc, než je třeba. A obávám se toho, že jestli se nestane zázrak, závěrečný přídavek nedopadne o nic lépe.

Hodnocení: 4/10

Na toto DLC navazuje:

The Amazing Deeds of Captain Wilkins – březen 2018

Již vydané DLC:

Episode Zero – 7. listopadu 2017

The Adventures of Gunslinger Joe – 14. prosince 2017

Další aktuální články

Shadow of the Colossus

Úterý 30.1.2018 09:01 – Nesmrtelná klasika dostala moderní grafickou podobu. Jak jí to sluší po třinácti letech? Přečíst celý článek »

Catan: Noční hlídka – deskovka

Neděle 28.1.2018 18:18 – Divocí se blíží ke Zdi a znepřátelené rody musí začít spolupracovat, aby zabránili jejímu prolomení. Přečíst celý článek »

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Sea of Thieves – fotoseriál z pirátského dobrodružství

Nadějná exkluzivita Microsoftu zve na plavbu pod pirátskou vlajkou.

Společnost Microsoft se do povědomí hráčů aktuálně pokouší dostat za pomoci akčního pirátského RPG Sea of Thieves, v němž se sami nebo s partou přátel můžete vydat na rozbouřené moře. V našem dnešním fotospeciálu vám ukážeme, jak to dopadne, když se rozhodnete opustit bezpečné břehy bez svých kumpánů.



Výprava za dobrodružstvím

Jakožto vlk samotář jsem se rozhodl vydat za dobrodružstvím na vlastní pěst. V místní krčmě jsem nalezl mírně obtloustlou hostinskou, která mi nabídla pirátský grog, jenž jsem do sebe mžiku nalil. Poté jsem se pustil do průzkumu ostrova, na kterém jsem se aktuálně nacházel. Nenalezl jsem toho na něm mnoho. Prakticky jsem objevil jen pár polorozpadlých budov, malou nálevnu a místní obchod s různým typem vybavení a výstroje. Po nakoupení zásob jsem se rozhodl vyrazit na širé moře. Má nevelká kocábka na mne už čekala v přístavišti, které bylo prakticky prázdné, takže mi nic nebránilo v tom, abych se vydal na cestu.





Loď, jíž jsem jakožto jednotlivec disponoval, nebyla nějak zvlášť výstavní. Na její palubě jsem nalezl jen dvě děla, několik dělových koulí, zásobu kulek a mapu, která mi ukazovala polohu okolních ostrovů. Po projetí lodního inventáře jsem vytáhl kotvu, roztáhl plachty a vydal se vstříc svému prvnímu dobrodružství. Moře naštěstí nebylo příliš rozbouřené. Zpočátku jsem si cestování po vodě neskutečně vychutnával, na obloze nebylo po několik hodin možné spatřit ani mráček a vítr též nefoukal nějak zvlášť prudce, takže jsem si mohl plavbu pořádně užívat. Situace se změnila až po pár hodinách, kdy jsem v dáli spatřil bouři řítící se vstříc mému malému plavidlu.





Abych se jí vyhnul, byl jsem nucen vydat se k malému ostrůvku, který se nacházel několik mil od mé pozice. Cesta k němu byla hodně náročná, přesto jsem se dostal k jeho břehům a pustil se do průzkumu. Po několika krocích jsem nalezl malou útulnou jeskyni, která v minulosti zřejmě skýtala úkryt trosečníkům, jež tu po sobě zanechali ohořelé svíce a různé odpadky. Při průzkumu zbytku ostrova jsem toho moc neobjevil, jeho původní obyvatelé ho zřejmě opustili hodně rychle. Když fujavice ustala, zdvihl jsem kotvu a vyplul na širé moře.





Na otevřeném moři jsem následně plul několik minut bez toho, abych narazil na pevninu či jinou loď. Situace se citelně změnila po několika hodinách plavby, kdy jsem narazil na potopený koráb, jehož stěžeň bylo možné vidět už z velké dálky. Vzhledem k tomu, že mi pomalu ale jistě začaly docházet zásoby, jsem se rozhodl, že vrak prozkoumám. V momentu jsem zajistil loď a vrhl se do vln na místě, kde se nacházel vodou přeplněný bitevník. Při šmejdění v jeho útrobách jsem nalezl řadu zajímavých předmětů, které jsem pomalu odnosil na svou palubu, jež byla následně plná různého dobře prodatelného harampádí. Když jsem viděl, že více toho neuveze, udělal jsem si na mapce značku a vydal se do domovského přístavu, z něhož jsem ráno vyrazil na mou dobrodružnou výpravu.





Zpáteční cesta probíhá zpočátku relativně dobře. Zásob jsem měl dostatek, vítr vál, tak jak měl, a na nebi nebyl ani mráček. Na mou smůlu se stala moje bárka terčem menší skupiny pirátů, která mne nejprve začala ostřelovat ze svých děl. Sám jsem jim však oplatil stejnou mincí, a přestože jsem byl zcela osamocen, dokázal jsem se ubránit. Ve finále se mi nakonec povedlo dokonce jejich plavidlo poslat ke dnu i s celou jeho posádkou, kterou jsem následně dorazil za pomoci mé pušky, protože se nemohla nijak zvláště bránit. Poté, co jsem si udělal krásný snímek jejich potopeného miláčka, jsem opět pokračoval dále v plavbě až do okamžiku, než jsem v dáli uviděl obrysy mohutného korábu, který se pohyboval mým směrem.



Rychle jsem proto roztáhl plachty a pokusil se zmizet z jejího dosahu. Vzhledem k tomu, že měla dispozici tři velké stěžně, mě však během chvíle dohnala, takže jsem byl přinucen postavit se na vlastní pěst členům její posádky snažící se vystrnadit mě z mého plavidla. Po dlouhém boji se jim to nakonec s vypětím všech sil povedlo, protože měli přesilu čtyři na jednoho. Jakožto správný kapitán jsem se rozhodl jít ke dnu se svým plavidlem a svou cestu jsem zakončil na bludném Holanďanovi, jenž v Sea of Thieves slouží především jako oživovací pozice pro ty, kteří byli zabiti v boji, nebo utonuli v moři.



Nic pro osamělé vlky

Microsoftu se sázka na pirátské prostředí celkem vyplatila. Na rozdíl od jeho předchozích děl nabízí tento projekt relativně zajímavý zážitek pro větší skupinu hráčů, která bude hledat poklady, lovit piráty a samozřejmě bojovat proti samotnému oceánu, která se je neustále bude snažit stáhnout ke dnu. Abych byl upřímný, uzavřená beta Sea of Thieves mě celkem zaujala, protože mi celek nabídl hodně chytlavý zážitek, v jehož rámci jsem musel permanentně bojovat s nádhernou přírodou o to, abych vůbec zůstal naživu.



Pokud se Microsoftu podaří do Sea of Thieves implementovat zajímavý příběh, vylepšit soubojový systém, určitým způsobem definovat herní třídy a mírně zpřístupnit jejich dílo vlkům samotářům, má jejich projekt šanci na to, aby zaujal širší počet hráčů. V případě, že se tak nestane, bych jej osobně doporučil primárně skupinkách, které pospolu chtějí loupit a rabovat konkurenční plavidla.



Sea of Thieves vyjde 20. března 2018 na Xbox One a PC s Windows 10. Hru předobjednáte na Xzone.cz a GameExpres.sk.

Další aktuální články

Catan: Noční hlídka – deskovka

Neděle 28.1.2018 18:18 – Divocí se blíží ke Zdi a znepřátelené rody musí začít spolupracovat, aby zabránili jejímu prolomení. Přečíst celý článek »

Ylands – o barvách, zámcích a dalších novinkách

Neděle 28.1.2018 15:22 – V doplňujícím článku ke staršímu preview se zaměřujeme na novinky, které dorazily do sandboxu od Bohemia Interactive v rámci vydání hry na Steamu. Přečíst celý článek »

O vývoji nového Zingu: Úprava úvodní stránky a nové komentáře

Pátek 26.1.2018 18:00 – Představujeme a popisujeme změny, které se za poslední týden udály v betě nového Zingu. Přečíst celý článek »

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Catan: Noční hlídka – deskovka

Divocí se blíží ke Zdi a znepřátelené rody musí začít spolupracovat, aby zabránili jejímu prolomení.

Naši pravidelní čtenáři si zřejmě všimli, že deskovkám s tématikou slavné knižní ságy George R. R. Martina se věnujeme poměrně pravidelně (a vzhledem k vycházejícím titulům asi jen tak nepřestaneme). Nelze se totiž divit, že se designéři stolních her tak rádi pouští do tvoření na základě Písní ledu a ohně, v nichž se mísí zrada a přátelství do lákavě dospělého fantasy mixu. My se dnes podíváme, jak se povedlo Klausi a Benjaminu Teuberovým naroubovat krušný život Noční hlídky do kultovních Osadníků z Catanu.

Okořeněná klasika

Českým národem milovaní Osadníci dostali během své existence nespočet rozšíření a přídavků, ale základní hratelnost zůstává pořád stejná. Na herní ploše se proti sobě postaví tři až čtyři národy, které soupeří o nadvládu nad hexově rozděleným územím. Každé z nich nese svou charakteristickou hodnotou, jež odpovídá možnostem, které mohou nastat při součtu hodnot na dvou vržených kostkách. Pokud se jim poštěstí na svém území mít odpovídající číslo, zapojí se do sklizně dané suroviny. Jednoduchý princip je podpořen velmi chytlavým systémem obchodu jak s bankem, tak s přítomnými protihráči u stolu.

Jak však naložit s naškudlenými kartami surovin? Jako správný dobyvatel neznámých území se snažíte osídlit další plochy, abyste mohli expandovat. Hráči tak na vrcholech šestiúhelníků staví své osady a tvrze, jež propojují soustavou cest podél stran jednotlivých lesů, dolů, pastvin či políček s obilím. Za své přebytky dále můžete kupovat speciální karty, v nichž se může schovávat kýžený vítězný bod nebo bdělá stráž, která umí zahnat chtivého zloděje (prokleté číslo sedm). Pokud původní osadníky neznáte, jedna strana herního plánu Catanu: Noční hlídka vám umožní naučit se základní průběh hry (což důrazně doporučujeme).




Jakým způsobem však oživit zaběhlá pravidla reáliemi Her o trůny? Německým tvůrcům přišlo vhodné ohrozit vaše pečlivě budovaná ležení agresivními útoky Divokých. Kromě vlastní expanze říše na úkor svých spoluhráčů tak budete muset ostatní donutit spolupracovat na obraně Zdi, protože země tzv. Daru pleněním drancířů z Mrazoklů ztrácí na hodnotě. Navíc pokud Divocí zamoří dostatek území, nebo zničí ledovou dominantu na severu Sedmi království, hra okamžitě končí.  O vítězi nakonec rozhodne počet obránců na Zdi, ale tragický dopad vašich činů zcela jistě pocítí všichni lidé, kteří věřili ve vaši ochranu.

Sloužíš jako meč v temnotách

Inovativním prvkem původního Catanu jsou tedy nájezdy Divokých, kteří budují své kmenové základny na základě vaší stavební činnosti. Pokud budete svou říši rozvíjet rozumným tempem, zřejmě v poklidu agresorům z mrazivých pustin odoláte. Ale s každou postavenou osadou a tvrzí se do hry dostává jeden ze tří druhů plenitelů. Vše je řešeno přehledným plánem, v němž najdete základní ceny všech staveb, nájemné hlídky na zeď či platbu za speciální karty.

Na vrata vaší milované i proklínané Zdi budou klepat základní pěšáci, nebezpeční obři a zákeřní lezci, kteří se do svých táborů dostanou na základě žetonu přiřazenému pod vaší stavbou. Postupně se pohybují blíže a blíže k uměle vytvořenému předělu, který máte chránit. Jejich kroky určuje dvanáctistěnná kostka, kterou házíte ve svém tahu zároveň se sklizňovými kostkami.

Pokud se základní vojáci u Zdi nakumulují ve větším počtu, než bude stav obránců na jejím vrcholu, dojde k průlomu a Divocí zaplaví úrodné pláně na druhé straně. Rovnováhu může narušit přítomnost obra, který automaticky jednoho z obránců usmrtí, čímž může poskytnout výhodu svým druhům ve zbrani. Nejpodlejším nepřítelem jsou plíživí lezci, kteří umí obejít stráže a okamžitě se vrhnou na bezbranné obyvatelstvo severních krajin Daru.




Krizový management, který má zamezit záplavě nečekaných návštěv z ledových plání, se tak stává pevnou součástí herního prožitku. Hráči musí komunikovat a dělat vše proto, aby se jejich ochrana nebortila konstantním nátlakem. Přidávání svých vojáků na strážní stanoviště Zdi je v podstatě nutností, ale zároveň přináší velmi žádané vítězné body.

Ovšem jak je v Hrách o trůny běžné, nabízí se zde také možnost, že může být pro některého hráče výhodné bojkotovat obrannou činnost a podkopávat tak snahu ostatních ve vlastní prospěch (třeba když má své území v bezpečné vzdálenosti od Zdi). Starý Catan se tak rozšiřuje o nová strategická rozhodnutí, jež stoprocentně přispějí k atraktivitě již tak oblíbené kratochvíle.

Hrdinové Noční hlídky

Co by to byl za zážitek z Her o trůny, kdyby se tam neobjevily známé postavy z knih či seriálu. Můžete se těšit na všechny důležité aktéry severní politiky – starého Mormonta, Samwella Tarlyho, Bowena Marshe, Melisandru, Mance Nájezdníka či Ygritte. Jen Jon Sníh citelně chybí. Mechanika postav prohloubí komplexnost celého díla. Jednotliví aktéři mají své specifické vlastnosti, které můžete použít až dvakrát (ne však v jednom tahu). Jejich dopad vám často umožní postavit levněji budovy či vystrnadit Divoké. Po jejich použití však měníte svou postavu za jinou z nabídky (celkově jedenáct charakterů), takže vašeho oblíbence vám může během dalších tahů vyfouknout protihráč.

Moc se nám líbila varianta hry „Tragédie hrdinů“, jež trestá všechny dobrodruhy u stolu, pokud na všech třech kostkách padne stejné číslo. Aktivní hráč totiž musí zabít jednoho z volných hrdinů z nabídky. Možnosti se tak pomalu tenčí a převaha Divokých bude nabírat na intenzitě. Usmrcování postav však doporučujeme až ve chvíli, kdy se z vás stanou ostřílení obránci Zdi.




Povedená realizace

Skloubení Catanu a Her o trůny se může zdát děsivé, pro některé až heretické, ale vydavatel Fantasy Flight Games zřejmě věděl, co činí (Osadníci se spojili už i se Star Trekem, takže zkušenost byla). Grafické provedení původní hry bylo oživeno o figurky a reálie knižní série (některé artworky najdete i v jiných hrách od FFG) a vše působí velmi přirozeným dojmem.

Z našeho pohledu se jedná o velmi povedenou fúzi, nabízející nový pohled na notoricky známou deskovku a opět ke stolům přitáhne nové hráče, kteří podlehnou kouzlu licence. Navíc dostanete v jednom balení původní základní hru a její update s obranou Zdi, čemuž bohužel odpovídá také cena (zřejmě se také projevuje poplatek za licenci k profláklé značce). Pro našince je ovšem skvělou zprávou, že společnost Albi Catan: Noční hlídku kompletně lokalizovala.

Líbí se nám

– snadno uchopitelná nová pravidla
– aktualizace principů Catanu o prvky nutné spolupráce
– pohyb Divokých po mapě poskytuje čas na obranu
– postavy hrdinů se specifickými vlastnostmi
– přítomnost původních Osadníků z Catanu v balení
– grafické zpracování hry

Vadí nám

– pro někoho vyšší cena
– k plnohodnotnému hernímu zážitku potřebujete čtyři hráče¨




Deskovku koupíte v obchodě Xzone.cz.

Další aktuální články

Ylands – o barvách, zámcích a dalších novinkách

Neděle 28.1.2018 15:22 – V doplňujícím článku ke staršímu preview se zaměřujeme na novinky, které dorazily do sandboxu od Bohemia Interactive v rámci vydání hry na Steamu. Přečíst celý článek »

O vývoji nového Zingu: Úprava úvodní stránky a nové komentáře

Pátek 26.1.2018 18:00 – Představujeme a popisujeme změny, které se za poslední týden udály v betě nového Zingu. Přečíst celý článek »

The Inpatient

Pátek 26.1.2018 13:45 – Vítá vás Blackwood Sanatorium. Místo, kde zešílíte a přijdete o život. Přečíst celý článek »

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

O vývoji nového Zingu: Úprava úvodní stránky a nové komentáře

Představujeme a popisujeme změny, které se za poslední týden udály v betě nového Zingu.

Dnes je to týden, co jsme spustili veřejnou betu zbrusu nového Zingu. Sedm dnů uteklo jako voda a vy jste nám za tu dobu poskytli spoustu cenné zpětné vazby, kterou jsme v předchozích dnech využili, abychom nový Zing vylepšili a upravili. Rozhodl jsem se, že vás pravidelně budu o vývoji nového Zingu informovat, abyste věděli, co jsme přidali, vylepšili a úpravili. A v neposlední řadě, co dalšího chystáme.

Úprava úvodní stránky

Dnes se budeme věnovat především dvojici novinek. Tou první je úprava úvodní stránky nového Zingu. Na první pohled si všimnete pozměněné horní části. Odstranili jsme zbytečně velké poutáky na pět zajímavých článků a místo nich jsme dali jeden větší a pod něj čtyři menší obrázky. Tím jsme ušetřili dost místa a podle mého takto vypadá úvodní stránka mnohem lépe. Zároveň jsme jednohubky přesunuli na pravou část hned vedle TOP 5.

Jako další jsme zvětšili nadpisy a perexy ve výpisu nejnovějších příspěvků a v jednotlivých sekcích, stejně tak v hlavním menu vedle loga. Vylepšili jsme styl stránkování (ještě na něm budeme pracovat) a ze spodní části odstranili zbytečný výpis recenzí, preview, speciálů a videí.

V dalších dnech máme v plánu upravit styl, kterým se prezentují nejnovější příspěvky. Jsme si vědomi toho, že obrázky jsou zbytečně velké a vy kvůli tomu nevidíte v okně tolik novinek jako na starém Zingu. Proto budeme v úpravě pokračovat a pokusíme se dosáhnout přijatelného kompromisu – aby byly nové příspěvky dobře vidět, ale zároveň nezabíraly tolik místa.


Nové komentáře

Dostáváme se k tomu nejdůležitějšímu, co jsme za posledních sedm dnů v betě vylepšili. Úspěšně se nám podařilo spustit zbrusu nové komentáře pod každým článkem a novinkou. Nejde ale o obyčejné komentáře, kromě nového stylu, k němu se dostanu za okamžik, jsem velmi pyšný na možnosti, které nové komentáře s sebou přinesly. Troufám si tvrdit, že podobný komfort v komentářích nenabízí své komunitě žádný jiný web o hrách v České republice nebo na Slovensku.

Nové komentáře umožňují řadit příspěvky podle třech filtrů: nejnovější, nejstarší nebo s největším počtem palců. Dále vidíte, zda je dotyčný právě online, můžete u příslušných komentářů hledat příspěvek podle autora nebo obsahu a hlavně se dozvědět více informací o členech komunity.

Stačí najet myší na avatar uživatele v komentářích, případně vpravo nahoře u komentáře kliknout na ikonku „i“, a zobrazí se vám stručný výpis daného uživatele: poslední aktivita, počet komentářů, počet napsaných článků a počet obdržených kladných a záporných palců. Pokud se chcete o uživateli dozvědět více informací, stačí kliknout na ikonku „Všechny informace“ a rozbalí se vám jeho kompletní profil, kde jsou statistiky komentářů, aktivita (s výpisem všech komentářů), všechny palce, které udělil, a odběry, k nimž se přihlásil.


Do nových komentářů jsme zahrnuli i systém pro nahlášení nevhodných komentářů. Formulář naleznete u každého komentáře v horní pravé části, skrývá se za ikonkou vlajky. Díky formuláři nás můžete snadno a velmi rychle upozornit na komentář, který porušuje pravidla, kupříkladu je to spam nebo je komentář nevhodný.

Většinu z vás by mohlo potěšit, že vám dovolíme nejen svůj komentář editovat, ale rovněž smazat. U obou případů nastavíme pravděpodobně nějaký rozumný limit, řekněme, že komentář budete moci editovat/smazat do půl hodiny až hodiny od jeho zveřejnění.

Poslední novinkou v komentářích je možnost označit diskutujícího, stejně tak komentář, na který chcete odpovídat. K druhé možnosti slouží číslo vpravo u každého komentáře. Text označených lidí nebo příspěvku má specifickou barvu a po najetí myši se zobrazí informace o uživateli nebo komentáři, který jste takto označili.

V betě jsme se rozhodli otestovat nové rozvržení komentářů, kdy se vám nejprve zobrazí hlavní komentáře a až po kliknutí se dostane k odpovědím ke každému komentáři. Tento styl není definitivní, chceme znát váš názor a poté se nad komentáři zamyslíme, abychom šli cestou, kterou chce většina komunity Zingu.


Druhá etapa vývoje nového Zingu

V pozadí vývoje nového Zingu se toho děje mnohem více. V následujících dnech se zaměříme na diskuzní fórum, kde jsme již testovali soukromé zprávy, které budou nově fungovat jako takový soukromý chat, do něhož budete moci pozvat více svých přátel ze Zingu. Ukázka níže.

To ale není náš jediný úkol. Další souvisí s úpravou a vylepšováním webu. Chceme vylepšit kolonku s hodnocením her v recenzích a podívat se ještě na jednotlivé prvky webu. Poté se zaměříme na hodnocení uživatelů prostřednictvím vaší aktivity na webu – body za psaní komentářů, body za napsaní příspěvku na fóru apod. Víme, že je tento systém u vás hodně oblíbený a chcete ho i v nové verzi. Proto chystáme jeho vylepšenou podobu, o které vám více řeknu někdy příště.

V následujících týdnech si rovněž řekneme detaily o vašich profilech. V současné verzi nového Zingu jsou hodně ořezány z důvodu přechodu na nový systém, ale už spřádáme plány na to, jak udělat profily ještě zajímavější a s většími možnostmi pro přizpůsobení, než máte na starém Zingu. Jen nám prosím dopřejte čas. Jakmile budeme mít něco na ukázku, opět se vám přihlásím.

Dnešní povídání o vývoji nového Zingu zakončím u mobilní verze. Ze statistik víme, že z mobilů a tabletů navštěvujete Zing stále častěji, což je pro nás impulz, abychom mobilní verzi měli plnohodnotnou a přehlednou. Víme, že v současné době tomu neodpovídá lite verze původního Zingu ani mobilní verze nového Zingu. V budoucnu tomu ale bude jinak, o to se postaráme.

Děkuji vám za vás čas a za zpětnou vazbu, kterou nám poskytujete a v dalších dnech poskytnete. Mohu vám slíbit, že všechny vaše komentáře čteme a jsme rádi, že svůj názor na nový Zing neskrýváte. Jenom s vámi můžeme vykročit vstříc budoucnosti zbrusu nového Zingu.

Betu naleznete na beta.zing.cz.


Michal Burian je šéfredaktor Zingu, sledovat ho můžete na Twitteru @BurianMichal a na Google+ MichalBurianCZ

Další aktuální články

The Inpatient

Pátek 26.1.2018 13:45 – Vítá vás Blackwood Sanatorium. Místo, kde zešílíte a přijdete o život. Přečíst celý článek »

Hry roku 2017 komunity Zing.cz

Čtvrtek 25.1.2018 18:30 – V přehledné infografice vyhlašujeme hru roku, střílečku roku, akci/akční adventuru roku, jednotlivé exkluzivity roku a v neposlední řadě zklamání roku a… Přečíst celý článek »

Assassin’s Creed: Origins - Skrytí (The Hidden Ones)

Středa 24.1.2018 17:00 – První ze dvou příběhových přídavků pro Assassin’s Creed: Origins konečně dorazil. Jde ovšem o pádný důvod se ke hře vrátit? Přečíst celý článek »

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

The Inpatient

Vítá vás Blackwood Sanatorium. Místo, kde zešílíte a přijdete o život.

Když jsem na letošním Paris Games Week krátce testoval VR hororovou adventuru The Inpatient, sršelo ze mě nadšení. Teď už vím, že jsem si vyzkoušel jen malý útržek z úvodu hry, jež bohužel nereprezentoval kvality celku. Vývojáři ze Supermassive Games mají rozhodně zkušenosti, které jde zúročit, navíc The Inpatient nemá žánrově daleko od předchozích titulů. Povedlo se ale velká očekávání, jež kolem The Inpatient v posledních dnech krouží, přetavit v něco opravdu kvalitního?

Efekt motýlích křídel… už zase?

Možná bude někdo lamentovat nad tím, že si autoři už zase vybrali svou oblíbenou kombinaci hororu a větvení příběhu, kde hraje hlavní roli pomyslné třepetání motýlích křídel. Je však pravdou, že výběr je to oprávněný, protože Until Dawn bylo až na výjimky velmi dobrým hororovým dobrodružstvím se značně inovativními prvky. Nejsou to však podobné herní prvky, co tyto dvě hry spojuje. Vlastně jde konec konců dokonce o tři tituly. Po Until Dawn se totiž do Blackwood Mountain rozhodli autoři zasadit také kolejnicovou VR střílečku Rush of Blood a nejinak tomu není i u The Inpatient.



Nutno však předestřít hned na začátek, že zatímco větvení příběhu mělo v Until Dawn skvělé provedení a zejména fatální následky, The Inpatient ledabyle zahazuje vydřené zkušenosti a předkládá estrádu velmi plochých a dost často bohužel i předem jasných příběhových odboček. Ty se dělí na dva druhy – v těch méně významných rozhodujete o tom, zdali vás ostatní postavy budou mít rády, nebo vám budou jejich sympatie upřeny. To může mít vliv na budoucí vývoj vašeho přátelství, ale příběh jako takový to ovlivní jen minimálně.

V druhém případě už rozhodujete přímo o tom, jestli daná postava zemře, či nikoli. Hlavní problém však tkví v tom, že většinu postav, o jejichž osudu takto rozhodnete, budete znát mnohdy jen pár minut, což je zásadní problém ve hře, která se snaží zaujmout vyprávěním příběhu a líčením rozličných osudů jednotlivých postav. Druhým trnem v oku je pak očividná předvídatelnost následků zmíněných rozhodnutí. Když se vás hra zeptá, jestli má jít přes strašidelné náměstíčko první váš parťák nebo vy, je zcela jasné, že když půjde první váš kolega, čeká ho jistá smrt.

„Když se vás hra zeptá, jestli má jít přes strašidelné náměstíčko první váš parťák nebo vy, je zcela jasné, že když půjde první váš kolega, čeká ho jistá smrt.“

Jistou plochost a nevýraznost postav bohužel potrhuje také příběh, který má sice dobré předpoklady, nicméně se autorům opět podařilo nečekaným způsobem zadupat do země vcelku zajímavý potenciál. Začátek je přitom dosti nadějný – příběh se odehrává 60 let před událostmi Until Dawn a aby toho nebylo málo, podíváme se rovnou do Blackwoodského sanatoria, v němž se notná část Until Dawn odehrávala. I příběh samotný vlastně zůstal zachován. Hráčům zmíněné hororové adventury o skupince teenagerů jistě hned dojde, že to je ono zařízení, kde byly ubytováni pacienti, z nichž se postupně stala krvelačná bestiální monstra.

Vzniká tak zajímavý paradox, kdy fanoušci Until Dawn budou vrnět blahem nad velkým množstvím easter eggů a příběhových průniků, na druhou stranu ale budete vlastně dopředu vědět, co je hlavní zápletkou hry, z níž logicky nebudete nikterak překvapeni. Pak jsou tu naopak čerství hráči, kteří si užijí některá příběhová odhalení, na druhou stranu jim ale Blackwood Sanatorium bude připadat prázdné, neznámé a bez vlastní identity. Prostředí totiž není nijak výrazně nápadné a během tří až čtyř hodin zkrátka nejste schopni se s místem nějak více ztotožnit.



Vtaženi do hry

Naštěstí The Inpatient exceluje v jiném ohledu, i když se tato přednost dá přičítat také specifikám VR her obecně. Ty vás totiž vtáhnou do hry podstatněji více a ve výsledku jste tak výrazně benevolentnější k jinak obyčejné a nudné herní náplni. S nasazenou PlayStation VR helmou jsou totiž i mnohdy ne zrovna dobře napsané dialogy najednou docela zajímavé a zkoumání pokoje, v němž jste už hodinu, taky vlastně není úplná nuda, jak by to v „klasické“ hře mohlo být.

Jsou to patrně zkušenosti nabyté vývojem Rush for Blood, které se projevují v jemných, přesto ale důležitých nuancích, kdy autoři využívají vlastností virtuální reality a velmi efektivně je využívají. Jen málokdy se sníží k obyčejným výskokům nepřátel z poza rohu a spíše hrají na psychologickou notu. Dveře, které se sami otevírají, psí vrčení za dveřmi nebo psychedelické mizení stropu kamsi do vesmíru. Nečekaně důležitým prvkem je také to, že vidíte své tělo, což je pro VR zážitek podstatně důležité. Autoři význam tohoto prvku dokazují tím, že si vybíráte na začátku hry své pohlaví a barvu pleti, protože minimálně své ruce budete mít neustále „před očima“, takže snaha o co největší vtělení se do hlavního hrdiny/hrdinky je zcela zřejmá.



Široké možnosti ovládání pohybem i hlasem

S tím souvisí i zajímavé možnosti ovládání. Pokud vás neminula recenze Doom VFR či další her pro virtuální realitu, jste už patrně zvyklí, stejně jako já, na kombo Dualshock vs Move ovladač. Jak je téměř zvykem, obě možnosti mají své plusy a mínusy a je třeba obě možnosti vyzkoušet.

Vzhledem k tomu, že The Inpatient je především o průzkumu zdravotnického zařízení, pohyb a rozhlížení v prostoru hraje důležitou roli. V tomto směru je samozřejmě nejlepší možnou volbou klasický Dualshock, jež vám díky analogovým páčkám nabídne plynulý pohyb i otáčení, tak jako v klasické FPS hře. Druhou stranou mince je však neméně důležitý aspekt manipulace s předměty, na nějž The Inpatient hodně sází. V tomto případě zcela logicky vítězí naopak Move ovladače, jež dokážou podstatně lépe imitovat pohyby rukou. Absence analogových páček ale zapříčiní to, že pohyb už nebude tak komfortní.

„Autoři si dali záležet na tom, aby se vaše virtuální ruce chovaly opravdu velmi realisticky.“

V případě hraní s Move ovladači totiž chodíte dopředu stiskem levého Move tlačítka, a naopak stiskem toho pravého se otáčíte podle toho, kam zrovna pravým ovladačem míříte. Jakkoli to zní krkolomně, je toto na první pohled barbarské řešení velmi dobrou volbou a sám jsem s tímto nastavením prošel většinu hry. Autoři si totiž dali záležet na tom, aby se vaše virtuální ruce chovaly opravdu velmi realisticky a sami budete žasnout nad tím, jak detailně jsou jejich pohyby zpracovány.

Zmínit však musím patrně nejzajímavější inovaci celé hry. Téměř veškerá komunikace probíhá prostřednictvím dialogů, kde vždy volíte mezi dvěma odpověďmi či dotazy. Můžete výběr potvrzovat klasicky stiskem příslušného tlačítka, nebo danou větu vyslovit nahlas. Hra v takovém případě pracuje s integrovaným mikrofonem v PS VR headsetu a nutno říci, že velmi dobře. Stačí mluvit vaší obvyklou hlasitostí a ani výslovnost vám nebude dělat problém, pokud jste alespoň průměrný angličtinář. Vzhledem k odlišnosti dvou možností hra vždy pozná, co jste říkali.



Zatímco na papíře vypadá taková vychytávka jako nepoužitelný gimmick, rozhodně jde o zajímavou evoluci v rámci ovládání her a především úrovně imerze, jež virtuální realita nabízí. V takovém případě jsou totiž rozhovory podstatně intenzivnější a máte pocit daleko větší účasti na samotné hře. Velmi lehce se tak dá zapomenout, že to, co prožíváte, vlastně vůbec není realita.

Until Dawn zůstává nepřekonáno

Bohužel ani výše zmíněné klady nepřevyšují nevýraznost příběhu, krátkou herní dobu a další nedostatky, které bohužel nelze přehlédnout. Přesto mě hra překvapila kromě hlasového ovládání ještě další zajímavostí. Pokud sledujete recenze na VR tituly, mohli jste si všimnou mého občasného postesknutí nad tím, že můj žaludek, leč už cvičený, na virtuální realitu nereaguje zrovna přívětivě a vynucuje si pravidelné pauzy. The Inpatient však pro mě není problém dohrát klidně v jednom kuse.



Může za to jednak skvělá optimalizace, ale také fakt, že pohyb vaší postavy je nezvykle pomalý. V jiném titulu byste asi šíleli zlostí, ale napětí a hororová atmosféra snad i přímo vybízí k plíživému pohybu s nímž se budete velmi pomalu pohybovat napříč celou hrou. Díky tomu ale můžete zapomenout na nepopulární kinetózu. Děkovat za to však lze i možnosti nastavit si otáčení (jak na Move ovladačích, tak i Dualshocku) jen v určitých stupních. Trhaný pohyb sice není něco, co by vám zlepšilo zážitek ze hry, ale hráčům jako sem já ho dokáže prodloužit nebo dokonce úplně zachránit.

The Inpatient rozhodně není propadákem, ale zcela určitě lze hovořit o nenaplněném potenciálů a z mého pohledu také o zklamání. Until Dawn jsem si projel hned několikrát a Rush for Blood je stále jedna z nejlepších VR stříleček, a to i přes své relativní stáří. The Inpatient mohlo být prvním pořádným plnohodnotným titulem pro PS VR, avšak na tomto postu zůstává sedmý Resident Evil, jakožto nejlepší a nejkomplexnější herní zážitek pro PS VR.

The Inpatient na PS4Hodnocení hry

Líbí se nám

  • hlasové ovládání
  • vtažení do hry
  • hororové pasáže
  • provázanost s Until Dawn
  • ovládání Dualshockem i Move ovladači

Vadí nám

  • slabší příběh
  • nevýrazné postavy
  • krátká herní doba
  • nevyužité větvení příběhu

Verdikt: Nenaplněný potenciál, přesně tak lze charakterizovat The Inpatient. Nemastný a neslaný příběh, ploché postavy či krátká herní doba, to jsou hlavní zápory titulu. Chválit ho lze naopak za hlasové ovládání či dobrou VR optimalizaci, ale tyto klady bohužel výsledné hodnocení nijak výrazně nezlepší.

Hra zatím neobdržela žádná čtenářská hodnocení. (Pro hodnocení musíte být přihlášen)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Assassin’s Creed: Origins – Skrytí (The Hidden Ones)

První ze dvou příběhových přídavků pro Assassin’s Creed: Origins konečně dorazil. Jde ovšem o pádný důvod se ke hře vrátit?

Každý, kdo hrál poslední díl Assassin’s Creed (recenze), ví, že jde o skutečně bohatou hru s obrovským světem a tunou obsahu. Kompletní dohrání může trvat bezmála i stovku nebo více hodin. S novým obsahem, který se do hry dostává především formou nových obleků a zbraní a výjimečně i questů, a to zcela zdarma, se zájem o hru stále prodlužuje. To samé – ovšem ve větším měřítku – mají za cíl i dva příběhové dodatky, a to The Hidden Ones (Skrytí) a The Curse of the Pharaohs (Kletba faraonů). První jmenovaná expanze včera vyšla, a tak je na čase jí zhodnotit.

Skrytí – The Hidden Ones

Datum vydání: 23. ledna 2018
Cena: 10€ (přibližně 250 Kč)

Upozornění: Přídavek Skrytí přímo navazuje na příběhové události původní hry (a především její konec). Ani článek se nevyvaruje spoilerům.

Od zformování první podoby bratrstva asasínů, tedy konce původní hry, uběhly už čtyři roky. Bayek si dělal svoje v Egyptě, Aya zase v Římě. Jedním z prvních členů Skrytých je pak Tahira, která se přesunula na Sinaj. Celá oblast se ale dostala do potíží a okupují jí římská vojska. Bayek se tak vydává na pomoc a s několika dalšími Skrytými se musí vypořádat s generálem Rufiem a jeho třemi pobočníky, kteří utlačují místní obyvatele.



Příběh se tedy úzce týká téhle celkem standardní zápletky a není tak úplně na místě čekat nějaké masivní zvraty nebo zásadní příběhový posun. To si pravděpodobně vývojáři nechávají až na plnohodnotné pokračování, ve kterém bychom se snad mohli Bayeka znovu dočkat. Samotný příběh je ale rozhodně kvalitní a dokáže zaujmout, i když nevydrží dlouho. Expanze Skrytí je nejen v rámci příběhu, ale i v rámci obsahu a hratelnosti skutečně menší rozšíření, které nemá za cíl nic jiného, než vás zase na chvíli zabavit něčím novým. A rozhodně se jí to daří. Sinaj je nádhernou oblastí, která sice nepřekypuje stejnou krásou jako Egypt, ale má svou vlastní atmosféru a momenty. Kamenolomy nebo rozebraná pyramida jsou pravděpodobně těmi nejzajímavějšími. Velikostí i obsahem se Sinaj podobá přibližně jednomu až dvěma regionům z původní mapy a kromě zabydlených oblastí máte k dispozici i kousek pouště a vodní oblast v podobě malé části Rudého moře.

„Expanze Skrytí je nejen v rámci příběhu, ale i v rámci obsahu a hratelnosti skutečně menší rozšíření, které nemá za cíl nic jiného než vás zase na chvíli zabavit něčím novým.“

Z hlediska obsahu nebo mechanik ovšem nečekejte nic nového. Sice došlo na zvýšení maximálního levelu z 40 na 45, ale nových schopností jsme se nedočkali. Můžete si ovšem zase o něco více vylepšit vaši výbavu a získat pár nových unikátních zbraní, jednoho koně a jednoho velblouda. Samotná expanze přitom na kompletní dohrání dokáže vydržet kolem pěti až sedmi hodin, což je za cenu přibližně 250 korun více než přijatelné. Snad je jenom škoda, že nenabízí více questů – těch hlavních i vedlejších. Není tudíž problém The Hidden Ones dohrát i na jeden zátah.

Kromě toho mě ve finále zklamalo i to, že se vývojáři nepokusili pomocí tohoto DLC vrátit mechaniku ovládání nebo správu bratrstva. Už jen proto, že by to z příběhového hlediska dávalo smysl a stále to beru za jednu z nejlepších mechanik, které vzešly z Assassin’s Creed: Brotherhood.



Pokud tedy chcete více Assassin’s Creed Origins, není jediný důvod si The Hidden Ones nepořídit. Jde o kvalitní a přijatelně dlouhý přídavek, který nabízí novou oblast se zajímavou atmosférou a podobně zajímavým, byť celkem standardním příběhem. Ale nečekejte nic masivního. Do jisté míry může DLC Skrytí působit jako takový můstek mezi Assassin’s Creed: Origins a pokračováním, o kterém už se nějakou dobu říká, že by se mohlo odehrávat v Římě. Uvidíme tedy, co je na tom pravdy. Do té doby nám musí stačit tohle, přídavek, který vás kvalitně nasytí, ale po jeho dohrání budete pořád chtít něco navíc.

Hodnocení: 7/10

Další dostupná DLC:

The Curse of the Pharaohs (Kletba faraonů) – 6. března

Další aktuální články

Furi

Úterý 23.1.2018 20:20 – Ledově chladný zabiják utíkající z vězení v sobě spojuje jednoduchost s komplexností a vyvolá ve vás vztek, společně s neskutečným uspokojením. Že nevěříte? Přečíst celý článek »

Total War: Warhammer 2 – Rise of the Tomb Kings

Pondělí 22.1.2018 19:00 – Pod písečnými dunami začíná být nezdravě neživo. Do bojů na Novém kontinentu se zapojili králové kobek. Přečíst celý článek »

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Furi

Ledově chladný zabiják utíkající z vězení v sobě spojuje jednoduchost s komplexností a vyvolá ve vás vztek, společně s neskutečným uspokojením. Že nevěříte?

Recenzovaná verze: Nintendo Switch

Seznam titulů, které postupně rozšiřují portfolio netradiční konzole od Nintenda jménem Switch, se opět rozrostl. Tentokrát opět nejde o úplnou novinku, ale mám pocit, že jde o jednu ze šťastnějších voleb. Switch tak relativně nedávno přivítal hru, která původně vyšla v červenci roku 2016 na PlayStation 4 a PC, následována po několika měsících verzí pro Xbox One. Jak už asi víte z nadpisu recenze, jde o velmi zvláštní záležitost jménem Furi od studia The Game Bakers.

Zvláštní je tato hra hned z několika důvodů. Třeba tím, že v sobě spojuje hned několik žánrů. Jedni ji můžou řadit mezi velmi rychlé akční hry, jiní mezi hack’n’slash záležitost nebo mezi velmi rychlé shoot’em upy. Nejblíže ale má, přes všechny vyjmenované možnosti, k dokonale promyšleným soubojům s bossy. Další zvláštností je vyloženě východoasijské zpracování, přitom je domovinou hry země s nejromantičtější metropolí. A podobných rozporů je tady kupa.

Osamělý hrdina

Furi je, jak už jsem celkem jasně upozornil, zvláštní hrou, která mě v době svého vydání velmi lákala díky několika trailerům a kupě screenshotů. Snad každého totiž musí zaujmout její velmi osobitý vzhled, který tak trochu napodobuje portfolio Gojchiho Sudy, aka Sudy51, konkrétně tituly jako No More Heroes nebo Killer is Dead. Jakákoli podoba tím ale končí. Studio The Game Bakers totiž pochází z Francie, a tak je spojitost se zemí vycházejícího slunce pouze promyšlený tah, který autorům v určitém směru stoprocentně vyšel.

„I když se Furi tváří od samého začátku jako klasické RPG, jde pouze o zdání. Zapomeňte na vývoj postav, zapomeňte na statistiky nebo na složité čachrování se získanými zbraněmi.“

Tvůrci se totiž rozhodli oslovit hráče, kteří touží buď po něčem netradičním, trochu oldschoolovém, nebo si naopak oblíbili pokořování výzev. I když se Furi tváří od samého začátku jako klasické RPG, jde pouze o zdání. Zapomeňte na vývoj postav, zapomeňte na statistiky nebo na složité čachrování se získanými zbraněmi. Tady nebude prioritou hledání bedniček s výbavou nebo porážení bossů za účelem získání sady brnění nebo jen jiného ošacení. Co dostanete do vínku na začátku, s tím si musíte vystačit až do hořkého konce.




Hned v úvodu hry se navíc dovídáte na vše potřebné. Jste ve vězení, ze kterého musíte uprchnout a toto je váš dozorce a také první boss. Jednoduché jako facka. Abyste to neměli zase tak těžké, objevuje se zvláštní postava, takový králičí guru, díky kterému se zbavíte okovů, ale tím začínají teprve ty pravé starosti. Abyste se skutečně osvobodil, budete muset postupně porazit všechny své věznitele.

„Tvůrci se totiž rozhodli oslovit hráče, kteří touží buď po něčem netradičním, trochu oldschoolovém, nebo si naopak oblíbili pokořování výzev. I když se Furi tváří od samého začátku jako klasické RPG, jde pouze o zdání.”

Každá jiná hra by vám v tomto momentu předhodila buď kupu lehkých nepřátel nebo typického antihrdinu otloukánka, na kterém by vás naučila základním principům ovládání a boje. Přesně stejnou věc jsem si myslel i já. Poradím si s prvním nepřítelem, sejmu ho a vyběhnu zbytek semlít na kupu mletého masa. Bez mučení se přiznám, že jsem po dvou hodinách Switch odložil s tím, že na tohle ve svém požehnaném věku už fakt nemám a že nevidím důvod, proč si dobrovolně přidělávat vrásky a zvětšovat poměr bílých vlasů na své již tak prošedivělé kštici nekonečným soubojem s jedním de*ilním bossem. A ještě k tomu hned s prvním!

Nervy pod kontrolou

Teď si ale dovolím tvrdit, že přesně o tomto pocitu je celé Furi. Když už dál nemůžete, je dobré si dát na chvíli pauzu a vrhnout se do boje s novou energií a s nervy pod kontrolou. Bohužel kromě vnitřního klidu musíte perfektně zvládnout i ovládání. Vaše postava má několik možností, jak útočit a jak se bránit, plus je velmi důležité pochopit, kdy a jak útokům nepřátel uhýbat. Vše je o velmi dobrém načasování a o několika násobném umírání. Jenom díky tomu se naučíte naplánovat svůj postup v boji a zjistit, co máte v každém kole boje čekat.




Odolnost jak vás, tak vašeho nepřítele, je prezentována healthbarem a několika životy. Vždy když dostanete healthbar nepřítele na nulu, odečte se mu jeden život. Jen někdy je nutné zabít jej jaksi nadvakrát. Jednou bojem v prostoru, kdy se snažíte ztenčit čáru života na oponenta na minimum, a pak to samé provést ještě jednou bojem na blízko, v takovém menším, uzavřeném prostoru, ze kterého nemůžete uniknout. Když se zadaří, uberete danému bossu ten jeden drahocenný život. Vám se doplní část zdraví a hurá na další kolo. Problém je v tom, že pokud naopak přijdete o jeden svůj život, doplní se healthbar soka do plna. Což je trochu nepoměr. A když přijdete o všechny životy vy, jdete celý souboj pěkně od začátku.

„Pokud by vás přeci jen boje nervově vyčerpávaly, můžete se uklidňovat snížením obtížnosti. Nepočítejte ale s tím, že bude poražení nepřátel jednodušší. Na tohle si Furi nehraje.”

Přijde vám to nefér? To klidně může a možná máte i pravdu. Někteří z vás se můžou uklidňovat, že mezi souboji budete mít nějaký čas na posílení postavy a že další souboj nebude takovým debaklem, ale není tomu tak. Když skončí jeden boj, bude vašim jediným následným úkolem vykročit vpřed, vstříc tomu dalšímu.

Pokud by vás přeci jen boje nervově vyčerpávaly, můžete se uklidňovat snížením obtížnosti. Nepočítejte ale s tím, že bude poražení nepřátel jednodušší. Na tohle si Furi nehraje. Stále budete muset uhýbat přesně v danou chvíli, na zablokování útoku budete mít stále pár desetin sekundy a nabíjení silnějších útoků, prováděné podržením dané klávesy, bude vyžadovat stále stejně dlouhou dobu. Snížením obtížnosti dojde pouze ke snížení počtu životů bosse, ale peklo to bude stále stejné. A to existuje ještě jedna vyšší obtížnost, přístupná až po dohrání hry.




Sám, ale ne osamocen

Mezi arénami na vás čeká cesta z jednoho místa k druhému, kterou můžete projít buď ručně, držením pravé páčky, nebo stačí zmáčknout tlačítko B a nechat svého avatara putovat pustinou za novým cílem automaticky.

Sledovat putování bývalého vězně z Furi není ale nudné. Na cestě vás doprovází osvoboditel, který jako by vypadl z oka nějakému duchovnímu vůdci, z béčkového kung-fu filmu. Chlapík vám v náznacích vypráví váš příběh a prokládá jej různými moudry. Slov je hodně a věřím, že málo zběhlí v angličtině budou mít se čtením problém. Hodně pomáhá anglický dabing, který je velmi kvalitní a dabéři byli vybráni citlivě a nepřehrávají. Nepůsobí proto namachrovaně, ale i tak jsem většinu měl zapnutou japonštinu, která do celkového pojetí hry zapadá daleko lépe.

Přepni na Switch

Furi jsem bohužel nehrál na jiné platformě než na Switchi. Takže nemůžu posoudit, jestli se někde ovládá lépe. Velmi kladně hodnotím vibrace, které reagují na spoustu věcí ve hře. Na boostování útoků, na zásahy do vaší i naopak. Navíc jsou vibrace příjemné jak při hraní v handheld režimu, tak s ovladačem vytvořeným z Joy-Conů nebo s Pro Controllerem.

Na druhou stranu se musím přiznat, že jde o první hru, kterou jsem nerad hrál na tabletu s připojenými Joy-Cony. Prakticky všechno hraji na Switchi raději v handheld režimu, nebo třeba u Mario Kartu mi zase vyhovují Joy-Cony spojené do ovladače. Furi byla moje první hra, která pro mé pracky vyloženě vyžadovala Pro Controller.

Hra Furi vyšla na Switch, PC, PlayStation 4 a Xbox One. Prodává se v digitální podobě.

Furi na PC, PS4, Xbox One, SwitchHodnocení hry

Líbí se nám

  • grafický vzhled
  • jednoduchost gameplaye
  • složitost soubojů
  • ovládání
  • ozvučení
  • oldshoolová kamera

Vadí nám

  • nutnost velmi přesného načasování
  • obtížnost některých soubojů

Verdikt: Furi není hrou pro občasné hráče. Pokud se chcete u hraní pouze odreagovat, rovnou na tento titul zapomeňte. Minimum možností, prakticky žádné, které můžete mezi souboji provádět, vás nepřipraví na to, co následujícím duelu můžete očekávat. Počítejte také s tím, že Furi několikrát odložíte a nebudete se k němu chtít vrátit, ale po čase vás to přejde a vrhnete se do boje s novou chutí. Uspokojení po porážce nepřítele vám to milionkrát vynahradí.

Hra zatím neobdržela žádná čtenářská hodnocení. (Pro hodnocení musíte být přihlášen)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Total War: Warhammer 2 – Rise of the Tomb Kings

Pod písečnými dunami začíná být nezdravě neživo. Do bojů na Novém kontinentu se zapojili králové kobek.

Pokračování trilogie Total War: Warhammer potvrdilo kvality prvního dílu. Nikoho tak nepřekvapí, že studio Creative Assembly naváže na svou tvůrčí politiku přídavných balíčků a do aktuální části přivede pomocí DLC několik nových národů, které se budou bít o své místo na slunci v krvavých řežích. První odvážná frakce se prohrabává z písečných dun, aby nás oblažila svou přítomností. Rise of the Tomb Kings přináší mýty opředenou rasu Králů kobek. Jestli nás zaujala natolik, abychom ji doporučili, se dočtete v následujících řádcích.

Nemrtvý čtenářský kroužek

Znalce série zřejmě nepřekvapím, když prohlásím, že lid mumifikovaných králů patří k těm nejvíce záhadným obyvatelům Nového světa. Ukryti pod písky nekahrské pouště před zraky smrtelníků čekali na svou chvíli, aby mohli obsadit pověstmi opředenou Černou pyramidu, jejíž vstup zapečetil arcinekromant Nagash. Své učení sepsal do devíti knih, které se v kole času dostaly do rukou drancujících kmenů, starobylých národů či nepřátelských králů. Kometa aktivující Oko Víru má také vliv na energii černé stavby, a tak k její aktivaci není nutné kompletní dílo zapovězeného čaroděje. Hon za ztracenými kodexy nemrtvých začíná.



V rámci příběhu se dostáváme do politicky velmi ožehavé situace. Vrchní vládce Settra Nehynoucí třímá pevně otěže na severu Africe podobného kontinentu. Jeho v písku si lebedící lid čelí úhlavnímu nepříteli Arkhanu Černému, který se skrývá na východě vody prosté země. Učedník samotného Nagashe se pídí po prastarých svitcích, aby mohl svého mistra přivést k neživotu a započít svou hrůzovládu.

Po knihách mrtvých pátrají také příslušníci upírského rodu kvůli vlastním zvrhlým rituálům, v nichž hraje posvátná pyramida svou významnou roli. Jejich choutkám má zabránit třetí z kvarteta nabízených hrdinů, Nejvyšší královna Khalida, která se mimo krvesajů musí popasovat také s ještěrčím lidem. Pravděpodobně nejtěžší úděl na svá bedra dostal Velký hierofant Khatep, jenž upadl v nemilost na Settrově dvoře. Musel tak se svou Pohřební sektou utéct do exilu na dalekém severu, kde se musí vypořádat s armádou ambiciózních temných elfů.

„U Králů kobek však nebudete na rozdíl od jiných národů během budování své mocné armády obracet každý zlaťák, abyste mohli najmout silnější jednotky.“

Našim hrdinům, ať už jsou jejich zájmy jakékoliv, nezbývá nic jiného než vytvořit soustavu mocných armád a vyrazit do světa po stopách ztracených svitků. Cesta plná útrap vás donutí prozkoumat písčité duny, rovníkové tropy trápící vaše suchomilné posluhovače, horská prostředí prolezlá trpaslíky či sopečné pláně přinášející pouze smrt. V každém případě si hledání artefaktů vybere svou krvavou daň, na jejíž příděl jsme v Total War hrách více než zvyklí.

A z které dynastie jsi ty?

V původní hře jsme si navykli důsledně rozmýšlet výstavbu jednotlivých vojsk, protože jejich vydržování řádně ubíralo peníze z rozpočtu. U Králů kobek však nebudete na rozdíl od jiných národů během budování své mocné armády obracet každý zlaťák, abyste mohli najmout silnější jednotky. Nemrtví faraoni totiž, stejně jako jejich předobraz v lidské historii, nemají problém své vojáky platit, otroci totiž zaplaceno nedostávají. Kde tedy vězí háček, který zabrání nekonečným zástupům písečných bojovníků pohltit celý svět? Počty velitelů a jednotek jsou striktně vázány na vývojový strom frakce, resp. množství jednotlivých budov postavených ve vámi držených sídlech.



Z počátku tak budete živořit s jedinou armádou a mrzce přežívat se slabými kostlivci, než vaši učenci prozkoumají odkazy některé z nabízených dynastií. Na ně se váží specifické bonusy, takže musíte přemýšlet, který pradávný rod bude pro váš postup nejvýhodnější. Po objevu vyvolené éry můžete probudit ze spánku jejího hrdinného válečníka, který se stane velitelem vaší další armády.

„Silnější útvary budete doplňovat slabými kostěnými šermíři a lukostřelci, kteří ovšem v boji mnoho nevydrží a jsou spíše potravou pro soupeře“

Za investované peníze můžete stejným způsobem rozšiřovat řady vašich hrdinů – nekrotekti se postarají o přetváření ruin ve města, lichové přispějí různými druhy magie a princové podpoří vaše nekonečné voje. Bonusem jsou tzv. prohlášení dynastie, díky nimž získáte potřebná vylepšení z dané éry pro vaši říši.

Hodně zajímavým konceptem přispívá k jedinečnosti pohřební frakce také práce s vytěženými surovinami. V kombinaci s vnitřními orgány uloženými v kanopách (buď ze zbytků poražených nepřátel či v rámci nálezů prastarých džbánků ve městech) mohou vyrábět široké spektrum artefaktů, kterými je možné vybavovat své vojevůdce nebo hrdiny.



Pozůstatky měkkých tkání v keramice můžete také obětovat bohům a za odměnu od nich dostanete nového hrdinu nebo na svém území vyvoláte písečnou bouři, která přivodí přirozené ztráty všem přítomným narušitelům.

Chřestění kostí a dunění kamene

Správa říše a vojska přejde vcelku rychle do krve, takže se brzy pustíte do prvních střetů se sousedy vašeho impéria. Tvůrci vás v podstatě nutí k agresivní politice, protože bez nových měst nebudete moci aktivně rozšiřovat své zástupy vojáků. Každá budova trénující jednotku totiž zvýší množství těchto válečníků v řadách vaší armády. Silnější útvary budete doplňovat slabými kostěnými šermíři a lukostřelci, kteří ovšem v boji mnoho nevydrží a jsou spíše potravou pro soupeře, jež zdrží na dostatečnou dobu, než se k nim přiřítí vaše elitní kolosy.

„Destrukci si však naplno užijete až s nejvyššími úrovněmi vašich hrobkami a památníky přetékajících citadel.“

Z počátku se budete obracet na chřestící bojovníky, jimž bude mezi kostmi hrudního koše svištět vítr, protože se po válečném poli budou prohánět na bojových vozech či bezmasých ořích. Slabé přední řady vyztužíte strážci hrobek a za nimi budou stát přesnější a účinnější ostrostřelci než základní jednotky. Od třetí úrovně městských struktur se ovšem začnou objevovat zajímavější kousky. Blyštivým brněním budou oslňovat rytíři nekropole sedlající kobry, nad jejichž hlavami mohou kroužit nenasytní mrchožrouti útočící z oblohy.

Destrukci si však naplno užijete až s nejvyššími úrovněmi vašich hrobkami a památníky přetékajících citadel. Kdo by se podivoval nad klepety máchajícím hrobovým škorpionem či nekrosfingou chránící nemrtvého faraona, že? Ale dominantní hierotitáni či jednotky válečníků ushabti dají vzpomenout na majestátní sochy okolo pohřebních komplexů starověkého Egypta. Nejsilnější jednotky jsou schopné zaměstnat obrovské počty soupeřových válečníků, čímž dají prostor slabším jednotkám, aby dokonaly zkázu vašeho oponenta. Zároveň tak vyvažují relativně málo odolné základní kostitřasy.



Jazýček na vahách může převážit na vaši stranu podlý trik, který bych se nebál přirovnat k povolání krys uprostřed vašich řad. Po dosažení určitého počtu padlých na bojišti můžete aktivovat frakční schopnost Království duší, která do rozehrané partie vyvolá silnou jednotku, která může poskytnout čas k reorganizaci armády nebo likvidaci silnějších smrtonošů soupeře.

Svérázný národ

Frakce Králové kobek splňuje všechny atributy povedeného přídavku úspěšné hry. Koupí DLC získáte velmi originální národ, který se vymyká snad v každém pohledu. Ekonomiku nebrzdí nedostatek financí (i když produkční budovy poskytují relativně málo zlata), ze surovin můžete vyrábět zbraně či jiné artefakty a armáda je zpočátku slabá, ale levná (tedy zadarmo). Přestože se z taktického hlediska zdá vyzbrojený doprovod králů jako lehce porazitelný, musíte postupovat agresivně, abyste své vojsko posílili.  Určitě na vás čeká řada netradičních prvků, především v rámci vývojového stromu, který mě potěšil snad nejvíce.



Studio Creative Assembly navíc odložilo stranou některými proklínaný Vír a soustředilo se na jinou náplň příběhové kampaně za pískem zocelenou rasu. Pro fanoušky druhého dílu Total War: Warhammeru je koupě rozšíření Rise of the Tomb Kings v podstatě povinností. Sporadičtí hráči se musí zamyslet, zda mají čas a energii poznávat z gruntu nový národ. Pro někoho ovšem možnou překážku vytvoří cena, za níž lze v dnešní době koupit plnohodnotnou hru. Poté se určitě vyplatí sledovat veškeré slevové akce, protože Králové kobek se opravdu povedli.

Já osobně jsem byl i přes počáteční skepsi více než spokojen a nelituji, že jsem se nechal na zvrhlý archeologický výlet nalákat. Dokonce jsem dopadl až tak, že vyschlé mrtvoly vytlačily z piedestalu mého nejoblíbenějšího národa šílený ještěrčí národ.

Total War: Warhammer 2 na PCHodnocení hry

Líbí se nám

  • kampaň mimo Oko Víru
  • osobitá frakce s odlišnými přístupy k hraní (vypsat je všechny do kladů by bylo šílené)
  • náročnější střety, především na začátku kampaně

Vadí nám Verdikt: Rise of the Tomb Kings je prvním DLC Total War: Warhammeru 2 a musíme přiznat, že se opravdu povedl. Do ruky se vám dostane originální frakce Králů kobek s vlastní kampaní, která vás opět připoutá k obrazovkám počítačů. Příznivci série zřejmě nebudou otálet s koupí, ostatní musí zvážit relativně vysokou cenu za jeden národ.

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Dojmy z otevřené bety Metal Gear Survive

Věřte tomu nebo ne, ale ono to není zase tak špatné.

Říkám to často a oficiální článek tady na Zingu je další možností, jak to říct znovu – nikdy jsem nevěřil tomu, že by měla být Metal Gear Survive automaticky špatná hra. Vesměs je to další titul postavený na základech Metal Gear Solid V, což je něco, co jsem osobně chtěl už celé roky. Možná není Survive přesně to, co jsem si představoval, ale je to to, co dostaneme. Není tak potřeba se upínat k nějakému nesmyslnému hejtu, jenom protože jde o Konami, které „kurví” tuhle značku, jak je to jenom možné. Nekurví. Série Metal Gear za tu hromadu let svojí existence zažila i stejně bohatou hromadu spin-offů. Od tahových karetních her po všeobecně oblíbené Metal Gear Rising. Survive je zkrátka jen další z mnoha odboček. Jenom má tu smůlu, že vychází v době, kdy největší kontroverzí kolem Konami už není ta strašná E3 konference z roku 2010.

Samozřejmě to neznamená, že nemůže být Metal Gear Survive prostě špatnou hrou. To může, ale z toho, co se dá soudit z otevřené bety, tak nejspíše nebude. A nejspíše nebude ani úžasnou hrou. A z toho důvodu vám přinášíme naše dojmy z hraní.

Hlídej a braň

Otevřená betaverze hry nabízí pouze zlomek toho, čeho se dočkáme v plné verzi. Beta totiž nabízí pouze tři mise, a to konkrétně typu Salvage. V nich máme za úkol bránit těžební stroj před vlnami nepřátel. V zásadě jde tak o klasický tower defense. Musíte vytvářet a vybudovat opevnění a obranné mechanismy – od barikád přes ploty až po střílny nebo různé pasti – a zároveň v tom všem přežít pomocí spousty zbraní, které mohou být na blízko i palné.

Metal Gear Survive vám dovoluje stavět opevnění de facto kamkoliv chcete. Není tak problém vytvořit třeba i takovouto klec se střílnou uvnitř.
Metal Gear Survive vám dovoluje stavět opevnění de facto kamkoliv chcete. Není tak problém vytvořit třeba i takovouto klec se střílnou uvnitř.

Zprvu mě snad nejvíce překvapila samotná obtížnost. V jednom hráči rozhodně nejde o procházku růžovou Mother Base, a pokud nevíte, co děláte, může vás to stát krk, a tedy i úspěch mise. Chvíli potrvá, než se dostanete k potřebným materiálům na vybudování lepšího opevnění nebo než se dostanete k lepší výbavě jako takové. Je tedy potřeba brát vaší misi docela vážně, protože i na jednoduchou obtížnost vás problémy neminou. Základní nepřátelé dokážou ve větším počtu znepříjemnit život, a jakmile se do toho vloží například bombeři nebo obrněnci, které nelze tak snadno zasáhnout, tak je oheň na střeše. Naštěstí je hra samotná celkem benevolentní. Neúspěch mise nutně neznamená, že jste vlastně ničeho nedosáhli. Co dokázal stroj vytěžit, to zkrátka zvládl vytěžit a podle toho dostanete určitou odměnu v podobě třeba tak potřebných materiálů na příští použití. Dostat můžete i nějaké plánky nebo výbavu. Čím déle bude stroj těžit, tím lepší nebo větší množství odměn logicky dostanete.

Během samotných misí vám navíc mohou vypomoci i vedlejší úkoly. Čas od času vás hra vyzve k tomu, abyste v nějaké jiné lokaci něco udělali (zpravidla jde o pouhé otevření bedny) a díky tomu dostanete další odměny. Může jít o další plánek navíc, doplnění nábojů nebo dokonce i Walker Gear, ve kterém je vážně sranda se prohánět a kosit hordy nepřátel levou zadní. Trochu mě ale zklamalo, že jsou tyhle úkoly jasně předdefinované a nejsou náhodně generované s náhodnými odměnami, které by mohly každý pokus nějak zásadněji ozvláštnit.

Když zbraně na blízko nepomůžou, můžete se obrátit i na palné zbraně. Nebo klasiku v podobě luku a šípů.
Když zbraně na blízko nepomůžou, můžete se obrátit i na palné zbraně. Nebo klasiku v podobě luku a šípů.

Výbava je základní kámen… výbavy?

Osobně doufám, že kromě samotného survival aspektu nabídne plná hra i více typů misí. V základu ani z hlediska funkcí není totiž kooperativní tower defense v podání Metal Gear Solid vůbec k zahození a dokáže snadno zabavit. Ale stejně tak dokáže snadno nudit. Mimo jiné i kvůli tomu, že během hraní tak nějak postrádáte kontext k tomu, proč to děláte. Sice získáváte tunu různých materiálů, ale většinu zkrátka nemáte v betě jak využít. Vesměs tak nemá těžení smysl, kromě toho, že si prostě zahrajete. Zklamalo mě, že tam třeba není alespoň jedna infiltrační mise, zkrátka něco, co není další tower defense. Finální verze by toho samozřejmě měla nabídnout mnohem více, ale na to, co všechno to bude, si musíme ještě počkat. Do té doby budu jen doufat v to, že se zlepší i samotné mise s tower defense mechanikami a že se od sebe budou jednotlivé mise nějak výrazněji lišit. Ať už prostředím nebo i náplní.

Jak každopádně bývá zvykem, i v Metal Gear Survive máte nějaký inventář. Jeho implementace spolu s dalšími mechanismy je ovšem celkem unikátní, protože Metal Gear Survive je především survival hra. A survival hra obalená mechanikami z tower defense je celkem nevídanou záležitostí. Inventář je tedy značně omezený a drtivá většina výbavy něco váží. Čím těžší jste, tím jste zároveň méně mobilní. Když si tak vezmete čtyři zbraně, čtyři typy opevnění a hodíte na sebe těžkotonážní oblečení, tak toho sice hodně postavíte a hodně vydržíte, ale pro plnění vedlejších úkolů nejste úplně nejvhodnější. Je tak třeba chytře zvažovat mezi tím, co přesně si vezmete a co budete potřebovat nebo využívat.

V tzv. Staging Area si můžete různou výbavu vyzkoušet a zjistit, jak vlastně funguje. Z oblíbeného Metal Gear Solid 3: Snake Eater se dokonce vrací systém poškození a léčení. Ten je sice značně zjednodušený, hlavně protože ho musíte často řešit uprostřed akce, ale je tam. Pokud to naboříte přímo do stáda nepřátel a ti po vás skočí jako fanynky našeho šéfredaktora, tak můžete mít celkem rychle pochroumanou nějakou část těla. Když třeba skočíte z větší výšky, tak si zlomíte hnáty a pohyb vám bude cizí, dokud si tu část těla nevyléčíte. Což nejen, že nějakou dobu trvá, ale zároveň to zvedá samotnou obtížnost hry, protože víte, že pokud budete bezohlední, unáhlení a lehkomyslní, budete mít prostě problémy a dlouho nepřežijete. Do toho všeho se navíc ještě vměstnává potřeba pít a jíst. V betě to není tak znatelné, ale v plné verzi to bude zjevně hrát důležitou roli.

K dispozici také máte quick-chat s několika hláškami nebo gesty.
K dispozici také máte quick-chat s několika hláškami nebo gesty.

Kromě bránění těžebního stroje se navíc můžete toulat i po samotném areálu mise a hledat nejrůznější materiály, jako je třeba dřevo, guma nebo železo. To pak můžete použít nejen na další výstavbu opevnění, ale také na vylepšení vaší výbavy, aby více vydržela.

Jak přežít Metal Gear Survive?

Metal Gear Survive a jeho betu nepovažuju za kdovíjakou bombu století. Ale zároveň mě tahle hra překvapila. Aktuální obsah se sice celkem rychle ohraje, a tak nějak postrádáte kontext pro to, co děláte, proč to děláte a co z toho, ale nemohu tvrdit, že bych si těch několik hodin celkem neužíval. Kombinování survivalu s dalšími žánry – v tomto případě tedy minimálně tower defense hrami – je celkem zajímavý tah. Zatím je těžké říct, jak bude vypadat zbytek hry, ale pokud je beta jakákoliv indikace toho, co nás čeká a nemine, tak nemůžu říct, že bych se netěšil. Rozhodně mě láká to, co hra slibuje, ale je spousta věcí, kterých se zároveň obávám.

Velmi důležitou složkou je sbírání materiálů. Bez nich nic nepostavíte.
Velmi důležitou složkou je sbírání materiálů. Bez nich nic nepostavíte.

Metal Gear Survive vychází 22. února 2018 na PC, PlayStation 4 a Xbox One. Hru předobjednáte v obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.

Další aktuální články

Představujeme zbrusu nový Zing.cz

Pátek 19.1.2018 12:34 – Spustili jsme veřejnou betu nové verze vašeho oblíbeného herního magazínu. Pojďte se seznámit s novým Zingem. Přečíst celý článek »

The Deer God

Středa 17.1.2018 15:35 – Při lovu jelenů si musíte dát pozor nejen na nástrahy přírody, ale taky na stará božstva. Mohlo by se vám zabíjení nevinných zvířátek vymstít. Přečíst celý článek »

5 komentářů | PC, PS4, Xbox One, PSV, Wii U, iPhone, iPad | Autor: killjezor

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Představujeme zbrusu nový Zing.cz

Spustili jsme veřejnou betu nové verze vašeho oblíbeného herního magazínu. Pojďte se seznámit s novým Zingem.

Vážení čtenáři, vážené čtenářky, je nám velkou ctí vám oznámit, že jsme právě spustili veřejnou testovací verzi zbrusu nového Zingu. Na novém Zingu jsme pracovali dlouhé měsíce a dá se říci, že jsme o jeho podobě přemýšleli už několik let. Až dnes se nám ale vše podařilo zrealizovat. Nová verze se od té staré, která světlo světa spatřila již v červnu 2010, radikálně liší.

Nová verze Zingu přináší – podle nás – svěží, přehledný a moderní vzhled, který není zatížen grafikou a běží totožně na všech zařízeních. Zing.cz si tak můžete nově bez problémů prohlížet na počítači, notebooku, mobilu nebo tabletu a využívat všechny jeho možnosti, což ve staré mobilní verzi bohužel nebylo možné.

Než se pustíte do objevování nového webu, je nutné zmínit ještě několik věcí. Beta je pouze základním kamenem nového Zingu. Tyhle základy budeme postupně vylepšovat/upravovat.

Abychom vám přechod na novou verzi co nejvíce usnadnili a aby měl každý čas si na změny zvyknout, rozhodli jsme se, že nová verze poběží na adrese beta.zing.cz, kde ji společně s námi můžete testovat a postupně vylepšovat. Starý Zing tak bude stále tím hlavním, a to minimálně po dobu jednoho měsíce, ale obsah bude totožný na obou verzích. Až budeme s novou podobou spokojeni, tak starý Zing vypneme a vy budete moci naše novinky a články číst a komentovat už jen na nové verzi. Mějte tak s námi trpělivost, některé věci na novém Zingu nemusejí fungovat tak, jak si představujeme a chceme.

Než se pustíte do objevování nového webu, je nutné zmínit ještě několik věcí. Beta je pouze základním kamenem nového Zingu. Tyhle základy budeme postupně vylepšovat/upravovat.

Proč se nemůžu přihlásit?

Všem registrovaným čtenářům Zingu přenášíme do nové databáze profily. Hesla jsou ale zakódována z důvodu bezpečnosti. Je tak nutné, abyste si vytvořili nové heslo pro váš stávající profil. Tím se budete přihlašovat na betě. V e-mailové schránce byste měli mít žádost o vytvoření nového hesla. Pokud e-mail ještě nepřišel, tak je to z důvodu, že stále probíhá import uživatelů. Za sedm let je to přes 30 tisíc profilů, což chvilku trvá. Vydržte prosím a prosím neregistrujte se znovu.

V e-mailové schránce byste měli mít žádost o vytvoření nového hesla. Pokud e-mail ještě nepřišel, tak je to z důvodu, že stále probíhá import uživatelů.

Kde je fórum, blogové články a další sekce?

Ve veřejné betě v současné době nenaleznete diskuzní fórum, blogové články nebo sekci s nejnovějšími komentáři. Na těchto třech a dalších důležitých věcech pracujeme a chystáme je spustit s finální verzí nového Zingu. Rovněž komentáře budeme přenášet až se spuštěním ostré verze.

Zjednodušené profily

Nový Zing stavíme od samotného začátku. To má bohužel vliv i na možnosti vašich profilů. V současné verzi si nemůžete přidat kamarády, zvolit i platformy, na kterých hrajete, hodnotit hry nebo posílat soukromé zprávy. Budeme se snažit tohle všechno a mnohem víc postupně do nové verze magazínu přidat.

Co je nového?

Připravili jsme několik vylepšení. Oblíbené Jednohubky k snídani jsme zakomponovali přímo do magazínu, naleznete je v pravém menu a budeme je přidávat v průběhu celého dne, abyste nepřišli o žádné zajímavosti z herního světa. Díky tomu nebudete muset čekat do rána, abyste si krátké zprávičky mohli přečíst. Navíc jsou jednohubky propojeny s hrami, kterých se týkají, naleznete je tak i na kartě dané hry. Doporučujeme vám jednohubky číst v jejich sekci.

Dalšími novinkami jsou panely pro nejdiskutovanější články, které můžete třídit (týden, měsíc a vše), dále nejlépe hodnocené hry, nový formát pro krátké novinky s videem, jiný vzhled článků, přehlednější tabulka s hodnocením hry v recenzi a s ní spojené barvičky pro jednotlivá čísla. Červenou barvou označujeme hodnocení 1-4, oranžovou 5/10, zelenou 6-9 a zlatou barvu má 10/10.

Po dlouhé diskuzi jsme se rozhodli přestat třídit obsah na jednotlivé platformy a minimalizovat méně využívaný katalog her. Ze statistik jsme totiž zjistili, že tyto dvě věci na staré verzi webu byly málo využívány – jen několika procenty návštěvníků – a raději jsme se zaměřili na jiné věci. Katalog her je tak na nové verzi ve formě štítků, kde naleznete všechny články týkající se dané hry, a u nových titulů časem i potřebné informace, včetně data vydání, platforem nebo lokalizace.

Na všech štítcích naleznete RSS kanál, který si můžete přidat do své čtečky, aby vám neunikla žádné novinka/článek o vaší oblíbené/sledované/očekávané hře.

S novou verzí Zingu se rozhodně nemění náš přístup. Navážeme na naší sedmiletou práci a budeme vám i nadále přinášet spoustu recenzí na očekávané tituly i méně známé hry, včetně těch nezávislých, v průběhu dne novinky z herního světa, soutěže o hry a tematické předměty a spoustu dalších zajímavostí, včetně našich dojmů, souhrnů s informacemi o daných hrách, speciálů o deskovkách a herních knihách a komiksech a mnoho, mnoho dalšího. Doufáme, že u toho budete s námi.

Těšíme se na vaše komentáře, postřehy a názory na novou verzi Zingu. Je nám jasné, že ne každému se budou změny líbit. Věříme ale, že si časem zvyknete a budete i nadále součástí komunity Zing.cz, číst novinky a články a komentovat. Jste to totiž právě vy, čtenáři, díky kterým Zing.cz existuje.

Doufáme, že se vám nová verze Zingu bude líbit. S dalšími novinkami z vývoje se přihlásíme za pár týdnů, ale už teď můžeme prozradit, že pracujeme na nočním režimu, aby se vám nový Zing dobře četl i ve tmě. To je jedna z věcí, po které jste v poslední době hlasitě volali.

Budeme rádi, když nás upozorníte na případné chyby a problémy, které souvisí s betou nového Zingu. Děkujeme.

Za redakci Zing.cz
Michal Burian
šéfredaktor

Další aktuální články

The Deer God

Středa 17.1.2018 15:35 – Při lovu jelenů si musíte dát pozor nejen na nástrahy přírody, ale taky na stará božstva. Mohlo by se vám zabíjení nevinných zvířátek vymstít. Přečíst celý článek »

5 komentářů | PC, PS4, Xbox One, PSV, Wii U, iPhone, iPad | Autor: killjezor
Everybody's Golf

Pondělí 15.1.2018 19:40 – Další díl série, který opět není dokonalý, ale díky laxní konkurenci stále nemá sobě rovného. Přečíst celý článek »

XCOM – deskovka

Neděle 14.1.2018 13:13 – Létající talíře jsou na obzoru. Od úspěšné invaze dělí mimozemšťany soustředěná obrana centrály XCOM. Nechte se rekrutovat! Přečíst celý článek »

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

The Deer God

      

Při lovu jelenů si musíte dát pozor nejen na nástrahy přírody, ale taky na stará božstva. Mohlo by se vám zabíjení nevinných zvířátek vymstít.

Recenzovaná verze: Nintendo Switch

Čím bych měl tuto recenzi začít? Možná tím, že hra The Deer God není zrovna novým titulem. Nové je to, že tentokrát zamířila na poslední velkou herní mašinku od Nintenda, kterou je, jak všichni víme, Switch. Máte tak šanci odložit předsudky vůči přírodě a vrhnout se do zběsilého běhu za život spárkaté zvěře! Jen vám nejsem schopný říct, jestli ta námaha vůbec stojí za to.

To máš za to!

Příběh hry The Deer God je neskutečně jednoduchý. Jste lovec, který zrovna hodlá v lese zastřelit jelena. Když už k tomu skoro dojde, něco se stane. Prostě jelenímu bohu se to zrovna moc nelíbí, a tak vám dá ochutnat vlastní medicínu, udělá z vás malého jelínka a sprostě vás vypustí do světa. „Běž si malý chlupáči do přírody, žij a raduje se ze života. Jo a dávej si bacha, aby tě něco nezabilo. Schválně, jak dlouho zůstaneš naživu.”

A tak se rozběhnete a běžíte jako o život. Konkrétně je to stále doprava. A protože se nemůžete dostat úplně všude, potkáte dalšího boha a ten nás naučí dvojitý skok. A pak zase běžíte. A skáčete výš, skáčete dál, skáčete abyste se vyhnuli různým zvířátkům, sem tam sežerete nějaké to jablko, maliny a ananasy (nebo co to je, v těch pixelech to není zrovna moc dobře poznat), abyste neumřeli hlady dřív, než něco sežere vás.

„Na své cestě kostičkovanou krajinou potkáte nejrůznější kamarády. Dospělé jeleny, laně, zajíčky, vydry, ale taky zvířátka, které vám chtějí ublížit.”

Na své cestě kostičkovanou krajinou potkáte nejrůznější kamarády. Dospělé jeleny, laně, zajíčky, vydry, ale taky zvířátka, které vám chtějí ublížit. Od malých dikobrazů, pavouků, včel, až po prasata, pumy, krokodýly nebo opice, které po vás dokonce dokážou něco velice přesně a dost daleko hodit. Ale ani vy nejste úplně bezbranní. Velmi brzy se naučíte při běhu kopat, a tak dokážete těm zlým liškám, střílejícím lovcům, ale na hřbitově i duchům a kostlivců, nakopat pozadí. A dokopat je tak, že se vypaří do vzduchu. Dávejte si ale bacha, abyste přitom nezranili i nějakého kamaráda. To víte, tady se hraje i na auru.

Protože kromě řadových obyvatel lesa, pouští, jeskyní nebo bažin, narazíte sem tam na silnějšího protivníka, dostanete do vínku další schopnosti, než jen sílu parůžků a kopyt. Třeba se naučíte metat firebally. Tím si ulehčíte kupu starostí se silnějšími tvory. Dokonce s nimi můžete rozbíjet skálu, jež blokuje některé skryté cesty. Házení ohnivých koulí není jedinou nadpozemskou schopností, díky další super síle dokážete pohybovat bednami, blokující vám cestu. A ani netušíte, jak se vám to bude v lese hodit. Nebo v jeskyni. Tam je takových beden a kvádrů jak…, no prostě docela dost.

Pořád dokola to samé

To je ve zkratce celá náplň hry The Deer God. Prostě běžíte a snažíte se vydržet naživu co nejdéle. Musíte se vyhýbat nepřátelským zvířátkům, případně je zabíjet a růst. Občas narazíte na menší questík, jehož vyřešením něco získáte. Jak velký vliv to má na váš postup, si ale vůbec nejsem jistý. Další jednorázové předměty najdete skryté v houštinách. Umožní vám se na chvíli obrnit nezranitelností, nechat si v určitém místě narůst odrážecí houbičku nebo zbrzdit nemilosrdný pád z výšin.

„To je ve zkratce celá náplň hry The Deer God. Prostě běžíte a snažíte se vydržet naživu co nejdéle. Musíte se vyhýbat nepřátelským zvířátkům, případně je zabíjet a růst.”

Při běhu ale i rostete. Z malého kolouška do podoby většího jelínka, a nakonec ve statného samce. Už v druhé fázi růstu si můžete užít s některými laněmi a vzít si na cestu svého potomka. Nebojte, moc dlouho vám nevydrží, ale aspoň si v místě jeho smrti vytvoříte záchytný bod, na kterém se znovu probudíte, když náhodou umřete. A to je další problém hry. Nemusíte se bát, že se nikam nedostanete, protože když umřete, probudíte se znovu jako koloušek a běžíte zase dál. Nebojíte se proto smrti, ale spíše neustálého stereotypu. Obvykle vás po smrti totiž čeká opětovný běh dlouhým úsekem, který jste už absolvovali. Často i několikrát.

Hra se chlubí náhodně generovaným prostředím, což je patrně pravda, ale jednotlivé úseky lokalit se velmi často opakují. Měl jsem tak spíše pocit, že jsem doběhl někam, kde jste už jednou (dvakrát nebo desetkrát) byl. Sice se mění denní doba nebo počasí, občas les hoří a někdy narazíte na něco jako sopku. Všechny tyhle změny jsou v relativně jednoduché grafice doprovázeny geniálně nádhernými efekty, ale to pro celkovou zábavu nestačí.




Člověk by navíc očekával, že když už hra The Deer God vyšla na PlayStation 4, PS Vitě, Xbox One, ve verzi pro PC, pro iOS, Android nebo Wii U, bude na Switchi odladěná. Ale není tomu tak. Bohužel se mi hodně často stalo, že jsem při probíhání vodní hladinou propadnul texturou a zmizel. Jediné, co jsem mohl dál dělat bylo pohybovat obrazem doleva nebo doprava (bez jelínka, bez prostředí, pouze se sluncem v pozadí) a čekat, až umřu. A znovu se narodím na posledním záchytném bodě.

„Bohužel se mi hodně často stalo, že jsem při probíhání vodní hladinou propadnul texturou a zmizel. Jediné, co jsem mohl dál dělat bylo pohybovat obrazem doleva nebo doprava.”

Podobně funguje i ovládání. Normálně běžíte doleva a doprava páčkou nebo šipkami. Pohyb dolů (nebo šipku dolů) zase používáte pro interakci s postavami nebo pro vstup do několika budov, ale po některém znovuzrození jedna z těchto možností interakce prostě nefungovala. Než jsem na to přišel, proběhl jsem několik lesních chatek bez povšimnutí. Snad mi přitom nic důležitého neuniklo.




Chcete vlastně vůbec být zvířetem?

Za chyby se musí platit. Jelení bůh z vás na začátku hry udělal malého jelena a osobně nevidím důvod, proč nám tento zážitek chtělo studio Crescent Moon Games zprostředkovat. Přestože má The Deer God opravdu pěkný „oldschoolový” vzhled, nabízí velmi málo jakékoli atmosféry. Hudba je velmi pěkná, pokud zrovna nějaká hraje, ale když utichne, je prostředí prostě až moc mrtvé. Čekal bych v lese zvuky života, štěbetání ptáků, fičení větru nebo bzučení hmyzu, ale to tam není ani náhodou. Jediné zvuky, kterých se dočkáte, je kvákání otravných žab. Většinu času slyšíte jen ticho a je to upřímně docela nuda.

Co tedy říct na závěr? Na první pohled nádherně vypadající hra s výborně fungujícím úvodním trailerem vás nadchne, ale po několika hodinách hraní ji cítíte jako celkem zbytečnou. Neexistuje žádný důvod, proč v hraní dál pokračovat. Kromě zlepšení se v hraní plošinovek nebo pokud máte v plánu být v příštím životě jelenem.

The Deer God na PC, PS4, Xbox One, PSV, Wii U, iPhone, iPadHodnocení hry

Líbí se nám

  • grafický vzhled
  • jednoduchost
  • ovládání

Vadí nám

  • nuda po pár hodinách hraní
  • bugy
  • chybějící multiplayer (jakýkoli)

Verdikt: Co můžu říci o hře The Deer God jiného kromě toho, že je to zvláštní, hezky vypadající, ale nudná hra? Myšlenka je výborná a grafika není vůbec špatná, ale chybí ji smysl. Náladu vám navíc dokáže zkazit ještě pár zbytečných bugů, které bych čekal, že budou po x-tém portu hry opraveny. Určitě ale zaujme milovníky přírody, starých her a cena taky není úplně špatná.

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

error: Sorry obsah je chráněn.