Monthly Archives: Prosinec 2017

Lock’s Quest – znovu, ale ne lépe

Některým titulům je dobré dát prostor jenom jednou. Patří rematerovaný Lock´s Quest mezi ně?

Píše se rok 2008 a na Nintendo DS vychází exkluzivně tower defense hra Lock’s Quest, jež si i přes některé nedostatky odnáší dobrá hodnocení. Herní svět je však nyní o devět let starší a mladíček Lock se v remasterované podobě dostává i na velké konzole. To, co však stačilo před lety už dnes neoslní, velké ne-dotykové obrazovky navíc nejsou pro tuto předělávku úrodnou půdou.

Obyvatelé světa, kde je vše poháněno tajemným Zdrojem, jenž je jakýmsi energetickým elementem sloužící prakticky ke všemu, se těší období míru. Ten si mohou užívat díky vyhrané válce proti armádě Clockworků, která se chtěla mocného Zdroje zmocnit. Lock je stále pouze mladíček, který staví ochranné zdi proti mořským vlnám a bydlí v malé vesničce se svojí mladší sestrou a prarodiči. O své vlastní rodiče přišel v předcházející zuřivé válce, oba totiž patřili k tzv. Archineers.

Ti jsou po celé zemi známi jako vznešení Architekti, kteří stavěli obrané prvky nutné k odražení nepřítele. Jednoho dne se však Lock setkává s na smrt zraněným Architektem, aby následně zjistil, že mír byl vlastně jen nádechem nepřítele k ještě většímu útoku.

Tower Defense s prvky RPG

Lock’s Quest je v jádru především tower defense hra. Věže, obranné zdi, čtvercově rozdělená herní plocha a vlny nepřátel, kteří se na vás v rámci časového limitu nekompromisně valí. To vše je však říznuto prvky her na hrdiny a je hodně diskutabilní, jestli to hře ve finále prospělo či nikoli. Výsledný mix tvoří originální směsici dvou žánrů, která má za následek drobnou modifikaci jinak zajetého systému tower defense. Každá úroveň je rozdělena na jednotlivá kola, přičemž v tom prvním klasicky rozmisťujete obrané prvky v podobě nejrůznějších věží, min a samozřejmě zdí. To vám stěžuje jednak neúprosný časový limit, díky kterému častokrát nestihnete vše, co byste chtěli, v horším případě postavíte něco špatně. Dalším limitem je také množství magického Zdroje, díky kterému vše stavíte.

„Na původní DSkové verzi boj probíhal tak, že jste pouze klikli na nepřítele a s ním jste bojovali, dokud nepadnul.“

V momentě, kdy vyprší čas (posledních třicet sekund vám odstartuje hlasitý gong), se hra přepíná do druhého kola, kde se bojuje. Zde přichází patrně ta největší změna. Zatímco v klasické tower defense hře většinou pouze sledujete, jak se vlny nepřátel proplétají mezi vaší obranou (nezřídka obsahují podobné hry možnost tuto fázi zrychlit), Lock’s Quest nastavuje svou druhou tvář. S Lockem se totiž pohybujete po herním poli a kromě toho, že můžete, respektive musíte určité stavby v průběhu boje opravovat, můžete také s nepřítelem pobojovat. Na původní DSkové verzi boj probíhal tak, že jste pouze klikli na nepřítele a s ním jste bojovali, dokud nepadnul, popřípadě jste mohli využít komba, které spočívalo v mačkání tlačítek zobrazených na displeji. V tomto ohledu se nic nezměnilo a jde taktéž o nejdiskutabilnější část celé hry.




Zábava střídá nudu

Jestli vám sedne mix jednoduchého RPG a tower defense hry je především na osobní preferenci každého hráče, avšak provedení druhého kola, které jsem výše popsal, není příliš zábavné. Využívání komb je takřka nutností, protože jinak dlouho nepřežijete, jenže ty jsou neuvěřitelně nudné a nezábavné. V těchto okamžicích se ze strategické hry stává jednoduchá a otravná mačkací zběsilost. Dalším z problémů je fakt, že samotný Lock toho příliš mnoho nevydrží a jeho úloha v boji je tak vlastně dosti zanedbatelná, na což přijde až po několika prvních misích, kde ještě protivníků není tolik a lze se s nimi utkat i jeden na jednoho. V pozdějších fázích hry tak fungujete především jako opravář poničené obrany, což opět nepůsobí nikterak zajímavě. Přiznávám, že se mohou najít hráči, kteří tento zajímavý mix dvou žánrů ocení, ale v rámci herní nabídky tower defense (nemluvě o RPG titulech), nejde i nic extrémně zábavného.

Dsková verze trpěla tím, že se toho na malou obrazovku téhle přenosné konzole moc nevešlo, což logicky na televizích odpadá, ale podobnému trápení se nevyhneme ani tentokrát. Z trošku nepochopitelných důvodů kamera nenásleduje Locka, takže se mnohokrát dostanete do situace, kdy vyběhnete mimo viditelnou oblast. Možná šlo o snahu vývojářů umožnit vám sledovat především vaše hradby, abyste měli přehled o jejich stavu poškození a množství nepřátel, jenž se na ně valí. Jenže úhlů, ze kterých nepřátelé vybíhají je vždy několik a Lock tak musí pobíhat po celém prostranství, takže je třeba ovládat nejen jeho kroky ale v ten samý okamžit usměrňovat také kameru. To je vzhledem k frenetické honičce, která probíhá při obraně hradeb, otravné a nezábavné.

Kdo si počká, ten se dočká

Z předchozích řádků se dá snadno vyčíst, že jsem ze hry nebyl příliš nadšený. Jde ale do jisté míry pouze o počáteční dojem. Jak se totiž rozšiřuje množství staveb a dalších obranných prvků, které můžete využívat k vaší obraně, vše je najednou daleko zábavnější a především chytlavější. Časem se vám odemknou také různí pomocníci, kteří přímo neútočí, ale vylepšují atributy různých prvků vaší obrany. Zhruba v polovině hry už budete mít k dispozici opravdu velkou škálu nejrůznějších staveb a nástrojů, které je třeba vzájemně kombinovat. Nechci říct, že obtížnost hry je nějak absurdně velká, ale pokud nebudete následovat herní principy a vykašlete se na řetězení efektů jednotlivých staveb, bude dokončení každého kola velmi těžké. V tom tkví krása tohoto titulu.

V určitý moment tak zjistíte, že jste pohlceni tím, jak nejlépe obranu sestavit a že možností a nápadů je opravdu hodně. Do toho se také připlete, pro mě dosti nečekaně, zajímavý příběh. Ten nabídne poutavé zvraty, ať už o celé válce, anebo vašich prarodičích či dokonce zmizelé mladší sestře. Na druhou stranu něco tak zkostnatělého jako jsou dialogy mezi jednotlivými koly jsem dlouho nezažil. Trvá věčnost, než ze sebe postavy vymáčknou vše, co mají na jazyku. Navíc jsou schopny mluvit pouze když se nehýbají, což je velmi podivné, protože neustále v rámci konverzace samovolně přecházejí různě po okolí. Někdy se nelogicky otočí zády, jindy si jen vymění pozice či odejdou opodál, aby se za chvíli bezdůvodně vrátily. Z těchto momentů jsem dostával větší záchvaty vzteku nežli z prohrané bitvy. Ostatně, za to jsem si mohl pouze sám.




Lock’s Quest je do značné míry velmi unikátní a osobní hrou, která bude pro některé herním klenotem a pro jiné starým artefaktem, který měl zůstat v herní historii. Pokud vás navnadilo vyprávění o povedených tower defense částech a líbí se vám záběry z hraní, rozhodně dejte hře šanci. Pokud však lamentujete nad četnými výtkami, které jsem zmínil, patrně nejde o nic, čemu byste měli věnovat svou pozornost.

Jak to vidí Ondřej „ThainDegu“ Zeman

Příběh mladého hrdiny Locka a jeho přátel není dle mého názoru vyprávěn vůbec zle. Jednotlivé postavy se v průběhu vyvíjejí a mění, což osobně považuji za velký klad. Celek disponuje klasickou hratelností, kterou výrazně nevybočuje z řady. I přes tento fakt se mi některé střety díky obstojnému spektru takticky možností svým způsobem líbily. Co si budeme povídat, osobně nejsem z prvního díla studia Digital Continue zrovna dvakrát nadšen. Lock’s Quest nelze označit za špatný kousek, více mu to ale slušelo na platformě, pro kterou byl původně zamýšlen. Na Nintendu DS je toto dílo považováno za unikátní projekt, který značně posunul žánrové hranice na daném typu herních zařízení. Po přesunu na PC se z tohoto vysoce oceňovaného titulu stala průměrná RTS, která je orientována především na hráče, které okouzlila již v minulosti na DS. Pro fanoušky stolních počítačů a klasických tower defense her se nejspíše nestane ničím výrazným. Čistě za sebe nemohu investici do Lock’s Quest doporučit, protože jsem měl již možnost hrát zásadnější kusy, které ho zastiňují snad ve všech směrech.

Lock’s Quest na PC, PS4, Xbox OneHodnocení hry

Líbí se nám

  • Možnosti ve stavbě hradeb a jejich kombinace
  • Nečekaně zajímavý příběh
  • Zajímavá znovuhratelnost

Vadí nám

  • Diskutabilní RPG část
  • Tragické podání rozhovorů
  • Kamera

Verdikt: Svého času oblíbený DSkový titul, který upoutá pozornost jemným říznutím RPG žánrem. Pro někoho srdeční záležitost, jiný tomuto titulu nebude moci přijít na jméno. Nejde sice o bezchybnou hru a rovněž ani o dokonalý remaster, své publikum si však nejde.

Hra zatím neobdržela žádná čtenářská hodnocení. (Pro hodnocení musíte být přihlášen)

DARUJI steam účet. (14 příspěvků), PC pro přítelkyni (9 příspěvků), Náhodné myšlenky a události dne (12060 příspěvků), STEAM -všechno sem (7059 příspěvků), Uplay (46 příspěvků), Escape From Tarkov- úprava zbraní (15 příspěvků), Název hry (3 příspěvky), Jaký monitor? (3 příspěvky), Rise of Tomb Raider – všechno sem (53 příspěvků), Jméno hry (2 příspěvky), Humble bundle -vše sem (595 příspěvků)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Beat the Game

Sbírejte zvuky a namixujte track, který vám zajistí odvoz domů.

Studio Worm Animation a jeho prvotinu Beat The Game vám před časem prostřednictvím preview představil Jakub „barlow“ Němec. Nyní je hra dostupná a chceme se jí tedy pečlivě podívat na zoubek a zodpovědět, zda se obavy a očekávání z preview vyplnily.

Studio sídlící v San Franciscu se spojilo s umělci z celého světa při tvorbě hry, jež se pokouší spojit prvky adventury a mixážního pultu. Pomocí hlavní postavy Mistika bude vaším úkolem sbírat zvuky a namixovat z nich povedený track.

Bez úvodu

Řítíte se nocí na motorce, nabouráte, a tak tak se vůbec zvednete. Poušť se zdá být na první pohled opuštěná, ale kromě automatu na pití objevíte na mírném kopečku křeslo. Po usazení se propadáte do podivného podzemí. Z kobky ale vede opět cesta na povrch a vy se ocitáte opět na poušti. Nacházíte mnoho tvorů a přístrojů, jež vydávají zvuky, které můžete nahrát a postupně mixovat. Nahrávání a mixování je stěžejní část hry. Celkově na vás čeká 24 zvuků, které musíte najít v denní i noční krajině a s pomocí různých efektů si můžete kontinuálně vylepšovat soundtrack hry – to, co si namícháte, vám bude, s výjimkou cutscén, neustále hrát. To je velmi neobvyklý a zajímavý aspekt, ale pokud vám mixování hudby nic neříká, nebude mít pro vás tato vychytávka význam.

„Celkově na vás čeká 24 zvuků, které musíte najít v denní i noční krajině a s pomocí různých efektů si můžete kontinuálně vylepšovat soundtrack hry – to, co si namícháte, vám bude, s výjimkou cutscén, neustále hrát.“

Pohyb po vymezené oblasti pouště může probíhat jak pomocí klávesnice, tak myši, je však třeba dodat, že je ovládání trošku prkenné a úhly pohledu nemůžete měnit. Chvíli proto trvá, než se na mapě zorientujete, než zjistíte, co sbírat spíše nechcete (podivné gumové medvídky, jež vám zamotají hlavu a vy prospíte půl dne), a co naopak potřebujete (třeba paličky na bubnování). Chvíli také možná budete bojovat s tím, jak ze dne udělat noc a naopak, jelikož většina zvuků je ke slyšení jen někdy. To je také jedno z úskalí, musíte si dávat pozor, abyste některý zvuk nepřehlédli a nezapomněli.




Oslnivý vizuál

Autoři se se svým dílem odkazují na Salvadora Dalího a Maxe Ernsta, moderní malíře, kteří manipulovali prostor. Po vizuální stránce jde o dílo opravdu poněkud bizarní. Na první pohled si všimnete, že hlavní hrdina má opravdu podivně protáhle proporce a i další obyvatelé tohoto místa nepřipomínají zrovna běžná stvoření. Postavy složené jakoby z krystalů jsou nejpočetnější a zároveň se zdají být vašimi velkými fanoušky. Narazíte ale i na jakousi mechovou postavu či mrtvolu. Ve spojení s moderními melodiemi house a techna od Marca Houlea jde opravdu o surrealistický zážitek.

„Autoři se se svým dílem odkazují na Salvadora Dalího a Maxe Ernsta, moderní malíře, kteří manipulovali prostor. Po vizuální stránce jde o dílo opravdu poněkud bizarní.“

Již bylo zmíněno, že hudba hraje ve hře velkou roli. Zvuky hledáte, nahráváte, můžete je mixovat a upravovat. Osobně mě tento aspekt hry moc nezaujal, bavila mě ale zvuky hledat a s trochou strachu jsem očekávala závěrečnou show, poněvadž jsem se bála, že budu muset sama namíchat jakousi libou melodii (což sice je pravda, ale není to nijak těžký úkol).

Nevyužitý potenciál

Beat the Game působí poněkud matoucím dojmem. Příběh je poněkud plochý, potkáváme sice postavu Kedi, ale kromě toho, že ji několikrát vidíme nahrávat zvuky, se o ní nic nedozvíme a ani s ní nemůžeme nijak interagovat. Vždy když Mistika zahlédne, zmizí. Podobně matoucí je také plný inventář, většina jeho položek však zůstává zcela nevyužita. Těžko říct, zda autoři chtěli hráče pouze zmást, či zda na nás v budoucnu čeká rozšíření hry, v němž inventář ještě budeme moci využít. Je však pozitivní, že interakce s předměty probíhá automaticky, stačí se k nim přiblížit, a Mistik je sebere. Stejně tak stačí dojít na správné místo a předmět bude automaticky použit – což však nemusí zabránit bloudění a přemýšlení, co s konkrétní součástí inventáře udělat.

„Těžko říct, zda autoři chtěli hráče pouze zmást, či zda na nás v budoucnu čeká rozšíření hry, v němž inventář ještě budeme moci využít.“

Další přebytečnou součástí hry je robot, jímž pomocí laserových paprsků můžete hýbat. Není však již jasné, kam a proč byste s ním měli hýbat, k ukončení hry ho vůbec nepotřebujete. Zda tedy jde o přípravu na budoucí rozšíření hry, či pouze o matoucí prvek, není jasné.




Měla jsem trochu obavy, co na mě během závěru hry – live show – čeká. Nakonec se však ukázalo, že se po vás nechce nic víc, než sledovat rámečky kolem jednotlivých zvuků a pak na ně klikat. Závěrečný úkol je sice proložený dvěma krátkými cutscenami nadšených posluchačů, jde však o poměrně monotónní a jednoduchý úkol. S mixážním pultem se dalo pracovat mnohem kreativněji, zapojit do závěrečného úkolu víc čudlíků a transformací zvuku a dopřát hráčům více kreativity.

Beat the Game nabízí opravdu neobvyklý svět, jehož vizuál se k hudebnímu pozadí opravdu hodí. Nejsem si však jistá, že práce s mixážní pultem je takovým tahákem, jakým jej tvůrci snaží mít. Jistá absence příběhu motivaci taky nezvýší a velmi krátká hrací doba (zhruba hodina) může mnohé také odradit.

Snaha spojit mixování s hudbou je jistě dobrý nápad, jeho zpracování však zatím pokulhává a možná bude lepší tyto světy nespojovat anebo je přenechat těm, kteří o ně opravdu stojí.

Beat The Game na PCHodnocení hry

Líbí se nám

  • Vizuální zpracování

Vadí nám

  • Místy nejasné ovládání
  • Příliš nevyužitých předmětů
  • Absence příběhu

Verdikt: Beat the Game působí nehotově a podle jistých náznaků by se dalo očekávat, že ji autoři snad ještě rozšíří. Pokud vás baví mixování, může vás tento alternativní kousek jistě nadchnout. Pro příznivce adventur a logických her jde spíše o krok vedle.

Hra zatím neobdržela žádná čtenářská hodnocení. (Pro hodnocení musíte být přihlášen)

DARUJI steam účet. (14 příspěvků), Náhodné myšlenky a události dne (12063 příspěvků), STEAM -všechno sem (7059 příspěvků), Uplay (46 příspěvků), Escape From Tarkov- úprava zbraní (15 příspěvků), PC pro přítelkyni (9 příspěvků), Jaký monitor? (3 příspěvky), Rise of Tomb Raider – všechno sem (55 příspěvků), Název hry (3 příspěvky), Skyrim – Bug textu (1 příspěvek), Humble bundle -vše sem (595 příspěvků)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Shadowhand

Váš osud je zamíchán v balíčku karet. Dokážete si naklonit štěstí na svou stranu?

Určitě i vy máte v okolí někoho, kdo neustále buší na facebooku nebo v jiném internetovém prostředí hry ve smyslu „spoj tři“, mahjong, solitaire a podobně. Přiznejte se, kdo nezná Candy Crush Sagu? Hříčky, jež mají zabavit na pět minut a nakonec vám ukradnou celé odpoledne, mají své místo ve virtuálním světě odjakživa, dokonce bývaly i součástí systému Windows. Přestože nad nimi většina pařanů počítačových her ohrnuje nos, jsou právě casual hry nejčastěji spouštěnými aplikacemi na chytrých telefonech, tabletech a domácích počítačích. V minulosti jsme již několikrát podlehli kouzlu těchto návykovek, možná vzpomenete na dva díly „spoj tři“ fenoménu Puzzle Quest. Dnes se zaměříme na příběhový solitaire Shadowhand, který má potenciál nenápadně vám uzmout několik hodin před rozloženými kartami.

Zorro v ženských šatech

Anglie v 18. století byla nebezpečným místem, kde jste se mohli setkat nejen se snobskou šlechtou, ale také s chudinou produkující zloděje a vrahy, s námořníky pašujícími vzácné zboží nebo se zkrachovalými měšťany využívající temných stezek zločinu. V tomto život ohrožujícím světě se naše hrdinka Cornelia Darkmoor ocitá v hlubokém lese, kde její kočár přepadnou lupiči.

Během několika chvil prohlédne dobře zosnovanou smrtící past. Naštěstí v sobě nalezne bojovného ducha, který v kombinaci s neskonalou touhou po životě zažene zloduchy zpět do stínů monumentálního hvozdu. Zbabělý útok na její osobu probudí v odvážné aristokratce zvědavost, a proto se pod maskou legendárního zbojníka Shadowhanda vydává zjistit pravdu o spletitém komplotu, v němž hraje svou roli přátelství, zrada, boj o majetek a další kulisy, jež můžete očekávat v každé historické romanci s prvky akce.

„Rouška tajemství ústředního děje bude postupně odhalována v rámci statických sekvencí, v nichž budou probíhat rozhovory jednotlivých postav.“

Ač se může zdát příběh naivní a pro herní žánr karetních her zbytečný, jedná se o slušného hybatele, který vás posouvá jednotlivými kapitolami ze života statečné komtesy. Budete se pohybovat v honosných palácích ve skvostných šatech, zatímco po nocích budete bloumat jako maskovaný mstitel zákona Shadowhand. Rouška tajemství ústředního děje bude postupně odhalována v rámci statických sekvencí, v nichž budou probíhat rozhovory jednotlivých postav. Víc od vyprávění nečekejte, a pokud vás vytáčí úkoly typu „Ještě jednou mě poraz v pěstním souboji a já ti povím další část svých informací“, tak klidně příběhové sekvence přeskakujte.




Karta ostřejší meče

Jednotlivé sekvence ze života zákonem pronásledovaného desperáta v ženských šatech jsou pouze předehrou k hlavní náplni – odhalení všech karet na herní desce. Upřímně se přiznám, že když jsem poprvé spustil právě recenzovaný titul, tak jsem se vyděsil z toho, že nám do redakce přišel jen obyčejný solitaire. Ale po několika minutách jsem seznal, že můj první dojem je zcela v rozporu s jednotlivými principy Shadowhand. Studio Grey Alien Games už totiž za sebou má několik podobně laděných děl, takže přesně ví, jak obyčejnou karetní hru pro osamělé jedince pozvednou k napínavé zábavě.

Místo tupého skládání karet očekávejte řadu překážek a záludností (živé ploty v bludištích, soudky s prachem, jež lze odpálit pochodní, nebo lucerny ozařující karty ve tmě), které se budou stavět do cesty úspěšnému pokoření každého kola. V principu musíte skládat karty ze stolu do svého balíčku s hodnotou o jednu větší či menší, než leží před vámi. Počet karet, jež taháte z paklíku, pokud vám žádná z herní plochy nevyhovuje, je omezen, takže se budete snažit vše splnit co nejrychleji. Velkou roli v překonání kol, především na vyšší obtížnosti, bude hrát náhoda.

„Své pečlivě spořené peníze investujete do možnosti promíchat karty na stole, některé z nich zrušit či se pokusit proměnit nevhodnou hodnotu na vámi vytoužené číslo.“

Ta je naštěstí omezena řadou možností, jak si naklonit štěstěnu na svou stranu. Nejmenším podvůdkem jsou bonusové karty, jež postupně odhalujete na desce s různým rozložením hracích listů. Kdykoliv můžete přiložit vhodnou kartu a násobit tak rychle rostoucí hodnotu vašeho komba, které se projeví v konečném zisku zlaťáků v daném kole. Pokud vám nepomohou žolíkové pomůcky, musíte zvolit agresivnější taktiku – pasivní a aktivní dovednosti.

Oba typy vlastností můžete zakoupit u potulné obchodnice Mercy (stejně jako výbavu, o níž se zmíním za malou chvilku). Své pečlivě spořené peníze tak investujete do možnosti promíchat karty na stole, některé z nich zrušit či se pokusit proměnit nevhodnou hodnotu na vámi vytoužené číslo. Pasivní schopnosti se soustřeďují na výhody během tahu – štěstí na otočenou kartu, odpadnutí listu z herní plochy či zvýšení možnosti vzít své rozhodnutí zpět (undo). Najít vhodnou kombinaci triků pro váš styl hry zabere chvilku času, který investujete do experimentování v rámci slušně navrženého RPG systému. Navíc po každé úspěšně pokořené části příběhu můžete přiřadit dovednostní body k vlastnostem Cornelie.




Taste zbraň!

Během svých misí se však nebudete setkávat jen s přáteli, ale do cesty vám vkročí řada protivníků, kteří touží po vaší smrti. Souboje probíhají samozřejmě v karetním prostředí, kdy se na základě stejného principu popsaného v předchozí kapitole jednotliví duelanti střídají. Odkládání karet ze stolu nabíjí jejich zbraně a po jejich aktivaci mohou provést útok vedený na soupeře. K dispozici nakonec budete mít celou řádku zbraní s mnoha speciálními vlastnostmi – způsobení krvácení, ignorování obrany, omráčení a řada dalších.

Některé typy mečů, palic a pistolí se mohou nabíjet mnohem rychleji, pokud budete vyhledávat karty se specifickými symboly či jen správná čísla. Pak už záleží pouze na vaší obratnosti a chytrosti, jak nakombinovat vaše vlastnosti, aktivními kouzly a drženými zbraněmi, abyste co nejvíce prohnali odvážlivce tasícího proti vám svou šavli.

„Lze vidět, že pokud na už z principu návykový koncept nabalíte prvky, které udělají z primitivní hry slušnou zábavu, dostanete dobře hratelný titul na dlouhé zimní večery.“

Nepřátelé budou překvapovat nejen svými nástroji smrti (dostanete třeba plácačkou od pradleny), ale také množstvím předmětů, které v boji budou záludně používat. Pudrový prášek vás omráčí, vrhnutá krysa způsobí krvácení či otravu, zatímco zapálený grog způsobí popáleniny. Nejvíc naštvou chvíle, kdy máte soupeře na lopatě a on obnoví své životy pořádnou porcí jídla. Postupem času se ke stejné výbavě dostanete také, takže vaše tahy budou prostoupeny obrannými či útočnými kroky proti soupeři, i když nebudete mít aktivní žádnou z vašich artilérií.

Překvapivě zábavné

Z textu jste zřejmě sami vycítili, že jsem se u Shadowhand dobře bavil. A musím přiznat, že mě to samotného překvapilo. Po prvotním vyděšení z aplikovaného solitairu jsem se mnohem více zhrozil, že sedím u této RPG karetky ještě ve tři ráno, protože dané kolo prostě udělám než půjdu spát. Nakonec jsem v příběhu zazdil 17 hodin a opravdu netuším, jak se to stalo. Lze vidět, že pokud na už z principu návykový koncept nabalíte prvky, které udělají z primitivní hry slušnou zábavu, dostanete dobře hratelný titul na dlouhé zimní večery.

V příjemně koukatelném vizuálním kabátku (povedené prostředí, změny v oblečení se projeví i v příběhových animacích) se vám představí sympatická hrdinka, jejíž osud je jasně diktován kartami a jejich manipulací. Nebudu tvrdit, že by šlo o převratné dílo, které si musí zahrát každý. Pokud však dlíte na facebooku a mahjongujete beze smyslu, můžete zkusit příběhovou alternativu, která po vás navíc nebude chtít další peníze, abyste pokořili kolo. Shadowhand je ucelený titul, který dělá čest karetním hrám a v rámci žánru patří ke špičce. Vyčítám sice velký vliv náhody, ale na ten jsou solitairoví veteráni zcela jistě zvyklí a mohou mou připomínku minout bez povšimnutí.

Shadowhand na PCHodnocení hry

Líbí se nám

  • Sympaticky naivní příběh jako z brožovaných románů
  • Funkční principy oživující solitaire prvky
  • RPG systém, který umožní přizpůsobit hraní obrazu svému
  • Lepší než pay to win free hry na sociálních sítích

Vadí nám

  • Obrovská míra náhody vedoucí k restartu po několika odhalených kartách

Verdikt: Shadowhand sice působí jako solitaire se zajímavými prvky, ale v jeho jádru se skrývá funkční RPG model se strategickými prvky, který posunuje hranice žánru o úroveň výše. Pokud hledáte obyčejnou oddychovku na ukrácení času a karetní hry pro jednoho vám nejsou neznámou, mohl by vás titul zaujmout. Ovšem v případě, že hledáte komplexnější příběh, akční dobrodružství či nemáte rádi silný vliv náhody, Shadowhandu se obloukem vyhněte.

Hra zatím neobdržela žádná čtenářská hodnocení. (Pro hodnocení musíte být přihlášen)

DARUJI steam účet. (14 příspěvků), STEAM -všechno sem (7056 příspěvků), Náhodné myšlenky a události dne (12060 příspěvků), PC pro přítelkyni (9 příspěvků), Uplay (46 příspěvků), Rise of Tomb Raider – všechno sem (53 příspěvků), Název hry (3 příspěvky), Jaký monitor? (3 příspěvky), Jméno hry (2 příspěvky), Trance – TOTY – Top 10 (458 příspěvků), Vše o sběratelských/speciálních/limitovaných edicích her (4568 příspěvků)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

This War of Mine: Stories – Father’s Promise

Hodnotíme první ze tří nedávno oznámených příběhových přídavků pro populární survival This War of Mine.

Už jsou to tři roky od vydání This War of Mine, hry, která se dá považovat za jeden z nejunikátnějších a nejzajímavějších survivalů. Minulý rok jsme se dočkali rozšíření Little Ones, které titul obohatilo o děti, a výroční edice s několika zlepšováky a novinkami. Následně se však mohlo zdát, že už tvůrci ze studia 11bit nechají hru být a zaměří se na další projekty. O to víc překvapilo nedávné oznámení iniciativy This War of Mine: Stories, která má za cíl nabídnout hráčům a fanouškům trojici samostatných příběhových přídavků, které můžete pořídit jednotlivě nebo v rámci Season Passu. A protože jsem se shodou okolností k This War of Mine před několika týdny vrátil, rozhodl jsem se podívat se na zoubek prvnímu balíčku.

Otcovské povinnosti

První DLC sleduje příběh jistého Adama, kterému zemřela žena, a tak musí uprostřed války přežívat se svou nemocnou dcerou Amelií a vyhlížet šanci na opuštění města. Po několika dnech paběrkování a ukrývání v domě však dcera záhadně zmizí, a tak musí Adam přijít na to, co se s ní stalo, a samozřejmě ji najít a zachránit. Tak začíná poměrně prostý, ale zajímavý příběh na motivy dramatu polského autora Łukasze Orbitowského, který vás může podobně jako základní hra snadno dovést k potřebě přemýšlet o hrůzách války a nesnázích, jež během ní zažívají civilisté. Adamův příběh je zkrátka další emocionální horská dráha, jejíž absolvování ve vás asi nezanechá úplně příjemné pocity a rozhodně nevyvolá přesvědčení, že sledujete děj, který musí automaticky dopadnout šťastně.

Možná že This War of Mine nepůsobí jako hra, která je jako stvořená pro vyprávění tradičních příběhů, ale tvůrcům se přeci jen podařilo využít herní mechaniky dostatečně dobře na to, abyste si mohli putování za záchranou dcery řádně vychutnat. Tomu dopomáhá nejen řada herních prvků původní hry, například hledání zásob, zvelebování vašeho úkrytu, obchodování, výroba, tělesná kondice a výjimečně i boj, ale také několik novinek. Mezi ty nejvýraznější patří prostý, ale funkční systém (nenadabovaných) dialogů a taktéž jednoduché hledání stop a vodítek.



Hratelnost je tedy zpravidla dost povědomá, přičemž nechybí ani občasná potřeba rozhodnout se, jak se zachovat a co případně obětovat. Přesto jde v zásadě o velmi lineární záležitost, v níž přežíváte den po dni jen proto, abyste sledovali daný a předem nalajnovaný příběh s pevně stanoveným a neměnným koncem a s možností ovládat jednu jedinou postavu. Využívání některých věcí, na něž si člověk během hraní This War of Mine zvykne, se tak může nakonec ukázat jako zbytečné. Příběh a občasná potřeba shánět zásoby vás každopádně zavede i do několika lokací. Některé budou dobře známé komukoliv, kdo hrál základní This War of Mine. Jiné lokality jsou zcela nové a nutno říct, že se rozhodně povedly a disponují skvělou atmosférou, zajímavými detaily a slušným designem. Zkrátka působí jako místa, která by snadno našla využití i v původním titulu.

Opravdová jednohubka

Problémem Father’s Promise je však délka celého přídavku. Herní doba není nijak pevně stanovená a může se odvíjet od toho, jak se vám bude dařit, jak se zachováte a jaká místa kdy navštívíte, ale i tak je velmi nepravděpodobné, že by vám dokončení Adamova příběhu zabralo déle než necelé dvě hodiny. Krátkost přídavku má mimo jiné za následek minimální prostor pro různé postavy, na které narazíte, dále existenci určitých nevyřešených otázek a také pocit, že všechno odsýpá až moc rychle a než se pořádně do Adamovy role vžijete, jste u konce. Na rozdíl od základní hry vám navíc opětovné hraní prakticky nic nepřináší, což je velká škoda. Na druhou stranu herní době odpovídá směšně nízká cena 1,99 euro.



Za pár šupů tak dostanete sympatický příběhový přídavek, jenž mohu doporučit hlavně velkým příznivcům základního This War of Mine a milovníkům temných, emocionálních a lineárních příběhů, které vás donutí přemýšlet a které vás třeba i něco naučí. O ničem jiném Father’s Promise opravdu není. Příběhu zkrátka podléhá vše od stávajících i nových herních prvků přes návštěvu různých lokací až po příliš krátkou herní dobu, kterou považuji za největší nedostatek tohoto DLC. Přesto vás čeká silný a také levný zážitek, kvůli němuž se návrat k This War of Mine rozhodně vyplatí.

Hodnocení: 7/10

Na toto DLC navazuje:

Druhý příběh (název DLC dosud neoznámen) – rok 2018

Třetí příběh (název DLC dosud neoznámen) – rok 2018

This War of Mine na PC, PS4, Xbox One, Mac, LinuxTrailery ke hře

Další aktuální články

Co budeme dělat o svátcích

Sobota 23.12.2017 12:00 – Najdeme si čas na nějaké hry nebo se budeme jen cpát cukrovím? A co budete dělat vy? Přečíst celý článek »

Nejlepší hry roku 2017 podle komunity Zing.cz

Pátek 22.12.2017 12:00 – Hlasujte v několika kategoriích pro hry roku 2017, včetně zklamání roku. Přečíst celý článek »

Steep: Road to the Olympics DLC

Čtvrtek 21.12.2017 16:45 – Čekání na XXIII. zimní olympijské hry si nyní můžete zkrátit nejnovějším DLC pro sportovní hru Steep, avšak vyplatí se cesta do olympijské vesničky? Přečíst celý článek »

DARUJI steam účet. (14 příspěvků), STEAM -všechno sem (7056 příspěvků), Náhodné myšlenky a události dne (12058 příspěvků), PC pro přítelkyni (9 příspěvků), Uplay (46 příspěvků), Rise of Tomb Raider – všechno sem (53 příspěvků), Název hry (3 příspěvky), Trance – TOTY – Top 10 (458 příspěvků), Jméno hry (2 příspěvky), Vše o sběratelských/speciálních/limitovaných edicích her (4568 příspěvků), Humble bundle -vše sem (595 příspěvků)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Co budeme dělat o svátcích

Najdeme si čas na nějaké hry nebo se budeme jen cpát cukrovím? A co budete dělat vy?

V redakci jsme si položili jednoduchou otázku: Co budeme dělat o svátcích? Najdou si vůbec členové Zingu čas na milované hry, nebo budou trávit vánoční čas s rodinou a blízkými? Odpovědi každého z nás naleznete níže. Budeme rádi, když se s námi v komentářích podělíte se svým plánem.

Michal Burian

Na svátky klidu, míru a pohody se strašně moc těším. Končící rok jsem měl totiž dost perný. V osobním životě mě hodně zaměstnalo vyřizování hypotéky a stěhování do vlastního baráku a jeho následné vylepšování. Do toho roční dcerka o sobě dává čas od času pořádně vědět a vyžaduje stále více pozornosti, což je fajn, ale občas zároveň otrava a zdržování od práce (nevýhoda, když máte kancelář doma). Mám tak spoustu herních restů, které bych rád v následujících týdnech eliminoval. Už dnes ale vím, že se mi to úplně nepodaří. Loni jsem si plánoval to samé a za svátky jsem odehrál jen pár hodin. Nezbylo než to dohnat v lednu.

Pokud se tedy vše vyvede a nestane se něco neočekávaného (neohlášená návštěva dokážete pořádně zbořit plány), tak čas od času se podívám do prosluněného a písčitého Egypta, abych na Xboxu One X dohrál Assassin’s Creed: Origins. Na PlayStationu 4 Pro potom zapnu first-person střílečku Wolfenstein 2: The New Colossus, kde jsme téměř u konce, a na počítači si chci pořádně zahrát českou strategii Mashinky a možná se najde čas i na nedávná rozšíření pro Euro Truck Simulator 2 a American Truck Simulator.

Když času bude víc, tak se vrátím k psychologické výpravě Hellblade: Senua’s Sacrifice, rozehraju přídavek The Frozen Wilds k Horizon Zero Dawn a zazávodím si v Gran Turismo Sport. Možná se ke mně dostane zpět i PlayStation VR, ale nevím, zda budu riskovat nevolnost s plným břichem řízků, bramborového salátu a cukroví.


Martin Cvrček

Na rozdíl od některých kolegů moc herních plánů na svátky nemám. Během roku trávím hraním tolik času, že vánoční svátky rád využívám jako období, v němž si od nich aspoň trochu odpočinu. Ještě se ale nestalo, že by to byl úplný odpočinek, a letos tomu nejspíš nebude jinak. Během vánočních slev na Steamu určitě upoutá mou pozornost něco lákavého a pak jsou tu různé aktualizace multiplayerových her. Rád bych prožil alespoň dalších několik bitev ve Star Wars: Battlefrontu 2, protože srdce Star Wars fanatika se neptá na chyby a prostě touží dále zkoušet nové mapy a hrdiny. A ty nedávno přidané karty v Gwentu se nejspíš taky nezískají samy. Navíc si pohrávám s myšlenkou na asi stý návrat k původní Mafii. Sice je opět k dostání v rámci digitální distribuce, ale spíše sáhnu mezi krabicovky po některé ze starších verzí.

Nejsou to kdovíjak velkolepé plány, ale Vánoce koneckonců nejsou jen o dohánění herních restů a válčení na singleplayerových i multiplayerových bojištích. Jsou také o klidu, trávení času s nejbližšími, poškrábaných prstech od jehličí při zdobení vánočním stromku a samozřejmě o plnění žaludků cukrovím, bramborovým salátem a dalšími pochutinami, což se s tím hraním her někdy docela dobře slučuje. A já přeju komukoliv, kdo přečetl tohle mé melancholické žvatlání až sem, aby měl toho všeho víc než dost a aby zkrátka prožil co nejpříjemnější svátky.


Ondra Zeman

Abych byl upřímný, o těchto Vánocích se zřejmě hrám moc věnovat nebudu. Prakticky si od nich v následujících dnech a týdnech budu chtít spíše odpočinout, protože jsem jimi jako recenzent fakticky stabilně zavalen. Mimoto mám nyní doma malý poklad, který potřebuje stále mou pozornost, a hry jí prozatím nelákají, takže mám smůlu.

Pokud budu v následujících týdnech hrát, většinou se bude jednat o dílka zaměřená na hru pro více hráčů, v jejíž rámci se opět sejdu s některými virtuálními přáteli, které jsem měl možnost střetnout i v reálném životě. Abych byl přesný, zřejmě se vrhnu na PlayerUnknown’s Battlegrounds a Tom Clancy’s Rainbow Six Siege, který hrajeme se stále stejnou partičkou bez přestávek již pár let. V případě, že bych měl v průběhu svátků chuť na něco zacíleného na jednotlivce, pravděpodobně si do počítače vložím jednoho z mnoha zástupců série Total War, jejíž hraní si hodně užívám jak sám, tak i přáteli.

Filip Němec

Přestože nemám informace o tom, co napíší kolegové z redakce, jsem si jist, že podobně jako já se budou věnovat především dohánění restů. Těch herních, samozřejmě! Rok od roku vychází snad stále více her, je více platforem, ale den má pořád jen 24 hodin a nedá se hrát úplně vše. Přesto první hrou, kterou si zahraji, bude titul, který jsem už jednou dohrál. Série Uncharted je ale moje srdcovka, takže si chci The Lost Legacy projít ještě jednou. Minimálně.

Hned poté se vrátím zpět do světa Horizon: Zero Dawn, kam čas od času zavítám. Tentokrát se ale vrhnu na DLC The Frozen Wilds, na které se už hodně dlouho těším a které mi uniklo kvůli účasti na letošním ročníku Paris Games Week. A dál? Star Wars: Battlefront 2, Call of Duty: WWII, For Honor, Gravity Rush 2, Mass Effect: Andromeda, Halo Wars 2, South Park: Fractured But Whole… No, je toho zkrátka hodně a už teď jsem si jist, že stejně vše nestihnu. Běda těm, kteří si stěžuji, že nevychází zajímavé hry! Vánoční návštěvy budou dost možná také ve znamení nejrůznějších společenských her pro PlayLink na PS4. Těším se na další společný rok tady na Zingu a přeji vám všem krásné Vánoce a samozřejmě co nejvíce herních dárků pod stromečkem.


Ivan Jeziorek

Letošní Vánoce u mne měly být ve jménu opakovaného hraní. Sice mám zrovna na Vitě rozjeté pokračování série Demon Gaze, které se nachází ve stavu před dohráním, a tak bych jej velice rád co nejdříve připravil pro vydání recenze, ale protože byl tento rok plný hodně kvalitních titulů, měl jsem i jiné plány. Nachystal jsem si pomyslný seznam JRPG, které jsem chtěl prostě projet znovu, jen s větší rozvahou a ve větším klidu.

Na prvním místě samozřejmě stojí takřka dokonalá pátá Persona, ale zároveň jsem si chtěl znovu projít třetí verzi Yo-kai Watch 2 a taky se trochu více věnovat nočním můrám v Mary Skelter, kterou jsem po recenzování hned rozjel znovu. S dcerou se potřebujeme pohnout dál v LEGO Harry Potterovi a sem tam si do toho střihnout před spaním rodinný souboj v Mario Kartu 8 není taky k zahození.

Bohužel byl vládce křemíkového nebe proti, a tak mi před pár dny poslal do cesty služebního auta ne moc kvalitního řidiče. Po pár dnech na traumačce jsem sice doma, vyvázl jsem pouze se zlomenou klíční kostí a několika vnitřními zraněními, ale to bohužel znamená, že jednou rukou nemůžu hýbat vůbec a tou druhou pouze omezeně. Gamepad prostě neudržím, a tak těch pár herních chvilek trávím s telefonem a u logické hříčky ꚙ Loop.

Honza Kalný

Stejně jako každý rok, i letos budu trávit vánoční svátky převážně u počítače naládovaný tolika řízky, že je ani nespočítám. Kupodivu mě ale tenhle rok nečeká tolik restů, které chci dohnat. Vyhlédnutý mám zbytek kampaně druhého Wolfensteina, rád bych strávil nějaký čas v Rainbow Six Siege a Overwatch a stále musím dojet nejnovější epizodu Batmana od Telltale.

Kromě toho mám v plánu hrát spíš jen to, co mi připadne pod ruku, což může být třeba i Watch Dogs 2 (resp. kooperace), a rád bych dohrál ještě The Last of Us na PS4. Pak už záleží jenom na tom, zdali objevím nějaké pěkné slevy. Původně jsem měl vyhlídnuté Shadow of War (hru mám sice k dispozici na PS4, ale PC dávám vždy přednost). Nakonec to tak úplně nevyšlo a je možné, že před tím vším, co jsem nahoře zmínil, dám přednost mému nově pořízenému GTA V a jeho Online složce, ve které už jsem za posledni dva dny strávil 19 hodin.


Kuba Němec

Pro mě bohužel vánoční svátky neznamenají moc klidovou zónu, v níž bych mohl dohánět herní resty. Čeká na mě stoh čtyřiceti seminárek, jejichž přečtení a vyhodnocení se stává mým pravidelným svátečním evergreenem. Přesto budu v rámci chvil volna věnovat svůj čas rodině, takže se možná pustíme do nějaké deskovky, u níž se zabaví více lidí najednou.

Pokud se objeví nějaká časová kapsa, v níž bych mohl strávit čas doplněním herního vzdělání, pravděpodobně to budou první dva díly Metra (když se na nás valí třetí díl), na které pomalu padá prach na mé pracovní ploše. Druhou možností je samozřejmě rozehraná kooperační kampaň v Total War: Warhammer 2, jíž se s Ondrou Zemanem věnujeme ve výjimečných chvilkách volna.

Štěpán Lenk

Nejvíce svátečního času budu zcela určitě věnovat nejnovějšímu dílu napínavé multiplayerové hry „Přežij ve zdraví rodinnou návštěvu”. Navzdory mnohdy nervydrásající hratelnosti se ale u tohoto titulu budu určitě dobře bavit, a to nejen díky značnému množství náhodně generovaného lootu (jídlo, pití, dary) v jednotlivých levelech.

Ale vážně, s největší pravděpodobností budu o svátcích střídat Destiny 2, Ježíškem přislíbený WipeOut: The Omega Collection a Star Wars Battlefront 2, který si i přes to mikrotransakční fiasko vcelku užívám. A když volný čas dovolí, rád bych už konečně dohrál Dark Souls 2: Scholar of the First Sin. Ať už ale moje sváteční herní plány dopadnou jakkoli, rád bych vám popřál hezké Vánoce a přilehlé volné dny. A kdo ví, třeba se v nějakém virtuálním světě i potkáme.

Další aktuální články

Nejlepší hry roku 2017 podle komunity Zing.cz

Pátek 22.12.2017 12:00 – Hlasujte v několika kategoriích pro hry roku 2017, včetně zklamání roku. Přečíst celý článek »

Steep: Road to the Olympics DLC

Čtvrtek 21.12.2017 16:45 – Čekání na XXIII. zimní olympijské hry si nyní můžete zkrátit nejnovějším DLC pro sportovní hru Steep, avšak vyplatí se cesta do olympijské vesničky? Přečíst celý článek »

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Nejlepší hry roku 2017 podle komunity Zing.cz

Nejlepší hry roku 2017 podle komunity Zing.cz

Hlasujte v několika kategoriích pro hry roku 2017, včetně zklamání roku.

Steep: Road to the Olympics DLC

Čekání na XXIII. zimní olympijské hry si nyní můžete zkrátit nejnovějším DLC pro sportovní hru Steep, avšak vyplatí se cesta do olympijské vesničky?

Deskovkový speciál: T.I.M.E. Stories

Pomozte napravit škody způsobené cestováním časem!

Cities: Skylines Snowfall DLC

Populární budovatelská strategie se dočkala i zimního kabátku. Je o co stát, nebo nás toto DLC nechá chladnými?

Take the Cake

Překonejte všechna nebezpečí a získejte zpět ukradenou sladkost!

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Steep: Road to the Olympics DLC

Čekání na XXIII. zimní olympijské hry si nyní můžete zkrátit nejnovějším DLC pro sportovní hru Steep, avšak vyplatí se cesta do olympijské vesničky?

Recenzovaná verze: Play Station 4

Zimní olympijské hry jsou již za rohem, přípravy v Pchjongčchangu pomalu finišují a maximální euforii kazí snad jen kauza s reprezentací Ruska a jaderné testy sousedního KLDR. V tomto článku však v žádném případě nechci řešit dopingové skandály anebo vyhrocenou politickou situaci na Korejském poloostrově, kdepak, jsme tu proto, abychom se podívali na zoubek nejnovějšímu rozšíření sportovního titulu Steep, Road to the Olympics.

Původní recenzi Steep naleznete zde.

Cesta za zlatým hattrickem

Jedním z hlavních lákadel nového DLC, Road to the Olympics, je především nový příběhový režim.   Cesta, kdy se v kůži olympijského závodníka snažíte probojovat na XXIII. zimní olympijské hry a zvládnout to, co ještě nikdo jiný nedokázal. Přesněji řečeno, získat zlatou medaili ve všech třech freestyle disciplínách. Jmenovitě jde o slopestyle, U-rampa a big air. Cestu za olympijským zlatem vám navíc zpestřují vyprávění a postřehy nejrůznějších hvězd zimních sportů, své si tedy vyslechnete mimo jiné i od krásné Lindsey Vonnové nebo hvězdy z X Games, Kevina Rollanda. Velmi milým zjištěním budiž fakt, že ačkoliv hra nenabízí velký výběr národností, Česká republika ve výběru nechybí, a tak není problém poslechnout si během slavnostního ceremoniálu českou národní hymnu. Bohužel, vše kazí krátká herní doba a nedostatek zajímavých příběhových momentů.

Vedle režimu kariéry, který je zaměřen především na snowboardové řádění, přidává nejnovější rozšíření do hry i jiné olympijské disciplíny. Poměrně nečekaně tak nyní může každý hráč okusit i závody ve sjezdu, slalomu anebo super-G. Vedle již zmiňovaných disciplín, jež obsahuje příběhový režim, obsahuje DLC navíc ještě paralelní slalom a snowboard cross. Výčet je to poměrně slušný a během sjezdu super-G jsem dokonce pocítil lehký závan olympijského nadšení, které jsem zažíval snad jen u stařičkého olympijského titulu, během jehož hraní jsem rozdrtil nejeden enter, přesně jako zpívá Pokáč. Bohužel, nadšení poměrně brzy vyprchá, jelikož závodů v olympijských disciplínách je opravdu poskrovnu a jejich hraní (především sjezdů) nepřináší ani dostatečnou porci zábavy.




Zábradlí již nejsou na obtíž

Poměrně nudné sjezdové lyžování vynahrazuje slopestyle, kde se každý může vyřádit do sytosti. Slopestyle nabízí celou řadu překážek a jízdu jsem si doopravdy užíval. Jednoznačně k tomu přispívá možnost grindování, která tak trestuhodně v původní hře chyběla. Zábradlí tak již neplní pouze estetický účel, ale lze jej efektně, ale i efektivně využívat. Pouhou překážkou již nejsou ani popadané stromy. Kromě grindování a přenášení váhy z jedné strany snowboardu na druhou, však žádné zásadní změny v hratelnosti nenastaly.

Společně s Olympijskou tématikou přináší nové DLC do hry i zcela novou herní mapu Asie, kde kromě olympijských kopců Koreje najdete i čtyři pohoří Japonska – Sapporo, Daisetsuzan, Zao a Hakuba. Nechybí typická japonská architektura, ukázky asijské přírody a opět jsou k vidění nádherné scenérie. Autorům patří díky i za eliminaci hloupých míst, kde se váš svěřenec pouze hloupě zasekl a nezbylo než se z podobného úseku teleportovat. Celkově je nová herní mapa opět zajímavým místem k prozkoumávání a vedle nových klasických závodů samozřejmě nechybí ani hledání zajímavých míst a příběhy hor.

Nový obsah, ale chyby zůstávají

Steep je rozšiřován poměrně pravidelně. Ať už se jedná o neustálé vyhlašování nových online turnajů, které díky olympijským medailím získávají zcela nový nádech, anebo přísun nového vybavení a oblečení. Je hezké, že tvůrci nezapomínají do hry neustále pumpovat nový obsah (samozřejmě za nemalé peníze), ale jaksi zapomínají na technickou stránku. Již v samotných začátcích Steep jsem upozorňoval na časté problémy s poklesem snímků a ani olympijské rozšíření není výjimkou. Především během závodů sjezdu super-G nebo při jízdě v lesnatých kopcích Japonska jsou poklesy framerate jasně patrné. Ve chvílích, kdy záleží na přesnosti, a i sebemenší chyba může znamenat konec v nadějích na vítězství, jsou podobné problémy jednoduše neomluvitelné.

Při ohlášení přídavku Road to the Olympics jsem neskrýval nadšení. Ačkoliv jsem na začátku hře Steep vytýkal mnoho chyb, musím uznat, že její hraní a plnění i těch nejbláznivějších výzev mě baví a sem tam se do zasněžených kopců rád vracím. Od svého začátku se již Steep rozrostl na pořádného macka a společně se všemi DLC přináší opravdu mnoho hodin zábavy, bohužel nejnovější olympijské dobrodružství mohlo dopadnout o poznání lépe. Jednoduše nepochybuji o tom, že z licence olympijských her se dalo vytěžit daleko víc.




Hru Steep koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.

Steep na PC, PS4, Xbox OneHodnocení hry

Líbí se nám

  • Nové prostředí Asie
  • Olympijské disciplíny
  • Grindování
  • Poslouchání české národní hymny při ceremoniálu

Vadí nám

  • Celkově nezajímavý příběhový režim
  • Promarněný potenciál
  • Poklesy fps
  • Malé množství olympijských závodů

Verdikt: Olympijské dobrodružství v novém prostředí a s několika olympijskými disciplínami, avšak s dosti velkou pachutí promarněného potenciálu. Na Zingu se nachází také 1 uživatelská recenze hry Steep.

Hru ohodnotilo také 20 čtenářů průměrnou známkou 7.2/10.

SamFisher (8), Sedli14 (8), pepajs95 (6), morrelo (8), Darkzur (8), Kill3r 367 (7), Mighty (9), Evžen Detox (9), Lynch (7), Vojtech1141 (6), elho_cid (5), Greca (10), WeirdWorm (7), lolin666 (9), Notd (4), sokolik1144 (6), reflex24 (7), Manyjak (7), Mythix (7), Ayreas (5)

Před vydáním hru ohodnotili 4 čtenáři průměrnou známkou 9/10.

Marek77 (9), Qlour (8), sokolik1144 (10), Mighty (9) (Pro hodnocení musíte být přihlášen)

Náhodné myšlenky a události dne (12052 příspěvků), STEAM -všechno sem (7051 příspěvků), PC pro přítelkyni (5 příspěvků), Rise of Tomb Raider – všechno sem (52 příspěvků), Humble bundle -vše sem (594 příspěvků), Trance – TOTY – Top 10 (458 příspěvků), Panorama z her (115 příspěvků), Call of duty WW II cz titulky (8 příspěvků), LEVEL uživatele – systém bodování (126 příspěvků), Vše o sběratelských/speciálních/limitovaných edicích her (4568 příspěvků), Good Old Games | GOG.com (54 příspěvků)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Deskovkový speciál: T.I.M.E. Stories

Pomozte napravit škody způsobené cestováním časem!

Lidstvo je posedlé myšlenkou vrátit čas a napravit chyby, které způsobily nezodpovědné historické osobnosti. Často však vůbec nepřemýšlejí nad dopady takových činů, které by mohly změnit současnost do nepředstavitelných realit. Podobnou ideu měl zřejmě francouzský designér Manuel Rozoy, který přichází na scénu deskových her se svou prvotinou T.I.M.E. Stories. V ní se stanete jedním z agentů, kteří se pokouší zabránit časovým paradoxům a chránit tak lidstvo. Vezmete velkou zodpovědnost na svá bedra?

Mise č. 1 – Francie, 1921

Cestování časem není hráčům a filmovým nadšencům věc neznámá. Na filmových plátnech jsme mohli fandit Martymu McFryovi (Michael J. Fox) v Návratu do budoucnosti, Tomu Cruisovi při opakované likvidaci vesmírných invazníků v Na hraně zítřka a zamezit budoucnosti se snažil Bruce Willis ve 12 opicích či Looperovi. Počítačový hráč se zase může brodit historickými reáliemi díky Animu v sérii Assassin’s Creed či vracet události v kůži Max díky Life Is Strange. Co je společným jmenovatel všech jmenovaných a mnoha dalších děl? Manipulace s časem je sakra nebezpečná záležitost, která se může kdykoliv zvrtnout.

Agentura T.I.M.E. (Tachyonová Injektáž při Mezních Epizodách) tak nemá nejsnadnější náplň práce. Její agenti cestují v časových smyčkách tam, kde nezodpovědní cestovatelé stihli udělat chaos a pozměnit chod dějin. Návštěvu historických ér jim umožňují tachyonové injekce, díky kterým můžete v krátkých intervalech navštívit libovolnou epochu, nebo objevovat alternativní světy. Jakákoliv změna v chodu dějin však může mít katastrofické důsledky, takže každé přetvoření je třeba citlivě napravit.




Ve sněhobílé krabici deskové hry T.I.M.E. Stories, kterou si na českém trhu můžete koupit kompletně lokalizovanou díky vydavateli ADC Blackfire, najdete první z mnoha příběhů, které si můžete postupně dokupovat. Vaše expedice za nápravou časových nesrovnalostí vede do francouzského blázince v poválečném roce 1921. To je pravděpodobně vše, co vám můžu k ději této prožitkové hry sdělit. Velkou část zábavy totiž tvoří postupné odhalování tajemného příběhu a hledání důkazů o narušení časového kontinua. Při nezdaru se probudíte zpátky v centrále agentury, která vás další dávkou tachyonové drogy pošle zpátky. A musíte zkusit rozplést záhadu se znalostmi získanými v předchozích bězích (cesta do minulosti).

Oči na stopkách

T.I.M.E. Stories totiž patří do skupiny zážitkových her, které když jednou úspěšně pokoříte, podruhé nenabízejí stejný prožitek. Už znáte základní rámec děje, řešení některých hádanek či příběhové zvraty, které vám poprvé mohly vyrazit dech. Počet cyklů, které podstoupíte, je odvozen od vaší snahy, pozornosti, značné míry také štěstí (opět se hází proklatými kostkami, které vám nemusí být nakloněny), a tak se může stát, že podstatu tajemství sanatoria rozlousknete na první dobrou za 90 minut a není co dál řešit. Pravděpodobně se však na místo přeplněné blázny několikrát vrátíte a budete sbírat informace, abyste zametli časovou nesrovnalost minulosti, čímž strávíte ve hře až šest hodin.

Během vašeho toulání do vzdáleného období se neobjevujete ve vlastním těle, ale ve své podstatě posednete místní chovance. Agentura lidským nosičům říká schránky. Každá osobnost, schránka, má vlastní charakter, od nějž jsou odvozeny kladné a záporné vlastnosti, jež se budete snažit maximálně využít. Základní atributy (obratnost, boj a výřečnost) u sebe mají hodnotu, která vyjadřuje počet kostek, kterými budete moci hodit na úspěchy v příslušných zkouškách.




V rámci příběhu se totiž budete ve skupině čtyř schránek dohromady pohybovat po místnostech sanatoria a objevovat důkazy, skrytá tajemství a další informace, které vás dovedou k úspěšnému splnění náročné mise. Mimo zkoušky, které budete plnit sami, řešíte hádanky kolektivně díky sdílené paměti v rámci telepatie. Takže můžete, resp. pro zdárné plnění úkolů musíte, sdělovat spoluhráčům vše, co vidíte. Ale pouze pomocí slov, takže bude hodně záležet nejen na tom, co na kartách jednotlivých míst najdete, ale také jak detailně a zevrubně lokaci, předmět či podstoupený rozhovor popíšete. Někdy může špatná analýza důkazů vést ke zdržení, resp. restartu cyklu v minulosti.

Velký důraz na paměť a detaily v podstoupeném dobrodružství klade velké nároky především na soudržnost skupiny. Pokud si nevyhradíte celé odpoledne (možná i více) na kompletní herní seanci, je podle mne nutné sejít se co nejdříve a misi v sanatoriu dokončit. Protože nasbírané detaily a popisy jednotlivých lokací se vám postupně vykouří z hlavy a vy budete odkázáni na opětovné prohlídky jednotlivých míst, což nemilosrdně ubírá časové jednotky, které odměřují jednotlivé cykly.

Další mise čekají

Co dělat, když poznáte všechny taje instituce pro choromyslné? Možná se do sanatoria ještě jednou, dvakrát podíváte, ale až po delší době. Ale bude to cesta po známé stopě, mnoho vás již nepřekvapí a budete prožívat déjà vu pocity na každém kroku. Proč tedy kupovat krabici se hrou, kterou si zahraju jen jednou? Tvůrci počítají s pravidelnými přírůstky příběhů – v češtině již ADC Blackfire vydal příběhová rozšíření Případ Marcy z devadesátých let a Proroctví draků z fantasy alternativní reality (možná se na ně podíváme podrobněji v jednom z dalších speciálů). Další dobrodružství zatím seženete v anglickém jazyce. Dostane se vám do ruky kompletní sada nových karet, které představí úplně jiný příběh.




Úžasně tomu nahrává grafické pojetí základní krabice. Hrací deska je barevně neutrální, čistě bílá se sci-fi prvky, které slouží jako rozhraní pro agenturu hlídající časové trhliny a paradoxy. Není tak těžké uvěřit, že se v ní odehrávají různé příběhy. Barevně snadno rozlišitelné a jasné žetony se stávají čímkoliv, co je v daném příběhu třeba, takže absencí názornosti T.I.M.E. Stories také netrpí.

Pokud se tedy podíváme na celý koncept ekonomickou optikou, dostanete příběh přibližně za osm set korun (startovní krabice je dražší kvůli plánu a žetonům), což je pro čtveřici hráčů levnější než návštěva kina. Za své peníze dostanete unikátní zážitek, během nějž budete proplouvat časovými vrstvami a dívat se na stejná místa z různých úhlů pohledu na základě nasbíraných znalostí. Pro úspěšné splnění mise je nutná koncentrace všech přítomných, komunikace, pozorovací talent a trochu štěstí při hodu kostkami. Pokud však příběh rozehrajete, snažte se jej dokončit co nejdříve, jinak se atmosféra hry dost rozředí.

Líbí se nám

– unikátní přístup k vyprávění příběhu
– prostředí sanatoria 20. let 
– míra kooperace spoluhráčů
– grafické provedení
– možnost přikoupit další příběhy

Vadí nám

– nutnost držet skupinu hráčů pohromadě (může být docela složité)
– málo ošetřená pravidla pro méně hráčů (ve dvou lidech se dozvíte dvakrát více přesných informací než ve čtveřici agentů)
– malá znovuhratelnost

T.I.M.E. Stories koupíte na Xzone.cz.

Další aktuální články

Cities: Skylines Snowfall DLC

Středa 20.12.2017 13:00 – Populární budovatelská strategie se dočkala i zimního kabátku. Je o co stát, nebo nás toto DLC nechá chladnými? Přečíst celý článek »

Wolfenstein 2: The Freedom Chronicles – The Adventures of Gunslinger Joe

Pondělí 18.12.2017 18:18 – Jak se povedlo první plnohodnotné DLC pro Wolfenstein 2: The New Colossus? Přečíst celý článek »

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Cities: Skylines Snowfall DLC

Populární budovatelská strategie se dočkala i zimního kabátku. Je o co stát, nebo nás toto DLC nechá chladnými?

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Cities: Skylines je populární budovatelská strategie studia Colossal Order Ltd, která původně vyšla v roce 2015 pro systémy Microsoft Windows, OS X a Linux. Tam se těšila takové oblibě, až jsme se o dva roky později dočkali konverze pro PlayStation 4 a Xbox One.

Hra se na našich konzolových discích nestačila ani pořádně ohřát a už nám na dveře ťuká první placené rozšíření Snowfall, umožňující stavět si svou vlastní metropoli uprostřed zasněžené krajiny. Jako na zavolanou před blížícími se Vánocemi, že?

Recenzi Cities: Skylines naleznete zde.

Vidím město veliké…

V Cities: Skylines začínáte doslova na zelené louce (v případě Snowfall spíše na bílé, notně promrzlé) a pomalu si začínáte budovat své vysněné městečko, kde budou všichni obyvatelé spokojeni. Ze začátku vybudujete prvních pár silnic, okolo kterých posléze začnou růst první domy a zařízení. Vzhledem k omezenému rozpočtu je ale nutné začít pomalu. Postavíte pár obytných domů, zajistíte elektřinu a pitnou vodu a utěšeně sledujete, jak se k vám stěhují první lidičkové s rodinami.

Začnete tedy stavět další obytné domy, více obyvatel ovšem znamená i vyšší nároky na počet pracovních míst. Tento problém rychle vyřeší pár továren, jejichž prázdná místa u výrobních pásů s nezaměstnaností zatočí cobydup. Po tvrdé práci ovšem přichází i hlad. Pár nákupních center naštěstí prázdný žaludek naplní, navíc zajistí spoustu dalších obchodů, kde si už každý člověk ve městě vybere to, po čem jeho srdéčko prahne. Hlavně, aby bylo veselo.

Vaše město se tedy postupně rozrůstá, více lidí pohromadě ale cítí potřebu utápět se v pocitu bezpečí a blahobytu, což si žádá vlastní policejní sbor, hasiče, nemocnice, školy, svoz odpadu, městskou hromadnou dopravu a tak podobně. A ukočírovat rozvoj města ke spokojenosti obyvatel a zároveň udržet váš rozpočet v plusu je často nelehká záležitost.




Návyková hratelnost na dlouhé zimní večery

Cities: Skylines překvapí svou návykovostí a Snowfall rozhodně není výjimkou. Po relativně pomalém startu hra nabere slušné tempo a vy se od obrazovky nebudete moci odtrhnout celé hodiny. Protože ještě přece postavíte jednu obytnou zónu, než půjdete spát. Ještě předtím ale rozvedete vodu a elektřinu a pak už definitivně půjdete na kutě. A když začnete o půl třetí ráno stavět kluziště, aby se vašim obyvatelům veseleji žilo, je vám jasné, že past jménem Cities: Skylines sklapla.

Po určité době navíc mohou vyplavat na povrch začátečnické chyby a nepromyšlená rozhodnutí klidně i z prvních několika minut hry. Ano, stavět uhelnou elektrárnu vedle obytné čtvrti nebylo úplně nejchytřejší, jak jsem ale sakra mohl vědět, že během pár hodin (reálného času) všichni kolem onemocní? Podobných skrytých mechanismů je ve hře spousta, ale když se nad nimi zamyslíte, jsou většinou poměrně logické.

Hra se navíc přímo úměrně s rostoucí rozlohou vašeho města stává více a více komplexní a pár špatných rozhodnutí může v mžiku zmařit vaše úsilí a hodiny práce. Nutnost hlídat další a další faktory se na vás nabaluje jako obří sněhová koule valící se ze srázu a pokud si nedáte pozor, velmi snadno vás převálcuje. A když už jsme v minulé větě zmínili sníh, pojďme se podívat, jak moc Snowfall promění hratelnost základní hry

Co nového přivál studený vichr?

Upřímně řečeno, Snowfall nikoho mírou nového obsahu pravděpodobně neoslní. Dočkáte se tří nových zasněžených lokalit určených pro výstavbu našich budoucích metropolí, kde vás po spuštění hry ihned zasáhne až ladovská atmosféra. A krátce poté, co začnete stavět, si rychle uvědomíte, že sněhová pokrývka není ve Snowfall jen čistě vizuální záležitostí.

Poměrně velkou roli zde totiž hraje venkovní teplota. Pokud klesne příliš, neminou vás ony klasické zimní radosti, které každoročně překvapí nejen české silničáře. Ano, tušíte správně – silnice pokrývá nepříjemná ledovka, doprava začíná váznout, topení jede na max, spotřeba elektřiny roste, vodovodní potrubí zamrzá a tak dále…

Na silnice platí výstavba ““něžné skládky”, kam vaše pluhy začnou okamžitě svážet odhrnutý sníh, hrozbu zamrzlých vodovodů zase eliminují vyhřívaná potrubí. Kromě výdajů navíc se nejedná o nic extra komplikovaného, je to prostě jen další z mnoha faktorů, který musíte v Cities: Skylines vést v patrnosti. Stejně jako v reálném životě vám ale sníh dokáže poměrně zatopit, pokud si nedáte pozor. Zbavit město sněhové peřiny prostě něco stojí, to se nedá nic dělat.




Zklamáním ovšem je, že tyto zimní záležitosti jsou striktně omezeny pouze na zmíněné tři nové mapy. Ve výsledku se pak relativně neokoukané zasněžené prostředí stejně omrzí a po nějaké době jej téměř přestanete vnímat. Přemýšlím, oč by bylo zábavnější, kdyby Snowfall přinesl i možnost střídání ročních období než jednu trvalou, nikdy nekončíčí zimu. Ale třeba se toho dočkáme v nějakém budoucím DLC.

Druhou největší novinkou tohoto DLC je bezesporu tramvajová doprava. Je efektivní, spolehlivá a značně uleví vašim přecpaným silnicím. Počítejte ale s tím, že se nejedná o zrovna levnou záležitost, takže si s vláčky dost možná začnete hrát až v momentě, kdy vaše město bude stabilně prosperovat. Kromě tramvají se ale můžete těšit i na nové volnočasové areály a aktivity pro vaše obyvatele, patřičně naladěné do zimního tématu. Pro rezidenty svého města tedy můžete vybudovat například kluziště, lyžařský areál, curlingový stadion a svah na sáňkování nebo park plný ledových soch.

Jasná koupě, nebo ne?

Cities: Skylines Snowfall je trochu rozporuplné DLC. Hrátky s teplotou, přidání tramvajové dopravy a podařené zimní téma nepochybně potěší, na druhou stranu se nemůžu ubránit pocitu, že nového obsahu je celkově pramálo. Ano, z oblohy se budou něžně snášet vločky, dočkáte se i všech možných vánic, chumelenic a plískanic, hratelnost původního Cities: Skylines ale rozšíření Snowfall nijak zásadně nepromění. Pokud jste se ale bavili předtím, zcela nepochybně se budete bavit i teď. Bez všudypřítomného bílého poprašku byste si ale možná ani nevšimli, že je vaše peněženka o 359 korun lehčí.

Cities: Skylines Snowfall DLC vyšlo loni na PC a 21. listopadu 2017 na konzole PlayStation 4 a Xbox One.

Cities: Skylines na PC, PS4, Xbox OneHodnocení hry

Líbí se nám

  • Návyková hratelnost
  • Zimní prostředí
  • Tramvajová doprava

Vadí nám

  • Minimum změn
  • Zimní téma je omezeno pouze na 3 mapy
  • Cena

Verdikt: Cities: Skylines Snowfall je placené rozšíření povedeného titulu, obohacující základní hru převážně o zimní období a tramvajovou dopravu. Opravdových novinek ale přináší pomálu, proto bych jej doporučoval především skalním příznivcům.

Hru ohodnotilo také 51 čtenářů průměrnou známkou 9/10.

špindíraZkonína (9), SamFisher (9), MORTHSIR (10), Jakub666 (9), BREAKER (9), zombicek (9), simon20 (9), morrelo (10), Dominikl (9), kufr (9), lukasiino (7), gumadzus (9), Pennywise (6), RedMasterSK (9), Alangor (9), Komdej (9), Xenus (9), Lazy (9), Szczigi (9), F.gery (9), koudela191 (9), Kirkes21 (10), Pakey (9), Snorlax (9), Chrom97 (10), plkCRA (9), FFCZ (10), Pongi (8), jesterkacz (8), Jayshee (9), T-800 (8), Darkzur (8), havlajs (8), Vojtech1141 (8), HruLeX (10), Balthasar (9), Pisstol (10), Smoli12 (9), erazghûl (10), Hrabi (8), šuplík (8), Raylo™ (10), predator.cz (10), Antidox (8), Thearan (10), Tlumic (9), Mighty (10), Hagimo (9), dinss (8), danik_cz (10), rtep (9)

Před vydáním hru ohodnotil 1 čtenář známkou 10/10.

102style (10) (Pro hodnocení musíte být přihlášen)

Náhodné myšlenky a události dne (12055 příspěvků), STEAM -všechno sem (7054 příspěvků), PC pro přítelkyni (9 příspěvků), DARUJI steam účet. (8 příspěvků), Rise of Tomb Raider – všechno sem (53 příspěvků), Trance – TOTY – Top 10 (458 příspěvků), Humble bundle -vše sem (595 příspěvků), Panorama z her (115 příspěvků), Jméno hry (2 příspěvky), Vše o sběratelských/speciálních/limitovaných edicích her (4568 příspěvků), Good Old Games | GOG.com (54 příspěvků)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Take the Cake

Překonejte všechna nebezpečí a získejte zpět ukradenou sladkost!

Logických plošinovek není nikdy dost. Radost z překonávání nástrah, které si na vás tvůrci přichystali, a finální rozlousknutí zapeklitého problému vykouzlí úsměv na tváři nejednoho z hráčů vyznávajících čistou logiku. Právě pro ně je určeno nejnovější dílo studia Ebenit (do roku 2012 tvořící pod jménem Helium Games), za kterým stojí autor z českých luhů a hájů – plzeňák Martin Kuneš. Jestli Take the Cake uspěje v konkurenci jiných děl, nebo o něm budou vědět pouze nadšenci tuzemských hříček, ukáže čas. Zaujme vás, nebo se porozhlédnete jinde?

Když ptáčka lapají…

Noční můra každého dítěte se stává skutečností. Zlý robot ukradl měkkým chomáčkům s obrovskýma očima několikapatrový dort, na nějž se všem sbíhaly sliny. Mechanický uličník odnáší cukrářský výrobek roztomilým tvorečkům přímo před nosem, láká je k pronásledování a drobní mlsouni ani netuší, že se blíží vstříc záludné pasti. Pouze přemýšlivější Frank, váš hrdina, se vydává po stopě drobečků s větším rozmyslem.

„Frank patří k zajímavým tvorům, kteří umí na požádání změnit svou hmotnost. Mohutně se nafoukne a rázem působí jako klasické závaží, které nemá problém přesunout pohyblivou plošinu, kam chcete. Na druhou stranu s vyfouklým chomáčkem jste schopni mnohem dále a výše skákat.“

Příběhovou složku si budete muset domyslet v podstatě celou sami z krátkých videí, v nichž vám autor naznačuje naivně skromnou zápletku. Nejvýraznější vyjádření pocitů postav jsou otazníky a vykřičníky nad jejich hlavami. Proto se přirozeně soustředí na přímý postup vpřed skrz jednotlivé úrovně. Během své pouti překonáte 27 místností, v nich budete řešit prostorové hádanky. Musím hned na začátku předeslat, že vám pokoření titulu nepotrvá ani tři hodiny, což opravdu není mnoho.

Přímo za nosem

Frank patří k zajímavým tvorům, kteří umí na požádání změnit svou hmotnost. Mohutně se nafoukne a rázem působí jako klasické závaží, které nemá problém přesunout pohyblivou plošinu, kam chcete. Na druhou stranu s vyfouklým chomáčkem jste schopni mnohem dále a výše skákat. Pokud si ještě přidáme pozoruhodnou schopnost černého tvora přilepit se na jakékoliv horizontální plochy, získáme působivý mix vlastností, jež využijete při překonávání valné většiny nepříliš obtížných hádanek.

Pro úspěšný postup úrovněmi budete hojně využívat futuristických vynálezů. Některé z nich budou umět měnit gravitační pole (a přitom vás přebarví na bílou barvu, což bohužel u miniaturní verze postavy neuvidíte), jiné vám umožní pomocí pulsního paprsku nebo svítivé kapaliny unikající z potrubí procházet bloky se stejnou barvou. Na rozdíl od zařízení porušující Newtonovy zákony, vlastnosti duhového spektra vám vydrží pouze na omezenou dobu a mnohdy s sebou budete muset pořádně mrsknout, abyste stihli přísný limit využít.

„Časté opakování nejen závěrečných úrovní nebude výjimkou.“

Mezi nejvíce frustrující chvíle bez milosti zařadím útěky před hladovým monstrem, na které v průběhu svého putování narazíte. Naplno se zde projevují největší nešvary celého titulu, protože přesnost přemisťování z jedné plošiny na druhou se v časovém presu projeví mnohem více, než když si můžete svůj přeskok pečlivě rozmyslet a naplánovat (ale i tak počítejte s častým restartem úrovní). Při závěrečném úprku jsem měl dokonce chuť zahodit ovladač, protože neodpovídající reakce malé černé kuličky zapříčinily její několikeré pozření nenasytným pronásledovatelem. Časté opakování nejen závěrečných úrovní nebude výjimkou.

„Objektivně musíme přiznat, že díla větších studií převálcují Take the Cake délkou herního prožitku i náročností hádanek.“

Vrcholem vašeho snažení by měl být závěrečný souboj s prohnaným robotem věznícím vaše přátele. Nemůžu si pomoci, ale přijde mi málo vygradovaný, dlouho jsem nechápal, co se po mně vůbec chce a rozhodně nefungují alternativní přístupy, které by mechanického nepřítele zcela jistě vyřadily (prostě mu jeho zdroj nepošlete do propastných hlubin). Vaše snaha tak vyzní docela naprázdno a nemáte pocit zadostiučinění, že jste se s nekalým lupičem vypořádali, což vám na náladě nepřidá.




A co dál?

Po slabých třech hodinách hraní a vysbírání všech drobečků schovaných v rotujících duhových krychlích vlastně nebudete mít žádnou motivaci u Take the Cake setrvat. Tvůrce sice nabízí možnost neustále se zlepšovat a pokořit tratě v co nejlepších časech, jež jsou srovnávány se všemi hráči vlastnícími hru, ale to je trošku málo. Hlavně v situaci, kdy vám nepřesné ovládání hází klacky pod nohy, si na jakékoliv pokusy o speedrun necháte zajít chuť.

Abychom tento krátký text nezakončili tak kriticky, mrkněme se na vizuální stránku díla. Umělecké ambice Miloše Kolčáka, výtvarníka díla, působí účelně půvabným dojmem. Okaté potvůrky se pohybují po pěti prostředích, v nichž skáčou po svítivě barevných blocích evokující neony velkoměst, zatímco v pozadí padají sněhové vločky nebo se prohání mraky. Unikátní minimalistický styl grafického zpracování se nemá určitě za co stydět, i když k promakaným detailním scenériím jako jsme zvyklí u Amanity se zdaleka neblíží. V pozadí pobrukují příjemné elektronické rytmy, doplňující dění na obrazovce, ale k samotnému poslechu vás nestrhnou.

Nerad bych, aby celý text vyzníval negativně, na druhou stranu nechci nadržovat titulu jen proto, že je původem z České republiky. Objektivně musíme přiznat, že díla větších studií převálcují Take the Cake délkou herního prožitku i náročností hádanek (i když některé hlavolamy mají svou vysokou kvalitu). Pokud přesto chcete podpořit tuzemský projekt vývojářů z Ebenitu, můžete investici necelých devíti eur zvážit.

Na oficiálních stránkách je možné stáhnout demo.

Take the Cake na PCHodnocení hry

Líbí se nám

  • Grafické zpracování
  • Některé hádanky a herní principy
  • Relativně nízká startovací cena
  • Ryze český původ

Vadí nám

  • Nevyvážená obtížnost hlavolamů
  • Velmi krátká herní doba
  • Nepřesnosti v ovládání
  • Žádná motivace se k titulu vrátit

Verdikt: Studio Ebenit nepředvedlo vůbec špatnou práci, ale v konkurenci s hrami větších vydavatelů se zřejmě neprosadí. Take the Cake dokáže zaujmout a pobavit na dvě až tři hodiny. Titul bohužel sráží nepřesnosti v ovládání, malá herní náplň a nevyvážené úrovně. Přesto bych doporučil vyzkoušet alespoň demo. Třeba vás jejich graficky zajímavé dílo osloví a podpoříte tuzemské vývojáře.

Hra zatím neobdržela žádná čtenářská hodnocení. (Pro hodnocení musíte být přihlášen)

Take the Cake na PCScreenshoty ze hry

Screenshot ze hry Take the Cake Screenshot ze hry Take the Cake Screenshot ze hry Take the Cake Screenshot ze hry Take the Cake

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Wolfenstein 2: The Freedom Chronicles – The Adventures of Gunslinger Joe

Jak se povedlo první plnohodnotné DLC pro Wolfenstein 2: The New Colossus?

Jednou z věcí, které jsem oceňoval na střílečce Wolfenstein: The New Order z roku 2014, byla absence jakéhokoliv placeného dodatečného obsahu. Člověk měl zkrátka pocit, že si pořídil opravdu kompletní produkt. Časem jsme se sice dočkali projektu Wolfenstein: The Old Blood, ale ten byl spíše samostatně hratelným datadiskem, ne obyčejným DLC. Letos vydané pokračování s podtitulem The New Colossus je na tom však jinak a doprovází ho Season Pass s třemi přídavky a jednou bonusovou epizodou, která slouží jako letmý úvod ke třem příběhům a jejich protagonistům, s nimiž se v jednotlivých DLC setkáme. V nedávném článku jsem rozebral, co tato epizoda nabízí a jak noví hrdinové spadají do světa Wolfensteina, a nyní přišel čas zaměřit se i na první plnohodnotný přídavek.

Od hraní fotbalu k likvidaci nácků

DLC The Adventures of Gunslinger Joe, také známé jako Episode 1, vypráví příběh jistého Josepha Stalliona, hráče amerického fotbalu, kterého okolnosti a útlak nacistů donutí likvidovat každého nácka, na kterého narazí, a to kvůli nevyřešeným účtům s jistým Roderickem Metzem. Po stránce příběhu tak první epizoda nabízí tradiční cestu za pomstou, která bohužel nemá pořádně co nabídnout. Sám Joseph Stallion má sice pár zajímavých prupovídek (oproti Episode Zero je tedy nadabován), ale jinak jde o dost generickou postavu, v jejímž případě zaujme snad jen pozadí amerického fotbalu podle představ nacistů. Jedinou aspoň trochu zajímavou postavou zůstává Metze, protože představuje ideálního záporáka a šmejda, kterého je radost stíhat. Jakékoliv jiné postavy v DLC nemají nijak výrazný prostor.

Ani příběh základního Wolfensteina 2 a koneckonců ani The New Orderu není nijak zvlášť originální, ale přesto si dokáže hráče snadno získat pestrými a skvěle napsanými postavami a velmi kvalitními cut-scénami. Jak už jsem naznačil, na zajímavé postavy tu moc nedojde. Na cut-scény můžete také zapomenout, protože je příběh vyprávěn pomocí statických, komiksově laděných obrazů. Sice stačí na to, aby posouvaly děj kupředu, ale ve srovnání s tím, co nabízí základní hra, zkrátka působí jako obrovský krok vzad. Mimo jiné mají za následek fakt, že jakékoliv zvraty nebo překvapení nemají patřičný efekt, protože dělají dojem, že jde o něco nepodstatného, co se dá odbýt jedním obrázkem a dvěma řádky dialogu.



Zajímavý příběh tedy od The Adventures of Gunslinger Joe nečekejte. A bohužel je třeba říct, že je moudré nečekat zázraky ani od hratelnosti. Její základy jsou převzaté z původní hry, takže je zpět sbírání munice, lékárniček a brnění, stejně jako možnost využívat dvě zbraně naráz a obecně střílení nácky stejným způsobem, jakým rozsévá zkázu BJ Blazkowicz. Stallion si navíc od Blazkowicze vypůjčil schopnost prorazit z rozběhu určité typy stěn a dveří. Díky tomu je i hraní první epizody a likvidace nácků stále patřičná zábava. Jen plížení a tichá eliminace důstojníků tentokrát postrádá smysl, protože Joe Stallion není postava uzpůsobená na stealth postup, jde o akční mlátičku, která obvykle posily přivolané zalarmovaným důstojníkem ustojí.

Jestli je tedy základní hratelnost stále v pořádku a povětšinou funguje stejně dobře jako v původní hře, v čem je tedy problém? V tom, že DLC v zásadě nenabízí nic nového. Zapomeňte na nové nepřátele nebo zbraně, vše je vypůjčeno ze základního Wolfensteina 2, a to bez jakýchkoliv obměn, pokud nepočítám automatické vylepšování zbraní při nalezení patřičného upgradu. Kvůli tomu dělá první epizoda často dojem, že nehrajete oficiální DLC, ale fanouškovský mod. Alespoň že prostředí občas působí svěžím dojmem. Během vaší cesty za Metzeho skalpem se dostanete třeba do čistých ulic zalitých světlem zapadajícího slunce, do útrob policejní stanice nebo do bytového komplexu, přičemž tohle všechno obvykle působí dobře i z hlediska level designu. Značná část lokací je ale bohužel opět převzatá z původní hry.



Příliš povědomá procházka

Výsledkem je, že se až moc často pohybujete ve stále stejně vypadajících industriálních komplexech a nezáleží moc na tom, jestli se máte zrovna nacházet v ruinách Chicaga, ve městě Springfield nebo na Venuši, kam vás zavede finále přídavku. Venuše je snad z 90% zkopírovaná ze základního Wolfensteina 2 a jedna pozemská lokalita je dokonce stejná jako v Episode Zero, jen má odlišný vstup a výstup. Tohle všechno navozuje pocit, že hrajete pouhý recyklát, přičemž možnost nacházet v prostředí zlato a písemnosti moc nepomáhá. Snaha o nalezení sběratelských předmětů může trochu protáhnout herní dobu, protože některé předměty lze opravdu snadno minout, ale i kdybyste poctivě prošmejdili každý kout každé lokality, herní doba se bude stále pohybovat okolo 2 hodin. A to je na přídavek, který stojí sám o sobě 9,99 euro, dost málo.

Ještě tu jsou tři výzvy v rámci režimu Combat Simulations, které jsou naštěstí zasazené do těch originálnějších lokalit, ale osobně si nemyslím, že by dokázaly něco zlepšit. Jen zkrátka můžete opět navštívit určitá místa a na nich nahánět co nejvyšší skóre střílením nácků (a stoupenců Ku-Klux-Klanu) při určité obtížnosti. I ta je v jádru shodná se základní hrou, ale je tu jedna odlišnost, která mě opravdu nepotěšila, a to optimalizace. Počítač, na němž jsem The Adventures of Gunslinger Joe absolvoval, je už opravdový stařík, ale základní hru přeci jen dokázal utáhnout při vyhovující kvalitě a solidní frekvenci snímků za sekundu, která se většinou pohybovala kolem 60fps. Během hraní DLC na té samé, po stránce hardwaru nijak nezměněné sestavě jsem však na aspoň občas stabilních 60fps mohl zapomenout. Pozoroval jsem časté a někdy dost výrazné propady a záseky, a to navzdory faktu, že nové i recyklované lokality nejsou o nic rozsáhlejší a detailnější než místa původní hry, v nichž došlo na bezproblémový chod.



Z The Adventures of Gunslinger Joe se zkrátka vyklubalo velké zklamání. Pochválit mohu snad jen několik nových lokací, jakž takž zajímavého padoucha, obecně solidní dabing všech zúčastněných a stále stejně dobrou hratelnost, která z přídavku navzdory všemu dělá poměrně zábavnou a chytlavou záležitost. Naopak musím kritizovat absenci nových zbraní nebo nepřátel, mnoho recyklovaných úrovní, pojetí a styl vyprávění příběhu, krátkou herní dobu a optimalizaci. O tom, že hru stále pronásleduje otravná chybová hláška „Could not write crash dump“, která občas znenadání způsobí pád, ani nemluvě. Teď je opravdu štěstí, že je celá série The Freedom Chronicles pojatá jako samostatný příběh a tak trochu fanouškovská fikce, takže když si dodatečný obsah necháte ujít, z hlediska příběhu BJ Blazkowicze o nic nepřijdete.

Doufal jsem, že Episode Zero je pouhým narychlo spíchnutým konceptem, který bude v plnohodnotných DLC pořádně rozvinut, ale minimálně v případě toho prvního se tak rozhodně nestalo. Nakonec tu máme jen slabý, vysloveně průměrný přídavek, který se nemůže rovnat ani desetině obsahu, s nímž přišla samostatná expanze The Old Blood pro The New Order. A to je vážně špatně. Nezbývá než doufat, že další DLC budou zajímavější, i když v tuto chvíli si kdovíjaké naděje vážně nedělám.

Hodnocení: 5/10

Na toto DLC navazuje:

The Diaries of Agent Silent Death – 30. ledna 2018

The Amazing Deeds of Captain Wilkins – březen 2018

Již vydané DLC:

Episode Zero – 7. listopadu 2017

Další aktuální články

Deskovkový speciál: Scythe

Neděle 17.12.2017 14:20 – Svět po ničivé válce bojuje o vlastnictví továrny na výrobu bitevních robotů. Bude vítězem tohoto střetu právě vaše civilizace? Přečíst celý článek »

Ancestors Legacy – dojmy z hraní

Pátek 15.12.2017 18:00 – Půl roku před vydáním vypadá tato real-time strategie pro PC a Xbox One více než nadějně! Přečíst celý článek »

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Destiny 2: Curse of Osiris DLC

Tímto tempem skončí Destiny v propadlišti dějin.

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Rozšíření Curse of Osiris mě donutilo přemýšlet nad tím, jestli jsem ještě stále fanoušek hry nebo bych se měl řadit mezi její odpůrce. V prvním díle jsem nahrál tolik hodin, že se to bojím zveřejnit a recenze na druhý díl byla z mojí strany spíše optimistická, leč s jistými výtkami. Jenže až po několika týdnech se ukázalo, že Destiny 2 má přeci jen trhliny, které se autorům nedaří dostatečně rychle zacelit. Sami nedávno potvrdili, že zklamali především své nejvěrnější hardcore fanoušky, které odradili chabým endgame obsahem a zejména strohým Crucible režimem, který jsem v recenzi také kritizoval.

Nedávné dojmy z Paris Games Week prezentace ve mně ale vzbuzovaly nadšení. Příběhové rozšíření s Osirisem vypadalo velmi dobře a stejně tak hráči do něj vkládali velké naděje. Ačkoli bych měl s verdiktem počkat až na konec článku, na rozdíl od Bungie vám řeknu hned a narovinu, že Curse of Osiris je jen dalším hřebíčkem do rakve. Vlastně je více než to. Je fackou všem hráčům a fanouškům a je v tomto případě jedno, jestli si toto DLC koupíte nebo ne, hra vás totiž vytrestá tak jako tak. V prvním případě sice dostanete slibované rozšíření, ale nový obsah abyste hledali lupou. Pokud naopak rozšíření nekoupíte, na Destiny 2 můžete vlastně zapomenout, protože vám hra uzamkne některé aktivity.




Curse of Osiris bez Osirise

Pojďme ale hezky popořádku. Jádrem rozšíření jsou příběhové mise, které sledují osud nejsilnějšího Warlocka všech dob. Ten, jak se zdá, narazil na blížící se hrozbu, a přestože je aktuálně ve vyhnanství, dokázal varovat ostatní strážce. Kromě toho, že Osiris patří mezi nejsilnější postavy celého univerza, je do značné míry také podivínem, který se jednak upnul na studování rasy Vex a také nesouhlasil se způsobem, jakým se ubírá společenství strážců. Kvůli tomu byl vyhnán a nyní spolu se svým ghostem Sagirou prozkoumává Infinite Forest – počítačovou simulaci, kterou vytvořili Vexové a do níž se také podíváte.

„Curse of Osiris vlastně není vůbec o Osirisovi. Sotva ho na pár chvil spatříte.“

Nachází se na Merkuru, což je nová planeta, kterou vám aktuální DLC přidá na mapu světa. Ale neradujte se předčasně. Jakkoli je lokalita na Merkuru nádherná, její rozloha je přímo výsměchem. Její překonání z jedné strany na druhou budete počítat spíše na sekundy nežli minuty. V porovnání s ostatními planetami se jedná opravdu jen o malé výletní místečko. Nabízí pouze jeden public event a Adventure misi, která je navíc vytrženou částí z jedné příběhové mise. A i těch je poskrovnu. Příběhem prolétnete za zhruba tři hodinky a co je ještě horší, autoři se v tomto směru vůbec nevytáhli.

Přestože osobnost Osirise a jeho mytologie je pro univerzum Destiny skvělým materiálem, v Bungie tuto šanci naprosto promarnili. Tak trochu nečekaně zjistíte, že Curse of Osiris vlastně není vůbec o Osirisovi a sotva ho na pár chvil spatříte. Jeho aura nepřekonatelného válečníka, a tak trochu rebela, sice nastíní úvodní filmeček, ale zbytek příběhu tuto postavu zadupe do šedi a průměru. V tomto ohledu se tvůrci opět propadli do kvalit Destiny 1, což je velká škoda, protože ve druhém díle se jim dařilo pracovat s příběhem podstatně lépe.




Kde nic, tu nic

Z dalšího obsahu nám bylo slíbeno jako vždy nové vybavení, zbraně, lodě a podobně. To jsme samozřejmě dostali, ale nemám pocit, že jde o něco extra speciálního. Nebýt ikonky v rohu, nové kousky dost možná ani nerozlišíte od těch stávajících, pokud tedy nejste chodící Destiny encyklopedie. Nové zbraně jsou fajn a líbí se mi také kupříkladu nové skiny ghostů, ale dost možná se už dostávám do pozice, kdy děkuji vývojářům z Bungie i za samozřejmosti.

V tomto ohledu je zklamáním také stroj na výrobu speciálních zbraní, který najdete v Lighthousu na Merkuru. K sestavení takových zbraní je potřeba nasbírat nejdříve potřebné suroviny a jak už možná tušíte, čeká vás v tomto směru nezábavný grind. Materiály dostanete z Crucible zápasů, strike misí či public eventů. Znamená to tedy, abyste dostali něco nového, musíte hrát (pořád dokola) starý obsah. Kdyby se alespoň autoři pokusili naroubovat tento zdlouhavý grind na něco nového a zábavného, co přineslo DLC. Ostatně zklamáním je i samotný Lighthouse, který ve výsledku nabízí pouze jednu NPC postavu a jeho úloha ve hře je tak prakticky zbytečná.

Takhle tedy ne!

Pokud jste překvapeni vlnou negativismu, na které se veze tato recenze, následující řádky ještě přitvrdí. Už první díl představil nepopulární „uzamykání“ obsahu pro ty hráče, kteří si nekoupili nějaké rozšíření. Šlo ale především o zachování konzistence celkového zážitku tak, aby některá skupina hráčů nebyla zvýhodněna a naopak. Curse of Osiris však tento nepopulární tah posunulo na zcela novou úroveň drzosti.

„Pokud chcete Destiny 2 plnohodnotně hrát, vlastně vám nezbývá nic jiného než si DLC koupit.“

Pokud si nové DLC nekoupíte, nezahrajete si už prestige verzi Nightfall striku a také raidu. Stejně tak si nezahrajete už ani Trials of the Nine, což jsou všechno aktivity, které byly ještě před vypuštěním DLC dostupné. Může za to samozřejmě navýšení levelového stropu, ale také prostý fakt, že vám vývojáři seberou něco, co už dříve bylo přístupné a nyní vám to odemknou za ne zrovna malý poplatek, je zkrátka a jednoduše nepěkná podpásovka. Pokud chcete Destiny 2 plnohodnotně hrát, vlastně vám nezbývá nic jiného než si DLC koupit.

Aktualizace: V Bungie nakonec pod nátlakem couvli a vydali patch, díky kterému je prestige verze raidu přístupná i těm hráčům, kteří si nekoupí Curse of Osiris. To samé se týká také Trials of the Nine.




Na nutnou resuscitaci čeká i Crucible, na kterém chtěli v Bungie u druhého dílu stavět, ale opět přinesl především fanouškům série jen oči pro pláč. Nemožnost si vybrat herní režim a další základní chyby bohužel zůstávají i nadále a nic z toho nevylepší ani tři nové mapy, z nichž je jedna exkluzivně pro PlayStation 4 verze hry, tak jako tomu je již zvykem. Mapy jsou sice pěkné a jejich přítomnost rozhodně potěší, ale je to jako dát náplast na tříštivou zlomeninu a tvářit se, že je vše v pořádku.

Nakonec tu něco dobrého skutečně je ale jestli vám to ospravedlní koupi DLC, je už na vás. Rozšíření původního raidu o misi Eater of Worlds je nakonec velmi příjemným překvapením. Na jednu stranu jsme všichni zklamáni z absence nového raidu, přesto je Eater of Worlds nakonec slušnou náhradou. Svým rozsahem se samozřejmě nemůže rovnat tomu původnímu z Destiny 2, ale nabízí zcela nové lokace s velmi zajímavými puzzly a hádankami, které opět vyžadují bezprecedentní spolupráci všech šesti hráčů. Jen je škoda, že za jeho dokončení nedostanete nic extra zajímavého.

Destiny 2 ve výsledku zachraňuje nakonec stále velmi skvělý pocit ze střelby a úctyhodná variabilita zbraní. To jsou dvě věci, které mohou ostatní tituly jen tiše závidět. Vše se navíc odehrává v nádherném barevném světě, ale mám jakožto fanoušek série velké obavy, aby nakonec všechna ta barevná dobrodružství neskončila jako šedé vzpomínky. Anebo se na Destiny 2 a jeho chystaná rozšíření bude nadávat, a přesto bude hra úspěšná? To ukáže čas a v rukou to máme především my hráči.

Destiny 2 na PC, PS4, Xbox OneHodnocení hry

Líbí se nám

  • Kvalitní rozšíření původního raidu
  • Dobře zvládnuté nové Crucible mapy

Vadí nám

  • Špatná práce s příběhem
  • Nevyužitý Osiris
  • Krátká a nezábavná kampaň
  • Minimum novinek
  • Velikost Merkuru
  • Zcela nevyužitý Lighthouse

Verdikt: Tak takhle tedy ne! Nejenom že DLC předvádí neoblíbené „za hodně peněz málo muziky“, ještě je natolik drzé, že hráčům sebere část původní hry, pokud si Curse of Osiris nepořídí. Jedinou světlou stránkou je nakonec velmi dobře zvládnuté rozšíření raidu, rozhodně jsme ale čekali něco lepšího.

Hru ohodnotilo také 19 čtenářů průměrnou známkou 6.8/10.

Mythix (10), Aiden Pearce (10), Falleen (7), marek7777 (9), ThainDegu (6), masterblaster4 (7), CzePavel99 (8), Greca (10), Clon3 (6), KeerGeek (8), predator.cz (9), Phenonmen (5), eVe-CZ (10), Mixam (4), corey26 (7), Epso (3), Frko (5), Alfajk (1), Navrc3K (5)

Před vydáním hru ohodnotilo 5 čtenářů průměrnou známkou 7.6/10.

flexo369 (9), kikikimikiki (10), Parasit (9), Phenonmen (1), WeirdWorm (9) (Pro hodnocení musíte být přihlášen)

STEAM -všechno sem (7056 příspěvků), PC pro přítelkyni (9 příspěvků), DARUJI steam účet. (9 příspěvků), Náhodné myšlenky a události dne (12055 příspěvků), Rise of Tomb Raider – všechno sem (53 příspěvků), Trance – TOTY – Top 10 (458 příspěvků), Uplay (44 příspěvků), Jméno hry (2 příspěvky), Humble bundle -vše sem (595 příspěvků), Star Citizen (79 příspěvků), Vše o sběratelských/speciálních/limitovaných edicích her (4568 příspěvků)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Deskovkový speciál: Scythe

Svět po ničivé válce bojuje o vlastnictví továrny na výrobu bitevních robotů. Bude vítězem tohoto střetu právě vaše civilizace?

Budovatelských strategií najdeme na našich počítačích mraky, ale mezi deskovkami patří kvalitní ekonomické hry s velkým počtem možností ke vzácnějším dílům. Mají totiž podobný problém jako jejich digitální bratranci – nezaujmou každého, čímž se stávají rizikovou investicí pro vývojáře. Nejisté návratnosti peněz se však nezaleklo vydavatelství Stonemeier Games, které se rozhodlo dát šanci projektu Scythe pod taktovkou designéra Jamey Stegmaiera (Tuscane, Viticulture, Charterstone) zkoumajícího alternativní vývoj světa po konci Velké války. Jak se nám líbila hra, z níž jsou nadšeni stratégové po celém světě?

Bez robotů to nepůjde

Po globálním konfliktu se prostor podobný východní Evropě utápí v mizérii poválečné obnovy hospodářství. Přestože střetnutí probíhalo dlouho a na bojiště byla nasazena obrovská mechanická monstra, tzv. mechy, ani jedna z mocností nedocílila konečného vítězství. Kvůli ničivým důsledkům se výrobci mechů v Továrně rozhodli ukončit produkci ničivých strojů, což neakceptovala sedmička států (v naší recenzi se budeme věnovat nejen základní krabici, ale také rozšíření Invaze z dálek). Vy se stáváte velitelem jednoho z národů, které se budou snažit území Továrny obsadit a hospodářsky či vojensky překonat všechny ostatní soupeře.

Dějově se vyskytnete v alternativním pojetí 20. let 20. století, protože označení Velká válka přímo láká spojením s prvním celosvětovým konfliktem v lidských dějinách. Realisticky zpracované období po měření bojových sil připomíná někdy až děsivě přesně problémy tehdejší doby, v nichž se ovšem projevuje mnohem větší technický pokrok soupeřících stran, než bylo ve skutečnosti pravdou. Ač nechápete, proč se aktéři války ženou do nových šarvátek, lehce se ztotožníte s motivací většiny národů ženoucích se do nového přetahování o vedoucí pozici na světě – postarat se o svůj lid stůj co stůj.

Jednotlivé mocnosti, jež jsou vám k dispozici, zastupují charizmatičtí hrdinové sledující i své osobní zájmy. Olga Romanovová v čele Rusvětského svazu hledá svého milého a obětuje kvůli tomu životy tisíců lidí, Günter zastupující Sasko chce potvrdit dominantní roli své domoviny v mezinárodní politice, zatímco Zehře z rodu Krymských Tatarů jde především o zajištění blahobytu svých spoluobčanů. Zástupce Severských království Bjorn touží po nalezištích ropy, Anna z Polanské republiky chce potlačit rusvětskou agresi a kontrolu nad velmocenským rozložením sil chtějí mít i vzdálené národy klanu Albion zastoupeného horalem Connorem a šogunátu Togawa, jejímž lídrem je neteř šóguna Akiko. Ať je vám sympatická jakákoliv strana sporu, moc se k ní neupínejte, protože národy se náhodně losují na začátku hry.




Ztraceni ve velkém počtu možností

Po vybrání jedné strany sporu, jehož se může s rozšířením účastnit až šest dalších hráčů, si k desce frakce (určuje speciální vlastnosti charakterizující jednotlivé národy) vylosujete ještě desku hráče určující vaše zaměření na industriální, vlasteneckou, mechanickou, zemědělskou nebo jinou stránku sporu. Deska hráče stanovuje nejen vaše počáteční suroviny, ale také různé ceny ze čtveřice proveditelných akcí. Doporučujeme velmi dobře prozkoumat všechny možnosti vašeho vývojového stromu a z nejlevnějších úkonů vytvořit vaše herní přednosti. Možností, jak vést svou civilizaci k vítěznému konci, je nepřeberné množství. Můžete komplexně rozvíjet produkci, obchodní strategii, pohyb jednotek či vojenskou podporu, nebo se plně soustředit jen na část z nich. Jeden směr však k zisku většího počtu bodů nestačí.

Poté, co máte nachystány velmi přehledné desky s vašimi vlastnostmi, může započít boj o každé políčko hexově rozdělené mapy. Každý šestiúhelník skrývá možnost produkce surovin, jíž využijete pro rozvoj vašeho státu. Přesto musíte pečlivě plánovat jednotlivé akce, protože během svého tahu můžete učinit pouze jedno rozhodnutí, které musí být navíc jiné než v minulém kole. Každý krok musí projít schizofrenní volbou mezi produkcí zdrojů (a povoláním nových dělníků), zabráním nového území či obdržením surovin v rámci obchodu. Tzv. horní akce postupně připravují vaši civilizaci ke komplexnějšímu rozvoji nalézající se v dolní části tabulky.

V ní využíváte pracně sesbírané suroviny k aktivaci některého mecha, získávání pasivních výhod nebo stavbě budov, které budou dominovat jednotlivým polím a přinášet lákavé bonusy. Každý tah je velmi intuitivní, protože v jeho rámci pohybujete mechanickými součástkami, které postupně odkrývají využitelné vlastnosti a snižují ceny jednotlivých akcí, čímž vám zcela přehledně umožňují kvalitní správu vaší říše. Přehlednost se počítá k velkým kladům všech budovatelských strategií a Scythe v ní boduje na plné čáře.

V průběhu hry jste odměňováni za splněné milníky – vítězné bitvy (válčení se budete spíše vyhýbat, ale přesto je velmi jednoduché a jasné), mocenská převaha, oblíbenost, splněné úkoly, stavba všech budov, aktivace všech robotů nebo provedení všech vylepšení. Ve chvíli, kdy jeden z hráčů získá šest vítězných bodů, je zápolení ukončeno a určuje se nejlepší národ na základě aktuálního stavu vaší říše. Primát v zisku vítězných bodů nutně neznamená vítězný věnec, protože hráč může během svého pobytu na kontinentu dělat nepopulární kroky, za něž se mu svět „odvděčí“ menší podporou během závěrečného zúčtování.




Ve víru komplexnosti

Kdybych měl rozepisovat všechny možnosti, jež Scythe nabízí, nabral by objem článku rozsah několika speciálů. Věřte, že způsobů, jak hrát tuto deskovku, je velké množství. Každá partie je úplně jiná, protože k národu si volíte technologickou stránku, která nutně ovlivní vaše smýšlení. Variabilitu podporují náhodné události (tzv. setkání) rozmístěné po mapě (velmi svěží záležitost, která vyprofiluje váš charakter v rámci funkčního světa), měnící se úkoly a nalézání různých technických výhod v útrobách zavřené továrny.

Samotná mapa před vás klade omezení, s nimiž se musíte vždy popasovat, protože brodit se přes řeky bez nutného vylepšení nejde. Proto se zpočátku budete starat o omezenou plochu kolem vaší základny, než budete expandovat do vzdálených krajin, kde se setkáte se soupeři. V menším počtu hráčů vám bude mapa pohodlně stačit a nebudete si připadat omezeni protihráči. S rostoucím počtem národů jasně pocítíte třenice o každé území a rozhodně se nevyhnete bojovým střetům hrdinů a válečných mechů, které mohou mimo účasti v potyčkách také transportovat dělníky.

Pohlcující atmosféra

K pohodlnému a napínavému hraní pomáhá povedené grafické provedení blízké Středoevropanům. Umělecká vize připomíná obrazy z počátku století a všude přítomní mechové dodávají výjevům vědecko-fantastický šmrnc alternativního vývoje lidských dějin. Práce ilustrátora Jakuba Rozalskiho, stojícího také za námětem hry, je skvěle doplněna českou lokalizací místního distributora Albi, pod níž je podepsán překladatel Jakub Lucký.

Fanoušci budovatelských strategií zkrátka najdou ve Scythe poklad, který se nebojí vyobrazit temná zákoutí historie a nevyhýbá se ani citlivým tématům současnosti. Tahle deskovka rozhodně není pro každého, protože po hráči vyžaduje taktické plánování, rozhodnost a trpělivost, ale na druhou stranu se všem zúčastněným odmění skvělým a příjemně plynoucím zážitkem, který si budete chtít v brzké době zopakovat. Tvůrci nezklamali ani solitéry, kteří by chtěli Scythe hrát sami. Vytvořili náznak umělé inteligence pojmenované Automa, která jedná na základě přesně daných algoritmů. Dokonce můžete volit z různých obtížností.




Pro někoho se může zdát 1799 Kč jako velká pálka, ale dlouhá životnost titulu, kvalitní provedení komponentů, přehledné tabulky a figurky hrdinů a mechů si svou cenovku lehce obhájí. Nemám obavu, že by si u stratégů nenašel cestu k jejich srdci. Také rozumím faktu, že se Scythe stala jednou z nejlépe hodnocených her loňského roku, resp. všech vydaných deskovek (na BGG drží osmou pozici). To už za vyzkoušení stojí, nemyslíte?

Líbí se nám

– vysoká míra znovuhratelnosti
– odlišné, ale vyvážené národy
– rozšíření Invaze z dálek, s nímž se od začátku počítá na herním plánu
– přehlednost
– rychle plynoucí zábava
– nutnost promýšlet několik kroků dopředu
– hra pro jednoho hráče
– kvalitně zpracované komponenty

Vadí nám

– nováčka může zahltit velké množství možností

Další aktuální články

Ancestors Legacy – dojmy z hraní

Pátek 15.12.2017 18:00 – Půl roku před vydáním vypadá tato real-time strategie pro PC a Xbox One více než nadějně! Přečíst celý článek »

Star Wars: Battlefront 2 – The Last Jedi Season aneb krok správným směrem

Pátek 15.12.2017 12:22 – Co všechno nabízí první várka bezplatného dodatečného obsahu pro Battlefront 2 a co se od vydání stihlo zlepšit? Přečíst celý článek »

Deskovkový speciál: Escape Room – úniková hra

Čtvrtek 14.12.2017 19:00 – Průšvih. Máte 60 minut na vyřešení problému, jinak jste v loji. Uspějete, nebo skončíte v poli poražených? Přečíst celý článek »

Náhodné myšlenky a události dne (12034 příspěvků), Humble bundle -vše sem (590 příspěvků), Call of duty WW II cz titulky (7 příspěvků), PSN v ČR (5 příspěvků), Budoucnost GTA série + GTA V / VI ve VR ? Názory (5 příspěvků), Assassin’s Creed Origins (4 příspěvky), No One Lives Forever 3 (aneb další přání otcem myšlenky) (2 příspěvky), LEVEL uživatele – systém bodování (125 příspěvků), STEAM -všechno sem (7043 příspěvků), Resident Evil (4 příspěvky), SpellForce 3 (1 příspěvek)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

error: Sorry obsah je chráněn.