Bonus pro nové hráče platí do 30.11.2017

Tato nabídka je omezená získá ji každý aktivní hráč z CZ a SK. Více zde »

Battlegroundy a XP během bojů od 35 lvlu

Nejen Wintergrasp od 35 lvlu 5x XP,ale i ostatní BG. Více zde »

Nejen BC PvE

PvE od 20 levelu + 5x XP máte rádi PVE? Více zde »

Registrace ZDARMA

Bonusy pro nové hráče. Arena Pointy & Honor Pointy Více zde »

Registruj se na NAGRAD a získej

Chopte se příležitosti,uvítací bonusy,honorpointy & arena pointy.Odměny jisté. Více zde »

 

Total War: Warhammer 2 – Rise of the Tomb Kings

Pod písečnými dunami začíná být nezdravě neživo. Do bojů na Novém kontinentu se zapojili králové kobek.

Pokračování trilogie Total War: Warhammer potvrdilo kvality prvního dílu. Nikoho tak nepřekvapí, že studio Creative Assembly naváže na svou tvůrčí politiku přídavných balíčků a do aktuální části přivede pomocí DLC několik nových národů, které se budou bít o své místo na slunci v krvavých řežích. První odvážná frakce se prohrabává z písečných dun, aby nás oblažila svou přítomností. Rise of the Tomb Kings přináší mýty opředenou rasu Králů kobek. Jestli nás zaujala natolik, abychom ji doporučili, se dočtete v následujících řádcích.

Nemrtvý čtenářský kroužek

Znalce série zřejmě nepřekvapím, když prohlásím, že lid mumifikovaných králů patří k těm nejvíce záhadným obyvatelům Nového světa. Ukryti pod písky nekahrské pouště před zraky smrtelníků čekali na svou chvíli, aby mohli obsadit pověstmi opředenou Černou pyramidu, jejíž vstup zapečetil arcinekromant Nagash. Své učení sepsal do devíti knih, které se v kole času dostaly do rukou drancujících kmenů, starobylých národů či nepřátelských králů. Kometa aktivující Oko Víru má také vliv na energii černé stavby, a tak k její aktivaci není nutné kompletní dílo zapovězeného čaroděje. Hon za ztracenými kodexy nemrtvých začíná.



V rámci příběhu se dostáváme do politicky velmi ožehavé situace. Vrchní vládce Settra Nehynoucí třímá pevně otěže na severu Africe podobného kontinentu. Jeho v písku si lebedící lid čelí úhlavnímu nepříteli Arkhanu Černému, který se skrývá na východě vody prosté země. Učedník samotného Nagashe se pídí po prastarých svitcích, aby mohl svého mistra přivést k neživotu a započít svou hrůzovládu.

Po knihách mrtvých pátrají také příslušníci upírského rodu kvůli vlastním zvrhlým rituálům, v nichž hraje posvátná pyramida svou významnou roli. Jejich choutkám má zabránit třetí z kvarteta nabízených hrdinů, Nejvyšší královna Khalida, která se mimo krvesajů musí popasovat také s ještěrčím lidem. Pravděpodobně nejtěžší úděl na svá bedra dostal Velký hierofant Khatep, jenž upadl v nemilost na Settrově dvoře. Musel tak se svou Pohřební sektou utéct do exilu na dalekém severu, kde se musí vypořádat s armádou ambiciózních temných elfů.

„U Králů kobek však nebudete na rozdíl od jiných národů během budování své mocné armády obracet každý zlaťák, abyste mohli najmout silnější jednotky.“

Našim hrdinům, ať už jsou jejich zájmy jakékoliv, nezbývá nic jiného než vytvořit soustavu mocných armád a vyrazit do světa po stopách ztracených svitků. Cesta plná útrap vás donutí prozkoumat písčité duny, rovníkové tropy trápící vaše suchomilné posluhovače, horská prostředí prolezlá trpaslíky či sopečné pláně přinášející pouze smrt. V každém případě si hledání artefaktů vybere svou krvavou daň, na jejíž příděl jsme v Total War hrách více než zvyklí.

A z které dynastie jsi ty?

V původní hře jsme si navykli důsledně rozmýšlet výstavbu jednotlivých vojsk, protože jejich vydržování řádně ubíralo peníze z rozpočtu. U Králů kobek však nebudete na rozdíl od jiných národů během budování své mocné armády obracet každý zlaťák, abyste mohli najmout silnější jednotky. Nemrtví faraoni totiž, stejně jako jejich předobraz v lidské historii, nemají problém své vojáky platit, otroci totiž zaplaceno nedostávají. Kde tedy vězí háček, který zabrání nekonečným zástupům písečných bojovníků pohltit celý svět? Počty velitelů a jednotek jsou striktně vázány na vývojový strom frakce, resp. množství jednotlivých budov postavených ve vámi držených sídlech.



Z počátku tak budete živořit s jedinou armádou a mrzce přežívat se slabými kostlivci, než vaši učenci prozkoumají odkazy některé z nabízených dynastií. Na ně se váží specifické bonusy, takže musíte přemýšlet, který pradávný rod bude pro váš postup nejvýhodnější. Po objevu vyvolené éry můžete probudit ze spánku jejího hrdinného válečníka, který se stane velitelem vaší další armády.

„Silnější útvary budete doplňovat slabými kostěnými šermíři a lukostřelci, kteří ovšem v boji mnoho nevydrží a jsou spíše potravou pro soupeře“

Za investované peníze můžete stejným způsobem rozšiřovat řady vašich hrdinů – nekrotekti se postarají o přetváření ruin ve města, lichové přispějí různými druhy magie a princové podpoří vaše nekonečné voje. Bonusem jsou tzv. prohlášení dynastie, díky nimž získáte potřebná vylepšení z dané éry pro vaši říši.

Hodně zajímavým konceptem přispívá k jedinečnosti pohřební frakce také práce s vytěženými surovinami. V kombinaci s vnitřními orgány uloženými v kanopách (buď ze zbytků poražených nepřátel či v rámci nálezů prastarých džbánků ve městech) mohou vyrábět široké spektrum artefaktů, kterými je možné vybavovat své vojevůdce nebo hrdiny.



Pozůstatky měkkých tkání v keramice můžete také obětovat bohům a za odměnu od nich dostanete nového hrdinu nebo na svém území vyvoláte písečnou bouři, která přivodí přirozené ztráty všem přítomným narušitelům.

Chřestění kostí a dunění kamene

Správa říše a vojska přejde vcelku rychle do krve, takže se brzy pustíte do prvních střetů se sousedy vašeho impéria. Tvůrci vás v podstatě nutí k agresivní politice, protože bez nových měst nebudete moci aktivně rozšiřovat své zástupy vojáků. Každá budova trénující jednotku totiž zvýší množství těchto válečníků v řadách vaší armády. Silnější útvary budete doplňovat slabými kostěnými šermíři a lukostřelci, kteří ovšem v boji mnoho nevydrží a jsou spíše potravou pro soupeře, jež zdrží na dostatečnou dobu, než se k nim přiřítí vaše elitní kolosy.

„Destrukci si však naplno užijete až s nejvyššími úrovněmi vašich hrobkami a památníky přetékajících citadel.“

Z počátku se budete obracet na chřestící bojovníky, jimž bude mezi kostmi hrudního koše svištět vítr, protože se po válečném poli budou prohánět na bojových vozech či bezmasých ořích. Slabé přední řady vyztužíte strážci hrobek a za nimi budou stát přesnější a účinnější ostrostřelci než základní jednotky. Od třetí úrovně městských struktur se ovšem začnou objevovat zajímavější kousky. Blyštivým brněním budou oslňovat rytíři nekropole sedlající kobry, nad jejichž hlavami mohou kroužit nenasytní mrchožrouti útočící z oblohy.

Destrukci si však naplno užijete až s nejvyššími úrovněmi vašich hrobkami a památníky přetékajících citadel. Kdo by se podivoval nad klepety máchajícím hrobovým škorpionem či nekrosfingou chránící nemrtvého faraona, že? Ale dominantní hierotitáni či jednotky válečníků ushabti dají vzpomenout na majestátní sochy okolo pohřebních komplexů starověkého Egypta. Nejsilnější jednotky jsou schopné zaměstnat obrovské počty soupeřových válečníků, čímž dají prostor slabším jednotkám, aby dokonaly zkázu vašeho oponenta. Zároveň tak vyvažují relativně málo odolné základní kostitřasy.



Jazýček na vahách může převážit na vaši stranu podlý trik, který bych se nebál přirovnat k povolání krys uprostřed vašich řad. Po dosažení určitého počtu padlých na bojišti můžete aktivovat frakční schopnost Království duší, která do rozehrané partie vyvolá silnou jednotku, která může poskytnout čas k reorganizaci armády nebo likvidaci silnějších smrtonošů soupeře.

Svérázný národ

Frakce Králové kobek splňuje všechny atributy povedeného přídavku úspěšné hry. Koupí DLC získáte velmi originální národ, který se vymyká snad v každém pohledu. Ekonomiku nebrzdí nedostatek financí (i když produkční budovy poskytují relativně málo zlata), ze surovin můžete vyrábět zbraně či jiné artefakty a armáda je zpočátku slabá, ale levná (tedy zadarmo). Přestože se z taktického hlediska zdá vyzbrojený doprovod králů jako lehce porazitelný, musíte postupovat agresivně, abyste své vojsko posílili.  Určitě na vás čeká řada netradičních prvků, především v rámci vývojového stromu, který mě potěšil snad nejvíce.



Studio Creative Assembly navíc odložilo stranou některými proklínaný Vír a soustředilo se na jinou náplň příběhové kampaně za pískem zocelenou rasu. Pro fanoušky druhého dílu Total War: Warhammeru je koupě rozšíření Rise of the Tomb Kings v podstatě povinností. Sporadičtí hráči se musí zamyslet, zda mají čas a energii poznávat z gruntu nový národ. Pro někoho ovšem možnou překážku vytvoří cena, za níž lze v dnešní době koupit plnohodnotnou hru. Poté se určitě vyplatí sledovat veškeré slevové akce, protože Králové kobek se opravdu povedli.

Já osobně jsem byl i přes počáteční skepsi více než spokojen a nelituji, že jsem se nechal na zvrhlý archeologický výlet nalákat. Dokonce jsem dopadl až tak, že vyschlé mrtvoly vytlačily z piedestalu mého nejoblíbenějšího národa šílený ještěrčí národ.

Total War: Warhammer 2 na PCHodnocení hry

Líbí se nám

  • kampaň mimo Oko Víru
  • osobitá frakce s odlišnými přístupy k hraní (vypsat je všechny do kladů by bylo šílené)
  • náročnější střety, především na začátku kampaně

Vadí nám Verdikt: Rise of the Tomb Kings je prvním DLC Total War: Warhammeru 2 a musíme přiznat, že se opravdu povedl. Do ruky se vám dostane originální frakce Králů kobek s vlastní kampaní, která vás opět připoutá k obrazovkám počítačů. Příznivci série zřejmě nebudou otálet s koupí, ostatní musí zvážit relativně vysokou cenu za jeden národ.

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Dojmy z otevřené bety Metal Gear Survive

Věřte tomu nebo ne, ale ono to není zase tak špatné.

Říkám to často a oficiální článek tady na Zingu je další možností, jak to říct znovu – nikdy jsem nevěřil tomu, že by měla být Metal Gear Survive automaticky špatná hra. Vesměs je to další titul postavený na základech Metal Gear Solid V, což je něco, co jsem osobně chtěl už celé roky. Možná není Survive přesně to, co jsem si představoval, ale je to to, co dostaneme. Není tak potřeba se upínat k nějakému nesmyslnému hejtu, jenom protože jde o Konami, které „kurví“ tuhle značku, jak je to jenom možné. Nekurví. Série Metal Gear za tu hromadu let svojí existence zažila i stejně bohatou hromadu spin-offů. Od tahových karetních her po všeobecně oblíbené Metal Gear Rising. Survive je zkrátka jen další z mnoha odboček. Jenom má tu smůlu, že vychází v době, kdy největší kontroverzí kolem Konami už není ta strašná E3 konference z roku 2010.

Samozřejmě to neznamená, že nemůže být Metal Gear Survive prostě špatnou hrou. To může, ale z toho, co se dá soudit z otevřené bety, tak nejspíše nebude. A nejspíše nebude ani úžasnou hrou. A z toho důvodu vám přinášíme naše dojmy z hraní.

Hlídej a braň

Otevřená betaverze hry nabízí pouze zlomek toho, čeho se dočkáme v plné verzi. Beta totiž nabízí pouze tři mise, a to konkrétně typu Salvage. V nich máme za úkol bránit těžební stroj před vlnami nepřátel. V zásadě jde tak o klasický tower defense. Musíte vytvářet a vybudovat opevnění a obranné mechanismy – od barikád přes ploty až po střílny nebo různé pasti – a zároveň v tom všem přežít pomocí spousty zbraní, které mohou být na blízko i palné.

Metal Gear Survive vám dovoluje stavět opevnění de facto kamkoliv chcete. Není tak problém vytvořit třeba i takovouto klec se střílnou uvnitř.
Metal Gear Survive vám dovoluje stavět opevnění de facto kamkoliv chcete. Není tak problém vytvořit třeba i takovouto klec se střílnou uvnitř.

Zprvu mě snad nejvíce překvapila samotná obtížnost. V jednom hráči rozhodně nejde o procházku růžovou Mother Base, a pokud nevíte, co děláte, může vás to stát krk, a tedy i úspěch mise. Chvíli potrvá, než se dostanete k potřebným materiálům na vybudování lepšího opevnění nebo než se dostanete k lepší výbavě jako takové. Je tedy potřeba brát vaší misi docela vážně, protože i na jednoduchou obtížnost vás problémy neminou. Základní nepřátelé dokážou ve větším počtu znepříjemnit život, a jakmile se do toho vloží například bombeři nebo obrněnci, které nelze tak snadno zasáhnout, tak je oheň na střeše. Naštěstí je hra samotná celkem benevolentní. Neúspěch mise nutně neznamená, že jste vlastně ničeho nedosáhli. Co dokázal stroj vytěžit, to zkrátka zvládl vytěžit a podle toho dostanete určitou odměnu v podobě třeba tak potřebných materiálů na příští použití. Dostat můžete i nějaké plánky nebo výbavu. Čím déle bude stroj těžit, tím lepší nebo větší množství odměn logicky dostanete.

Během samotných misí vám navíc mohou vypomoci i vedlejší úkoly. Čas od času vás hra vyzve k tomu, abyste v nějaké jiné lokaci něco udělali (zpravidla jde o pouhé otevření bedny) a díky tomu dostanete další odměny. Může jít o další plánek navíc, doplnění nábojů nebo dokonce i Walker Gear, ve kterém je vážně sranda se prohánět a kosit hordy nepřátel levou zadní. Trochu mě ale zklamalo, že jsou tyhle úkoly jasně předdefinované a nejsou náhodně generované s náhodnými odměnami, které by mohly každý pokus nějak zásadněji ozvláštnit.

Když zbraně na blízko nepomůžou, můžete se obrátit i na palné zbraně. Nebo klasiku v podobě luku a šípů.
Když zbraně na blízko nepomůžou, můžete se obrátit i na palné zbraně. Nebo klasiku v podobě luku a šípů.

Výbava je základní kámen… výbavy?

Osobně doufám, že kromě samotného survival aspektu nabídne plná hra i více typů misí. V základu ani z hlediska funkcí není totiž kooperativní tower defense v podání Metal Gear Solid vůbec k zahození a dokáže snadno zabavit. Ale stejně tak dokáže snadno nudit. Mimo jiné i kvůli tomu, že během hraní tak nějak postrádáte kontext k tomu, proč to děláte. Sice získáváte tunu různých materiálů, ale většinu zkrátka nemáte v betě jak využít. Vesměs tak nemá těžení smysl, kromě toho, že si prostě zahrajete. Zklamalo mě, že tam třeba není alespoň jedna infiltrační mise, zkrátka něco, co není další tower defense. Finální verze by toho samozřejmě měla nabídnout mnohem více, ale na to, co všechno to bude, si musíme ještě počkat. Do té doby budu jen doufat v to, že se zlepší i samotné mise s tower defense mechanikami a že se od sebe budou jednotlivé mise nějak výrazněji lišit. Ať už prostředím nebo i náplní.

Jak každopádně bývá zvykem, i v Metal Gear Survive máte nějaký inventář. Jeho implementace spolu s dalšími mechanismy je ovšem celkem unikátní, protože Metal Gear Survive je především survival hra. A survival hra obalená mechanikami z tower defense je celkem nevídanou záležitostí. Inventář je tedy značně omezený a drtivá většina výbavy něco váží. Čím těžší jste, tím jste zároveň méně mobilní. Když si tak vezmete čtyři zbraně, čtyři typy opevnění a hodíte na sebe těžkotonážní oblečení, tak toho sice hodně postavíte a hodně vydržíte, ale pro plnění vedlejších úkolů nejste úplně nejvhodnější. Je tak třeba chytře zvažovat mezi tím, co přesně si vezmete a co budete potřebovat nebo využívat.

V tzv. Staging Area si můžete různou výbavu vyzkoušet a zjistit, jak vlastně funguje. Z oblíbeného Metal Gear Solid 3: Snake Eater se dokonce vrací systém poškození a léčení. Ten je sice značně zjednodušený, hlavně protože ho musíte často řešit uprostřed akce, ale je tam. Pokud to naboříte přímo do stáda nepřátel a ti po vás skočí jako fanynky našeho šéfredaktora, tak můžete mít celkem rychle pochroumanou nějakou část těla. Když třeba skočíte z větší výšky, tak si zlomíte hnáty a pohyb vám bude cizí, dokud si tu část těla nevyléčíte. Což nejen, že nějakou dobu trvá, ale zároveň to zvedá samotnou obtížnost hry, protože víte, že pokud budete bezohlední, unáhlení a lehkomyslní, budete mít prostě problémy a dlouho nepřežijete. Do toho všeho se navíc ještě vměstnává potřeba pít a jíst. V betě to není tak znatelné, ale v plné verzi to bude zjevně hrát důležitou roli.

K dispozici také máte quick-chat s několika hláškami nebo gesty.
K dispozici také máte quick-chat s několika hláškami nebo gesty.

Kromě bránění těžebního stroje se navíc můžete toulat i po samotném areálu mise a hledat nejrůznější materiály, jako je třeba dřevo, guma nebo železo. To pak můžete použít nejen na další výstavbu opevnění, ale také na vylepšení vaší výbavy, aby více vydržela.

Jak přežít Metal Gear Survive?

Metal Gear Survive a jeho betu nepovažuju za kdovíjakou bombu století. Ale zároveň mě tahle hra překvapila. Aktuální obsah se sice celkem rychle ohraje, a tak nějak postrádáte kontext pro to, co děláte, proč to děláte a co z toho, ale nemohu tvrdit, že bych si těch několik hodin celkem neužíval. Kombinování survivalu s dalšími žánry – v tomto případě tedy minimálně tower defense hrami – je celkem zajímavý tah. Zatím je těžké říct, jak bude vypadat zbytek hry, ale pokud je beta jakákoliv indikace toho, co nás čeká a nemine, tak nemůžu říct, že bych se netěšil. Rozhodně mě láká to, co hra slibuje, ale je spousta věcí, kterých se zároveň obávám.

Velmi důležitou složkou je sbírání materiálů. Bez nich nic nepostavíte.
Velmi důležitou složkou je sbírání materiálů. Bez nich nic nepostavíte.

Metal Gear Survive vychází 22. února 2018 na PC, PlayStation 4 a Xbox One. Hru předobjednáte v obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.

Další aktuální články

Představujeme zbrusu nový Zing.cz

Pátek 19.1.2018 12:34 – Spustili jsme veřejnou betu nové verze vašeho oblíbeného herního magazínu. Pojďte se seznámit s novým Zingem. Přečíst celý článek »

The Deer God

Středa 17.1.2018 15:35 – Při lovu jelenů si musíte dát pozor nejen na nástrahy přírody, ale taky na stará božstva. Mohlo by se vám zabíjení nevinných zvířátek vymstít. Přečíst celý článek »

5 komentářů | PC, PS4, Xbox One, PSV, Wii U, iPhone, iPad | Autor: killjezor

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Představujeme zbrusu nový Zing.cz

Spustili jsme veřejnou betu nové verze vašeho oblíbeného herního magazínu. Pojďte se seznámit s novým Zingem.

Vážení čtenáři, vážené čtenářky, je nám velkou ctí vám oznámit, že jsme právě spustili veřejnou testovací verzi zbrusu nového Zingu. Na novém Zingu jsme pracovali dlouhé měsíce a dá se říci, že jsme o jeho podobě přemýšleli už několik let. Až dnes se nám ale vše podařilo zrealizovat. Nová verze se od té staré, která světlo světa spatřila již v červnu 2010, radikálně liší.

Nová verze Zingu přináší – podle nás – svěží, přehledný a moderní vzhled, který není zatížen grafikou a běží totožně na všech zařízeních. Zing.cz si tak můžete nově bez problémů prohlížet na počítači, notebooku, mobilu nebo tabletu a využívat všechny jeho možnosti, což ve staré mobilní verzi bohužel nebylo možné.

Než se pustíte do objevování nového webu, je nutné zmínit ještě několik věcí. Beta je pouze základním kamenem nového Zingu. Tyhle základy budeme postupně vylepšovat/upravovat.

Abychom vám přechod na novou verzi co nejvíce usnadnili a aby měl každý čas si na změny zvyknout, rozhodli jsme se, že nová verze poběží na adrese beta.zing.cz, kde ji společně s námi můžete testovat a postupně vylepšovat. Starý Zing tak bude stále tím hlavním, a to minimálně po dobu jednoho měsíce, ale obsah bude totožný na obou verzích. Až budeme s novou podobou spokojeni, tak starý Zing vypneme a vy budete moci naše novinky a články číst a komentovat už jen na nové verzi. Mějte tak s námi trpělivost, některé věci na novém Zingu nemusejí fungovat tak, jak si představujeme a chceme.

Než se pustíte do objevování nového webu, je nutné zmínit ještě několik věcí. Beta je pouze základním kamenem nového Zingu. Tyhle základy budeme postupně vylepšovat/upravovat.

Proč se nemůžu přihlásit?

Všem registrovaným čtenářům Zingu přenášíme do nové databáze profily. Hesla jsou ale zakódována z důvodu bezpečnosti. Je tak nutné, abyste si vytvořili nové heslo pro váš stávající profil. Tím se budete přihlašovat na betě. V e-mailové schránce byste měli mít žádost o vytvoření nového hesla. Pokud e-mail ještě nepřišel, tak je to z důvodu, že stále probíhá import uživatelů. Za sedm let je to přes 30 tisíc profilů, což chvilku trvá. Vydržte prosím a prosím neregistrujte se znovu.

V e-mailové schránce byste měli mít žádost o vytvoření nového hesla. Pokud e-mail ještě nepřišel, tak je to z důvodu, že stále probíhá import uživatelů.

Kde je fórum, blogové články a další sekce?

Ve veřejné betě v současné době nenaleznete diskuzní fórum, blogové články nebo sekci s nejnovějšími komentáři. Na těchto třech a dalších důležitých věcech pracujeme a chystáme je spustit s finální verzí nového Zingu. Rovněž komentáře budeme přenášet až se spuštěním ostré verze.

Zjednodušené profily

Nový Zing stavíme od samotného začátku. To má bohužel vliv i na možnosti vašich profilů. V současné verzi si nemůžete přidat kamarády, zvolit i platformy, na kterých hrajete, hodnotit hry nebo posílat soukromé zprávy. Budeme se snažit tohle všechno a mnohem víc postupně do nové verze magazínu přidat.

Co je nového?

Připravili jsme několik vylepšení. Oblíbené Jednohubky k snídani jsme zakomponovali přímo do magazínu, naleznete je v pravém menu a budeme je přidávat v průběhu celého dne, abyste nepřišli o žádné zajímavosti z herního světa. Díky tomu nebudete muset čekat do rána, abyste si krátké zprávičky mohli přečíst. Navíc jsou jednohubky propojeny s hrami, kterých se týkají, naleznete je tak i na kartě dané hry. Doporučujeme vám jednohubky číst v jejich sekci.

Dalšími novinkami jsou panely pro nejdiskutovanější články, které můžete třídit (týden, měsíc a vše), dále nejlépe hodnocené hry, nový formát pro krátké novinky s videem, jiný vzhled článků, přehlednější tabulka s hodnocením hry v recenzi a s ní spojené barvičky pro jednotlivá čísla. Červenou barvou označujeme hodnocení 1-4, oranžovou 5/10, zelenou 6-9 a zlatou barvu má 10/10.

Po dlouhé diskuzi jsme se rozhodli přestat třídit obsah na jednotlivé platformy a minimalizovat méně využívaný katalog her. Ze statistik jsme totiž zjistili, že tyto dvě věci na staré verzi webu byly málo využívány – jen několika procenty návštěvníků – a raději jsme se zaměřili na jiné věci. Katalog her je tak na nové verzi ve formě štítků, kde naleznete všechny články týkající se dané hry, a u nových titulů časem i potřebné informace, včetně data vydání, platforem nebo lokalizace.

Na všech štítcích naleznete RSS kanál, který si můžete přidat do své čtečky, aby vám neunikla žádné novinka/článek o vaší oblíbené/sledované/očekávané hře.

S novou verzí Zingu se rozhodně nemění náš přístup. Navážeme na naší sedmiletou práci a budeme vám i nadále přinášet spoustu recenzí na očekávané tituly i méně známé hry, včetně těch nezávislých, v průběhu dne novinky z herního světa, soutěže o hry a tematické předměty a spoustu dalších zajímavostí, včetně našich dojmů, souhrnů s informacemi o daných hrách, speciálů o deskovkách a herních knihách a komiksech a mnoho, mnoho dalšího. Doufáme, že u toho budete s námi.

Těšíme se na vaše komentáře, postřehy a názory na novou verzi Zingu. Je nám jasné, že ne každému se budou změny líbit. Věříme ale, že si časem zvyknete a budete i nadále součástí komunity Zing.cz, číst novinky a články a komentovat. Jste to totiž právě vy, čtenáři, díky kterým Zing.cz existuje.

Doufáme, že se vám nová verze Zingu bude líbit. S dalšími novinkami z vývoje se přihlásíme za pár týdnů, ale už teď můžeme prozradit, že pracujeme na nočním režimu, aby se vám nový Zing dobře četl i ve tmě. To je jedna z věcí, po které jste v poslední době hlasitě volali.

Budeme rádi, když nás upozorníte na případné chyby a problémy, které souvisí s betou nového Zingu. Děkujeme.

Za redakci Zing.cz
Michal Burian
šéfredaktor

Další aktuální články

The Deer God

Středa 17.1.2018 15:35 – Při lovu jelenů si musíte dát pozor nejen na nástrahy přírody, ale taky na stará božstva. Mohlo by se vám zabíjení nevinných zvířátek vymstít. Přečíst celý článek »

5 komentářů | PC, PS4, Xbox One, PSV, Wii U, iPhone, iPad | Autor: killjezor
Everybody's Golf

Pondělí 15.1.2018 19:40 – Další díl série, který opět není dokonalý, ale díky laxní konkurenci stále nemá sobě rovného. Přečíst celý článek »

XCOM – deskovka

Neděle 14.1.2018 13:13 – Létající talíře jsou na obzoru. Od úspěšné invaze dělí mimozemšťany soustředěná obrana centrály XCOM. Nechte se rekrutovat! Přečíst celý článek »

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

The Deer God

      

Při lovu jelenů si musíte dát pozor nejen na nástrahy přírody, ale taky na stará božstva. Mohlo by se vám zabíjení nevinných zvířátek vymstít.

Recenzovaná verze: Nintendo Switch

Čím bych měl tuto recenzi začít? Možná tím, že hra The Deer God není zrovna novým titulem. Nové je to, že tentokrát zamířila na poslední velkou herní mašinku od Nintenda, kterou je, jak všichni víme, Switch. Máte tak šanci odložit předsudky vůči přírodě a vrhnout se do zběsilého běhu za život spárkaté zvěře! Jen vám nejsem schopný říct, jestli ta námaha vůbec stojí za to.

To máš za to!

Příběh hry The Deer God je neskutečně jednoduchý. Jste lovec, který zrovna hodlá v lese zastřelit jelena. Když už k tomu skoro dojde, něco se stane. Prostě jelenímu bohu se to zrovna moc nelíbí, a tak vám dá ochutnat vlastní medicínu, udělá z vás malého jelínka a sprostě vás vypustí do světa. „Běž si malý chlupáči do přírody, žij a raduje se ze života. Jo a dávej si bacha, aby tě něco nezabilo. Schválně, jak dlouho zůstaneš naživu.”

A tak se rozběhnete a běžíte jako o život. Konkrétně je to stále doprava. A protože se nemůžete dostat úplně všude, potkáte dalšího boha a ten nás naučí dvojitý skok. A pak zase běžíte. A skáčete výš, skáčete dál, skáčete abyste se vyhnuli různým zvířátkům, sem tam sežerete nějaké to jablko, maliny a ananasy (nebo co to je, v těch pixelech to není zrovna moc dobře poznat), abyste neumřeli hlady dřív, než něco sežere vás.

„Na své cestě kostičkovanou krajinou potkáte nejrůznější kamarády. Dospělé jeleny, laně, zajíčky, vydry, ale taky zvířátka, které vám chtějí ublížit.”

Na své cestě kostičkovanou krajinou potkáte nejrůznější kamarády. Dospělé jeleny, laně, zajíčky, vydry, ale taky zvířátka, které vám chtějí ublížit. Od malých dikobrazů, pavouků, včel, až po prasata, pumy, krokodýly nebo opice, které po vás dokonce dokážou něco velice přesně a dost daleko hodit. Ale ani vy nejste úplně bezbranní. Velmi brzy se naučíte při běhu kopat, a tak dokážete těm zlým liškám, střílejícím lovcům, ale na hřbitově i duchům a kostlivců, nakopat pozadí. A dokopat je tak, že se vypaří do vzduchu. Dávejte si ale bacha, abyste přitom nezranili i nějakého kamaráda. To víte, tady se hraje i na auru.

Protože kromě řadových obyvatel lesa, pouští, jeskyní nebo bažin, narazíte sem tam na silnějšího protivníka, dostanete do vínku další schopnosti, než jen sílu parůžků a kopyt. Třeba se naučíte metat firebally. Tím si ulehčíte kupu starostí se silnějšími tvory. Dokonce s nimi můžete rozbíjet skálu, jež blokuje některé skryté cesty. Házení ohnivých koulí není jedinou nadpozemskou schopností, díky další super síle dokážete pohybovat bednami, blokující vám cestu. A ani netušíte, jak se vám to bude v lese hodit. Nebo v jeskyni. Tam je takových beden a kvádrů jak…, no prostě docela dost.

Pořád dokola to samé

To je ve zkratce celá náplň hry The Deer God. Prostě běžíte a snažíte se vydržet naživu co nejdéle. Musíte se vyhýbat nepřátelským zvířátkům, případně je zabíjet a růst. Občas narazíte na menší questík, jehož vyřešením něco získáte. Jak velký vliv to má na váš postup, si ale vůbec nejsem jistý. Další jednorázové předměty najdete skryté v houštinách. Umožní vám se na chvíli obrnit nezranitelností, nechat si v určitém místě narůst odrážecí houbičku nebo zbrzdit nemilosrdný pád z výšin.

„To je ve zkratce celá náplň hry The Deer God. Prostě běžíte a snažíte se vydržet naživu co nejdéle. Musíte se vyhýbat nepřátelským zvířátkům, případně je zabíjet a růst.”

Při běhu ale i rostete. Z malého kolouška do podoby většího jelínka, a nakonec ve statného samce. Už v druhé fázi růstu si můžete užít s některými laněmi a vzít si na cestu svého potomka. Nebojte, moc dlouho vám nevydrží, ale aspoň si v místě jeho smrti vytvoříte záchytný bod, na kterém se znovu probudíte, když náhodou umřete. A to je další problém hry. Nemusíte se bát, že se nikam nedostanete, protože když umřete, probudíte se znovu jako koloušek a běžíte zase dál. Nebojíte se proto smrti, ale spíše neustálého stereotypu. Obvykle vás po smrti totiž čeká opětovný běh dlouhým úsekem, který jste už absolvovali. Často i několikrát.

Hra se chlubí náhodně generovaným prostředím, což je patrně pravda, ale jednotlivé úseky lokalit se velmi často opakují. Měl jsem tak spíše pocit, že jsem doběhl někam, kde jste už jednou (dvakrát nebo desetkrát) byl. Sice se mění denní doba nebo počasí, občas les hoří a někdy narazíte na něco jako sopku. Všechny tyhle změny jsou v relativně jednoduché grafice doprovázeny geniálně nádhernými efekty, ale to pro celkovou zábavu nestačí.




Člověk by navíc očekával, že když už hra The Deer God vyšla na PlayStation 4, PS Vitě, Xbox One, ve verzi pro PC, pro iOS, Android nebo Wii U, bude na Switchi odladěná. Ale není tomu tak. Bohužel se mi hodně často stalo, že jsem při probíhání vodní hladinou propadnul texturou a zmizel. Jediné, co jsem mohl dál dělat bylo pohybovat obrazem doleva nebo doprava (bez jelínka, bez prostředí, pouze se sluncem v pozadí) a čekat, až umřu. A znovu se narodím na posledním záchytném bodě.

„Bohužel se mi hodně často stalo, že jsem při probíhání vodní hladinou propadnul texturou a zmizel. Jediné, co jsem mohl dál dělat bylo pohybovat obrazem doleva nebo doprava.”

Podobně funguje i ovládání. Normálně běžíte doleva a doprava páčkou nebo šipkami. Pohyb dolů (nebo šipku dolů) zase používáte pro interakci s postavami nebo pro vstup do několika budov, ale po některém znovuzrození jedna z těchto možností interakce prostě nefungovala. Než jsem na to přišel, proběhl jsem několik lesních chatek bez povšimnutí. Snad mi přitom nic důležitého neuniklo.




Chcete vlastně vůbec být zvířetem?

Za chyby se musí platit. Jelení bůh z vás na začátku hry udělal malého jelena a osobně nevidím důvod, proč nám tento zážitek chtělo studio Crescent Moon Games zprostředkovat. Přestože má The Deer God opravdu pěkný „oldschoolový” vzhled, nabízí velmi málo jakékoli atmosféry. Hudba je velmi pěkná, pokud zrovna nějaká hraje, ale když utichne, je prostředí prostě až moc mrtvé. Čekal bych v lese zvuky života, štěbetání ptáků, fičení větru nebo bzučení hmyzu, ale to tam není ani náhodou. Jediné zvuky, kterých se dočkáte, je kvákání otravných žab. Většinu času slyšíte jen ticho a je to upřímně docela nuda.

Co tedy říct na závěr? Na první pohled nádherně vypadající hra s výborně fungujícím úvodním trailerem vás nadchne, ale po několika hodinách hraní ji cítíte jako celkem zbytečnou. Neexistuje žádný důvod, proč v hraní dál pokračovat. Kromě zlepšení se v hraní plošinovek nebo pokud máte v plánu být v příštím životě jelenem.

The Deer God na PC, PS4, Xbox One, PSV, Wii U, iPhone, iPadHodnocení hry

Líbí se nám

  • grafický vzhled
  • jednoduchost
  • ovládání

Vadí nám

  • nuda po pár hodinách hraní
  • bugy
  • chybějící multiplayer (jakýkoli)

Verdikt: Co můžu říci o hře The Deer God jiného kromě toho, že je to zvláštní, hezky vypadající, ale nudná hra? Myšlenka je výborná a grafika není vůbec špatná, ale chybí ji smysl. Náladu vám navíc dokáže zkazit ještě pár zbytečných bugů, které bych čekal, že budou po x-tém portu hry opraveny. Určitě ale zaujme milovníky přírody, starých her a cena taky není úplně špatná.

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Everybody’s Golf

Další díl série, který opět není dokonalý, ale díky laxní konkurenci stále nemá sobě rovného.

Pokud přistupujete k sérii Everybody’s Golf poprvé, je si třeba vysvětlit dvě zásadní věci. Přestože tomu název může napovídat, rozhodně nejde o první díl série. Naopak. Celkově jde už o osmé pokračování série, kterou po většinu času tvoří japonské studio ClapHanz. Absence číslovky či nějakého podtitulu naznačuje spíše nějaký restart nežli přerod do nové etapy. Jak si ale řekneme dále, ve finále se toho zase tolik nezměnilo. Druhou zásadní informací je fakt, že Everybody’s Golf je arkáda jako řemen. To můžete chápat jako negativum, pokud jste náruživým hráčem golfu, nebo naopak jako zásadní výhodu, pokud vám klasický golf přijde jako nudná a snobská hra, natož pak sport (omlouvám se první skupině).

Golf nebo japonská šílenost?

Již tradičně první věcí, kterou musíte ve hře udělat, je tvorba postavy. Editor a jeho nabídka by se dala co do množství a variantnosti považovat za lepší průměr. Kromě volby pohlaví samozřejmě vybíráte účes a další detaily, zejména obličeje. Oblečení je z počátku poměrně omezené, ale jak se prokousáváte kampaní, vyhráváte nové kousky a můžete svou postavu profilovat dle své libosti. To je dáno celkovým vyzněním hry. Nejen že jde totiž o arkádu, nadsázka ze hry čiší i nezaměnitelným japonským stylem, díky kterému můžete klidně hrát za malou japonskou školačku s nemravně střiženou minisukní. Osobně tomuto vizuálnímu směru moc neholduji, ale v případě titulu Everybody’s Golf je to vítaný doplněk k celkově nadsazenému vyznění hry.

„Kampaň nabídne zajímavé modifikace, kam nepatří pouze silnější vítr ovlivňující míček za letu ale také tornádo v jamce.“

Samotná kampaň je velmi robustní a můžete u ní setrvat dlouhé desítky hodin. S její zábavností už to ale není tak jednoduché. Everybody’s Golf si totiž dává dost na čas s dávkováním jednotlivého obsahu. Prvních asi deset her strávíte pouze na jednom jediném hřišti, které se velmi rychle okouká. Polehčující okolností není ani to, že vám hra občas naservíruje dané hřiště v opačném gardu. Kromě klasických turnajů absolvujete i několik her jeden na jednoho, které jsou sice kratší, ale musíte sledovat odpaly soupeře, což je možná napínavé tak první dvě minuty. Kampaň nabídne i zajímavé modifikace, kam nepatří pouze silnější vítr ovlivňující míček za letu ale také tornádo v jamce, které vcucne míček i když nemíří přímo na jamku, nebo naopak extrémně malá či velká jamka.

Poté co zdoláte několik turnajů a 1 vs. 1 soubojů, se vám odemkne nové hřiště a stejný koncept se znova upakuje dále a dále. Nutno dodat, že pokud vás Everybody’s Golf prostě baví, určitá rozvláčnost kampaně vás nemusí tolik trápit, jste-li ale náročnější publikum, výše zmíněné výtky jsou jistě na místě. Mně prostoje a zdržování kampaně vadilo hodně, protože jsem hráčem většiny předchozích dílů a měl jsem pocit nepříjemného déjà vu a musel jsem sám sebe přesvědčovat, že hraji nový díl série.

Golfistou lusknutím prstu

Nemusíte odpalovat jako Tiger Woods, abyste v roli japonské školačky dostali míček do jamky na tři odpaly. Systém odpalování je totiž zjednodušen úplně na dřeň. Hra vám automaticky zvolí hůl s ideálním odpalem a označí na hřišti kam míček doletí v případě maximální rány. Stiskem křížku odpal spustíte, druhým stiskem nastavíte sílu a třetí a poslední stisk křížku se snažíte načasovat tak, aby indikátor skončil co nejblíže místu, odkud se rozjel. Osvojit si téměř dokonalé odpaly není vůbec problém už během několika prvních her a je vcelku jednoduché dostat míček tam, kam chcete. Sledovat u prvních dvou odpalů je třeba pouze směr větru a terén v místě dopadu. Složitosti přichází až na greenu, kdy je třeba sledovat vodící přímky, jež indikují sklon terénu a podle něj musíte mířit. Právě tyto momenty přináší to největší uspokojení či naopak v případě neúspěchu výbuchy vzteku.

K arkádovému modelu de říct jen to, že pokud hledáte realistický golf, sarkasticky se hráčům Everybody’s Golf vysmějete do očí. V opačném případě si hru zkrátka a dobře budete užívat, protože se na první pohled snaží navodit pocit jakési komplexnosti, která právě v momentech, kdy se ocitnete na greenu, dodává velmi příjemný pocit uspokojený z dobrého odpalu. Vaše schopnosti se samozřejmě s postupem kampaní budou lepšit, hra však bude zároveň ztěžovat podmínky složitějšími hřišti, silnějším větrem nebo menšími jamkami. Vám naopak poroste úroveň vašeho vybavení. Za dobrý odpal dostane každá vaše hole zkušenostní body, které se projeví třeba ve zvýšení síly odpalu nebo přesnosti. Stejně tak získáváte míčky přinášející rozdílné bonusy.




Mánie otevřeného světa

Nový Everybody’s Golf vybočuje někdy až takovými způsoby, že je lze jen těžko chápat. Pro mne trošku nepochopitelně hra nově nabízí jakousi formu otevřeného prostředí, ve kterém se můžete volně pohybovat a u jedné z postav spouštět turnaje, jinde zase startovat 1v1 souboje či jen přijímat rady od místních NPC. Daleko lépe by posloužilo klasické kontextové menu a byli bychom tak ušetření sledování absurdně pobíhajících japonských postaviček s rozpřaženýma rukama, které jako autíčka na dálková ovládání kloužou po prostotu, který je nezajímavý, nudný a prázdný. Třešničkou na dortu je minihra ve formě chytání ryb a je pouze na vás, jestli je tato jednohubka záporem či kladem. Faktem je, že hra nabízí poměrně velké množství ryb, které je možné chytat a vlastně se k nadsazenému vyznění hry ve výsledku i hodí. Naopak zajímavým prvkem je možnost volně se pohybovat po jednotlivých hřištích a vybírat si odpaliště. Později dostanete na pomoc golfový vozík, který vám pohyb po relativně velkých hřištích značně zpříjemní.

„Osobně kvitují přítomnost oblíbeného režimu lokálních turnajů, kde si na jedné konzoli můžou proti sobě zahrát až čtyři hráči.“

Základní hub ve formě jakéhosi kempu má své opodstatnění, pokud cílíte především na hru více hráčů. S ostatními živými hráči se v něm totiž můžete potkávat, podobně jako na jednotlivých hřištích, kde můžete klidně hned odstartovat svůj vlastní turnaj. Jen zamrzí, že si hřiště musíte nejprve odemknout v kampani. Abyste si mohli spolu zahrát, musí mít každý účastník turnaje dané hřiště odemknuté, což vás nutí chtě nechtě prodrat se celou kampaní. Ta, jak už jsem napsal, ale nemusí každého bavit. Osobně kvitují přítomnost oblíbeného režimu lokálních turnajů, kde si na jedné konzoli můžou proti sobě zahrát až čtyři hráči a díky povaze hry vám bude stačit pouze jeden ovladač.




Bez konkurence ale ne nejlepší

Everybody’s Golf je rozhodně nejlepším arkádovým golfem, za to ale může spíše prakticky nulová konkurence nežli vysoké kvality hry. V zásadě se sice jedná o dobrou arkádovou zábavu, které má unikátní moc zabavit golfem i hráče, které jinak ten reálný golf absolutně nepřitahuje. Přesto ale není bez chyby a pokud překousnete rozvláčnost kampaně a jisté restrikce v multiplayeru, jsou tu chyby, které omluvit prostě nejde. Jedná se především o technické chyby a nedostatky, které znepříjemňují multiplayer. Hra často nečekaně padá a občas vás sama nepochopitelně vykopne. Pokud se tak nestane, naštve vás možná absence jakéhokoli matchmakingu, takže pokud jste zrovna s touhle sérií začali, dost možná vás zkušení hráči online režimu nemilosrdně rozcupují. Pokud ale toužíte po arkádovém golfu, Everybody’s Golf je v současné době tou nejlepší volbou.

Everybody’s Golf koupíte v obchodě Xzone.cz.

Everybody’s Golf na PS4Hodnocení hry

Líbí se nám

  • dobře vymodelovaná a rozmanitá hřiště
  • offline turnaje až pro 4 hráče
  • zábavné modifikátory

Vadí nám

  • technické problémy
  • rozvláčná kampaň pro jednoho hráče
  • diskutabilní přínos otevřeného prostředí

Verdikt: Pro fanoušky série prakticky nic nového, pro nově příchozí především zábavný arkádový golf, u kterého si musí každý hráč předem ujasnit, jestli mu jednotlivé aspekty hry vadí, či ne. Tak jako tak na poli arkádových golfových her prakticky jediná volba.

Everybody’s Golf na PS4, PSVTrailery ke hře

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

XCOM – deskovka

Létající talíře jsou na obzoru. Od úspěšné invaze dělí mimozemšťany soustředěná obrana centrály XCOM. Nechte se rekrutovat!

Po minulém speciálu, v němž jsme se zaměřili na civilní přežívání v This War of Mine, se opět ponoříme do válečné vřavy na straně vojáků ve sci-fi deskovce XCOM. Nebudeme však pobíhat v první linii, jak jsme si zvykli ve strategii od studia Firaxis (recenze druhého dílu), ale soustředíme se na pečlivé plánování všech kroků na velitelství, které by měly vést k vyhnání galaktických útočníků. Populární námět využil uznávaný kanadský designer stolních her Eric M. Lang (Blood Rage, Arcadia Quest, Hry o trůny: Karetní hra, Kmotr), který se známých předloh nebojí. Jak si poradil s vesmírnou invazí?

Čtyři bojovníci za svobodu

Lidstvo ještě nebylo tak blízko svému vymazání z povrchu Země. V různých částech světa se začínají objevovat sektoidi a éteřané, kteří chtějí zotročit místní obyvatelstvo. Na obzoru nejednoho města se vznášejí létající talíře a orbitální prostor naší planety také zažívá krušné chvilky. Naštěstí se lidstvo může spolehnout na XCOM (Extraterrestrial Combat Unit), který se šedých mužíčků s velkýma černýma očima nebojí. Vaše úloha spočívá v pečlivém investování zdrojů během velmi rychlé a agresivní invaze z mimozemských planet.

Ve velitelství se sejdou čtyři důstojníci, z nichž má každý na starost svůj vlastní úsek. Obsazení centrály XCOM není odvozeno od počtu hráčů, mohou si tak společně zahrát až čtyři hráči (což tedy doporučujeme, alespoň na vyšší obtížnosti), ale klidně se můžete do boje za lidskou rasu pustit sami. V hlavní roli se představí důstojník centrály, který předává všem zúčastněným přímé informace o dění na bojištích. O rozpočet se stará náčelník štábu, zatímco vedoucí výzkumu se snaží za pomoci svých podřízených vymyslet co nejúčinnější technologie proti MZákům. Důležitou pozici zastává také velitel jednotky, jenž je pověřen vedením jednotek XCOMu při misích a obraně základny. Výše uvedené popisy jsou pouhým nástinem jejich pracovní náplně, protože činností a rozhodnutí vůdců musí během každého kola vykonat mnohem více.




Čas neúprosně utíká

XCOM se zakládá na propracované kooperaci. To většinou znamená, že jeden hráč diriguje ostatní, co mají dělat, a přátelé u stolu se dostanou do nejednoho sporu. XCOM se však svými principy liší a dává společnému snažení nový a svěží impuls. Během první fáze každého kola se totiž v časovém presu jednotliví hráči starají pouze o svůj úsek, musí ho mít velmi dobře zmapovaný a mít promyšlené kroky. Nikdo jiný do jejich problematiky nemůže mít takový vhled a už vůbec nemá čas mu do jeho rozhodnutí mluvit. Jak je to možné?

„Mnohdy během desítek vteřin musíte vybrat vhodný vynález, přiřadit vojáky na bojiště či detekovat útočníky po celém světě. Do hry se tak přináší neustávající pocit napětí z nových a nebezpečných hrozeb, jimž se musíte přizpůsobit.“

V tzv. fázi reálného času jste totiž odkázání na pokyny mobilní aplikace, která vám různorodě předává zprávy z bojiště a vy na ně musíte v krátkém časovém limitu adekvátně reagovat. Mnohdy během desítek vteřin musíte vybrat vhodný vynález, přiřadit vojáky na bojiště či detekovat útočníky po celém světě. Do hry se tak přináší neustávající pocit napětí z nových a nebezpečných hrozeb, jimž se musíte přizpůsobit.

Postupem času jednotlivé pokyny vyhodnotíte automaticky, čímž zažijete vojenský dril v praxi. Samozřejmě se vyplatí zachovávat své pozice v týmu a být tak pro centrálu nepostradatelným členem. Změna pozic po každé hře vám sice dovolí zakusit jinou pozici v mužstvu, ale budete své spoluhráče brzdit pomalými reakcemi a nerozhodností. Na nižší obtížnosti lze sice čas kdykoliv zastavit, ale na vyšších úrovních, kde tuto schopnost tak volně neužijete, vám bude v závěrečném zúčtování kola každá vteřinka k dobru.




Za chyby se platí

Každá nasazená jednotka (voják, stíhačka, satelit, vědec) stojí peníze. V časovém tlaku musíte dobře počítat a zodpovědně rozhodovat o přesunutí každého jednotlivce, protože nedostatek zdrojů ve fázi vyhodnocení draze zaplatíte – panikou na jednotlivých kontinentech. Pokud takto ztratíte alespoň dva z nich, hra končí vaším neúspěchem. Důležitá je proto pozice náčelníka štábu, který musí pracovat se zdroji natolik transparentně, aby ostatní viděli, co si ještě mohou dovolit. Hamižný vědec může neuváženým investováním do výzkumu totálně sabotovat vojenskou obranu základny a podobně – takže pozor!

V druhé fázi se také rozhoduje o nerovných podmínkách budoucího boje, protože musíte vyřešit karty krize odkryté ve fázi reálného času. Poté již na řadu přichází šestistěnný mučitel, který rozhodne o úspěšnosti vašeho snažení. Podle počtu nasazených jednotek pro jednotlivé úkoly (vědecké projekty, plnění mise, obrana světadílů a orbity či likvidace mimozemšťanů infiltrující základnu) si vezmete příslušný počet kostek a k nim přiřadíte osmistěnnou kostku vetřelců.

Za každý úspěch na kostce plníte jeden ze svých cílů (o pořadí se stará aplikace) a za postupného zvyšování ohrožení můžete přihazovat další úspěchy. Vaše snažení trvá, dokud na červené kostce nepadne hodnota nižší nebo rovna hodnotě ohrožení. Poté končí etapa boje, výzkumu či další příslušné akce a musí se vyhodnotit její negativní dopad, pokud má nějaký přijít. Mimo propadnutí paniky na jednotlivých světadílech se tak můžete dočkat likvidace vaší základny a začít XCOM pěkně od začátku.

Vavříny vítězství obdržíte pouze, pokud udržíte šílenství ve světě na snesitelné míře, udržíte svou centrálu a navíc splníte finální misi invazivního plánu, což rozhodně prověří veškeré vaše taktické schopnosti.

S mobilem v ruce

Jak jste asi pochopili, základní stavební kámen XCOMu spočívá v mobilní aplikaci, která mimo jiné také obsahuje kompletní návod (v krabici naleznete pouze postup k přípravě hry). Aplikace, kterou stáhnete zdarma jak na Google Play, tak na App Store, je zcela nepostradatelná. V rámci základního nastavení (počet hráčů, obtížnost a scénář) se náhodně připraví jednotlivé události, takže nikdy nehrajete úplně stejné dobrodružství. Právě pokyny v rámci mobilního rozhraní vás krok po kroku provedou celou hrou. Appka vám bude klást překážky, jež musíte překonat. Na konci každého kola jednoduše popíšete situaci na bojišti a můžete se pustit do dalšího střetu.

Veškeré texty včetně karet jsou díky místnímu vydavateli deskovky ADC Blackfire lokalizovány do češtiny. Prostředí aplikace koresponduje povedeným grafickým rozhraním se stolní hrou a navíc potěší vaše uši atmosférickou hudbou.




XCOM patří mezi deskové hry, které určitě nezaujmou každého. Jedná se totiž o skutečně strategicky náročnou záležitost. Nejvíce se pobaví parta čtyř kamarádů, kteří jsou ochotni přistoupit na přísné časové intervaly a soustředit se na zdokonalování svých dovedností v rámci jednoho povolání. Hra pro jednoho hráče je reálně proveditelná jedině na nižší obtížnosti, kdy se nemusíte koncentrovat na všechny aspekty velitelského managementu (zcela jistě se však najdou i hardcore fajnšmekři). Rozhodně se této stolní hře vyhněte, když nad každou maličkostí dlouho přemýšlíte a stresujete se, pokud vás někdo nutí k rychlému rozhodnutí.

Líbí se nám

– netradiční přístup ke kooperaci, v němž na každém hráči záleží
– využití mobilní aplikace určující podmínky v průběhu střetnutí
– funkční mechanika úspěchů/nezdarů v závislosti na vaší ochotě riskovat
– kvalitní provedení (figurky, karty odpovídající předloze)
– více obtížností

Vadí nám

– kruté časové mantinely nemusí sednout každému
– úspěchy závislé čistě na hodu kostkami
– pro někoho nutnost mít chytré zařízení vždy po ruce

Další aktuální články

Door Kickers: Action Squad – dojmy z hraní

Sobota 13.1.2018 13:30 – Měli jsme možnost otestovat nezávislou 2D alternativu Rainbow Six. Zaujala nás? Přečíst celý článek »

Kingdom Come: Deliverance – vše, co byste měli vědět, na jednom místě

Pátek 12.1.2018 18:00 – Jeden z nejambicióznějších a nejsledovanějších projektů posledních let je konečně za rohem, a tak si shrneme, co všechno nás v Kingdom Come čeká. Přečíst celý článek »

This War of Mine – deskovka

Čtvrtek 11.1.2018 14:38 – Civilisté zažívají válku odehrávající se před okny jejich domu. Troufnete si prožít jejich traumata? Přečíst celý článek »

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Door Kickers: Action Squad – dojmy z hraní

Měli jsme možnost otestovat nezávislou 2D alternativu Rainbow Six. Zaujala nás?

Před pár lety nezávislé vývojářské studio KillHouse Games oslovilo svým takticky orientovaným projektem Door Kickers nevídaný počet hráčů. Jejich dílko nabízelo v době vydání případným zájemcům velmi osobitý zážitek, s jehož pomocí si bylo vcelku slušně schopné obhájit trošku vyšší cenu, za níž bylo nabízeno. Nyní se k nám jeho tvůrci vrací s novým kouskem, který je podobně jako jejich prvotina zaměřen na práci speciálních jednotek, jejichž úkol není nikdy snadný. V rámci našeho dnešního preview se podíváme na to, o čem vlastně tato 2D alternativa Rainbow Six je a jak se hraje.

Příběh bezejmenných hrdinů

V raketovém silu byla extrémně nebezpečnými radikály nastražena výbušnina. Do akce byla ihned povolána malá úderná jednotka tvořená převážně specialisty s nepřeberným množstvím zkušeností z akce. Do jejího čela byl postaven válkou zocelený major, jehož úkolem bylo dostat svůj tým, i za cenu těžkých ztrát, k trhavině ještě předtím, než s její pomocí ti militantní fanatici stihnou vyhodit do vzduchu celé město. Do nitra tajné vojenské laboratoře ležící pod metropolí se nakonec vydal s třemi stejně ostřílenými kolegy, na něž se mohl stoprocentně spolehnout za všech okolností.

Úvodní fáze akce probíhala relativně bezproblémově. U vchodu hlídající radikály zlikvidovali členové jednotky bez toho, aby na svou přítomnost upozornili ostatní sebevražedné skupiny uhnízděné v útrobách vojenské laboratoře. Tichým postupem získala zákon uznávající parta dostatek času k tomu, aby se dostala do nižších pater komplexu, kde na ni čekalo nejedno nepříjemné překvapení. Sérii nešťastných událostí odstartovala svou nepozorností mladá policistka, která přehlédla nášlapnou past, jež jí během chvíle proměnila na krvavou kaši. Morálka celé družiny byla tímto momentem hodně narušena. Zbytek týmu pokračoval dál jen s nejvyšším sebezapřením. Nakonec se však dostali až do haly, v níž fanatici nastražili bombu. Po krátkém boji je díky perfektnímu vedení zkušeného majora eliminovali a zneškodnili pípající zařízení, které bylo umístěno nedaleko malé jaderné hlavice.




Přestože minulé odstavce hovoří o taktice, moc jí v Door Kickers: Action Squad nenajdete. Na rozdíl od svého předchůdce se totiž toto dílo minimálně v této fázi vývoje zaměřuje především na čistokrevnou akci, nikoliv na dlouhé plánování kroků zajišťujících bezchybný zásah. Většina misí tu díky tomuto faktu netrvá déle než pár minut. Aktuálně máte k dispozici dva scénáře. První kampaň je zaměřena na válku gangů. Druhá cílí na likvidaci radikálů plánujících útoky na americká města.

Je dobré mít přátele

Každá kampaň vám nabídne přesně dvanáct různě navržených misí, v jejichž rámci budete muset eliminovat nebezpečné jedince, zachraňovat uvězněné rukojmí a zajištovat pomalu tikající bomby. Absolvovat budete moct jednotlivé akce buď sami, nebo s jedním kamarádem, jenž se k vám může připojit buď prostřednictvím vaší vlastní klávesnice, či skrze online kooperaci. Pokud máte možnost Door Kickers: Action Squad s někým hrát, rozhodně jej přizvěte, protože tím značně navýšíte celkovou zábavnost a nepříliš dlouhou herní dobu aktuálně atakující tři až pět hodin čistého času.

„Současná verze Door Kickers: Action Squad dává hráčům k dispozici tři specificky navržené herní třídy. Ty se liší dostupným spektrem zbraní, pasivními dovednostmi a speciálními schopnostmi, které mohou užívat v boji.“

Ne každý samozřejmě holduje hře pro více hráčů. Door Kickers: Action Squad naštěstí samotáře žádným zásadním způsobem nediskriminuje. Prakticky je jim nabídnut podobný zážitek jako kooperaci vyznávajícím jedincům. Jen jsou na to na rozdíl od nich sami, čímž se čas od času značně zvýší náročnost některých situací, protože byly původně navrženy pro dva, nikoliv pro osamoceného mstitele.




Tři ze čtyř

Současná verze Door Kickers: Action Squad dává hráčům k dispozici tři specificky navržené herní třídy. Ty se liší dostupným spektrem zbraní, pasivními dovednostmi a speciálními schopnostmi, které mohou užívat v boji. Prvním členem tohoto týmu specialistů je Assaulter. V jeho vybavení naleznete automatické pušky a samopaly. Druhým odborníkem je Breacher, kterému dali vývojáři z KillHouse Games do rukou slušnou škálu brokovnic, s jejichž pomocí je schopen snadno rozbít většinu typů dveří. Posledním současným agentem je štítem a pistolí vyzbrojená Shield, která při správném postavení zastaví všechny nepřáteli vystřelené projektily. První dva zmínění mají přístup k vestám, náhradním zásobníkům zrychlujícím přebíjení a malému baťůžku, do něhož si mohou uložit náhradní granáty, nálože a omračovací bomby, ke kterým se mají možnost dostat všichni členové jednotky.

Shield je spolu s Assulterem schopná fungovat bez pomoci ostatních relativně snadno. O něco hůře je na tom Breacher, jehož brokovnice má hodně velký rozptyl, takže rukojmí zabíjí stejně lehce jako teroristy, kteří je ohrožují. V praxi to znamená, že s tímto agentem do konce kola bez výrazných ztrát rozhodně nedojdete, což osobně považuji za citelný problém. Snad bude finální charakter Recon vyladěn lépe než tato postava.

„Druhý výraznější projekt nezávislého vývojářského studia KillHouse Games se od jejich prvotiny v mnoha ohledech liší. I přesto se však jedná o kvalitně zpracované dílko, které si své fanoušky jistě bez větších potíží najde.“

Když už jsem zde nakousl sestavu speciální jednotky, nemohou opomenout zmínit složení partičky, která bude stát na druhé straně barikády. Pouliční gangy tvoří muži s noži, pistolemi a samopaly. Radikálové jsou naopak vyzbrojeni sebevražednými vestami, automatickými puškami, brokovnicemi a mačetami. V aktuální verzi Door Kickers: Action Squad mě zřejmě nejvíce zaujaly postavy vedoucí tyto skupiny do boje, byly totiž schopné brát rukojmí a zneužívat ho ve svůj prospěch jakožto živý štít, přes který jste se museli prostřílet. Pokud se vám je podařilo zabít a osvobodit nevinné, dostali jste od svých nadřízených vždy bonusové body, které vám umožňovaly povolat ostřelovače, vykouzlit lékárničky, získat jeden život navíc či vyměnit vaší náboji poškozenou zbroj.

V jednoduchosti je síla

Druhý výraznější projekt nezávislého vývojářského studia KillHouse Games se od jejich prvotiny v mnoha ohledech liší. I přesto se však jedná o kvalitně zpracované dílko, které si své fanoušky jistě bez větších potíží najde. Já sám jsem jím byl zaujat především díky dynamickému soubojovému systému, odlišně navrženým třídám, dobrému návrhu úrovní, lokální kooperaci a velmi přístupné ceně. Celek má hodně slušný potenciál. Primární otázkou je, zda se ho jeho tvůrcům podaří naplnit či jej podobně jako řada jiných promarní. Plná verze Door Kickers: Action Squad by k nám měla dorazit v průběhu příštího roku.

Hra Door Kickers: Action Squad se nachází v předběžném přístupu na Steamu. Plná verze by měla vyjít v červenci 2018. V současné době stojí 11,99€.

Door Kickers Action Squad na PCHodnocení hry

Těšíme se

  • na finální podobu herních tříd
  • na širší spektrum úrovní
  • na expanzi palety nepřátel

Bojíme se

  • promarnění potenciálu
  • absence výraznějších prvků

Shrnutí: Door Kickers: Action Squad je velmi zajímavé 2D dílko, které si rozhodně zaslouží vaši pozornost již ve fázi předběžného přístupu. Pokud se vám líbí rychlejší 2D akce zaměřené na boj proti teroru, mohu vám jej směle doporučit.

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Kingdom Come: Deliverance – vše, co byste měli vědět, na jednom místě

Jeden z nejambicióznějších a nejsledovanějších projektů posledních let je konečně za rohem, a tak si shrneme, co všechno nás v Kingdom Come čeká.

Jen málokterý herní počin posledních let je tak ostře sledovaný jako singleplayerové RPG Kingdom Come: Deliverance od českého studia Warhorse. A to nejen u nás. Značný úspěch na Kickstarteru, snaha o historickou autenticitu, realističtější pojetí různých herních prvků, zasazení do českých zemí v éře středověku, otec série Mafia Dan Vávra v čele vývoje… Je mnoho důvodů, proč bychom měli Kingdom Come vyhlížet a ptát se, jak vlastně může dopadnout. A i když se občas zdá, že už každý ví o hře první poslední, pojďme si shrnout, co všechno příchod prvotiny Warhorse Studios zahrnuje a co nás vlastně čeká.

Náplň hry

Kingdom Come: Deliverance se odehrává v 15. století, a to v éře temna, která následovala po úmrtí císaře Karla IV. Hra se zaměřuje na období, v němž je Karlův syn Václav IV. unesen a uvězněn svým nevlastním bratrem, uherským králem Zikmundem, což má za následek chaos v Českém království, které je navíc drancováno Zikmundovými vojsky. Uprostřed tohoto historického zmatku se nachází hlavní hrdina Jindřich, syn vesnického kováře. Jindřich si žije poměrně mírumilovným životem, ale vše se změní, jakmile je jeho rodná vesnice napadena, což má za následek zničení jeho domova a smrt rodiny a přátel. Jakožto přeživší se následně vydá na cestu za pomstou a snahou ubránit rodnou zem, přičemž se dostane do služeb pána Racka Kobyly, který začne shromažďovat síly na odpor proti Zikmundovým vojskům. Díky tomu Jindřich dostane šanci zúčastnit se občanské války, podílet se na utváření budoucnosti českých zemí, potkat osoby, které opravdu existovaly, a snad i trochu ovlivnit významné historické události.



Navzdory poměrně velkolepé přemise nemá být Jindřich žádným vyvoleným hrdinou, který vše spasí sám. Jde o poměrně obyčejného člověka, což se mimo jiné odráží i na jeho veskrze obyčejné tváři. Ta je sice neměnná, ale jinak vás podobně jako v jiných RPG čeká možnost přizpůsobovat si vlastnosti postavy podle svého, i když výcvik Jindřicha v různých dovednostech je tentokrát pojat reálněji, což dokazuje třeba možnost zaplatit si trenéra. Pocit autenticity podporuje i fakt, že Kingdom Come: Deliverance lze hrát pouze z pohledu první osoby. Jde ale jen o pár příkladů celkové snahy vytvořit autentické, historicky věrné a detailní RPG, v němž není nejmenší prostor pro magii, draky a další fiktivní entity.

Samozřejmě vás čeká i množství úkolů, které můžete leckdy řešit různými způsoby. Můžete se plížit nebo za pomoci systému dialogů ostatní ukecávat, uplácet nebo svádět. Za určitých okolností lze dokonce využívat rafinovanější praktiky, jako jsou převleky nebo otrava jídla. Jsou ale situace, kdy se nevyhnete boji. I ten je pojat co nejvíce realisticky. Mečem a dalšími dobovými zbraněmi lze máchat v různých směrech, samozřejmě je možné blokovat protivníkovy údery nebo přecházet do protiútoku, ale celkově platí, že je soubojový systém poměrně těžkopádný a vyžaduje určitý cvik. Zohlednit musíte i oblečení vás a vašeho nepřítele, které obvykle sestává z několika vrstev, a různé statistiky a kvalitu všelijakých předmětů.



Během hraní dojde i na různé konce úkolů (příběh celé hry však končí vždy stejně) nebo na nutnost vypořádat se s následky vašich voleb a dělat některé věci tradičnějším způsobem, protože vás hra ani zdaleka nemusí vést za ruku. Při řešení úkolů se kupříkladu nelze spoléhat jen na ukazatele. Alchymie zase vyžaduje znalost a sledování určitých receptů a spánek, kterým přeskočíte určitý časový úsek, není ani zdaleka tak krátký jako v jiných hrách a spolu s dostatkem jídla může ovlivnit schopnosti vaší postavy. Mezi herními prvky pak najdeme i jízdu na koni, pěstní souboje, ostření zbraní, opravu zbraní a zbrojí za pomoci opravářských sad nebo rychlé ukládání řešené pitím alkoholu. To znamená, že příliš časté rychlé ukládání může mít nepříjemný vliv na Jindřichův momentální stav. A jen tak mimochodem, tvůrci nezapomněli ani na záchody, na nichž dokonce půjde číst.

Významnou součástí Kingdom Come: Deliverance je také prostředí rozprostírající se na mapě o rozloze 16 kilometrů čtverečních. S Jindřichem budeme moci navštěvovat věrně zpracované české vesnice, hrady, lesy nebo louky, přičemž věrné a přirozené by mělo být i chování obyvatel herního světa během dne. Při hraní navštívíte Sázavský klášter, Rataje nad Sázavou nebo hrad Talmberg a už nyní se dá s jistotou říct, že prostředí, jeho zpracování a atmosféra jsou jedny z největších předností Kingdom Come.



Vizuální a technickou stránku celého Kingdom Come: Deliverance obstarává CryEngine a v případě PC verze by mohlo dříve či později dojít na oficiální podporu moddingu. V případě konzolových verzí stojí v tuto chvíli za řeč zejména rozlišení, které je při hraní na standardním Xboxu One a PlayStationu 4 stanoveno na 900p. Na Xboxu One X budete moci hrát v rozlišení 1440p, avšak bez HDR, a na PS4 Pro při 1080p.

Kingdom Come dále nabídne zhruba 4 hodiny cut-scén, jež jsou doplněné o zhruba hodinu a půl hudby nahrané živým orchestrem v pražském Rudolfinu. Hudba odráží i podstatu lokality, v níž se nacházíte, a hra je navíc vybavena systémem adaptivní hudby, který využívá plynulé přechody mezi různými stopami, což má za následek, že doprovod reaguje například na přechod z jedné lokace do druhé, na začátek boje nebo na to, jak se vám během boje daří. Počítá se i s věrným ozvučením a s anglickým dabingem, jehož ozdobou je zejména známý britský herec Brian Blessed.



DLC

O konkrétních plánech na DLC dosud nic nevíme. Mělo by ale dojít minimálně na dodatečný obsah, který zahrne dříve představené herní prvky, na něž nedojde spolu s vydáním samotné hry. V minulosti se hovořilo třeba o úkolech, při jejichž plnění budeme hrát za ženskou postavu. Kingdom Come: Deliverance však nebude vycházet po jednotlivých aktech, od tohoto plánu se během vývoje upustilo.

Datum vydání a platformy

I když je tomu možná po letech čekání těžké uvěřit, Kingdom Come: Deliverance vychází 13. února 2018 pro PC, PS4 a Xbox One. Datum vydání platí pro celý svět, později by mohlo dojít i na verzi pro Mac a Linux/SteamOS.



HW požadavky PC verze

Minimální požadavky
Operační systém: Windows 7 64-bit / Windows 8 (8.1) 64-bit
Procesor: Intel CPU Core i5-2500K 3.3GHz, AMD CPU Phenom II X4 940
Paměť: 6 GB RAM
Grafická karta: Nvidia GPU GeForce GTX 660, AMD GPU Radeon HD 7870
DirectX: Verze 11
Pevný disk: 30 GB volného místa
Zvuková karta: Integrovaná

Doporučené požadavky
Operační systém: Windows 7 64-bit / Windows 8 (8.1) 64-bit
Procesor: Intel CPU Core i7 3770 3,4 GHz, AMD CPU AMD FX-8350 4 GHz
Paměť: 8 GB RAM
Grafická karta: Nvidia GPU GeForce GTX 1060, AMD GPU Radeon RX 580
DirectX: Verze 11
Pevný disk: 30 GB volného místa
Zvuková karta: Creative SOUND BLASTER Zx

Poznámka: Tyto HW nároky byly v minulosti označovány jako provizorní, mohou se tedy ještě změnit.



Česká lokalizace

Kingdom Come: Deliverance zahrne na všech platformách lokalizaci ve formě českých titulků. Tvůrci by rádi nabídli i donekonečna probíraný český dabing, ale zatím nechtějí nic slibovat. Při vydání hry tedy český dabing nebude k dispozici.

Kde hru koupit?

Kingdom Come: Deliverance koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk. Za předobjednávku získáte balíček Poklady minulosti (Treasures of the Past), jenž zahrnuje mapy k pokladům, které vás mohou dovést až k exkluzivní zbroji kmene Warhorse, jejíž nositel údajně vymýtil všechny draky z Českého království. Tento balíček obdrží i ti, kteří Kingdom Come finančně podpořili na Kickstarteru.

Nejzajímavější videa

Kingdom Come: Deliverance na PC, PS4, Xbox One, Mac, LinuxTrailery ke hře

Další aktuální články

This War of Mine – deskovka

Čtvrtek 11.1.2018 14:38 – Civilisté zažívají válku odehrávající se před okny jejich domu. Troufnete si prožít jejich traumata? Přečíst celý článek »

They Are Billions – fotoseriál ze zombie RTS

Úterý 9.1.2018 15:50 – Oslovila nás steampunková budovatelská strategie, v níž jsme museli čelit nemrtvým hordám? Přečíst celý článek »

Fade to Silence - dojmy z hraní

Pondělí 8.1.2018 18:00 – Další pokus o zmrzlé dobrodružství, kde musíte přežít a až pak hrát. Přečíst celý článek »

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

This War of Mine – deskovka

Civilisté zažívají válku odehrávající se před okny jejich domu. Troufnete si prožít jejich traumata?

Když v roce 2014 vydali polští tvůrci 11 bit Studios svou survival hru This War of Mine, vyrazili mnohým hráčům dech. Ukázali, že moderní válka není jen o třímání palné zbraně a sestřelení co nejvíce lidí na druhé straně barikády. Místo toho představili příběhy civilistů, na jejichž prahu se odehrává válka inspirovaná jugoslávským konfliktem z 90. let 20. století. Aktuálně vychází série příběhů, které rozšiřují spektrum zážitků. Nás však v této recenzi bude zajímat desková podoba projektu Michała Oracze a Jakuba Wiśniewskiho. Jak se tedy povedla stolní verze This War of Mine?

Sophiina volba

Válka není pěkná. Konečně by si to lidé měli uvědomit. Své by o tom mohla vypovědět hrstka přeživších, jejichž osudy budeme sledovat. Trojice hrdinů, které si nalosujete na začátku hry (každý má svou vlastní figurku), se strachuje o svůj život, ale mnohem větší problémy než s ozbrojenými vojáky, mají s jinými nepřáteli – hlad, žízeň, mráz, infekce a zranění. Naštěstí se jim podaří usídlit v polorozbořeném domě, v němž si hodlají vytvořit svůj azyl. Poté, co zpřístupní prostory odklizením sutě a vypáčením dveří, mohou začít budovat své přechodné sídlo. Ze zásob, které najdou v ruinách obsazeného stavení, by však těžko vyžili, a proto se musí v noci odvážit hledat zdroje do města. Celé vaše snažení má jeden jediný a prostý cíl – PŘEŽÍT!




Pokud jste hráli počítačovou předlohu, máte zřejmě jasný obrázek o tom, co všechno vás čeká. Budete přemítat nad krušnými osudy svých postav, které byly v civilu řádnými občany, ale válka změnila jejich pohled na lidskou společnost. Jejich etické normy zažijí nejeden otřes, když budete muset rozhodovat o situacích, z nichž nemůžete vyjít jako vítěz. Máte poslední plechovku jídla a tři hladové krky – komu dáte najíst? Užitečnému pracantovi nebo nemocné ženě na lůžku? Při prosbě zoufalých lidí o léky a obvazy se zachováte jako samaritán, nebo budete myslet na horší časy? Okradete slabé, abyste měli sami co jíst?

Každé rozhodnutí má dopad na hrdiny vašeho příběhu, který může během okamžiku skončit. Záleží na jejich empatii, zdravotním a duševním stavu, morálních hodnotách a pudu přežití. Rozhodně nečekejte zábavu, jež je typickým prvkem stolních her. This War of Mine se vymyká z kategorie deskovek, jejichž hlavním účelem je pobavit společnost. Podstata recenzovaného titulu totiž tkví především v prožití silného příběhu s množstvím nelehkých voleb, který má předat jasné poselství – ne každý ve válce je vojákem.

Stokrát jinak

S každým rozložením jednotlivých karet na hrací plán (většina událostí a předmětů je řešena jejich umístěním na karty) dostanete nový unikátní příběh. Nejenže si vždy losujete z dvanáctky postav známých z počítačové verze, ale musíte si přichystat úkolové mise, skladbu tří kapitol, rozložení překážek po domě a mnoho dalších prvků, které vám budou znesnadňovat život. Náhodné rozmíchání všech integrovaných částí hry vám bude přinášet neustále nové výzvy. I stejná karta vás v odlišném stavu postav přinutí zvolit jiné řešení problému. A to není vše.

V rámci prožitku totiž budete prožívat obrovské množství palčivých příběhových rozhodnutí. Neočekávejte desítky situací, připravte se na stovky. Unikátnost titulu tkví především v knize příběhů, v níž najdete téměř dva tisíce jedinečných situací, které se vám během přežívání mohou stát. Mnohdy odkazuje jedna událost na druhou a záleží pouze na vašem rozhodnutí, kam se rozběhne osud vašich svěřenců. Pokud jste se někdy pustili do četby gamebooků nebo série Sorcery od studia inkle, tak víte, že jedna volba na začátku, znamená úplně jiný průběh příběhu.




Den za dnem

This War of Mine si zakládá především na krizovém managementu. Musíte očekávat pouze to nejhorší a tajně doufat, že se nic tak strašného nepřihodí. V rámci hesla „Vždy připraven“ se budete snažit zajistit přísun jídla, vody a tepla. Vše ostatní je pouze bonusem, který zpříjemní vašim hrdinům krušné chvíle.

S prvními ranními paprsky se hráč dozví, co si pro něj bezohledný osud přichystal. Každý den je zaklet do stereotypních činností, které pomáhají skupině přežít – vyspat se z nočních toulek, zatopit, získat potraviny a pokud zbyde čas a síly, vyrobit v domě potřebné vybavení (postel, kotel, zahrádku atd.) či zatlouct díry na fasádě zničeného domu. S večerním stmíváním padne mimo deprese na bojovníky s nouzí hlad, který je potřeba zahnat.

Noční fáze se zdá být mnohem akčnější. Vybraní členové skupiny se vydají do ulic rozbombardované metropole, kde budou prozkoumávat trosky domů, obchody, nemocnice či vojenská ležení. Právě v noci se setkáte s největším množství unikátních příběhů. Funkční mechanika průzkumu, kdy čas zastupuje hromádka karet (čím se prozkoumávaná lokace nachází dále, tím méně karet máte k dispozici) nabízí řadu napínavých chvilek. Radost z cenných objevů střídá napětí z toho, že potkáte obyvatele domu nebo jinou skupinu na výpravě za zásobami. Někdy s nimi můžete obchodovat, jindy získáte informace, ale může dojít také k boji.

Soubojová složka je zastoupena trojicí kostek (pěsti, nože, střelné zbraně), podle vybavení vašich protivníků. Z takových střetnutí se vaše postavy většinou vrátí na pokraji smrti a je nutné co nejrychleji sehnat obvazy, aby měly šanci dožít se dalšího dne. Boj můžete nechat pouze na jednom statečném a s ostatními postavami prchnout, což ovšem velmi často znamená smrt udatného obránce. Boji se nevyhnete ani v nočních nájezdech na vaše sídlo. Pokud nikoho nenecháte hlídat u dveří, může se stát, že najdete úplně vybílenou zásobárnu.

Po vyřešení nočních záležitostí se hrdinové musí připravit na vyhodnocení osudu daného dne a přijmout jeho kruté rány. Poté se pokusí získat výhody do dalšího dne v rámci poslední záchrany a začíná nový den. Postupem času vás bude stíhat každá chyba, kterou jste v průběhu prvních dní učinili. Málokomu se tak podaří pokořit This War of Mine na první pokus.




Pocit bezmoci

Tvůrci vám hned od začátku dají jasně najevo, že se může stát cokoliv a vy s tím nic nezmůžete, jen se snažíte co nejvíce redukovat škody. Téměř každá vaše činnost závisí na desetistěnné kostce, která rozhodne o vašem úspěchu či nezdaru. Někdy se vaše šance pohybují ve slušném poměru 50 na 50, ale častěji se musíte vyrovnat s nepříznivějším poměrem. Na druhou stranu musím potvrdit, že recenzované dílo se dá hrát opatrně a redukovat tak tíživé dopady jednotlivých hodů. Každé riskantnější rozhodnutí může být okamžitě potrestáno, takže napětí během hry se buduje v podstatě samo.

Jak sami vidíte, titul je opravdu komplexní a už se možná bojíte složitého manuálu o desítkách stran. Tady vás nechají tvůrci již poněkolikáté na omylu, pravidla mají pouze dvě strany základních premis a můžete začít bojovat o život. Vývojáři tvrdí, že se This War of Mine může hrát okamžitě po rozbalení krabice. Já se přiznám, že atypická mechanika nočních průzkumů mě donutila vyhledat videonávod. Ale poté jsem již neměl nejmenší problém a s vervou se pustil do rekonstrukce domu.

Obrovskou práci si museli dát scénáristé s Knihou příběhů, která obsahuje stovky příběhových fragmentů, které okoření váš jedinečný zážitek. Pochvalu zaslouží český distributor Albi, jenž se postaral o kompletní lokalizaci titulu a povedlo se mu to velmi slušně (až na pár překlepů, které se v množství textu ztratí).




S tvůrci však nebudu souhlasit v jedné věci: na krabici tvrdí, že se This War of Mine dá pokořit do dvou hodin. Se vší úctou, ani náhodou. Jistě, průběh se mírně zrychlí ve chvíli, kdy se hráči řádně vžijí do jednotlivých pravidel. Ale i v solitérském režimu, kdy jsem se nemusel dohadovat s ostatními v rámci kooperace (všichni hráči zodpovídají na základě kolektivního rozhodnutí o všech postavách zároveň) o dalším postupu, jsem se nad deskou stolu hrbil slušných šest hodin. Naštěstí máte k dispozici zajímavě řešenou ukládací tabulku, takže můžete průběh hry kdykoliv přerušit a pokračovat v jiný den.

Přejděme tedy k závěrečnému shrnutí. This War of Mine patří jednoznačně k nejlepším hrám roku 2017. Velmi silný prožitek s důležitým sdělením si získá každého hráče libujícího si v příbězích o přežití. Nečekejte však zábavnou jednohubku na večer, ale spíše se připravte na hodiny utrpení, které se budete ze všech sil snažit vašim svěřencům zmírnit. Kruté příběhy z válečného prostředí mají navodit nezkreslený obraz hrůz, jež musí lidé ve válečných zónách prožívat. A proto se nedivte doporučení tvůrců, že se jedná o deskovku vhodnou od osmnácti let.

Líbí se nám

– atmosféra zachovávající ducha předlohy s důležitým sdělením
– s každou hrou jiný příběh
– komplexnost titulu
– rozdělení jednotlivých částí dne
– napětí během nočních průzkumů
– Kniha příběhů
– zpracování komponent a herní desky

Vadí nám

– herní doba může někoho odradit (ale průběh hry se dá uložit)
– zpočátku těžko uchopitelná pravidla pro nováčky v deskoherním světě

Deskovou hru This War of Mine koupíte v obchodě Xzone.cz.

Další aktuální články

They Are Billions – fotoseriál ze zombie RTS

Úterý 9.1.2018 15:50 – Oslovila nás steampunková budovatelská strategie, v níž jsme museli čelit nemrtvým hordám? Přečíst celý článek »

Fade to Silence - dojmy z hraní

Pondělí 8.1.2018 18:00 – Další pokus o zmrzlé dobrodružství, kde musíte přežít a až pak hrát. Přečíst celý článek »

Karak - deskovka

Neděle 7.1.2018 17:00 – Po smrdutých chodbách prastarého hradu se plíží drak chránící pradávný poklad. Máte dostatek odvahy, abyste jej vyzvali k boji? Přečíst celý článek »

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

They Are Billions – fotoseriál ze zombie RTS

Oslovila nás steampunková budovatelská strategie, v níž jsme museli čelit nemrtvým hordám?

Zombie mánie v průběhu posledních let citelně opadla. V praxi je tento fakt vidět především na statistikách, které jasně ukazují, že se počet seriálů a her zacílených na tuto tématiku zmenšil na minimální množství. To lze akceptovat rozhodně lépe než zástup zbytečných děl plných umrlců hnaných touhou po čerstvém mase permanentně kupředu. Čas od času se samozřejmě objeví projekt, jehož tvůrci se rozhodli obsadit do jedné z hlavních rolí pomalu se belhající nemrtvá těla, jež už nejsou tolik otravná jako v minulosti. Skrze náš dnešní preview speciál vám představíme sympaticky vypadající budovatelský survival They Are Billions z dílen nezávislého vývojářského týmu Numantian Games, který stojí kupříkladu za povedeným RPG Lords of Xulima.



Vzestup a pád kolonie

Píše se rok 2160. Lidská rasa byla zasažena virem měnícím její zástupce na pomalu se pohybující monstra permanentně lačnící po tom, aby mohla nakazit stejnou chorobou i své bližní. Díky velké lidnatosti většiny oblastí se smrtící nemoc rozšířila extrémně rychle, takže po několika měsících již zbylo jen malé množství mužů a žen čelících v nevelkých osadách stabilnímu přívalu různě zmutovaných infikovaných. V úvodní fázi They Are Billions jsem se jedné takové skupinky ujal s myšlenkou, že se jejím členům pokusím jakožto jejich vůdce zajistit lepší život, než měli doposud.



V počátečních etapách kolonizace zamořeného území mi They Are Billions dalo k dispozici jednotku elitních lukostřelců a jednoho vojáka s automatickou puškou, jejíž efektivita a hlučnost byla rozhodně vyšší než síla zbraní třímaných střelci s kladkovými luky. S touto nevelkou skupinou jsem byl po několik následujících minut schopen plně kontrolovat hranice svého panství, díky čemuž jsem mohl začít nerušeně budovat základní kameny mé pomalu expandující kolonie, bez toho abych byl neustále vyrušován přicházejícími umrlci. Ti totiž obklopovali mé panství ze všech stran a čas od času se vydávali do jeho nitra, čímž ohrožovali chod mých budov a životy nevinných obyvatel toužících po klidu.



S výstavbou báze jsem započal ihned poté, co moji válečníci obsadili všechny přístupové cesty vedoucí do nitra mé říše. Vybudována byla pila, lovecká chatrč, rybářská chýše, lom, strážní věž a pás dřevěných kůlů, dočasně schopných zadržet pomalu se šinoucí protivníky. Vystavět se mi podařilo též kasárny schopné produkovat zpočátku jen agilní lukostřelce a puškami vyzbrojené vojáky, kteří v mnoha ohledech připomínají členy kapituly Blood Ravens z univerza Warhammer 40,000. K dalším budovám jsem se dostal až poté, co jsem postavil základní dílnu umožňující zkoumat využití jednotlivých herních materiálů a nových typů staveb.



Po několika dnech jsem díky vysoké efektivitě mých kolonistů vybudoval relativně slušně fungující kolonii, která pomalu, ale jistě expandovala do okolí, jež bylo vždy nutné pořádně vyčistit od stávajících obyvatel. Většinou jsem se ujal ofenzivní role já, čas od času však nemrtvá horda vyrazila v nemalém počtu na pochod, jehož cílem bylo zničení mé hlavní budovy, ležící ve středu mé prosperující říše. Její postup se ve velkém počtu případů zastavil u mých hradeb. Občas se jí však podařilo je prolomit a vniknout do útrob mé metropole, kde tropila pořádnou paseku až do momentu, než na ní naběhli dobře vycvičení kulometčíci, odstřelovači a raketometčíci, schopní jednou ranou rozmetat celé houfy umrlců.



Prakticky každá budova má ve svých útrobách určitý počet dělníků. Ti se po její infikaci automaticky promění v nemrtvé. Umrlce musíte tím pádem držet co nejdál od svých struktur. Nejhorší situace nastává asi v okamžiku, kdy vtrhnou do obytných čtvrtí, kde během chvíle nakazí desítky a možná i stovky nevinných obětí následně určených k eliminaci.



Ihned poté co poslední zástupci nemrtvé hordy valící se na mé brány padli k zemi, jsem měl možnost opět expandovat. Rozšiřování mého impéria šlo po většinu času hodně dobře, někdy jsem však narazil na virem zasažené metropole, fungující na stejném principu jako vosí hnízda. Pokud jsem se k nim přiblížil, začala se z nich valit jedna vlna zombie za druhou až do zničení všech infikovaných budov, jež sloužily prakticky jako permanentní spawny nepřátel, snažících se dostat k vašim strukturám. Stejně jako jejich původní domovy je totiž mohly proměnit v zásadní strategické body své těžko zastavitelné invaze.



Abych byl upřímný, do úplného konce jsem se za dvacet hodin hraní dostal asi 2x, protože mě mozek řídící nemrtvou hordu vždy něčím překvapil. Jednou se s jediným umrlcem dostal do mé obytné čtvrti, jindy zas zaútočil s dvěma silnými hordami naráz na body, které nebyly chráněny zrovna nejlépe, takže i přes mé úsilí nakonec padly pod náporem nenasytných monster. V určitých momentech jsem umělou inteligenci They Are Billions z celého srdce nesnášel, protože mě leckdy připravila o vítězství, které jsem měl již téměř na dosah.



Patří They Are Billions vůbec do předběžného přístupu?

Pokud jste náš článek dočetli až sem, jistě už máte určitou představu, zda je strategie They Are Billions určena pro vás či nikoliv. Za sebe mohu říct, že mě hrání této survival RTS neskutečně bavilo, protože přede mne neustále stavěla nové výzvy, se kterými jsem se musel dostatečně rychle vypořádat, za předpokladu, že jsem chtěl, aby se má kolonie dočkala dalšího slunného dne. Na to, že se celek aktuálně nachází v předběžném přístupu, jede stejně dobře jako díla, která jej dávno opustila. Pokud bych měl tomuto titulu něco vytknout, zřejmě by to byla absence ručního ukládání pozic, které by mi čas od času pomáhalo chránit mou kolonii před sebou samým.

Plná verze They Are Billions by k nám měla dorazit v průběhu příštího roku. Dočkat bychom se měli rozsáhlé kampaně (dokončena má být letos na jaře), nových map a úpravy některých stávajících mechanizmů. Vzhledem k tomu, jak celek aktuálně šlape, se jej však nebojím doporučit už nyní hráčům, kteří fandí kvalitním survival strategiím, které se s nimi za žádných okolností nepářou. Těch 22,99€ za to stojí.



Další aktuální články

Fade to Silence - dojmy z hraní

Pondělí 8.1.2018 18:00 – Další pokus o zmrzlé dobrodružství, kde musíte přežít a až pak hrát. Přečíst celý článek »

Karak - deskovka

Neděle 7.1.2018 17:00 – Po smrdutých chodbách prastarého hradu se plíží drak chránící pradávný poklad. Máte dostatek odvahy, abyste jej vyzvali k boji? Přečíst celý článek »

Nejlepší hry roku 2017 podle komunity Zing.cz

Neděle 7.1.2018 15:14 – Poslední šance! Hlasujte v několika kategoriích pro hry roku 2017, včetně zklamání roku. Přečíst celý článek »

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Fade to Silence – dojmy z hraní

Další pokus o zmrzlé dobrodružství, kde musíte přežít a až pak hrát.

V rámci předběžného přístupu můžete na Steamu narazit na pořádně promrzlé RPG z postapokalyptické zimy jménem Fade to Silence. Vousatý chlapík, zahalený do prehistorických kožešin, se jmenuje Ash a býval vůdcem silného kmene. Jenže podle pozůstatků naší civilizace, např. v podobě vraků automobilů, je jasné, že se hra v historii rozhodně neodehrává. Dříve zřejmě došlo k velké apokalypse, která proměnila svět zpátky do doby ledové a sněhové, přičemž zplodila hrůzné pekelníky, kteří jsou podstatně nebezpečnější než tehdejší mamuti.

Hru pro vydání ve druhém čtvrtletí příštího roku dokončuje nově založené německé studio Black Forest Game z Offenburgu, jehož osazenstvo se rekrutuje ze zbankrotovaného podniku Spellbound. Tvůrci již pár her stačili vyrobit, vzpomenu například novodobé vzkříšení 2D hopsaček Giana Sisters či solidní strategii Helldorado, jakožto duchovní třetí díl dobré série Desperados. Nevím, ale přijde mi, že se tito vývojáři velmi inspirovali v podobném titulu Horizon: Zero Down, protože alespoň na první pohled působí Fade to Silence velmi obdobně.

Inspirace Horizonem?

Máme tu také poměrně široce otevřený a ledový svět, analogické časové údobí, kdy se lidstvo po záhubě planety vrací ke svým počátkům a třeba i tradiční možnost výroby jednoduchých zbraní a pomůcek z nacházených předmětů a surovin. Přijde mi ovšem, že hra svým zasazením rozhodně není pro každého. Mnozí tu možná ne zcela pochytí podivný a trochu hororový příběh (v tomto je Aloyno putování mnohem světlejší), kdy vaše další kroky navádí (dost často do záhuby) paní či pán korupce a smrti, takže se není čemu divit, když je hra v současné fázi celkem obtížná.

„Krajina je tónována do jednodušší barevné palety.“

A není to jen obyčejnými nepřáteli, kteří mají celkem dost dlouhou linku života, když se jedná o dost podivné kreatury vesměs něco mezi zombiemi, kostlivci, keříky, ohněm a chobotnicemi. Dost podivná směska, což? Hlavním protivníkem ve Fade to Silence totiž nejsou bestie, ale naštvaná příroda sama. Ostatně na té je celá hra doslova postavená. Dynamické počasí a sněžení vypadá moc pěkně, ale sluníčka je pomálu, a tak je skoro celá krajina tónována do jednodušší barevné palety, v níž převládají různé odstíny šedi a hnědi.




Nejdříve žít a pak hrát

Doslova na každém kroku se musíte o sebe postarat: před častými vichřicemi využít úkrytů či postavených příbytků, pro zahřátí a doplnění zdraví hledat dříví a rozdělat oheň a k tomu i žaludek dost často kručí (a to je ve hře opravdu slyšet!), takže si musíte s nasbíraných surovin ukutit nějaké zbraně na divokou zvířenu, jež se ve sněhu občas pohybuje. Alespoň zpočátku tak jde dobrodružství kupředu jen velmi pozvolna. Kolem není skoro vidět, smrťák ve vaší hlavě se vám směje, že buď umrznete nebo umřete hlady, a vy v trochu chaotickém prostředí absolutně nevíte, kam se vydat a co vyřešit dříve.

„Prvním úkolem je prostě jen přežít.“

Ano, znovu opakuji, že v této hře je prvním úkolem prostě jen přežít. Až si osvojíte základy udržení života, hra se vám již více otevře a nabídne podstatně více možností než první okamžiky. Postupně budete nacházet různé další přeživší, jimž můžete pomáhat a obnovovat si tak svůj klan, jemuž se stanete vůdcem. Svět sužuje tzv. korupce. Ale není to ta naše se šustivými papírky a podmáznutými ouřady, nýbrž neprostupná houští krvavých chapadel, jež prorůstají nemocnou zemí jako mor a která plodí právě ty podivné netvory, s nimiž bojujete.




Moc zimy a málo zábavy

Mým problémem bylo, že jsem se do Fade to Silence pustil hned po dokončení Horizon: Zero Down – Frozen Wild, kterému bohužel nesahá ani po kotníky. Kromě velmi pečlivě postaveného dynamického počasí minimálně prozatím nevidím nic dalšího, co by hru nějak více zatraktivnilo v záplavě postapokalyptických přežívaček, jichž je stále herní trh doslova přesycen. Hra je zbytečně náročná, zejména co se té zimy týká, (přitom obtížnost nejde přizpůsobit), vedlejších postav je zoufale málo, a tak je tím hlavním jen zdlouhavé putování a sběr všeho, co lze najít a využít.

Fade to Silence ale má rozhodně určitý potenciál, který snad tvůrci do vydání podstatně vyladí. Přimlouval bych se za větší porci příběhu a méně přežívání, jež tu hraje až moc velký part na úkor všeho ostatního.

Fade to Silence je v předběžném přístupu na Steamu od 14. prosince 2017, prodává se za 29,99€. Plná verze by měla vyjít v srpnu 2018.

Fade to Silence na PCHodnocení hry

Těšíme se

  • Na otevřený a nebezpečný svět zimy
  • Na více zajímavých postav, které potkáme
  • Na výrobu zajímavých zbraní a věcí

Bojíme se

  • Moc velkého důrazu na přežití
  • Malé porce příběhu
  • Nudného bloudění jednotvárnou krajinou

Shrnutí: Zatím bezesporu slibná hra působí jako solidní jadérko boje proti otravné zimě a korupci, jenže kolem dokola zatím mnoho dužniny nestačilo vyrůst. Pokud jej tvůrci do jara stačí pořádně zalít, mohla by se vyklubat další solidní apokalyptická hra, která ale jinak asi brzo zapadá sněhem.

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Karak – deskovka

Po smrdutých chodbách prastarého hradu se plíží drak chránící pradávný poklad. Máte dostatek odvahy, abyste jej vyzvali k boji?

Češi jsou hravým národem, a tak se nemůžeme divit, že designéři z našich luhů a hájů patří k těm nejlepším na světě. Dnes se podíváme na dungeon založený na průzkumu podzemí a hledání pokladů, který vzešel z nápadu Petra Mikši. Vydáte se do ruin prastarého hradu Karak, kde se mimo truhlic se zlatem pohybuje řada nestvůr. Jestli má titul šanci se prosadit v široké nabídce deskových her, zjistíte v naší recenzi.

Do zbraně!

Skupina hrdinů stojí před siluetou staletími poznamenaného Karaku. Ví, že se v útrobách sutin skrývá mnoho pokladů z časů minulých, pečlivě střežených armádou mumií, kostlivců a zmutovaného zvířectva. O zlatem překypující truhlice však odvážlivcům jde až v druhé řadě. Jejich srdce a chtivost pohání bájný dračí rubín, jenž je bráněn bájemi opředeným šupinatcem s ohnivým dechem. Nezbývá nic jiného než se dobře naladit, popřát si hodně štěstí a spustit se do temných sklepních prostor karacké zříceniny.

K dispozici máte šestici hrdinů, lišících se nejen vizuálně, ale především svými unikátními vlastnostmi, které budete muset hojně využívat k pokoření zdejších nebezpečných kreatur. Argentus, čaroděj velmi připomínají Gandalfa, potřebuje klenot získat, aby zabránil porušení rovnováhy světa. Pomoci mu v jeho úkolu mohou neomezená kouzla a schopnost procházet zdmi. Jeho temným stínem se zdá být Lord Xanros, černokněžník toužící po nesmrtelnosti, schopný obětovat část svého zdraví, aby porazil oslabenou příšeru, a také s možností zaměnit svou pozici v podzemí s libovolným hrdinou. Magické trio doplňuje vědma Taia, která umí předpovídat pozice nestvůr a může si volit mezi svými protivníky.

Arkánským uměním opředení kouzelníci mají svou protiváhu v trojici odvážných bojovníků. Hbitá lupička Aderyn se umí plížit stíny a vyhnout se konfrontaci s příšerami a v případě rovnocenného boje protivníka dorazit. Válečník Horan spoléhá místo hbitosti spíše na svou sílu, takže se může pokusit kdykoliv během boje znovu švihnout svými zbraněmi. V případě neúspěchu nepropadne mdlobám, ale z posledních sil se doplíží k libovolné oživující fontáně v podzemí. Zkušený šermíř Victorius kombinuje všechny prvky boje, takže může užít klamného úderu a svůj slabý výpad nahradit silnějším a v případě úspěšného silného seku se může pohybovat dále do ponurých útrob podzemí. Pokud budete mít štěstí, podaří se vám sehnat verzi hry se sedmou bonusovou postavou Elspeth, která umí přehazovat jednu kostku a obcházet nebezpečné příšery.




Copak číhá za rohem?

Prohlídku pamětihodností karackého podzemí můžete absolvovat až v pěti hráčích. Během jednotlivých kol si můžete zvolit ze tří možných činností. Můžete se například pustit do objevování ponurých chodeb a strašidelných hrobek, v nichž číhá všudypřítomné nebezpečí. Při každém průzkumu si vezmete náhodnou parcelu ze zásobníku a napojíte ji na mapu odhalených lokací. Pokud narazíte na místnost, losujete si z pytlíku jeden z žetonů, který určí vaše další osudy. Můžete narazit na zamčenou truhlu nebo se střetnout s nestvůrou.

Ať už se vám podaří narazit na kostlivce, padlého démona nebo obřího pavouka, musíte se pustit do lítého boje. Soubojový systém je zastoupen jednoduchým hodem kostkami, který si můžete vyšperkovat podle vlastností vaší postavy. Po hodu budete doufat, že součet na stěnách kostek bude větší než počet životů vašeho vyzyvatele. V kladném případě dostanete odměnu, která se ukrývá na rubu žetonu, v případě remízy či prohry couvnete o políčko zpět a stvůra bude čekat na nového odvážlivce, či váš další pokus.

Své šance v boji můžete posílit artefakty, jež získáte v hrobkách nepřátel. Správu vašeho hrdiny máte jako na dlani díky přehledovým tabulkám, které vám jasně naznačí, že nemůžete mít více než dvě zbraně, tři kouzla a jeden klíč. Pokud se vám podaří získat mocnější instrument, slabší odhodíte na zem kobky, kde si jej může vypůjčit kterýkoliv jiný bojovník. Silnější zbraně samozřejmě třímají nejsilnější potvory, a tak se vydáte nejdříve na lov pavouků a kostlivých šermířů, protože bez pořádné výbavy si na draka netroufnete (má patnáct životů).

Po mapě se můžete pohybovat čtveřicí kroků, v jejichž rámci putujete k zamčeným truhlám, léčivým fontánám či světélkujícím portálům. Sběr pokladů patří k základním kamenům celé hry, protože otevřená truhlice (je jich deset, plus dvě za padlé démony) se počítá za vítězný bod. Pouze skříňka s dračím rubínem má hodnotu 1,5 bodu. Může se tak stát, že hrdina rozdrtí hlavní nemesis podzemí, ale přesto zvítězí jiný hráč s více uloupenými poklady.




Nepřeberné možnosti

Jak sami asi začínáte tušit, ač je Karak určen pro dobrodruhy od sedmi let, hra v sobě skrývá důmyslné mechaniky, díky nimž o taktická dilemata nebude nouze. Půjdete raději otevřít truhlu, nebo se pustíte do vlastníka silné zbraně, abyste posílili své bojové schopnosti dříve, než vám zbraň vyfoukne protihráč? Jednotlivé naschvály (takový žeton prokletí nepotěší nikoho) jsou jedinou interakcí mezi hráči, žádné souboje mezi dobrodruhy tedy nečekejte. Záleží na štěstí v hodu šestistěnným nesmyslem a schopnostech vašeho válečníka, které rozhodnou boj o vavříny vítězství. Naštěstí každou prohru můžete odčinit v řádu minut, protože partie v plném počtu hráčů zabere maximálně 45 minut.

Ačkoliv se jedná o hru s RPG prvky, pravidla nejsou nijak složitá. Jednoduchý princip vysvětlíte nováčkům do pěti minut a během první partie si osahají veškeré zákonitosti. Poté už nic nebrání nekonečným výpravám do podzemí, kterým podlehne téměř každý bez ohledu na věk. Ve hře také není možnost zemřít, pouze omdlíte a v dalším kole jdete hledat léčivý pramen. Doufejme, že se autorům bude chtít pokračovat v dobře nasměrovaném titulu a přidají další prvky (úplně se nabízí systém pastí), které by udělaly Karak ještě napínavější.

Zábavnost titulu demonstruje moje osobní zkušenost, kdy jsem v rámci silvestrovského večera vzal Karak jako jednu ze vstupních her do herního večera a banda dospělých lidí u ní strávila více než dvě hodiny. Na svou stranu si vás tato deskovka nakloní nejen sympatickým průběhem hry, ale také přehledným návodem v češtině (díky distributorovi Albi), zpracováním jednotlivých komponent a grafickému stylu Romana Hladíka, který dospělé neurazí a děti potěší. Za sebe můžu bez delších promluv doporučit všem RPG jedincům, kteří tuší, co je Dračí doupě, ale bojí se jeho složitějších pravidel. Také se musíte smířit s velkou mírou náhody, což ovšem k žánru dungeonů patří, a díky jejímu působení při skladbě mapy se můžete spolehnout na vždy originální herní zážitek. Za necelých šest stovek tak dostanete velmi pěknou nenáročnou deskovou hru, u níž se zabaví celá rodina a ke které se budete rádi vracet.




Líbí se nám

– Každá hra je jiná
– Široká škála postav
– Jednoduchý, ale funkční princip
– Důležitost taktického uvažování, nemusí vyhrát drakobijec
– Možnost ovlivnit průběh hry
– Grafický ráz

Vadí nám

– Malý počet plastových držáčků (figurky se prohazováním časem odřou)
– Postava černokněžníka by potřebovala mírně oslabit
– Velká míra náhody (může se stát, že se postavy na začátku zablokují silnými monstry)

Další aktuální články

Nejlepší hry roku 2017 podle komunity Zing.cz

Neděle 7.1.2018 15:14 – Poslední šance! Hlasujte v několika kategoriích pro hry roku 2017, včetně zklamání roku. Přečíst celý článek »

Tokyo Tattoo Girls

Sobota 6.1.2018 12:30 – Už jste měli někdy možnost ovládnout celé město jenom díky správně zvolenému tetování? Dnešní recenze vám ukáže, že je to možné. Přečíst celý článek »

God of War – nová éra staré série

Pátek 5.1.2018 13:14 – Nejnovější informace o připravovaném God of War konečně prozrazují, jaká hra bude a co od ní mají hráči očekávat. Přečíst celý článek »

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

Tokyo Tattoo Girls

Už jste měli někdy možnost ovládnout celé město jenom díky správně zvolenému tetování? Dnešní recenze vám ukáže, že je to možné.

Recenzovaná verze: PlayStation Vita

Ať si říká, kdo chce, co chce, jsou všechna JRPG prakticky na jedno brdo. Když si odmyslíte příběh, tak se jedná o spojení dialogových scén (často statických), tahových soubojů a průzkumu prostředí za účelem získání lepší výzbroje a výstroje. Nic jiného už ani nečekáte a vtipný okamžik pak nastane, když od nějaké čekáte, že jde jen o další JRPG, počítáte se stejnými, nebo aspoň podobnými principy, a místo toho se vám na obrazovce objeví něco jako Football Manager. Jen místo nákupu hráčů tetujete polonahou dívku a místo statistických útoků na bránu zabíráte jednotlivá území velkoměsta. Přesně o tomto je totiž strategie, ne JRPG (!), Tokyo Tattoo Girls.

Holky jako lusk, a přesto každá jiný

Hned dopředu musím upozornit, že Tokyo Tattoo Girls není určena pro akčně laděné hráčské publikum. Pokud máte při hraní nutnost aktivně se rychlým mačkáním čudlíků na myši nebo na gamepadu podílet na dění na obrazovce, rovnou se na čtení této recenze vybodněte. Tady na vás totiž čeká pouze nutnost rychle se rozhodovat, připravit se dopředu na nejrůznější vývoj situace a pak samozřejmě otetovat (nebo možná potetovat) co největší plochu zad jedné z dívek. Na druhou stranu musím upozornit i milovníky strategického uvažování, nebo obrovského množství tabulek a grafů, že v Tokyo Tattoo Girls nenajdete ani tohoto aspektu zrovna velké množství. Takže vyvstává otázka, pro koho je tahle hra vůbec vhodná?

Dovolím si soukromě tipovat, že nejlépe sedne milovníkům Japonska, těm, co mají rádi nenáročnou zábavu a také hráčům, kteří mají občas chuť překonávat sami sebe nebo nastolené výzvy. Ač se můžou Tokyo Tattoo Girls jevit jako jednoduchá a zábavná hříčka, tak tohle tvrzení platí pouze pro její nejlehčí obtížnost. Stačí ale kliknout na tu o stupínek těžší verzi a nebudete se stačit divit, jak rychle to bez pořádného plánování projedete. A to vám hra na začátku ani nedovolí vyzkoušet dvě další obtížnosti, ty si musíte nejprve zasloužit. Nebudu ale předbíhat a nejprve si dovolím nastínit, o co ve hře vlastně jde.

Lokální katastrofa a vězení jménem Tokio

Tokijskou metropoli postihla katastrofa. Nemusíme se moc zajímat jaká, to není pro děj hry podstatné. Důležité je, že se u některých přeživších holek objevila různá tetování a s ním spojené velmi mocné schopnosti. Město proto bylo raději odříznuto od zbytku světa a jeho obyvatelé tím pádem kompletně izolováni. Mezi okrsky velkoměsta to začalo vřít a došlo k bojům, které se po nějaké době podařilo zvládnout a mohlo dojít k uzavření míru. Město bylo rozděleno na 23 okrsků, z nichž je každý pod správou nějakého velmi silného Klanu. Tyto Klany tvoří společně Syndikát a víceméně dohlíží na to, aby nikdo nedokázal opustit město. Proslýchá se ale, že se ze zdevastovaného města uniknout dá, ale zvládne to pouze ten, kdo dokáže porazit vůdce všech 23 klanů.

A teď nastupujete na scénu vy, jakožto šikovný tatér. Sami ale nic nezmůžete, a tak si vyberete jednu z dívek a v podstatě pod záminkou splnění jejího snu se budete snažit dostat pod kontrolu celé město. Na výběr je několik různých holek, které vždy pochází z jiného místa, mají trochu jiné vlastnosti a milují jiné věci. Jedna hazard, jiná plyšáky, další zpěv a apod. Co se týče dalších schopností a vlastností, tak třeba Karin Tamu je podle tvůrců ideální na začátek hry, protože je nejvyváženějším typem. Najdete tady ale dívku jménem Mai Tachikawa, jež je celkem obyčejná a průměrná, ale navyšuje vám množství získaných peněz (PM). S Kayako Musashino zase budete lépe rekrutovat nepřátele a třeba Chizuri Hachioji má lepší obranu, a tak s ní boje probíhají o něco lehčeji. Mně osobně se třeba nejlépe hrálo s Chocho Chofu, která je až na konci seznamu, protože jde o speciální typ. Zrovna ona dokáže zvýšit šanci náhodných setkání.




Každému ale sedne pro svůj styl hraní jiná dívka, což paradoxně poznáte až s vyšším stupněm obtížnosti. Na nejlehčí projedete hrou jako nůž máslem, ale už při druhém stupni si musíte hlídat nejen tetovaná záda, ale i finance a opravdu se zamyslet a dělat raději pouze ta správná rozhodnutí. Další dvě obtížnosti nejsou na začátku hry přístupné a dovolím si tvrdit, že jde o tak trochu umělé zvýšení znovuhratelnosti, jenže ono vám to stejně nakonec nedá a vsadím se, že si zkusíte po Akice projít celou anabázi ještě s Mai nebo Kayako. A to na vyšší obtížnost a hned z několika různých důvodů.

První obtížnost je taková testovací a opravdu spíše odpočinková. Ovládnutí všech 23 distriktů vám zabere jen jedno odpoledne. Na druhou obtížnost možná nejdřív neuspějete, ale pak vám to bude ke zdárnému konci trvat jen o chlup déle. Další obtížnosti jsou tou pravou výzvou, ale myslím si, že vás budou zajímat i další drobnosti. Třeba jaké sny mají ostatní dívky a pak ono tetování. Každá z holek totiž bude na svých zádech nosit úplně jiné malby.

Prachy vládnou světu!

No světu, tady vlastně jenom jednomu městu, ale i tak jde ve zkratce o alfu a omegu všeho. Bez dostatečného kapitálu se nikam nehnete a nic nemáte. Ani následovníky a nemáte ani za co holky tetovat. V návaznosti na to pak nemáte třeba ani na občasný hazard a samozřejmě vám tím pádem i lehce klesá reputace. Tou je u Tokyo Tattoo Girls zastoupený váš zdravotní stav. Holky totiž nikdy za žádných okolností nepřichází o zdraví, ale o svou reputaci. Když klesne na nulu, je konec. Hra skončí špatně a vy ji můžete začít zase pěkně od začátku.

Asi by bylo na čase vysvětlit, jak se celé Tokyo Tattoo Girls hrají. Po výběru dívky a krátkým seznámením se s jejím příběhem, si vyberete startovní okrsek Tokia. Postupně vám budou pomalu, ale automaticky přibývat na kontě PM. Ty pak můžete investovat různě. Buď můžete nabírat (nebo možné spíše podplácet) lidi. Ti se dělí na neutrální (Punks), nepřátele (Enemies) a ty, co už jsou za peníze na vaší straně (takzvané Disciples). Ukazatel mapy města vám pěkně zobrazuje, kolik lidí je momentálně v jaké skupině a hra vlastně končí, když jsou všichni s vámi. Investovat ale můžete pouze do svého okrsku nebo do těch sousedících.

Tyto výpady můžete dělat prostřednictvím nabídky příkazů daného okrsku. Po kliknutí na určitou lokalitu vám vyskočí nabídka s možnostmi. Ta se může v různých místech lehce měnit, ale v podstatě třeba můžete po nějakou dobu rekvírovat lidi nebo se postarat, aby nevznikaly pouliční bitky (Turf Wars). Podle množství investovaných peněz bude najímání lidí probíhat různě dlouho. 5 dní, 7 dní nebo déle. Stejně tak různě dlouho může působit prevence proti bitkám. Některé okrsky ale přeci jen vměšování se nevydrží a pak proběhne nějaká ta menší potyčka, případně špatně zvoleným investováním peněz přijdete o reputaci. A ta se bohužel ztrácí daleko rychleji, než se vám ji bude dařit získat zpět.




Přistihnete se pak velice často, že hledíte na počítadlo financí častěji, než byste chtěli a modlíte se, aby vám na kontě přibylo tolik peněz, abyste zamezili další ztrátě cti dřív, než se dostanete do červených čísel. Ze kterých už prakticky není cesty zpět.

A teď si do svých investic započítejte nutnost tetování. Protože správně zvoleným tetováním jde všechno daleko jednodušeji. Přidáváním tetování vzrůstají vaší svěřenkyni dva další měřáky; ohrožení a charisma (Threat a Charisma). Čím víc máte prvního, tím lehčeji se vám rekrutují takzvané Clanswoman a díky charisma zase jednodušeji přesvědčíte takzvané Punks. A následovníky prostě potřebujete. Každému okrsku vládnou dívčí klany a v každém jsou nějací ti rváči a vy musíte přesvědčit všechny. Musíte tedy kombinovat vhodná tetování s vměšováním se do příslušných okrsků. A všechno opět záleží na penězích.

Bitvy bez mačkání tlačítek

Sem tam se na mapě objeví kufr s bonusovými penězi a na vás je, abyste jej rychle sebrali. Občas se dokonce otevře hazardní podnik, kde v kostkách můžete trochu rozmnožit své finanční portfolio. Ale stejně rychle můžete o svůj majetek přijít. Hra mi v tomto směru přišla velmi nefér. Nebo možná hodně realistická, když první dvě kola sázení lehce vyhráváte a když se začne jednat o větší částky, všechno prohrajete.

Samozřejmě se může stát, že v nějakém okrsku dojde hlavní šéfce trpělivost a vyzve vás na souboj. Po krátkém rozhovoru, proč to vlastně všechno děláte, kdy můžete správně zvolenou odpovědí získat po boji malý nebo velký bonus v podobě několika procent reputace (nebo když odpovíte průměrně, o bonus úplně přijdete), se holky pustí do sebe. Celý souboj je prezentován krátkou animací, do které nemáte vůbec šanci nezasáhnout. Takže jak jsem již říkal, zapomeňte na nějaké akční pasáže.



To ale neznamená, že by byl titul nudný. Ze začátku se to sice může zdát, na jakoukoliv akce čekáte neskutečně dlouho, ale když se začnete vměšovat do poloviny města, nestíháte rozdávat příkazy, zjišťovat si informace o okrscích a tetovat a tetovat a tetovat. Počet tetování totiž ovlivňuje, jak velkou máte nabídku příkazů. Tvůrci si navíc viditelně vzali inspiraci z testování, jaká nosí japonská Yakuza. Je tak krása pozorovat pozvolna se měnící záda dívek.

Hra je kompletně předabovaná do angličtiny, ale pro zájemce je možnost přepnout si ji do původní japonštiny, a to dokonce bez jejího dodatečného stahování formou DLC. Moc textu ale nečekejte a ani nějak duchaplný a srdcervoucí dojemný příběh. Tady jde hlavně o zábavu, a to ještě za málo peněz. Tokyo Tattoo Girls se hned po startu prodeje prodávaly za cenu lehce přes pět set korun, což mi teď přijde jako parádní částka. Ač to tak ze začátku nevypadalo, bavil jsem se u ní královsky.

Tokyo Tattoo Girls na PC, PSVHodnocení hry

Líbí se nám

  • Pomalý nájezd a velmi rychlá gradace
  • Nutnost rychlého rozhodování
  • Minimální, ale komplexní tutoriál
  • Dabing
  • Vzhled tetování
  • Obtížnosti
  • Možnost ovládat hru pouze na obrazovce Vity

Vadí nám

  • Nemožnost aktivně zasáhnout do bojů
  • Nefér hazard
  • Kratší herní doba

Verdikt: Tokyo Tattoo Girls jsou nezvyklou strategií, kterou si můžete v klidu užít odpočinkovým tempem na pár hodin, ale zároveň se můžete při zvýšení obtížnosti připravit na zapálení mozkových závitů a rychlé běhání prstů po dotykové obrazovce Vity.

Hra zatím neobdržela žádná čtenářská hodnocení. (Pro hodnocení musíte být přihlášen)

STEAM -všechno sem (7071 příspěvků), Náhodné myšlenky a události dne (12072 příspěvků), Jaký monitor? (9 příspěvků), Co byste na Zingu změnili/vylepšili? (245 příspěvků), Rise of Tomb Raider – všechno sem (56 příspěvků), Escape From Tarkov- úprava zbraní (18 příspěvků), Auta pro dva (2 příspěvky), Endless Space 2 – čeština(?) (2 příspěvky), Injustice 2 nový spoluhráči. (1 příspěvek), Trance – TOTY – Top 10 (459 příspěvků), Humble bundle -vše sem (596 příspěvků)

Zde může být Vaše reklama ANARCHISTA.XYZ. Číst celý herní článek můžete kliknutím zde :Pokračujte ve čtení zde

error: Sorry obsah je chráněn.